Putování za Mistrem Janem (5. – 7. července 2019)  Tento etapový pochod mám moc ráda (hlavně kvůli skvělému bufetu na základně) a ráda se na něj vracím. Tento rok se mi podařilo zúčastnit se všech tří etap.  Etapa I – křivoklátská. Ač bylo obrovské vedro, trasa se dala krásně zvládnout díky tomu, že šla převážně lesem. Cíl byl, jak název etapy napovídá, na hradě Křivoklát. A protože jsem si na letošní rok koupila novinku, kterou vydal Národní památkový ústav – Zápisník návštěvníka památek – do které se sbírají vstupenky navštívených objektů, došlo i na návštěvu výše jmenovaného hradu. Etapa II – krakovecká. Opět moc hezký pochod, zpestřený tím, že nejdelší trasa šla proti těm kratším, tak jsem se po celou dobu potkávala se známými tvářemi. V cíli opět návštěva hradu J Etapa III – městská. Okruh po městě, který je každý rok stejný, nicméně jako ranní protažení ideální. Jako zpestření pro nás pořadatelé připravili i komentovanou prohlídku města, kde jsme měli možnost se seznámit s různými pověstmi, které se k Rakovníku vztahují. Bludička Blanka Údolím zlatonosné Kocáby (15. června 2019) Kocába a její nejbližší okolí byly již po staletí známým nalezištěm zlata. Tzv. Štěchovický zlatonosný revír se rozkládá mezi Novým Knínem a Štěchovicemi, a těžba zde probíhala v několika historických etapách, přičemž existují úvahy, že zde mohli rýžovat zlato již Keltové. V červnu roku 2003 se na Kocábě konalo mistrovství světa v rýžování zlata. Je to také řeka mého dětství, na jedné z místních trampských osad jsem vyrostla, dostala první pusu, vykouřila první cigaretu… Od startu ve Štěchovicích jsme přes Homoli dorazili do Slap, pak pokračovali přes Královky do Malé Lečice – a tam začíná můj mládežnický rajon… A tak z Malé Lečice pokračujeme na osadu Ascalona (když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, kterou jsem znal…), můj domovský Dashwood, Rewaston (lávka spadla, lávka spadla, kdopak nám ji postaví), Havran, Luisianu, Maják. Cestou propadám troše nostalgie, procházím známými místy, i slzu zamačkávám. A už jsme zase zpátky ve Štěchovicích, v hospůdce U Vrňáků, kde si dám skvělou krkovici na řepíkatém celeru a pak už zase návrat busem do Prahy… Bludička Blanka      Líšenské pochody (1. června 2019)  Líšenské pochody mám ráda, už jen proto, že můžu přijet s vlastním stanem a nemusím hromadně do tělocvičny (ale můžu). Přijela jsem  tedy už v pátek, za tmy postavila stan, chvilku poseděla při kytarách a pak šup do hajan… Ale ouha… stanová loučka u sokolovny je poněkud z kopce, tak bylo o noční zábavu postaráno. Vždy jsem ve stanu kus sjela (byste nevěřili, jak to ve spacáku klouže), abych se zas drápala na místečkoJ. Ve kterém hotelu toto zažijete? Probudila jsem se celkem brzy, odstartovala na 30 km a vyrazila. Trasa byla nádherná… Kolem Suchých skal do Koberov, dále na Besedické skály (ty považuji za mnohem krásnější než Prachovky), na zříceninu Zbirohy, na oběd k  Zrcadlové koze, do Dolánek (rychlonávštěva Dlaskova statku a Domu přírody). Odtud na zříceninu Frýdštejn, rozhlednu Kopanina a přes Malou skálu zpět do Líšného. Kdyby nebylo tak ukrutné vedro, bylo by to naprosto super. Pořadatel na kontrolách zajistil vodu, to bylo úžasné. Na Kopanině byly i stánky s občerstvením a ač jsem původně nic jíst nechtěla, pohled na (domácí) utopence můj názor záhy změnil a mně tekly sliny jak Pavlovovu psovi… Krásná akce – ale upřímně – byla jsem ráda, že to mám za sebou. Večer se konala country zábava, tak jsem se chvilku mihla i tam. A protože příští ročník bude 50., není vyloučeno, že se za rok do Líšného vydám opět… Bludička Blanka Pochod kutnohorských havířů (25. května 2019)  Tento pochod měl dva starty – v Kutné Hoře a Čáslavi. Já startovala z Čáslavi a hned ráno se nám České dráhy postaraly o kulturní zážitek v podobě narvaného vlaku, takže jsem jela na stojáka a to jsem byla ještě ráda, že stojím na vlastních nohách…  Trasa se částečně kryla s akcí, kterou jsem absolvovala v březnu, nicméně milým zpestřením bylo otevření kostela sv. Bonifáce v Lochách a sv. Jakuba v Církvici. Kačina, ta nezklame nikdy, no a Kaňk, to je také krásné místo… Cíl pochodu byl v restauraci Kréta, kde byla moc příjemná zahrádka, dobré jídlo, a tak došlo i na relax před cestou zpět.  Cesta do Prahy byla taky úžasná. Do prvního vlaku jsme se nevešli vůbec, do druhého jsme se sice narvali, ale za cenu toho, že nebudeme ani  dýchat… No, nějak jsme do té Prahy doputovali, ale pro mě to bylo poučení – příště si lépe ohlídat, co se děje v okolí pochodu (v podstatě tři velké akce v jednom městě) a zvolit případně akci jinou.
