... v roce 2012

Silvestrovskou Prahou za historií (31. prosince 2012)
 
Účastníci: Andy, Vladimír
Trasa: 11 km
Letošní ročník vedl jako obvykle od piazzety Národního divadla (kde jsme lehce po 12:00 hod. odstartovali) Novým Městem, Smíchovem přes Malou Stranu a Dejvice až do Šárky na Jenerálku.
Kromě historicky významných budov a míst, byla letos zdůrazněna místa spojená s pobytem parašutistů, kteří připravili a provedli atentát na Reinharda Heydricha (letos 70. výročí). Významná místa označená čísly 1 – 11 pak skutečně byla obsazena většinou veterány-výsadkáři, kteří podávali další podrobné informace, pro nás dosud neznámé. Zasvěcené vyprávění od znalců bylo poučné a někdy i zábavné, přesto jsme ale některé cestou vynechali: chtěli jsme totiž ještě za světla dojít do cíle pochodu  a potažmo i do míst, kde jsme chtěli trávit oslavy posledního dne roku v klidu. Pochod byl velmi příjemný, zrovna tak počasí. Popisy velmi podrobné: 4 strany + mapička. Jediné, co ale nemohli pořadatelé očekávat, byly neskutečné davy proudících turistů-cizinců v oblasti od Újezdu až téměř po Hradčanskou. Opravdu letos až neobvyklé!!! Odtud jsme pak již poklidnými Dejvicemi, přes Hadovku a kolem hotelu Praha, došli až na rozcestí Na Zlatnici. Po ČTZ z kopce do Šáreckého údolí, kde jsme se úmyslně odchýlili trochu od popisu a zvolili závěr přírodou kolem Šáreckého potoka až do cíle v restauraci Jenerálka. Vladimír

Benešovské toulky (8. září 2012)
Účastníci: 7 km - Abbé s Karolínkou
                16 km - Tomáš a Jarmila
                 24 km - Andy
                 33 km - Luban 
V sobotu jsme šli pochod Benešovské toulky s Jarmilou, z Čerčan, vyráželi jsme v 7:15, trasa byla 16 km. Šli jsme přes Sázavu do Poříčí po zelené. Pak jsme šli v lese okolo rybníka, tam mě Jarmila vyfotila. Pak jsme došli k Rackovi, šli jsme okolo Konopišťského zámku. Bylo pěkné počasí, na zámku jsme viděli v ZOO dravce. A pak jsme došli do cíle v Benešově u Prahy. Tam jsme se potkali s Abbém. Jarmila poslala fotky e-mailem. Výlet byl pěkný. Tomáš
 

  Vyhlídky Prahy 4 (6. září 2012)
Účastníci: Andy, Vladimír
Trasa: 8 km
 
Příjemný podzimní den „babího léta“ provedl více než dvě stovky turistů – účastníků pochodu s KČT Pohoda Prahou 4 a jejími známými i méně známými výhledy zejména na Vltavu.
Od startu na stanici metra „C“ – Pražského povstání se šlo kolem České televize na Kavčích horách, kolem Pekařky s lákající zahradní restaurací téhož jména na Dobešku s výhledem na smíchovskou stranu řeky a pak už jen dlouhý sestup do Braníka a cíle v restauraci Pod kaštany.
Pozn.: Pochod se dost podobal našemu Lídou připravenému pochodu na příští rok, ale pravdou je, že kromě vyhlídky na Dobešce, a několika společných bodů, včetně cíle v restauraci Pod kaštany na Branickém náměstí, zas tak úplně stejný není.
Zajímavostí bylo i to, že popis byl psaný na stroji, což je v době počítačů opravdové „retro“, a to včetně chyb a překlepůJ Rovněž forma infinitivů v popisu (např. jít rovně, zabočit doprava apod.) je dnes již úsměvná.
Celkově se mi pochod líbil, v závěru jsme se sešli s Andy a došli spolu do cíle. Plznička/malinovka Pod kaštany  neměla chybu, jen Milan Š. musel „zničit zámek u dveří toalety“ v restauraci, aby se dostal včas a zdráv domů (jméno bylo úmyslně pozměněno).
Tak zase příště… Vladimír

 


Přes keltské hradiště Šance (31. května 2012)
 
 
Účastníci: Vladimír, Vašek
Trasa: 8 km

Přestože jsem původně měl jít na setkání bývalých spolupracovníků do oblíbené žižkovské restaurace U Houdků, neodolal jsem nabídce Vaška jít si opět po týdnu protáhnout tělo na PPP do Komořan. Nabídka byla ještě podpořena lákadlem dovozu a odvozu autem. Zaparkovali jsme tudíž na Zbraslavi na náměstí poblíž cíle a busem 165 se dopravili na start v Komořanech. Vyrazili jsme krátce před půl pátou (a před námi již asi 70 turistů) po ŽTZ směr Nouzov.

