... letos

Líšenské pochody (1. června 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/lp219.jpg
Líšenské pochody mám ráda, už jen proto, že můžu přijet s vlastním stanem a nemusím hromadně do tělocvičny (ale můžu). Přijela jsem
tedy už v pátek, za tmy postavila stan, chvilku poseděla při kytarách a pak šup do hajan… Ale ouha… stanová loučka u sokolovny je poněkud z kopce, tak bylo o noční zábavu postaráno. Vždy jsem ve stanu kus sjela (byste nevěřili, jak to ve spacáku klouže), abych se zas drápala na místečkoJ. Ve kterém hotelu toto zažijete?

Probudila jsem se celkem brzy, odstartovala na 30 km a vyrazila. Trasa byla nádherná… Kolem Suchých skal do Koberov, dále na Besedické skály (ty považuji za mnohem krásnější než Prachovky), na zříceninu Zbirohy, na oběd k
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/lp319.jpg     
Zrcadlové koze, do Dolánek (rychlonávštěva Dlaskova statku a Domu přírody). Odtud na zříceninu Frýdštejn, rozhlednu Kopanina a přes Malou skálu zpět do Líšného. Kdyby nebylo tak ukrutné vedro, bylo by to naprosto super. Pořadatel na kontrolách zajistil vodu, to bylo úžasné. Na Kopanině byly i stánky s občerstvením a ač jsem původně nic jíst nechtěla, pohled na (domácí) utopence můj názor záhy změnil a mně tekly sliny jak Pavlovovu psovi…

Krásná akce – ale upřímně – byla jsem ráda, že to mám za sebou. Večer se konala country zábava, tak jsem se chvilku mihla i tam. A protože příští ročník bude 50., není vyloučeno, že se za rok do Líšného vydám opět… Bludička Blanka




Pochod kutnohorských havířů (25. května 2019)

Tento pochod měl dva starty – v Kutné Hoře a Čáslavi. Já startovala z Čáslavi a hned ráno se nám České dráhy postaraly o kulturní zážitek v podobě narvaného vlaku, takže jsem jela na stojáka a to jsem byla ještě ráda, že stojím na vlastních nohách…
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/kh192.jpg
Trasa se částečně kryla s akcí, kterou jsem absolvovala v březnu, nicméně milým zpestřením bylo otevření kostela sv. Bonifáce v Lochách a sv. Jakuba v Církvici. Kačina, ta nezklame nikdy, no a Kaňk, to je také krásné místo…
Cíl pochodu byl v restauraci Kréta, kde byla moc příjemná zahrádka, dobré jídlo, a tak došlo i na relax před cestou zpět.

Cesta do Prahy byla taky úžasná. Do prvního vlaku jsme se nevešli vůbec, do druhého jsme se sice narvali, ale za cenu toho, že nebudeme ani
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/kh193.jpg
dýchat… No, nějak jsme do té Prahy doputovali, ale pro mě to bylo poučení – příště si lépe ohlídat, co se děje v okolí pochodu (v podstatě tři velké akce v jednom městě) a zvolit případně akci jinou. Bludička Blanka

Foto: Maruška Pomolthyová



(Mě láká velice) pochod Praha – Prčice (18. května 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/prčice191.jpg
Určitě nejsem sportovní typ, papuče s knížkou sluší mi líp… To beze sporu. Ale co naplat. Moje závislost na plastových botičkách se rok od roku prohlubuje a co by člověk pro kus plastu neudělal… Zvlášť, když se vám jich na krku houpe už (teprve?) deset.

Po dlouhém zvažování, odkud letos odstartovat, padla naše volba na Sedlčany. Tuto trasu už jsem jednou šla, věděla jsem, co mě čeká… Po celkem strastiplné cestě přeplněným motoráčkem jsme konečně dorazili do Sedlčan. České dráhy, které slibovaly posílení dopravy, připravily účastníkům překvapení v podobě jednoho jediného vozu. Kde je tedy to posílení? To normálně jezdí jen půlka vozu?

Po registraci na startu jsme se vydali na trasu. Tahle sedlčanská je příjemná, lehce zvlněná, stánků tak akorát… leč poměrně obsazená. Později jsem zjistila, že nápad jít tuto trasu mělo přes 3 000 lidí. Kupodivu, tenhle pochod má na mě nějaký tajemný vliv, že já, ač lehce asociální, tu ty davy skousnu a celkem mi nevadí.

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/prčice192.jpg

Zastávku jsme si udělali ve skanzenu ve Vysokém Chlumci, kde jsme byli v tu dobu asi jediní návštěvníci. Zastávka to byla příjemná, paní na pokladně velmi milá a tak nám batohy lehce ztěžkly nakoupenými suvenýry… A Vysoký Chlumec, to není jen skanzen, ale i pivovar, takže pro nás první občerstvovačka a čepovaný Vévoda. Na téhle zastávce potkáváme i Ondru a Zuzku, se kterými se pak až do cíle různě předbíháme, míjíme, zkrátka neustále o sebe zakopáváme…

Cesta krásně utekla, ani jsme se nenadáli a byli jsme v Prčici… Ale to náměstí, tedy přátelé, masakr. Však taky účast byla přes 26 000 lidí. Klobouk dolů před pořadateli, že takovou masu lidí zvládli…

Tak tedy nafasovat botičku (modrá je dobrá, už je to tak), horalku, vystát frontu na fotokoutek a autobus do Heřmaniček a za chviličku už prcháme rychlíkem do Prahy. Cesta byla pohodová, vlak plný, ale v našem voze nikdo nestál, lidé usměvaví a spokojení, že to dali a že už padla… Tak zase za rok no… Botiček už mám (teprve) 11, přece tu řadu nebudu přerušovat, ne?

PS. Jen ta řepka, kdyby tak nesmrděla L  Bludička Blanka

Po stopách císaře Karla IV. (11. května 2019)

Tento pochod je vlastně spíš krátká vycházka, kterou pro nás připravuje již pravidelně odbor Klub přátel a milovníků výletů. Start pochodu byl již také klasicky u dolní stanice lanovky na Petřín.