Bludička Blanka
Foto: Maruška Pomolthyová (Mě láká velice) pochod Praha – Prčice (18. května 2019)  Po dlouhém zvažování, odkud letos odstartovat, padla naše volba na Sedlčany. Tuto trasu už jsem jednou šla, věděla jsem, co mě čeká… Po celkem strastiplné cestě přeplněným motoráčkem jsme konečně dorazili do Sedlčan. České dráhy, které slibovaly posílení dopravy, připravily účastníkům překvapení v podobě jednoho jediného vozu. Kde je tedy to posílení? To normálně jezdí jen půlka vozu? Po registraci na startu jsme se vydali na trasu. Tahle sedlčanská je příjemná, lehce zvlněná, stánků tak akorát… leč poměrně obsazená. Později jsem zjistila, že nápad jít tuto trasu mělo přes 3 000 lidí. Kupodivu, tenhle pochod má na mě nějaký tajemný vliv, že já, ač lehce asociální, tu ty davy skousnu a celkem mi nevadí.   Zastávku jsme si udělali ve skanzenu ve Vysokém Chlumci, kde jsme byli v tu dobu asi jediní návštěvníci. Zastávka to byla příjemná, paní na pokladně velmi milá a tak nám batohy lehce ztěžkly nakoupenými suvenýry… A Vysoký Chlumec, to není jen skanzen, ale i pivovar, takže pro nás první občerstvovačka a čepovaný Vévoda. Na téhle zastávce potkáváme i Ondru a Zuzku, se kterými se pak až do cíle různě předbíháme, míjíme, zkrátka neustále o sebe zakopáváme… Cesta krásně utekla, ani jsme se nenadáli a byli jsme v Prčici… Ale to náměstí, tedy přátelé, masakr. Však taky účast byla přes 26 000 lidí. Klobouk dolů před pořadateli, že takovou masu lidí zvládli… Tak tedy nafasovat botičku (modrá je dobrá, už je to tak), horalku, vystát frontu na fotokoutek a autobus do Heřmaniček a za chviličku už prcháme rychlíkem do Prahy. Cesta byla pohodová, vlak plný, ale v našem voze nikdo nestál, lidé usměvaví a spokojení, že to dali a že už padla… Tak zase za rok no… Botiček už mám (teprve) 11, přece tu řadu nebudu přerušovat, ne?
PS. Jen ta řepka, kdyby tak nesmrděla L Bludička Blanka Po stopách císaře Karla IV. (11. května 2019)  Tento pochod je vlastně spíš krátká vycházka, kterou pro nás připravuje již pravidelně odbor Klub přátel a milovníků výletů. Start pochodu byl již také klasicky u dolní stanice lanovky na Petřín. Trasa vedla přes Pražský hrad a centrem města, proto jsem si ho trošku prodloužila lovem razítek muzeí, která jsem cestou potkávala… Bohužel mi celkem dobrý pocit z této akce zkazil předseda jmenovaného odboru a dohady kolem vizitky. Příště si rozmyslím, jestli se této akce účastnit. Bohužel. Bludička Blanka Jarní putování se svatým Jakubem (11. května 2019) Tento pochod, konaný Hlízovským unikátním spolkem, máme moc rádi, a proto to byla i letos jasná volba. Jede se směr Hlízov u Kutné Hory. Vybrali jsme si trasu, která vedla přes vrch a obec Kaňk a udělali jsme dobře, výhledy byly moc pěkné. Dále nás trasa vedla přes Sedlec a obec Malín. Po celé trase pochodu byla spousta doprovodných akcí, doplnili jsme si znalosti a poznali nové věci z přírody, kdo chtěl, ryl do kamene, tvořil v dílničce, prohlédl si výstavu nebo byla možnost navštívit otevřené památky. Toto vše jsme moc rádi využili. Nakonec i počasí, navzdory předpovědi, vyšlo moc pěkně. Pochod jsme si i díky super organizaci a společnosti na trase moc užili. Míša HB     Putování za páterem Josefem Toufarem (8. května 2019)  Podívat se do Číhoště bylo jedním z mých tajných přání. Lákala mě magie toho místa i smutný osud pátera Toufara. Využila jsem tedy pochodu Putování za páterem Josefem Toufarem, abych si toto přání splnila…  Číhošť není úplně dobře dostupná, proto jsme se s pořadateli domluvili, že pochod rozvrhneme do dvou dnů s tím, že v Číhošti přespíme. Toto nám bylo umožněno a my se tedy vydali na cestu. Za start našeho putování jsme si vybrali Světlou nad Sázavou a využili doporučené trasy s malou odbočkou do Pavlova, kde je záchranná stanice a odkud pocházel např. pohádkový Vydrýsek… Byli jsme v tu dobu