Ne, že bychom tuto trasu z minulosti neznali, ale příroda je zde tak zajímavá, že i ten počáteční krutý stoupák jsem přetrpěl a stálo to za to. Z Nouzova po zelené na vrchol Čihadla a v Točné přecházíme opět na žlutou a následně stoupáme lesem na PR Šance. Je zde i naučná stezka. Připomínáme si, že zde byl strom „staroprameník“, ale nemůžeme si vzpomenout, který to byl. Ale to už klesáme dolů kolem valů hradiště.

Prudce sestupujeme na cyklotrasu A-2 a přes most Závodu Míru po červené docházíme postupně až do restaurace U přístavu, kde je dnešní cíl. Kvůli zaplněné kapacitě mého fotoaparátu mažu jedno staré foto, abych mohl zvěčnit i cíl: ale co se nestalo - vymazal jsem úplně vše!!L Takže foto tentokrát nebude, jedině to, co zvěčnil Vašek. Po hodině a třičtvrtě tedy nasedáme do Vaškova oře a po chvíli dorážíme na Barrandov. Po celý pochod hrozící déšť se spouští až o dvě hodiny později. Opravdu hezká procházka. Vladimír

 
 

Krčským a Kunratickým lesem (24. května 2012)
 
 
Účastníci: Pepa - Abbé, Vladimír, Ludmila
Trasa: 9 km
 

Hezký podvečerní pochod, na který jsme se s Pepou vypravili, přestože tuto oblast známe a já zde léta bydlel. I tak mne překvapilo, že zde pořadatel Honza dokázal nalézt ještě místa a trasy, které jsem neznal: třeba úsek od kostelíka sv. Františka z Assisi dolů lesíkem (dříve zámeckým parkem), kolem všech rybníků až po výstup na Vídeňskou ulici. U rybníka Labuť jsme stěží dostihli naši členku Lídu se synem a se psem a nějakou část trasy jsme šli spolu. V „Krčáku“ bylo jak na Václaváku: u Labutě např. nějaké běžecké závody nejen kategorie veteránů, nicméně těchto do cíle přibíhalo stále nejvíce. A to nepočítám všudypřítomné nebezpečné cyklisty, kterých snad přibývá rok od roku geometrickou řadou včetně jejich netolerance.

Po žluté přicházíme k první občerstvovně „Na tý louce zelený“. Zde je opravdu narváno rodinami s dětmi užívajícími si hřiště a jiných radovánek a pak příznivci blížící se produkce country. Párek v rohlíku a rohozecká desítka nás trochu potěší a již pokračujeme k další zastávce „U Václava IV“. Odtud vede popis k „Lávce pod Novým Hrádkem“ a pak prudký výstup na zříceninu (známe) a snad i proto volíme raději stoupání pozvolnější kolem vyschlé studánky, Velkého altánu a pak již jen z kopce dolů po MTZ až do cíle u stanice metra Roztyly. Že tu dnes opět chyběla cílová restaurace, nám tentokrát ani nevadilo. Počasí i popis byly výborné, KČT Queer nezbývá než pochválit. Vladimír

 


Vidrholec (7. dubna 2012)
Účastníci: Vladimír, Jarda a pes Baron

Trasa: 10 km

Počasí: pod mrakem, 5°C, chvílemi slabý déšť
Převýšení: prakticky rovina
Pořadatel: KČT TJ Dukla Praha
 
I přes předpověď počasí, která slunce neočekávala, jsme se ráno s Jardou a Baronem vydali na předobědovou procházku Klánovickým lesem pod názvem Vidrholec. A opravdu jsme měli chvílemi pocit, že jsme kdesi na vidrholci, zvláště pak v samém závěru, kdy nás trochu zkropil i déšť. Vyrazili jsme asi v 11:15 hod., kdy už zalezlí pořadatelé zřejmě nikoho neočekávali (a přesto jsme nebyli poslední).
Zpočátku po ČTZ podél trati až na Nové Dvory (krásně opravená myslivna s bečícím stádem ovcí), pak po zelené na rozcestí Cyrilov a okruh se uzavřel po žluté zpět k nádraží. Cíl byl netradičně o „kousek“ dál v restauraci Olymp.
Celkem příjemná procházka honosnými Klánovicemi a lesem. Nejméně unavený byl Baron, a to přesto, že stále běhal tam a zpět za tenisákem. Bez delší zastávky v cílové restauraci honem na kachničku se zelím….J Vladimír