Trasa vedla přes Pražský hrad a centrem města, proto jsem si ho trošku prodloužila lovem razítek muzeí, která jsem cestou potkávala… Bohužel mi celkem dobrý pocit z této akce zkazil předseda jmenovaného odboru a dohady kolem vizitky. Příště si rozmyslím, jestli se této akce účastnit. Bohužel.
Bludička Blanka


Jarní putování se svatým Jakubem (11. května 2019)

Tento pochod, konaný Hlízovským unikátním spolkem, máme moc rádi, a proto to byla i letos jasná volba. Jede se směr Hlízov u Kutné Hory. Vybrali jsme si trasu, která vedla přes vrch a obec Kaňk a udělali jsme dobře, výhledy byly moc pěkné. Dále nás trasa vedla přes Sedlec a obec Malín. Po celé trase pochodu byla spousta doprovodných akcí, doplnili jsme si znalosti a poznali nové věci z přírody, kdo chtěl, ryl do kamene, tvořil v dílničce, prohlédl si výstavu nebo byla možnost navštívit otevřené památky. Toto vše jsme moc rádi využili. Nakonec i počasí, navzdory předpovědi, vyšlo moc pěkně. Pochod jsme si i díky super organizaci a společnosti na trase moc užili. Míša HB
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/SJ1.jpg https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/SJ2.jpg https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/SJ3.jpg https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/SJ4.jpg


Putování za páterem Josefem Toufarem (8. května 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/PTB1.jpg
Podívat se do Číhoště bylo jedním z mých tajných přání. Lákala mě magie toho místa i smutný osud pátera Toufara. Využila jsem tedy pochodu Putování za páterem Josefem Toufarem, abych si toto přání splnila…
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/PTB2.jpg
Číhošť není úplně dobře dostupná, proto jsme se s pořadateli domluvili, že pochod rozvrhneme do dvou dnů s tím, že v Číhošti přespíme. Toto nám bylo umožněno a my se tedy vydali na cestu.
Za start našeho putování jsme si vybrali Světlou nad Sázavou a využili doporučené trasy s malou odbočkou do Pavlova, kde je záchranná stanice a odkud pocházel např. pohádkový Vydrýsek… Byli jsme v tu dobu jediní návštěvníci a zvířata byla možná ještě zvědavější než my… 
A tak nás přišla pozdravit srnečka Bedřiška, lišáček Lukášek a mnozí další…
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/PTB3.jpg

Číhošť není známá jen svým zázrakem, kdy se při bohoslužbě pátera Toufara pohnul kříž na stěně. Je významná i tím, že je zde geografický střed České republiky. A toto místo je velmi pěkně upravené a stojí za to ho navštívit.
Druhý den jsme opět zvolili doporučenou trasu, tentokrát do Ledče nad Sázavou. A protože jsme těch 20 km zvládli poměrně svižně, navštívili jsme i místní hrad, kde je Foglarovo muzeum (mimo jiné). 
No a pak už nás Posázavský pacifik vezl směrem ku Praze a k povinnostem. Bludička Blanka





Mladoboleslavská padesátka (27. dubna 2019)


https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/mb501.jpg
Dlouho jsem váhala, jestli na tento pochod jet, nebo se na to vykašlat a doléčit patu. Nakonec jsem se vydala cestou kompromisu, do Boleslavi odjela, i když jen na trasu 15 km.
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/mb502.jpg
Ale rozhodně jsem nelitovala…
Cesta vedla pod Michalovickou putnou na Debř, kde byla čarodějnická kontrola.
Hodně se šlo terénem, což bylo fajn, asfaltu minimum. Do Debře jsem se ještě vrátila, protože trasa dělala smyčku, a tentokrát jsem se já rozhodla zkontrolovat kuchyni místní hospody. A věřte, stálo to za to
J Odtud jsem pokračovala na Josefův důl, kde je kromě zámku i hrobka rodiny Leitenberger.
V cíli jsem pak už jenom orazila záznamníky a upřímně se těšila na to, jak si ve vlaku sednu. Bludička Blanka (foto: internet)


K pramenům Rokytky (19. dubna 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/bě2.jpg
Na Velký pátek si pro nás KČT Říčany připravil další ze svých pochodů – K pramenům Rokytky. Pochody v Říčanském lese mám ráda, vyrazila
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/bš1.jpg
jsem tedy na trasu 25 km. První z pramenů jsme viděli kousek od Tehova v poli. Voda téměř žádná, jak nás ta sucha poslední dobou sužují… Druhý navštívený pramen byl kousek od obce Tehovec.

Cesta rychle ubíhala a než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už jsem měla na dohled opět Říčany. V cíli na nás čekala vizitka pochodu, oplatka a kafe…

Trošku jsem se zajímala o to, kde vzala Rokytka své jméno – vězte tedy, že slovo „rokyta“, které dalo jejímu jménu základ, je staroslovanské pojmenování vrby, kterými je říčka lemována dodnes. Bludička Blanka









Jarní stezka Polabím (13. dubna 2019)


Tentokrát jsem dlouho zvažovala, na který pochod se vydat, až zvítězily Neratovice a jejich Jarní stezka Polabím. Důvodem mého váhání je zánět v achilovce (řeknu vám, přátelé, teda nic moc), tak jsem se snažila vybrat něco méně náročného. 
Již na nádraží jsem se potkala s Ondrou a Zuzkou a domluvili jsme se, že trasu 26 km zvládneme společnými silami. 
Trošku jsme zpočátku váhali nad popisem, který byl dělaný spíše pro toho, kdo Neratovice zná, ale nakonec jsme se zorientovali a vyrazili správným směrem (a písní na rtech – Jdu s bolavou patou… horečka zlatá se ale nekonalaJ). 
Výhodou Polabí je totální rovina, a tak cesta krásně ubíhala. Ve Všetatech jsme nabrali síly v cukrárně, v Konětopech u polévky (mimochodem výborné) a v cíli pak u řízku… Ale tak když je výdej, musí být i příjem, ne? 
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/2jp.jpg
Tentokrát mě moc bavily názvy vesnic, které jsme procházeli… Co si myslet o názvech jako Mlékojedy či Konětopy? V Ovčárech jsme skutečně ovečku viděli a v Kozlech – tam bylo celé stádo zakrslých koziček… 
Celý den se vydařil. Počasí, ač předpověď byla všelijaká, tak vydrželo, jen tu nohu bych v cíli nejraději utrhla a hodila do pangejtu… Bludička Blanka     
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/4jp.jpg
 