jediní návštěvníci a zvířata byla možná ještě zvědavější než my… A tak nás přišla pozdravit srnečka Bedřiška, lišáček Lukášek a mnozí další…  Číhošť není známá jen svým zázrakem, kdy se při bohoslužbě pátera Toufara pohnul kříž na stěně. Je významná i tím, že je zde geografický střed České republiky. A toto místo je velmi pěkně upravené a stojí za to ho navštívit. Druhý den jsme opět zvolili doporučenou trasu, tentokrát do Ledče nad Sázavou. A protože jsme těch 20 km zvládli poměrně svižně, navštívili jsme i místní hrad, kde je Foglarovo muzeum (mimo jiné). No a pak už nás Posázavský pacifik vezl směrem ku Praze a k povinnostem. Bludička Blanka Mladoboleslavská padesátka (27. dubna 2019)   Cesta vedla pod Michalovickou putnou na Debř, kde byla čarodějnická kontrola. Hodně se šlo terénem, což bylo fajn, asfaltu minimum. Do Debře jsem se ještě vrátila, protože trasa dělala smyčku, a tentokrát jsem se já rozhodla zkontrolovat kuchyni místní hospody. A věřte, stálo to za toJ Odtud jsem pokračovala na Josefův důl, kde je kromě zámku i hrobka rodiny Leitenberger. V cíli jsem pak už jenom orazila záznamníky a upřímně se těšila na to, jak si ve vlaku sednu. Bludička Blanka (foto: internet) K pramenům Rokytky (19. dubna 2019)  Na Velký
pátek si pro nás KČT Říčany připravil další ze svých pochodů – K pramenům
Rokytky. Pochody v Říčanském lese mám ráda, vyrazila  jsem tedy na trasu 25
km.
První z pramenů jsme viděli kousek od Tehova v poli. Voda téměř žádná, jak nás ta sucha poslední dobou sužují… Druhý navštívený pramen byl kousek od obce Tehovec. Cesta rychle ubíhala a než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už jsem měla na dohled opět Říčany. V cíli na nás čekala vizitka pochodu, oplatka a kafe… Trošku jsem se zajímala o to, kde vzala Rokytka své jméno – vězte tedy, že slovo „rokyta“, které dalo jejímu jménu základ, je staroslovanské pojmenování vrby, kterými je říčka lemována dodnes. Bludička Blanka  Jarní stezka Polabím (13. dubna 2019) Již na nádraží jsem se potkala s Ondrou a Zuzkou a domluvili jsme se, že trasu 26 km zvládneme společnými silami. Trošku jsme zpočátku váhali nad popisem, který byl dělaný spíše pro toho, kdo Neratovice zná, ale nakonec jsme se zorientovali a vyrazili správným směrem (a písní na rtech – Jdu s bolavou patou… horečka zlatá se ale nekonalaJ). Výhodou Polabí je totální rovina, a tak cesta krásně ubíhala. Ve Všetatech jsme nabrali síly v cukrárně, v Konětopech u polévky (mimochodem výborné) a v cíli pak u řízku… Ale tak když je výdej, musí být i příjem, ne?  Tentokrát mě moc bavily názvy vesnic, které jsme procházeli… Co si myslet o názvech jako Mlékojedy či Konětopy? V Ovčárech jsme skutečně ovečku viděli a v Kozlech – tam bylo celé stádo zakrslých koziček… Celý den se vydařil. Počasí, ač předpověď byla všelijaká, tak vydrželo, jen tu nohu bych v cíli nejraději utrhla a hodila do pangejtu… Bludička Blanka    Jarní Vysočinou (29. – 31. března 2019)  Jarní Vysočinou je další z krásných pochodů, který má zázemí v Havlíčkově Brodě. Začíná páteční krátkou trasou, pokračuje „hlavní“ sobotní trasou a kdo toho nemá ještě dost,  Za povidlovým koláčem – 40. ročník (30. března 2019)     Vím, kde se stýká (16. – 17. března 2019)   Vím, kde se stýká je cyklus pochodů, které pořádá Martin P. Účastnila jsem se prvně, ale pevně věřím, že ne naposledy. Však už to bylo 13. putování… 
