7. ledna 2014 - Sonda – Zimou nezimou (Z Klínce do Měchenic) (č. 63) Je úterý,
dnes mám volný den a proto se rychle rozhoduji projít další úseky našeho připravovaného pochodu „Zimou nezimou“, který se již blíží.
Autobusem tedy vyrážím od Lihovaru a vystupuji v Klínci u dálnice. Mám v plánu
trasu Klínec, Bojov, Hvozdnice, Sloup, Měchenice - asi patnáct kiláčků, takže
pohodička. V Klínci začínám průzkum trasy a jdu po červené cykloznačce hezkou
lesní cestou (bohužel dnes docela bahnitou) směrem k vlakovému nádraží v
Bojově. Cestou míjím jeskyni, kterou protéká potůček a která je (alespoň jsem
to zaslechl od turisty Olafa Čiháka) průchozí, vzpomínám, jak jsme zde před
rokem hledali a našli kešku, poté po silnici přicházím okolo Spáleného mlýna do
Bojova. Zde by měla být v hospodě U Součků jedna z kontrol, zbývá oslovit
majitele (ne vždy mají hospody zájem, hodně hostů je jim přítěží). Pokračuji po
žluté docela slušným táhlým krpálem do Hvozdnice, kde se napojuji na modrou
cykloznačku vedoucí do Sloupu. Tady opravdová sonda teprve začíná, jdu pár
desítek metrů po silnici ve směru na Měchenice a potom uhýbám vlevo na polní
cestu vedoucí k nepříliš vzdálenému lesíku. Tady nastává největší problém -
dostat se co nejschůdnější cestou k Bojovskému potoku a následně suchou nohou
překonat všechny jeho brody na cestě do Měchenic. Již v prvních úsecích se
ukazuje, že to nebude nic jednoduchého a rozhodně ne suchou nohou. Po prudkém
bahnitém sestupu k potoku překonávám se štěstím po kamenech tři brody a ocitám
se u vlakového nádražíčka Klínec, ukrytého v lesích. Zde bohužel zjišťuji, že
minimálně předešlý a bohužel i následující plánované úseky pochodu se budou
muset stáhnout jinudy - sem jednoduše pochodníky vést nemůžeme. Sahám tedy do
batohu a z mapy nalézám jiné alternativy, které ovšem projdu v některé z
následujících sond. Po kolejích a následně po asfaltce přicházím do Měchenic,
kde s hrůzou zjišťuji, že má hlava děravá zapomněla s sebou vzít pro existenci
velice důležitou věc - totiž peníze. Tedy ani tolik, aby to stačilo na zaplacení
autobusu zpět do Prahy. Naštěstí mě nenechal ve „štychu“ Vladimír, který shodou
okolností rovněž procházel jeden z našich pochodů (Valentinku) a vyzvednuvše na
Barrandově auto, dojel pro mne. Nakonec tedy konec dobrý - všechno dobré (večer
v hospodě jsem mu zaplatil nějaké pivo) skončila má sonda - celkem asi 16 km. Vašek
|