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/3jp.jpg?attredirects=0

Jarní Vysočinou (29.  31. března 2019)


https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/vyso.jpg

Jarní Vysočinou je další z krásných pochodů, který má zázemí v Havlíčkově Brodě. Začíná páteční krátkou trasou, pokračuje „hlavní“ sobotní trasou a kdo toho nemá ještě dost, https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/vyso3.jpg?attredirects=0může vyrazit i v neděli. Letos nám Vysočina ukázala svoji vlídnou tvář a zvláště sobotní trasa byla velmi příjemná. Místy vedla kolem meandrujících toků, probouzející se jarní (kvetoucí) přírodou a malebnými vesničkami, trošku ještě spícími po dlouhé zimě. Krásná a zajímavá byla i zřícenina hradu Ronovec. 

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/vyso2.jpg
Na cestě jsme měli jen jednu kontrolu – v hospůdce v Pelestrově (kde mimochodem velmi dobře vaří). Pak už to bylo do Brodu jen kousíček. Protože jsem si vybrala jen kratší trasu – 25 km – měla jsem dostatek času navštívit muzeum a gale
rii výtvarného umění. V neděli už jsem absolvovala jen kraťounkou vycházku a pak následoval přesun do Prahy a následné těšení na další akce… Bludička Blanka                         



Za povidlovým koláčem 40. ročník (30. března 2019)


Takové významné jubileum je třeba oslavit, proto jsme si v široké nabídce pochodových možností vybrali právě Benešov. Přiznávám,
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/56214350_2185020758232543_3372581133123321856_n.jpg
nechtělo se
nám vstávat a na start jsme dorazili až po desáté hodině, což se nakonec ukázalo jako výhoda, protože ta největší smečka pochodníků již byla na trasách. Konopiště je naše srdeční záležitost a natěšeni jsme se vydali na cestu. Junior má momentálně keškové období, tak jsme museli cestou stíhat i tuto aktivitu. Bylo to příjemné zpestření a kešky nám pomohly uniknout davům, které na pochod i jen tak
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/56268527_2185020378232581_4344094192788570112_n.jpg
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/56384991_2185020981565854_1696828655369453568_n.jpg
vytáhlo sluníčko. Nakonec z toho bylo pěkných 10 kousků. Jarní příroda kouzlila a my se kochali a fotili tu krásu. V cíli na nás čekal nejen diplom, ale i sladká odměna, jak jinak než povidlový koláč a my se z dobrým pocitem příjemně stráveného dne vydali k domovu. Míša HB



Vím, kde se stýká (16. – 17. března 2019)
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/st1.jpg
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/st2.jpg

Vím, kde se stýká je cyklus pochodů, které pořádá Martin P. Účastnila jsem se prvně, ale pevně věřím, že ne naposledy. Však už to bylo 13. putování…
Základnou pro naše výpravy nám byla klubovna kolínských skautů v části města Zálabí. Zde jsme měli k dispozici nejen úložiště, ale i koupelnu, kuchyňku… zkrátka vše, co jsme si mohli přát.
V sobotu jsem zvolila trasu 34 km, která vedla od startu v Záboří nad Labem k soutoku řek Labe a Doubrava. Zde jsme se chvilku pokochali a dále pokračovali k vesnicím Svatá Kateřina a Svatý Mikuláš, prošli parkem u zámku Kačina až do Nových Dvorů. Zde v restauraci U Hájků (kterou vřele doporučuji) nastala první pauza a po nezbytném naplnění břicha jsme pokračovali do Malína, Kutné Hory-Sedlce na vrch Kaňka, kde je krásná kamenná rozhledna Havířská bouda. A protože je to rozhledna kamenná, tudíž bez výkyvu, neváhala jsem ani já vystoupat až k nebesům…

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/st3.jpg

Na vrchu rozhledny je krásný panoramatický bar, jehož služeb by bylo škoda nevyužít, tudíž jsme si každý dali dvojku Pálavy a kochali se výhledem na Kutnou Horu, Čáslav… a pak tedy už bez pauzy Hlízov, Starý Kolín, Kolín a … umejt, vyčurat a spát J

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/st6.jpg

V neděli nás čekal další ze soutoků, tentokrát v Chlumci nad Cidlinou a příjemně vycházková trasa na 8 km. V Chlumci se stéká Cidlina a Bystřice, na jejich soutoku opět kochací pauza a dál nás cesta vedla po zajímavostech města.

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/st5.jpg

Ač co do počtu účastníků se jednalo o pochod komorní, byl pořadatelem vyhodnocen jako pochod masový, protože jsme během víkendu všichni maso konzumovali J A pak už jen zpět do Kolína, vyzvednout bagáž a hurá na vlak, který mě v mém případě odvezl do Prahy a realityJ Bludička Blanka




Hornobřízský puchýř (8. – 10. března 2019)


Do Horní Břízy se vždycky těším. Považuji jejich puchýř za jeden z nejhezčích pochodů a oceňuji servis, který pořadatel zajišťuje.
Páteční pochod nestíhám, účastním se v sobotu a v neděli. 
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/hb2.jpg
Obvykle máme krásné počasí, letošek však byl výjimkou. V sobotu řádil prudký vítr, v neděli lilo jako z konve. Sobotní trasa na 35 a 50 km startovala v Manětíně. Město mě překvapilo svojí krásou a malebností. Nádherný zámek, kostel… Určitě tip na celodenní výlet.
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/hb1.jpg

Dále jsme pokračovali kolem pěkně meandrujícího Manětínského potoka do městečka Nečtiny a dále poli, lesy, loukami (i obcemi) až do Horní Břízy. Večer byla jako každý rok taneční zábava, kde ze všech zúčastněných spadla popochodová únava a řádili jak za mlada. Jak jsem psala výše, v neděli lilo, lilo, lilo. Vydala jsem se tedy jen na trasu 13 km, a i to bylo až dost. Moje nepromokavá bunda byla durch a velmi ráda jsem viděla cíl… Bludička Blanka