 Na vrchu rozhledny je krásný panoramatický bar, jehož služeb by bylo škoda nevyužít, tudíž jsme si každý dali dvojku Pálavy a kochali se výhledem na Kutnou Horu, Čáslav… a pak tedy už bez pauzy Hlízov, Starý Kolín, Kolín a … umejt, vyčurat a spát J  V neděli nás čekal další ze soutoků, tentokrát v Chlumci nad Cidlinou a příjemně vycházková trasa na 8 km. V Chlumci se stéká Cidlina a Bystřice, na jejich soutoku opět kochací pauza a dál nás cesta vedla po zajímavostech města.  Ač co do počtu účastníků se jednalo o pochod komorní, byl pořadatelem vyhodnocen jako pochod masový, protože jsme během víkendu všichni maso konzumovali J A pak už jen zpět do Kolína, vyzvednout bagáž a hurá na vlak, který mě v mém případě odvezl do Prahy a realityJ Bludička Blanka Hornobřízský puchýř (8. – 10. března 2019)  Do Horní Břízy se vždycky těším. Považuji jejich puchýř za jeden z nejhezčích pochodů a oceňuji servis, který pořadatel zajišťuje. Páteční pochod nestíhám, účastním se v sobotu a v neděli.   Dále jsme pokračovali kolem pěkně meandrujícího Manětínského potoka do městečka Nečtiny a dále poli, lesy, loukami (i obcemi) až do Horní Břízy. Večer byla jako každý rok taneční zábava, kde ze všech zúčastněných spadla popochodová únava a řádili jak za mlada. Jak jsem psala výše, v neděli lilo, lilo, lilo. Vydala jsem se tedy jen na trasu 13 km, a i to bylo až dost. Moje nepromokavá bunda byla durch a velmi ráda jsem viděla cíl… Bludička Blanka Do Lán na Den TGM (9. března 2019)  Málokterý pochod máme
splněný na 100%. Nemyslím tím splněné kilometry, ale účast na pochodu. Tuto
akci ale ano, letos se koná teprve druhý  ročník a my se opět vydáváme navštívit
našeho prvního prezidenta. Začínáme v Kamenných Žehrovicích. Chvílemi  to vypadá, že nás
odfoukne, ale udržíme se nohama na zemi. Cestou trochu keškujeme a  Hledání Stromoucha (2. března 2019)  Hurá sobota a my můžeme zase vyrazit na pochod. Dnes jsme zvolili trochu vzdálenější lokalitu, ale jak jsme se dozvěděli, i několik  Trilobitů se zeleného panáčka vydalo hledat. Cestu vlakem do Ústí nad Orlicí nám zbrzdila plánovaná výluka, ale vše dobře dopadlo a na nádraží se potkáváme s kamarádkou Vlaďkou, která přijela z jižní Moravy. Trasa je moc příjemná, potkáváme spoustu pochodníků, ale nikoho známého. Cestou se snažíme najít malou turistku s maminkou, se kterou jsme si domluvili sraz. Daří se až těsně před kontrolou pod hradem Lanšperk. Předáváme slíbené vizitky a dostáváme dárečky. V hospodě na kontrole jsme překvapeni, není tu Stromouch, ale dvě jeho dcerky. Po vyřízení všech formalit se vydáváme ke kapli Nanebevzetí Panny Marie a junior začíná keškařit. Chvíli čekáme až odejdou mudlové, daří se a je uloveno. A cestou zpět přibude ještě několik dalších úlovků. Od kaple už hurá na hrad. Vyhlídkovou  věž jsme raději vynechali, moc lidí a stabilita nejistá. Pokračujeme tedy dále. Přes Černovír a Cakle, zde  potkáváme partu otužilců, kteří se zrovna noří do Tiché Orlice, brrr. A my spěcháme do cíle, který je v restauraci Chaplin Pub. Po orazítkování záznamníků a vyzvednutí diplomů je čas se posilnit. Svíčková a pivko to jistí. Cestou na nádraží se ještě  zastavujeme v muzeu, kde je přednáška o pečení chleba a procházíme si centrum Ústí. A je čas vyrazit na nádraží, tu potkáváme Andy a dozvídáme se, že je nám v patách Brepta a Filip. Cesta uběhne raz dva a my jsme zpět v matičce Praze. Pochod se nám moc líbil, a proto se určitě na tato místa ještě vrátíme. Míša HB S Pohodou jarní přírodou (2. března 2019) V 06:50 vyrážíme vlakem z Hl. nádraží do Řevnic. Štěpánka přistupuje na Smíchově. Na startu v Řevnicích volíme trasu 15 km.  Po nastavení GPS pomalu a pohodově vyrážíme na trasu. Začínáme na ZTZ a jdeme přes náměstí, kolem městské knihovny k lesnímu divadlu. Pomalu stoupáme Řevnickým lesem až k rozcestí „Pod Strážným“, kde opouštíme ZTZ a dále pokračujeme po MTZ, cestou potkáváme další pochodníky. Potkáváme i nějaké známe tváře, tak se občas zastavíme na kus řečiJ Pokračujeme až k rozcestníku „Babka-odb.“ Je zde možnost si zajít na vyhlídkové místo Babka. Jelikož je viditelnost nic moc, tak tam nezacházíme a stále stoupáme až k Jezírku. Zde si dáváme malý oddech, kocháme se výhledem na zamrzlé jezírko.   Pokračujeme
dále po ZTZ křížovou cestou nahoru. Po chvíli začínáme pomalu sestupovat dolů.
