Sonda – Zimou nezimou (Z Klínce do Měchenic)


7. ledna 2014 - Sonda – Zimou nezimou (Z Klínce do Měchenic) (č. 63)

Je úterý, dnes mám volný den a proto se rychle rozhoduji projít další úseky našeho připravovaného pochodu „Zimou nezimou“, který se již blíží. Autobusem tedy vyrážím od Lihovaru a vystupuji v Klínci u dálnice. Mám v plánu trasu Klínec, Bojov, Hvozdnice, Sloup, Měchenice - asi patnáct kiláčků, takže pohodička. V Klínci začínám průzkum trasy a jdu po červené cykloznačce hezkou lesní cestou (bohužel dnes docela bahnitou) směrem k vlakovému nádraží v Bojově. Cestou míjím jeskyni, kterou protéká potůček a která je (alespoň jsem to zaslechl od turisty Olafa Čiháka) průchozí, vzpomínám, jak jsme zde před rokem hledali a našli kešku, poté po silnici přicházím okolo Spáleného mlýna do Bojova. Zde by měla být v hospodě U Součků jedna z kontrol, zbývá oslovit majitele (ne vždy mají hospody zájem, hodně hostů je jim přítěží). Pokračuji po žluté docela slušným táhlým krpálem do Hvozdnice, kde se napojuji na modrou cykloznačku vedoucí do Sloupu. Tady opravdová sonda teprve začíná, jdu pár desítek metrů po silnici ve směru na Měchenice a potom uhýbám vlevo na polní cestu vedoucí k nepříliš vzdálenému lesíku. Tady nastává největší problém - dostat se co nejschůdnější cestou k Bojovskému potoku a následně suchou nohou překonat všechny jeho brody na cestě do Měchenic. Již v prvních úsecích se ukazuje, že to nebude nic jednoduchého a rozhodně ne suchou nohou. Po prudkém bahnitém sestupu k potoku překonávám se štěstím po kamenech tři brody a ocitám se u vlakového nádražíčka Klínec, ukrytého v lesích. Zde bohužel zjišťuji, že minimálně předešlý a bohužel i následující plánované úseky pochodu se budou muset stáhnout jinudy - sem jednoduše pochodníky vést nemůžeme. Sahám tedy do batohu a z mapy nalézám jiné alternativy, které ovšem projdu v některé z následujících sond. Po kolejích a následně po asfaltce přicházím do Měchenic, kde s hrůzou zjišťuji, že má hlava děravá zapomněla s sebou vzít pro existenci velice důležitou věc - totiž peníze. Tedy ani tolik, aby to stačilo na zaplacení autobusu zpět do Prahy. Naštěstí mě nenechal ve „štychu“ Vladimír, který shodou okolností rovněž procházel jeden z našich pochodů (Valentinku) a vyzvednuvše na Barrandově auto, dojel pro mne. Nakonec tedy konec dobrý - všechno dobré (večer v hospodě jsem mu zaplatil nějaké pivo) skončila má sonda - celkem asi 16 km. Vašek