Za povidlovým koláčem (31. března 2012)
 
Účastníci: 7 km - Tomáš, Vláďa, Pepa-Abbé, 16 km - Jarmila
 
V sobotu ráno jsme jeli s Pepou a Vláďou na výlet do Benešova.
Z jídelny jsme odstartovali v 9:45 hod. a šli jsme 7 km. Po červené jsme šli k sokolovně, kde jsme se napojili na žlutou, která vede okolo Danone, potom zámeckým parkem ke Konopišťskému rybníku. Přišli jsme ke kontrole u přírodního divadla. Tam jsme si dali malou přestávku. Cestou na kontrolu jsme viděli pávy. Vláďa a Pepa je vyfotografovali. Když jsme šli zpátky do cíle, potkali jsme Jarmilu, která šla 16 km jinou trasou kolem koní. Do cíle jsme došli 12:30 hod., kde jsme dostali zaslouženou odměnu - povidlový koláč a diplom za 7 km. Pochod šlo 1496 účastníků. Pochod se nám velice líbil, byla legrace a byl to moc hezký výlet. Tomáš

Za jarním sluníčkem (24. března 2012)
 
Účastníci: 12 km - Vladimír, Jarda (+ dva hosté Marta N. a Vašek), 17 km - Andy (+ kamarádka Soňa)
Na startu: Pepa - Kapitán s Tomášem
 
V sobotu bylo opravdu krásné počasí, a tak jsme se rozhodli projít klasický pochod po Praze končící na Slunečním náměstí v Praze 13 pod názvem Za jarním sluníčkem. Na tomto pochodu se opakovaně podílíme organizací startu nejdelší trasy z Radotína – 23 km. Také letos tam Trilobité přislíbili start zorganizovat a nechat Programovou radu KČT použít náš „starý“ popis. Startu se letos zodpovědně a obětavě zhostili Pepa - Kapitán s Tomášem. A za dvě hodiny odbavili 30 turistů (celková účast údajně byla asi 460 turistů včetně cyklistů). Konkurence je velká a pro „dálkoplazy“ je to trasa příliš krátká. Na příští rok se v tomto směru však chystají změny.  Ostatní „kamenní brouci“ se jako většinou na společné procházce nedohodli (řada z nich se i v sobotu účastnila budování raného kapitalismu a na tvorbě domácího HDP - např. Abbé, Luban, Vašek, David apod).
Takže na střední a delší trasu nakonec vyrazily skupiny dvě: brzy ráno Andy s kamarádkou Soňou (17 km) a těsně před jedenáctou já s Jardou a hosty Martou a Vaškem, včetně oblíbené šiby inu jménem Baron (12 km).
 Ze startu na stanici metra Radlická (na místě jsme zamítli trasu kočárkovou o délce 8 km) jsme vyrazili na trasu, kterou jsem v opačném směru znal z předchozích pochodů a zejména z „Valentýnek“. Vycházka však byla příjemná, po cestě ale bylo bohužel málo občerstvoven. V tom vedru samozřejmě bylo důležité dodržovat pravidelný pitný režim. A hlavně těch šest výstupů do kopce!!! Ty mi daly... (namátkou: Paví vrch, Malvazinky, Šmukýřka, Cibulka a další). Pomineme-li pobyt v příjemné zahradní restauraci Na Vinici, kde jsme chutně poobědvali, šli jsme trasu snad čtyři hodinyL. Vyskytly se i problémy: 1. velmi těžká a neprodyšná kožená bunda, kterou jsem si ráno neprozřetelně vzal z důvodu mnoha kapes a chladného dopoledne a 2. téměř již klasická chyba: vybitý fotoaparát již ve třetině trasy, takže fotogalerie je tentokrát chudší. Ale abych jen nežehral, byly i kladné momenty. Někteří z nás (já ne!) viděli božského Káju přijíždět domů svou Fabií anebo seznámení se s kolegy-turisty ze Smiřic a jejich výborné bramborové placičky, no a v neposlední řadě již zmíněný oběd Na Vinici.

Cíl do 16:00 hod. jsme stihli: razítka pochodu, razítka měsíce, IVV, 200, nové skládačky na podvečerní pochody, diplom, tatranka (Sedita - jako vždy), odměna za razítka měsíce apod.