Ze začátku to jde, i když později jsou chvílemi obtížnější sestupy, hlavně pro
Pavlu, ale nakonec to vše zvládlaJ Zelená nás vede stále dolů, až se opět
dostáváme k lesnímu divadlu. A odtud pokračujeme na náměstí a dále do restaurace
Hotel Grand, kde je cíl dnešního pochodu. V cíli si vyzvedneme diplom, doplníme naše záznamníky potřebnými razítky a po krátkém osvěžení v podobě kofoly, spěcháme na vlak a míříme zpět do PrahyJ Martina Zimní turistický sraz – Police nad Metují (14. – 17. února 2019)  Police nad Metují nás přivítala obrovskou inverzí, vlastně jsme z vlaku vystoupili do bílé tmy. Od nádraží nás do města čekala cesta cca 2,5 km, kdy bylo vidět tak na 3 kroky.  Po registraci v Pellyho domech jsme odložili bagáž v úschovně a navštívili v klášteře muzeum Policka a soukromé muzeum zimních sportů. Ve tři hodiny jsme se nechali ubytovat a pro tento víkend se z nás stali žáci 7. B v místní škole J Odpoledne jsme zašli ještě do muzea stavebnice Merkur, kde jsme si opravdu přišli na své J Večer se pak na náměstí konalo slavnostní zahájení.   V sobotu jsem měla objednaný výlet a to bylo jen dobře. Kyselina mléčná je opravdu mrcha a mě bolely i svaly, které vůbec nemám… Na výletě jsem měla opět parťačku – tentokrát jí byla Zuzka A. Naše putování jsme zahájili na Hvězdě, kde je krásná kaple a turistická chata. Odtud jsme odjeli do polských Vambeřic, kde jsme si prohlédli katedrálu a prošli křížovou cestu. Na víc  No a v neděli, ač někteří ještě vyrazili na trasy, já mazala na vlak, abych byla včas doma a navařila pro naše mladé, které k nám každou neděli chodí na večeři J Bludička Blanka Zimní Bludníček (9. února 2019)   A kde je ten prďola, co tady rozváží to kafe? Inu je, je, leč dorazí až v Rokycanech. Nu což, kafíčko si dám. Ale ouha, zapomněla jsem na tunel, který nám teď cestu zkracuje a tak v Plzni do sebe klopím ještě vařící kafe, spálím si celý úsměv a rychle přestupuji na Blovice…  Pochod byl ale krásný. Sice jsem si dala jen 13 km, protože cesta byla poměrně ledovatá a pořadatel mi do cesty ještě staví překážky v podobě muzea a myslivecké hospody, ale no co už… Zpucovala jsem šípkovou se čtyřma (pátý jsem se slzou v oku vracela, ale při nejlepší vůli se nevešel) a šup do muzea. Zde jsem byla poučena, že mufloni jsou strašný bestie… Zvláštní, já je považovala za celkem sympatický kozy, ale budu věřit odborníkům… No, ale zase jsem chytřejší a od toho ta muzea vlastně máme. V cíli mě velmi potěšila zpívaná od skupiny
Lazarband. Kapela hrála pěkně hlasitě,
takže i já jsem si mohla nesměle pobroukávat s nimi... K tomu mi
pomohla dvojka bílého, když tedy máme konečně bílo i venku J Bludička Blanka Kolo, kolo mlejnský (2. února 2019)   Cesta nás vede přes Stodůlky do osady Chaby a dále do Krteně, kde je krásný kostel sv. Jana a Pavla. Odtud pokračujeme do Řeporyjí, kde se napojujeme na ZTZ, která nás vede přes Dalajské údolí. Cestou nás dohání Marta a pokračuje společně s námi do Prokopského údolí, kde se naše trasy dělí. Zatímco Blanka s Vaškem pokračují dolů Prokopským údolím, my s Pavlou a Martou stoupáme nahoru po ŽTZ na vršek Prokopských skal a pokračujeme až na Butovické hradiště. Zde se nám naskýtá pohled na dávno vyhaslou podmořskou sopku. Po chvíli opouštíme žlutou a pokračujeme ke kostelu Sv. Vavřince a míříme do restaurace „u Bučka“, kde je kontrola. Zde potkáváme Jožku ze Stochova. Na kontrole si dáme jen razítko a pak společně s Jožkou pokračujeme dále. Cesta nás vede k retenční nádrži Asuán a dále na sídliště Nové Butovice k Nepomuckému   Nejprve si vyřídíme všechny razítka a záznamníky a pak společně posedíme u dobrého pivečka a gulášové polévky. Mezitím zde začala hrát pěkně kapela, tak to bylo velmi příjemné posezeníJ A pak nás už čekala jen cesta domů. Počasí nám přálo, sice bylo zamračeno, ale měli jsme štěstí, že začalo pršet až po našem příchodu do cíleJ Martina Zimní táboření Fischi a Milady aneb Leden pod stanem (leden 2019) Během posledního roku jsme podlehly kouzlu Zimního táboření. Proto letos zatím pochody dostávají na frak a my jezdíme tábořit...  