Do Lán na Den TGM (9. března 2019)

Málokterý pochod máme splněný na 100%. Nemyslím tím splněné kilometry, ale účast na pochodu. Tuto akci ale ano, letos se koná teprve druhý
ročník a my se opět vydáváme navštívit našeho prvního prezidenta. Začínáme v Kamenných Žehrovicích. Chvílemi
to vypadá, že nás odfoukne, ale udržíme se nohama na zemi. Cestou trochu keškujeme a
trasa pěkně ubíhá. V cíli pochodu je připravený program. Ochutnáváme oblíbené pochoutky T. G. Masaryka. Já halušky s brynzou a junior švestkové knedlíky s mákem, mňammm. Koná se také pietní akt k tomuto dni a nakonec přijede i sám tatíček Masaryk v kočáře, který táhnou dva Kladrubáci. Cestou ještě koukneme na místní lamy a zdá se, že se jim daří dobře, stádo se pěkně rozrostlo. A teď už honem na nádraží do Stochova, kde na nás čeká prvorepublikový krasavec, že nevíte? Je to motorový vůz Stříbrný šíp” a je vážně nádherný, kam se hrabou dnešní mašiny. Ještě stihneme nakouknout do prezidentského salónku, ale slyšíme, že nám přijíždí vlak a musíme se rozloučit. Za pár chvil jsme zpět v Praze. Mooooc zdařilá akce, díky pořadatelům.
Míša HB


Hledání Stromoucha (2. března 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/52898529_2144645098936776_5692431254754951168_n.jpg
Hurá sobota a my můžeme zase vyrazit na pochod. Dnes jsme zvolili trochu vzdálenější lokalitu, ale jak jsme se dozvěděli, i několik
Trilobitů se zeleného panáčka vydalo hledat. Cestu vlakem do Ústí nad Orlicí nám zbrzdila plánovaná výluka, ale vše dobře dopadlo a na nádraží se potkáváme s kamarádkou Vlaďkou, která přijela z jižní Moravy. Trasa je moc příjemná, potkáváme spoustu pochodníků, ale nikoho známého. Cestou se snažíme najít malou turistku s maminkou, se kterou jsme si domluvili sraz. Daří se až těsně před kontrolou pod hradem Lanšperk. Předáváme slíbené vizitky a dostáváme dárečky. V hospodě na kontrole jsme překvapeni, není tu Stromouch, ale dvě jeho dcerky. Po vyřízení všech formalit se vydáváme ke kapli Nanebevzetí Panny Marie a junior začíná keškařit. Chvíli čekáme až odejdou mudlové, daří se a je uloveno. A cestou zpět přibude ještě několik dalších úlovků. Od kaple už hurá na hrad. Vyhlídkovou
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/53268851_2144644252270194_7651198751347834880_n.jpg
věž jsme raději vynechali, moc lidí a stabilita nejistá. Pokračujeme tedy dále. Přes Černovír a Cakle, zdehttps://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/53604363_2144646042270015_2274592286002118656_n.jpg potkáváme partu otužilců, kteří se zrovna noří do Tiché Orlice, brrr. A my spěcháme do cíle, který je v restauraci Chaplin Pub. Po orazítkování záznamníků a vyzvednutí diplomů je čas se posilnit. Svíčková a pivko to jistí. Cestou na nádraží se ještě
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/53293116_2144644398936846_4374530530071281664_n.jpg
zastavujeme v muzeu, kde je přednáška o pečení chleba a procházíme si centrum Ústí. A je čas vyrazit na nádraží, tu potkáváme Andy a dozvídáme se, že je nám v patách Brepta a Filip. Cesta uběhne raz dva a my jsme zpět v matičce Praze. Pochod se nám moc líbil, a proto se určitě na tato místa ještě vrátíme. Míša HB





S Pohodou jarní přírodou (2. března 2019)

Máme tu opět sobotu a my vyrážíme na pochod. Tentokráte jsem domluvená s Pavlou a Štěpánkou.

V 06:50 vyrážíme vlakem z Hl. nádraží do Řevnic. Štěpánka přistupuje na Smíchově. Na startu v Řevnicích volíme trasu 15 km.

Po nastavení GPS pomalu a pohodově vyrážíme na trasu. Začínáme na ZTZ a jdeme přes náměstí, kolem městské knihovny k lesnímu divadlu. Pomalu stoupáme Řevnickým lesem až k rozcestí „Pod Strážným“, kde opouštíme ZTZ a dále pokračujeme po MTZ, cestou potkáváme další pochodníky. Potkáváme i nějaké známe tváře, tak se občas zastavíme na kus řečiJ Pokračujeme až k rozcestníku „Babka-odb.“ Je zde možnost si zajít na vyhlídkové místo Babka. Jelikož je viditelnost nic moc, tak tam nezacházíme a stále stoupáme až k Jezírku. Zde si dáváme malý oddech, kocháme se výhledem na zamrzlé jezírko.

Odtud pokračujeme už po hřebenu po ŽTZ až na rozcestí „Červený kříž“ a odtud pokračujeme po ČTZ na Skalku. Zde se jdeme podívat ke kapli sv. Máří Magdaleny a kocháme se výhledem na Mníšek pod Brdy. Pomalu se vracíme k občerstvení Skalka, které má otevřeno, tak toho využíváme a dáváme si zde malé občerstvení v podobě grogu, horké griotky a čaje a párku v rohlíku a na chvíli se zde posadíme k praskajícímu ohni a
vychutnáváme si příjemnou atmosféruJ
Pokračujeme dále po ZTZ křížovou cestou nahoru. Po chvíli začínáme pomalu sestupovat dolů. Ze začátku to jde, i když později jsou chvílemi obtížnější sestupy, hlavně pro Pavlu, ale nakonec to vše zvládlaJ  Zelená nás vede stále dolů, až se opět dostáváme k lesnímu divadlu. A odtud pokračujeme na náměstí a dále do restaurace Hotel Grand, kde je cíl dnešního pochodu.