Celkem příjemně strávený den zakončený sledováním zápasu Slavie - Sparta a doplněním vypocených tekutin v restauraci Na Růžku. Vladimír

 


Klánovice aneb Cesta tam a zase zpátky (14. ledna 2012)
 
Účastníci: 13 km - Vladimír, Jarda, Andy a pes Baron
 

Po páteční slavnostní výroční schůzi Trilobitu jsem si nebyl až tak zcela jistý, zda ráno vstanu a budu schopen jít předem domluvený pochod. Na výběr byla klasika v Berouně a Čelákovicích, ale nakonec jsme zvolili „novinku“ bývalých kolegů v Klánovicích. Jardovo minivozidlo tak bylo zcela obsazeno poté, co jsme ve Strašnicích přibrali Andy. Ta se vzadu podělila o místo se psem Baronem a po chvíli již vystupujeme u nádraží v Klánovicích, kde je před restaurací Smolík (bývalý hotel) start. Vybrali jsme si trasu 13 km a startujeme tedy těsně po deváté hodině jako jedni z prvních. Zprvu (asi 2 kilometry) příjemně lesem a pak už jen tvrdá, zledovatělá silnice – bahno – silnice. Až v samotném závěru opět kousek lesem podél trati. (Asi jsme měli zvolit o něco kratší jedenáctku, která vedla téměř výlučně přírodou). Sice jsme podle popisu přecházeli Strakonickou (namísto Starokolínské), v Kolodějích jsme šli Synkopickou (místo Synkovické), ale nakonec jsme zdárně dorazili do vyhřátého cíle v místech startu, a to kolem jedné hodiny. Protože malý výčep byl plný dětí a nebylo ani kde sníst oblíbenou polévku, razítkujeme, Jarda umisťuje na stůl pořadatelů propozice našich pochodů a já získávám jednu z výher: 50% slevu na wellness pobyt v Krkonoších – a jedeme domů na oběd. Jarda totiž nemluví celý pochod o ničem jiném, než jak si dá doma kachnu se zelím a knédlem. Ve Strašnicích se loučíme s Andy a po výstupu z vozu na Barrandově se rozhodujeme jít na jedno předobědové. A já přemýšlím, že U Vondráčků i poobědvám. Jaké je však naše překvapení, když nás majitelka zve na „řízkohrátky“. Tzn. výběr ze 4 druhů mas, 4 druhů obalu, 4 druhů náplní (sýr, šunka, ovoce, houby) a 4 příloh. To už neodolá ani Jarda. Kdeže je chuť na kachničku!! Spolu s pěkným počasím další milé překvapení na odpoledne! Vladimír

 

 


Tříkrálová Okoř (7. ledna 2012)
 

Účastníci: 13 km – Vladimír, Jarmila, Adélka, Amálka, Vašek, Andy, Jarda

                   28 km – Luban

 

Sraz na tento klasický pochod byl pro Trilobity až u staré Vokovické školy na Veleslavíně v 8:30 hod. Dokonce Jarmila tentokrát dorazila v časovém limitu 15 minut (vystoupila o stanici dříve), a tak jsme se vydali na trasu do Šárky, kterou někteří z nás šli již po několikáté (ti věděli o záludnostech stoupání za Želívkou) a někteří poprvé (ti nevěděli).

Nakonec všichni (i děti) tuto překážku překonali, jen já jsem si myslel, že opravdu a konečně nastala má poslední hodinka. No – přežil jsem a další už byla hračka. V Nebušicích se tlukot srdce konečně srovnal a začala „silniční část pochodu“ na rozcestí ke sv. Václavovi a pak „bahenní“ ke sv. Juliáně. Zde se trasy dělily a my jsme nakonec zvolili „klasiku“ po ČTZ přes Tuchoměřice na Okoř. A to v pořadí silnice – bahno – silnice až do Malých Číčovic k oblíbenému občerstvení u kostelíka (masové bahno zvané buřt za 35,- jsme si dali skoro všichni). To už se hlásí Luban, že opouští podhradí Okoře po dobrém nasycení a napojení. Konečně i my po ČTZ docházíme na Okoř (kontrolní razítko, soutěž Matusa = Malé Turistické Sázení, prohlídka hradu a expozice dravého ptactva). Protože je restaurace přeplněná, jdeme k autobusu. Předbíhám frontu za partou a jako poslední jsem vpuštěn do nacpaného vozu. Nakonec se to ukazuje jako výhoda: pan řidič mi dopřává „průvodcovské“ křeslo a tak až do Roztok sedím a ještě s nejlepším výhledem. Poděkuji a rychle vbíhám do maštale či stodoly zámku, kde je cíl. Zjišťuji, že jsem debil jako ostatní, neb v Matusu mám polovinu chyb. Dáváme si čaj a buchtu ze tří možných na výběr (dorostenky 2x) a v počínajícím dešti kolem 14. hodiny jdeme na nádraží. Odjíždíme o půl hodiny později motoráčkem do Holešovic. A už se těšíme na zítřejší pochod  s cílem u Blekotů. Vladimír