Bílovický zimní bivak s liškou Bystrouškou (4. – 6. ledna 2019) Hned první lednový víkend vyrážíme stanovat do Arboreta nedaleko Bílovic nad Svitavou. Je to úžasné místo, které je běžně veřejnosti nepřístupné. Cestou potkáváme několik dopravních komplikací, a tak na místo dorážíme až po půlnoci. Počasí nám přeje a my konečně můžeme stavět stany na sněhu. Radost nám moc dlouho nevydží, neboť už k ránu slyšíme, jak se otepluje a sníh nám klouže po stanech dolů a ze stromů na ně prší. Po vydatné snídani v podobě buchty z místní pekárny, čaji s rumem, buřta opečeného na ohni a čtyř šálků svařeného vína se vydáváme na obhlídku zasněženého arboreta. V loňském roce nám na to totiž nějak nezbyl čas. Po prohlídce docházíme k závěru, že je čas na oběd. Cílem je nedaleká obec Kanice, kde je prý otevřená hospoda. Cestou se zajdeme podívat ještě k Srnčí studánce. Moc pěkné místo. A navíc je tam keška, kterou se nám podaří vyhrabat ze závějí. V hospodě se potkáváme s dalšími táborníky. Po vydatném jídle a několika pivech se společně vydáváme zpět do Arboreta. Tam nás už vítá praskající oheň a neodolatelná vůně Jeffova jedinečného svařáku. Neděle, jak už to tak bývá, je nejméně oblíbeným dnem. Od samého rána je ve znamení balení a odjezdů. Ale nechybí obdržení krásných diplomů a razítek do záznamníků a vandrbuchů. Po úklidu tábořiště se přesouváme na závěrečné posezení v bílovické hospodě. Letošní ročník byl rekordní. Účastnilo se více jak 30 táborníků v 17 stanech. Ač to nemáme zrovna za rohem, těšíme se opět za rok. Fischi a Milada  Táboření v Chebské kotlině (18. – 20. ledna 2019) Ač do Chebu jezdíme na pravidelné pochody vždy v květnu a v září, tak jsme se letos rozhodly poznat i zimní Chebsko. Společně s dalšími cca dvaceti táborníky jsme postavili stanové městečko ve Starém Hrozňatově. V sobotu dopoledne jsme, v rámci vlastního programu, navštívily rozhlednu Háj u Aše. Příjemná procházka ledem a sněhem. A i zasněžená rozhledna má své kouzlo. Poté jsme se přesunuly do Chebu na domluvenou společnou prohlídku chebských historických krovů. Velmi zajímavou prohlídkou jsme strávili asi 2 hodiny. Po návratu na tábořiště nás čekaly báječné topinky a úžasnou pomazánkou. Mizely rychleji než se stačily opékat. A pak vstříc další mrazivé noci. V neděli ráno nás čekala další premiéra, tentokrát v podobě balení zmrzlého stanu. Cestu domů jsme si zpestřily zastávkou v pivovaru v Chodové Plané, jelikož se nám nechtělo až tak moc spěchat do reality. Milada a Fischi  D´Artagnanovo zimní táboření (25. – 27. ledna 2019) A máme tu poslední lednový víkend. V uplynulých letech jsme v tuhle dobu mířily vždy do Olomouce na Zmrzlého Hanáka. Ale změna je život, a tak jsme se rozhodly dát letos Rosťovi košem a jet opět někam pod stan. Původním plánem bylo táboření na Kozlově, ale v Chebu se nám dostalo osobního pozvání od D´Artagnana, a tak jsme opět přehodnotily plány. V pátek po práci jsme vyrazily směr Mlýny u Kytlice v okrese Děčín. A udělaly jsme rozhodně dobře. Na místě nás vítá plná hospoda účastníků. Po krátkém občerstvení se vydáváme postavit naše víkendové bydlení. Protože je ještě brzy, vracíme se zpět do hospody. Z nebe se nenápadně začíná snášet drobný sníh. A sněží vytrvale celou noc. Ráno se ze stanů musíme téměř vyhrabat. Nepřestává sněžit ani během celé soboty. Tu jsme za více či méně intenzivního sněžení strávily procházkou po okolí. Došly jsme až k lesnímu divadlu. Je to úžasné místo, kde