V cíli si vyzvedneme diplom, doplníme naše záznamníky potřebnými razítky a po krátkém osvěžení v podobě kofoly, spěcháme na vlak a míříme zpět do PrahyJ Martina


Zimní turistický sraz Police nad Metují (14. 17. února 2019)

Ve čtvrtek 14. února 2019 jsem vyrazila na svůj první zimní turistický sraz. Jela jsem trošku s obavou, protože nelyžuju (ani neběžkuju), vlastně zimu vůbec nemám ráda. Ale nechala jsem se uhučet. Říkala jsem si, že 4 dny někde v teple v hospodě, se svařákem v hrnku, určitě zvládnu.

Police nad Metují nás přivítala obrovskou inverzí, vlastně jsme z vlaku vystoupili do bílé tmy. Od nádraží nás do města čekala cesta cca 2,5 km, kdy bylo vidět tak na 3 kroky.

Po registraci v Pellyho domech jsme odložili bagáž v úschovně a navštívili v klášteře muzeum Policka a soukromé muzeum zimních sportů. Ve tři hodiny jsme se nechali ubytovat a pro tento víkend se z nás stali žáci 7. B v místní škole J

Odpoledne jsme zašli ještě do muzea stavebnice Merkur, kde jsme si opravdu přišli na své J Večer se pak na náměstí konalo slavnostní zahájení.

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/zs3.jpg
V pátek mě čekala tzv. fialová trasa, pořadateli hodnocena jako středně obtížná.  Mým parťákem pro tento den se stal Ondra F. Trasa to byla nádherná, nicméně jsem zjistila, že středně obtížná trasa je tak na hranicích mých možností. Cesta byla jedna velká ledovka, když člověk udělal krok vedle, zabořil se do půlky stehna… Navíc i to, že byla trasa vedená, mi úplně nevyhovovalo a někde v půlce jsme se s Ondrou od skupiny odpojili. Pro ilustraci – naše rychlost byla 2,9km/hod.  Skupina dorazila do cíle 1,5 hodiny po nás… Večer jsem ještě navštívila promítání o Kostarice a absolvovala následnou zpívanou…
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/zs4.jpg

V sobotu jsem měla objednaný výlet a to bylo jen dobře. Kyselina mléčná je opravdu mrcha a mě bolely i svaly, které vůbec nemám… Na výletě jsem měla opět parťačku – tentokrát jí byla Zuzka A. Naše putování jsme zahájili na Hvězdě, kde je krásná kaple a turistická chata. Odtud jsme odjeli do polských Vambeřic, kde jsme si prohlédli katedrálu a prošli křížovou cestu. Na víc

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/zs5.jpg
jsme bohužel nedostali časoprostor, což je škoda, protože to městečko je opravdu hezké. Poslední zastávkou byl Broumov, kde jsme navštívili klášter a klášterní kafírnu, prošli centrum a skončili u dřevěného hřbitovního kostelíka. Večer se konal papučový bál.

No a v neděli, ač někteří ještě vyrazili na trasy, já mazala na vlak, abych byla včas doma a navařila pro naše mladé, které k nám každou neděli chodí na večeři J Bludička Blanka




Zimní Bludníček (9. února 2019)


https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/bb1.jpg
Nikdy bych neřekla, že odjezd na pochod může být napínavý. Ale stalo se. V sobotu ráno jsem se doplouhala ještě polospící na Hlavní nádraží, zvednu hlavu, dívám se na pragotron… Zaostřím… Zaostřím ještě víc... No to si snad ze mě dělaj p…..srandu. Můj vlak sice jede, pojede i včas, leč z nádraží Praha – Smíchov. Inu, spánek stranou, sprintem do metra, rozrazit zavírající se dveře od soupravy, rychlý přestup na béčko, sprint na
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/bb.jpg
nástupiště… Ufff, stihla jsem to… (jsem dobrá).

A kde je ten prďola, co tady rozváží to kafe? Inu je, je, leč dorazí až v Rokycanech. Nu což, kafíčko si dám. Ale ouha, zapomněla jsem na tunel, který nám teď cestu zkracuje a tak v Plzni do sebe klopím ještě vařící kafe, spálím si celý úsměv a rychle přestupuji na Blovice…

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/bb2.jpg

Pochod byl ale krásný. Sice jsem si dala jen 13 km, protože cesta byla poměrně ledovatá a pořadatel mi do cesty ještě staví překážky v podobě muzea a myslivecké hospody, ale no co už… Zpucovala jsem šípkovou se čtyřma (pátý jsem se slzou v oku vracela, ale při nejlepší vůli se nevešel) a šup do muzea. Zde jsem byla poučena, že mufloni jsou strašný bestie… Zvláštní, já je považovala za celkem sympatický kozy, ale budu věřit odborníkům… No, ale zase jsem chytřejší a od toho ta muzea vlastně máme. 

V cíli mě velmi potěšila zpívaná od skupiny Lazarband. Kapela hrála pěkně hlasitě, takže i já jsem si mohla nesměle pobroukávat s nimi... K tomu mi pomohla dvojka bílého, když tedy máme konečně bílo i venku J Bludička Blanka

 
Kolo, kolo mlejnský (2. února 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/1%20mk.jpg
Je opět sobota a máme před sebou pochod. Tentokrát zůstávám v Praze a domlouvám se s Pavlou, Blankou a Vaškem a společně vyrážíme na
místo startu do restaurace Mlejn. S Pavlou volíme trasu 18 km a Blanka s Vaškem 30 km. Jelikož začátek trasy máme stejný, tak vyrážíme společně.

Cesta nás vede přes Stodůlky do osady Chaby a dále do Krteně, kde je krásný kostel sv. Jana a Pavla. Odtud pokračujeme do Řeporyjí, kde se napojujeme na ZTZ, která nás vede přes Dalajské údolí. Cestou nás dohání Marta a pokračuje společně s námi do Prokopského údolí, kde se naše trasy dělí.