jeviště je zbudované ve skále a má dvě scény. Jednu dole a druhou nahoře. Ani závěje sněhu a místy uklouzaný povrch nám nezabránily místo důkladně prolézt a vyzkoušet si, jak a kudy se herci při představeních pohybují. A jak bychom mohly vynechat nedalekou kešku? Dala nám zabrat, ale nakonec jsme ji pod těmi závějemi vyhrabaly. Večer opět trávíme v hospodě. Také je během večera třeba omést stany, které se téměř hroutí pod tíhou napadaného sněhu. Ale i tak se v noci do nich musíme téměř prohrabat. Po celé dva večery zpestřovala atmosféru živá hudba. Sešly se tu 3 kytary, 2 banja, nechyběla ani foukací harmonika a flétna. Neděle se opět od rána nese v duchu loučení a odjezdů do různých koutů republiky. Za Fanclub Trilobitu, cestou v autě, zpracovaly Milada a Fischi Vokoberg (26. – 27. ledna 2019)  O víkendu 26. – 27. ledna 2019 jsem se zúčastnil rogainingového
(orientačního) pochodu/závodu na 24 hodin v Českém středohoří.  Jedná se o
závod dvojic, takže jsem se zúčastnil ve dvojici s kamarádem Pavlem, se
kterým jsem se seznámil na našich trilobitích pochodech. Jedná se o orientační
závod na 24 hodin, po registraci všech účastníků všichni dostanou seznam
kontrolních bodů a je na každém, kolik a v jakém pořadí je nasbírají,
jedinou podmínkou je limit 24 hodin a posun je možný pouze vlastní silou (běh,
chůze). V sobotu v 11:30 jsme startovali z Verneřic po příjezdu
smluveným autobusem. Celé odpoledne silně poletoval sníh, na Bukovou horu jsme
šli zkratkou polní cestou, kde jsme se bořili v půlmetrových závějích.
K večeru začalo drobně poprchávat a k ránu to zmrzlo, takže chodníky
v Teplicích byly jedna veliká klouzačka. Do cíle,  který byl
v Teplicích na hradě Doubravka, jsme museli běžet, abychom stihli časový
limit, což se nám podařilo opravdu o chlup. V čase 23 hodin 59 minut 55
sekund jsme přeťali cílovou pásku, na kontě jsme měli jedenáct kontrolních bodů
ohodnocených 500 body, což nám stačilo na 5. místo v kategorii Mužů do 89
let a na 15. místo v celkovém pořadí z 38 startujících, což nás mile
překvapilo. Bylo to skvělé zimní dobrodružství, nachodili jsme 89 kilometrů
s pozitivním převýšením 3100 metrů. Pokud zdraví dovolí, rád se tam za rok
zase vrátím. Filip Drazdík
Zimní speciál (26. ledna 2019)      Olomócké nočník a Zmrzlé Hanák (25. – 26. ledna 2019) T  Páteční pochod je takový recesistický, je to vlastně takový pochod po místních hospodách. Konzumace však není povinná, proto je nebezpečný jen někomu.  Hlavní pochod se odehrává v sobotu, letos byl pojat jako generálka na Poslední puchýř. Trasa moc hezká, směrem ke Svatému kopečku a Radíkovu. Počasí takové příjemné zimní, akorát na chůzi… Páteční i sobotní večer se nesl ve znamení „zpívané“, následkem čehož nemůžu dnes (v pondělí) mluvit. Avšak nevypadá to, že by to mým spolupracovníkům nějak zvláště vadilo, dokonce někteří provokují větou: „Blani, zazpívej nám…“ Co dodat. Víkend v Olomouci nezklamal. V neděli jsem si ještě zajela na výlet do Uničova, navštívila tam dvě muzea, odlovila razítka a vizitky a naprosto cestovatelsky uspokojena jsem se vrátila do matičky Prahy… Bludička Blanka Courání Prahou (19. ledna 2019)  Mrzlo až praštělo, ale den to byl krásný. I když teploměr ukazoval dost pod nulou, díky bezvětří byla pocitová teplota příjemná.  Trasa byla moc hezky připravená, cestou jsme viděli spoustu ohrad s koňmi. V muzeu Uhříněves byla připravena „žrací“ kontrola s teplým čajem. Tato kontrola pro mě bývá těžký oříšek, protože vždy je tu výprodej knížek po 10 korunách a já jen velmi těžko odolávám, abych nenakupovala. Vždy si musím ujasnit, kolik kilometrů mi do cíle ještě zbývá a jak daleko bych ten nákup musela nést. Cíl byl jako
tradičně v hospůdce Na Blatově, kde moc dobře vaří a i obsluha je vlídná.