Zatímco Blanka s Vaškem pokračují dolů Prokopským údolím, my s Pavlou a Martou stoupáme nahoru po ŽTZ na vršek Prokopských skal a pokračujeme až na Butovické hradiště. Zde se nám naskýtá pohled na dávno vyhaslou podmořskou sopku. Po chvíli opouštíme žlutou a pokračujeme ke kostelu Sv. Vavřince a míříme do restaurace „u Bučka“, kde je kontrola. Zde potkáváme Jožku ze Stochova. Na kontrole si dáme jen razítko a pak společně s Jožkou pokračujeme dále. Cesta nás vede k retenční nádrži Asuán a dále na sídliště Nové Butovice k Nepomuckému

rybníku a dále pak parkem až do našeho výchozího místa – restaurace Mlejn, kde je zároveň i cíl dnešního pochodu.

Nejprve si vyřídíme všechny razítka a záznamníky a pak společně posedíme u dobrého pivečka a gulášové polévky. Mezitím zde začala hrát pěkně kapela, tak to bylo velmi příjemné posezeníJ  A pak nás už čekala jen cesta domů. Počasí nám přálo, sice bylo zamračeno, ale měli jsme štěstí, že začalo pršet až po našem příchodu do cíleJ Martina




Zimní táboření Fischi a Milady aneb Leden pod stanem (leden 2019)

Během posledního roku jsme podlehly kouzlu Zimního táboření. Proto letos zatím pochody dostávají na frak a my jezdíme tábořit...

Bílovický zimní bivak s liškou Bystrouškou (4. – 6. ledna 2019)
Hned první lednový víkend vyrážíme stanovat do Arboreta nedaleko Bílovic nad Svitavou. Je to úžasné místo, které je běžně veřejnosti nepřístupné. Cestou potkáváme několik dopravních komplikací, a tak na místo dorážíme až po půlnoci.
Počasí nám přeje a my konečně můžeme stavět stany na sněhu. Radost nám moc dlouho nevydží, neboť už k ránu slyšíme, jak se otepluje a sníh nám klouže po stanech dolů a ze stromů na ně prší.
Po vydatné snídani v podobě buchty z místní pekárny, čaji s rumem, buřta opečeného na ohni a čtyř šálků svařeného vína se vydáváme na obhlídku zasněženého arboreta. V loňském roce nám na to totiž nějak nezbyl čas.
Po prohlídce docházíme k závěru, že je čas na oběd. Cílem je nedaleká obec Kanice, kde je prý otevřená hospoda. Cestou se zajdeme podívat ještě k Srnčí studánce. Moc pěkné místo. A navíc je tam keška, kterou se nám podaří vyhrabat ze závějí.
V hospodě se potkáváme s dalšími táborníky. Po vydatném jídle a několika pivech se společně vydáváme zpět do Arboreta. Tam nás už vítá praskající oheň a neodolatelná vůně Jeffova jedinečného svařáku.
Neděle, jak už to tak bývá, je nejméně oblíbeným dnem. Od samého rána je ve znamení balení a odjezdů. Ale nechybí obdržení krásných diplomů a razítek do záznamníků a vandrbuchů. Po úklidu tábořiště se přesouváme na závěrečné posezení v bílovické hospodě. Letošní ročník byl rekordní. Účastnilo se více jak 30 táborníků v 17 stanech. Ač to nemáme zrovna za rohem, těšíme se opět za rok. Fischi a Milada
 
 
Táboření v Chebské kotlině (18. – 20. ledna 2019)
Ač do Chebu jezdíme na pravidelné pochody vždy v květnu a v září, tak jsme se letos rozhodly poznat i zimní Chebsko. Společně s dalšími cca dvaceti táborníky jsme postavili stanové městečko ve Starém Hrozňatově.
V sobotu dopoledne jsme, v rámci vlastního programu, navštívily rozhlednu Háj u Aše. Příjemná procházka ledem a sněhem. A i zasněžená rozhledna má své kouzlo.
Poté jsme se přesunuly do Chebu na domluvenou společnou prohlídku chebských historických krovů. Velmi zajímavou prohlídkou jsme strávili asi 2 hodiny.
Po návratu na tábořiště nás čekaly báječné topinky a úžasnou pomazánkou. Mizely rychleji než se stačily opékat. A pak vstříc další mrazivé noci.
V neděli ráno nás čekala další premiéra, tentokrát v podobě balení zmrzlého stanu. Cestu domů jsme si zpestřily zastávkou v pivovaru v Chodové Plané, jelikož se nám nechtělo až tak moc spěchat do reality. Milada a Fischi
 
 
D´Artagnanovo zimní táboření (25. – 27. ledna 2019)
A máme tu poslední lednový víkend. V uplynulých letech jsme v tuhle dobu mířily vždy do Olomouce na Zmrzlého Hanáka. Ale změna je život, a tak jsme se rozhodly dát letos Rosťovi košem a jet opět někam pod stan.
Původním plánem bylo táboření na Kozlově, ale v Chebu se nám dostalo osobního pozvání od D´Artagnana, a tak jsme opět přehodnotily plány. V pátek po práci jsme vyrazily směr Mlýny u Kytlice v okrese Děčín. A udělaly jsme rozhodně dobře.
Na místě nás vítá plná hospoda účastníků. Po krátkém občerstvení se vydáváme postavit naše víkendové bydlení. Protože je ještě brzy, vracíme se zpět do hospody. Z nebe se nenápadně začíná snášet drobný sníh. A sněží vytrvale celou noc.
Ráno se ze stanů musíme téměř vyhrabat. Nepřestává sněžit ani během celé soboty. Tu jsme za více či méně intenzivního sněžení strávily procházkou po okolí. Došly jsme až k lesnímu divadlu. Je to úžasné místo, kde jeviště je zbudované ve skále a má dvě scény. Jednu dole a druhou nahoře. Ani závěje sněhu a místy uklouzaný povrch nám nezabránily místo důkladně prolézt a vyzkoušet si, jak a kudy se herci při představeních pohybují. A jak bychom mohly vynechat nedalekou kešku? Dala nám zabrat, ale nakonec jsme ji pod těmi závějemi vyhrabaly.
Večer opět trávíme v hospodě. Také je během večera třeba omést stany, které se téměř hroutí pod tíhou napadaného sněhu. Ale i tak se v noci do nich musíme téměř prohrabat. Po celé dva večery zpestřovala atmosféru živá hudba. Sešly se tu 3 kytary, 2 banja, nechyběla ani foukací harmonika a flétna.
Neděle se opět od rána nese v duchu loučení a odjezdů do různých koutů republiky. Za Fanclub Trilobitu, cestou v autě, zpracovaly Milada a Fischi