Účastníci se mohli zúčastnit tomboly, a jako obvykle – čeká mě nejspíš štěstí
v lásce J Bludička Blanka Večerní Prahou (12. ledna 2019)   S radostí a úlevou jsem se proto vydala na pochod Večerní Prahou, který připravil KČT Pohoda. Pochod byl o to zajímavější, že se mnou šli i sběratelé z Ostravy, pro které byla večerní Praha také milým zpestřením po únavném dni.  Tříkrálový pochod na Řipec (5. ledna 2019)  Svátek Tří
králů je spjat s legendou, jež se vyvíjela více jak dva tisíce let. Její obsah
se postupem let měnil, základ ale vycházel z biblického příběhu z doby, kdy se
narodil Ježíš Kristus. V té době vládl v Jeruzalémě král Herodes. Tenkrát
přišli do Jeruzaléma tři mudrci z Východu (později byli považováni za krále). Do Slaného se na tříkrálový pochod nesjeli tentokrát tři králové, ale turisté, kteří se rozhodli v celkem nevlídném počasí zdolat vrch (no, spíše vršíček) Řipec a udělat tak něco pro své zdraví. Start pochodu byl v galerii Dobeška na náměstí výše jmenovaného města.  Jaké bylo
naše překvapení, když jsme na startu místo obvyklého popisu dostali špatně
čitelnou mapku, kde byl žlutou pastelkou, fixou nebo podobným písadlem vyznačen
okruh, který máme zdolat. Vtipně nebyl ani vyznačen směr, kterým se vydat. Trasa tohoto pochodu byla vcelku hezká, leč bez chytrého telefonu bychom to nejspíš nedali. Místní značkař by se měl trošičku zamyslet… Cesta nás vedla přes vesnice Studeněves, Tuřany, Trpoměchy, na Řipec a dále zpět do Slaného přes Kralovice a Otruby.
Milé bylo zastavení na Řipci, kde si účastníci mohli opéct buřta a příjemné bylo i ukončení pochodu ve slánské hospůdce a drobný příspěvek na občerstvení od pořadatelů. Bludička Blanka Novoroční výstup na Šelenburk (1. ledna 2019) Jak na Nový rok, tak po celý rok, tak jak jinak než
pohodově pochodově. Tentokrát s KČT Krnov a Novoroční výstup na Šelenburk.
Jednalo se o pochod hvězdicový, tak jsme mohli vyrazit rovnou z domova.
Zvolili jsme trasu po oblíbených místech a cestou potkávali spoustu pochodníku,
a to nás vzhledem k brzké ranní hodině dost překvapilo. V cíli jsme
si zakoupili Novoroční čtyřlístek, dostali pamětní list a razítko. Buřty jsme
zapomněli, takže posilnit se nebylo čím, za což jsem byla juniorem náležitě
vyplísněna. Podobnou trasou přes poutní místo Cvilín jsme se vydali k domovu
a tak jsme Nový rok strávili s celou rodinou aktivně. Míša HB     Novoroční výstup na Hraničář (1. ledna 2019)  Letošní novoroční pochod mě vzal pod svá ochranná křídla KČT Nýrsko. Sešlo se nás asi 30 pěších turistů a jeden statečný cyklista. Někdo byl ještě celý pomačkaný po bujarých oslavách, ale všichni odhodlaní zdolat vrch Hraničář… Svahy Hraničáře byly osídleny již ve středověku, což dokládá osvobození dvorce na Suchém Kameni od placení daní v roce 1321 králem Janem Lucemburským. Ani později lidé Hraničář neopustili, kdesi na jeho svazích se dlouho těžila železná ruda a názvy Skelné Hutě či Uhliště ležících na úpatí jasně připomínají sklářskou historii. Vydali jsme se tedy městečkem Nýrsko po turistické značce, která nás měla na vrchol odvést. Počátek cesty se nesl v příjemném hovoru, ale záhy hovor utichal a na  Na vrcholu Hraničáře proběhl improvizovaný raut, kde turisté ze svých batohů vytahovali slané i sladké dobroty, dokonce i několik lahví šampusu se našlo. Z Hraničáře pak následoval sestup do Skelné Huti, kde v místní hospůdce proběhl oficiální závěr akce a nastalo neoficiální družení… Bludička Blanka |
|
|
|
 Vyhledávač akcí KČT Akce Prahou turistickou Informace o IVV Informace o "Dvoustovce" KČT na sociálních sítích |
|