Vokoberg (26. 27. ledna 2019)


https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/Zimní%20idylka%203.jpg
O víkendu 26.  27. ledna 2019 jsem se zúčastnil rogainingového (orientačního) pochodu/závodu na 24 hodin v Českém středohoří.
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/Nedělní%20obleva%20na%20Lbínské%20vyhlídce.jpg
Jedná se o závod dvojic, takže jsem se zúčastnil ve dvojici s kamarádem Pavlem, se kterým jsem se seznámil na našich trilobitích pochodech. Jedná se o orientační závod na 24 hodin, po registraci všech účastníků všichni dostanou seznam kontrolních bodů a je na každém, kolik a v jakém pořadí je nasbírají, jedinou podmínkou je limit 24 hodin a posun je možný pouze vlastní silou (běh, chůze). V sobotu v 11:30 jsme startovali z Verneřic po příjezdu smluveným autobusem. Celé odpoledne silně poletoval sníh, na Bukovou horu jsme šli zkratkou polní cestou, kde jsme se bořili v půlmetrových závějích. K večeru začalo drobně poprchávat a k ránu to zmrzlo, takže chodníky v Teplicích byly jedna veliká klouzačka. Do cíle,
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/Hrad%20Doubravka%20v%20Teplicích.jpg
který byl v Teplicích na hradě Doubravka, jsme museli běžet, abychom stihli časový limit, což se nám podařilo opravdu o chlup. V čase 23 hodin 59 minut 55 sekund jsme přeťali cílovou pásku, na kontě jsme měli jedenáct kontrolních bodů ohodnocených 500 body, což nám stačilo na 5. místo v kategorii Mužů do 89 let a na 15. místo v celkovém pořadí z 38 startujících, což nás mile překvapilo. Bylo to skvělé zimní dobrodružství, nachodili jsme 89 kilometrů s pozitivním převýšením 3100 metrů. Pokud zdraví dovolí, rád se tam za rok zase vrátím. Filip Drazdík


 


Zimní speciál (26. ledna 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/50625361_2092665104134776_8371443562633494528_n.jpg
Výlet do Plzně měl hned několik důvodů. Junior se potřeboval projet již otevřeným tunelem pod Chlumem, chtěli jsme navštívit DEPO
2015, na náměstí byla výstava ledových soch a hlavně se konal pochod Zimní speciál. Toto vše nás v sobotu táhlo na západ a podařilo se. Plzeň nás přivítala krásným zimním počasím. Start pochodu byl na konečné zastávce Košutka. Trasa nás vedla po MTZ Chotíkovským lesem přes cyklobufet Na Štuperku až na rozhlednu Krkavec. Odtud jsme pokračovali po ČTZ s malou odbočkou k Petrovské díře. Cíl pochodu byl jako vždy na ranči Šídlovák. Počasí bylo úúžo, krásně sněžilo, zima byla tak akorát 😊. Poté, co jsme vyřídili cílové náležitosti, vydali jsme se do DEPA 2015, kde probíhá výstava Za barokem. Výstava moc zajímavá, kafírna luxusní. A už hurá na náměstí, ať nám ty ledové krásky neroztají, v Plzni začala totiž obleva a déšť. Zvířátkové sochy super, za nás nej mořský koník a slon. Nakonec rychlá návštěva IC a šupem na zápaďáka. Plán se podařil na jedničku. Míša HB
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/50719256_2092673680800585_5677476182925246464_n.jpg









Olomócké nočník a Zmrzlé Hanák (25. 26. ledna 2019)


T
uhle dvojici olomouckých pochodů jsem si oblíbila a účastním se jich pravidelně. A to nejen pro pochody samotné, ale i pro servis, který k nim KČT Dobrý hospodář poskytuje. A tak se stává, že ještě v Olomouci ani nejsem a už se mi sbíhají sliny na domácí tlačenku a ostatní nezdravé, leč skvělé, dobroty.
Páteční pochod je takový recesistický, je to vlastně takový pochod po místních hospodách. Konzumace však není povinná, proto je nebezpečný jen někomu.
Hlavní pochod se odehrává v sobotu, letos byl pojat jako generálka na Poslední puchýř. Trasa moc hezká, směrem ke Svatému kopečku a Radíkovu. Počasí takové příjemné zimní, akorát na chůzi…
Páteční i sobotní večer se nesl ve znamení „zpívané“, následkem čehož nemůžu dnes (v pondělí) mluvit. Avšak nevypadá to, že by to mým spolupracovníkům nějak zvláště vadilo, dokonce někteří provokují větou: „Blani, zazpívej nám…“
Co dodat. Víkend v Olomouci nezklamal. V neděli jsem si ještě zajela na výlet do Uničova, navštívila tam dvě muzea, odlovila razítka a vizitky a naprosto cestovatelsky uspokojena jsem se vrátila do matičky Prahy… Bludička Blanka



Courání Prahou (19. ledna 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/cp1.jpg
Další z pochodů pořádaných KČT Pohoda. Už se stalo tradicí, že start bývá v muzeu v Újezdu nad Lesy. Letos jsme se vydali na trasu přes Blatov, Běchovice, Dubeč, Uhříněves a Koloděje.

Mrzlo až praštělo, ale den to byl krásný. I když teploměr ukazoval dost pod nulou, díky bezvětří byla pocitová teplota příjemná.

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/cp2.jpg

Trasa byla moc hezky připravená, cestou jsme viděli spoustu ohrad s koňmi. V muzeu Uhříněves byla připravena „žrací“ kontrola s teplým čajem. Tato kontrola pro mě bývá těžký oříšek, protože vždy je tu výprodej knížek po 10 korunách a já jen velmi těžko odolávám, abych nenakupovala. Vždy si musím ujasnit, kolik kilometrů mi do cíle ještě zbývá a jak daleko bych ten nákup musela nést.

Cíl byl jako tradičně v hospůdce Na Blatově, kde moc dobře vaří a i obsluha je vlídná. Účastníci se mohli zúčastnit tomboly, a jako obvykle – čeká mě nejspíš štěstí v lásce J Bludička Blanka


Večerní Prahou (12. ledna 2019)


Tato sobota byla (alespoň pro mě) velmi společensky náročná, protože se v Praze konalo 7. setkání sběratelů osobních a týmových vizitek. Účastnila jsem se nejen já, ale většina fanclubu a KČT Trilobit Barrandov reprezentoval její předseda.
https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/vl2.jpg

S radostí a úlevou jsem se proto vydala na pochod Večerní Prahou, který připravil KČT Pohoda. Pochod byl o to zajímavější, že se mnou šli i sběratelé z Ostravy, pro které byla večerní Praha také milým zpestřením po únavném dni.

Trasa vedla uličkami, které jsou osvětleny plynovými lampami a v podstatě  kopírovala cestu, kudy projížděli ke korunovaci čeští králové. Na Hradčanském náměstí na nás čekal pan Jan Žákovec, pražský lampář, který rozsvěcí lampy ručně. Tento pán je nepřehlédnutelný, měří neuvěřitelných 205 cm.
Použité fotografie jsou tentokrát z dílny mého ostravského kamaráda D. Dudzika. Bludička Blanka


Tříkrálový pochod na Řipec (5. ledna 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/%C5%992.jpg
Svátek Tří králů je spjat s legendou, jež se vyvíjela více jak dva tisíce let. Její obsah se postupem let měnil, základ ale vycházel z biblického příběhu z doby, kdy se narodil Ježíš Kristus. V té době vládl v Jeruzalémě král Herodes. Tenkrát přišli do Jeruzaléma tři mudrci z Východu (později byli považováni za krále).

Do Slaného se na tříkrálový pochod nesjeli tentokrát tři králové, ale  turisté, kteří se rozhodli v celkem nevlídném počasí zdolat vrch (no, spíše vršíček) Řipec a udělat tak něco pro své zdraví. Start pochodu byl v galerii Dobeška na náměstí výše jmenovaného města.

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/%C5%991.jpg

Jaké bylo naše překvapení, když jsme na startu místo obvyklého popisu dostali špatně čitelnou mapku, kde byl žlutou pastelkou, fixou nebo podobným písadlem vyznačen okruh, který máme zdolat. Vtipně nebyl ani vyznačen směr, kterým se vydat.

Trasa tohoto pochodu byla vcelku hezká, leč bez chytrého telefonu bychom to nejspíš nedali. Místní značkař by se měl trošičku zamyslet…

Cesta nás vedla přes vesnice Studeněves, Tuřany, Trpoměchy, na Řipec a dále zpět do Slaného přes Kralovice a Otruby.

Milé bylo zastavení na Řipci, kde si účastníci mohli opéct buřta a příjemné bylo i ukončení pochodu ve slánské hospůdce a drobný příspěvek na občerstvení od pořadatelů. Bludička Blanka


Novoroční výstup na Šelenburk (1. ledna 2019)


Jak na Nový rok, tak po celý rok, tak jak jinak než pohodově pochodově. Tentokrát s KČT Krnov a Novoroční výstup na Šelenburk. Jednalo se o pochod hvězdicový, tak jsme mohli vyrazit rovnou z domova. Zvolili jsme trasu po oblíbených místech a cestou potkávali spoustu pochodníku, a to nás vzhledem k brzké ranní hodině dost překvapilo. V cíli jsme si zakoupili Novoroční čtyřlístek, dostali pamětní list a razítko. Buřty jsme zapomněli, takže posilnit se nebylo čím, za což jsem byla juniorem náležitě vyplísněna. Podobnou trasou přes poutní místo Cvilín jsme se vydali k domovu a tak jsme Nový rok strávili s celou rodinou aktivně. Míša HB










Novoroční výstup na Hraničář (1. ledna 2019)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/nv1.jpg
Každý asi zná okřídlené: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ No, pokud tohle platí, potom se budu celý rok mít dobře a budu se stále někde courat.

Letošní novoroční pochod mě vzal pod svá ochranná křídla KČT Nýrsko. Sešlo se nás asi 30 pěších turistů a jeden statečný cyklista. Někdo byl ještě celý pomačkaný po bujarých oslavách, ale všichni odhodlaní zdolat vrch Hraničář…

Svahy Hraničáře byly osídleny již ve středověku, což dokládá osvobození dvorce na Suchém Kameni od placení daní v roce 1321 králem Janem Lucemburským. Ani později lidé Hraničář neopustili, kdesi na jeho svazích se dlouho těžila železná ruda a názvy Skelné Hutě či Uhliště ležících na úpatí jasně připomínají sklářskou historii.

Vydali jsme se tedy městečkem Nýrsko po turistické značce, která nás měla na vrchol odvést.  Počátek cesty se nesl v příjemném hovoru, ale záhy hovor utichal a na

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/-leto/nv2.jpg
rty se tlačila píseň „Blátivou, blátivou cestou dál nechceš jít!“. Značku jsme tedy statečně opustili a dle hesla když cestu nemám, udělám si vlastní, jsme ve vytýčené trase pokračovali. Cestou jsme míjeli bývalý pionýrský tábor Na Suchém kameni, dneska vybydlený, a hájovnu, kde nás vítal za plotem jelenJ.

Na vrcholu Hraničáře proběhl improvizovaný raut, kde turisté ze svých batohů vytahovali slané i sladké dobroty, dokonce i několik lahví šampusu se našlo.

Z Hraničáře pak následoval sestup do Skelné Huti, kde v místní hospůdce proběhl oficiální závěr akce a nastalo neoficiální družení… Bludička Blanka 



Novoroční výstup na Zelenou horu ‎(1. ledna 2019)‎