... v roce 2016

Zimní družecká šlápota (26. prosince 2016)

Víc jak rok jsme nešli žádný pochod. Já vím, šlendriáni. Vybrali jsme si tento pochod jako naše znovu nastartování do pochodování, které tolik milujeme, když je čas. Z minulých let víme, že na startu byl vždy strašný masakr lidí a parkování je peklo samo o sobě. Ale jednou jsme v jedné boční uličce našli krásné místečko, tak jsme tam zamířili rovnou a super, místa tam bylo dost. Měla to být i moje nosící venkovní premiéra. Pořídila jsem si na  Ráďu nosící šátek místo kočárku, člověk je přeci jen trochu volnější a svobodnější než s kočárkem. K našemu překvapení na startu nebyly žádné davy ani fronty a zatímco Míša nás hlásil na startu, já se snažila namotat na sebe prcka za
doprovodu několika párů očí, což mi na klidu nepřidalo. Ale zdařilo se, a protože jsme nevěděli, kolik Gábuška ujde, rozhodli jsme se pro trasu 8 km. Pochodníci před námi, pochodníci za námi, Radeček spokojeně spal a cesta pěkně ubíhala, pryč z vesnice, kolem hřbitova a dál. A protože trasy se dělily někde v půlce a Gábuška celkem v pohodě šlapala, rozhodli jsme se nakonec pro zlatou střední cestu, čili 10 km.
Bonbonky doplňovaly energii do nožiček, Ráďa asi v půlce dostal mlíčko z lahvičky za pochodu a zase chrápal dál. Ke konci už jsme byli přeci jen trošku uťapaní a tak jsme se začali těšit na pověstný zdejší gulášek v cíli. Nezklamal, byl vynikající a moc jsme si pochutnali, je snad rok od roku čím dál tím lepší:o) Těšila jsem se taky, že potkáme nějaké členy našeho klubu, nemohla jsem účast potvrdit moc brzo, byli jsme nachcípaní a do posledního předvečera jsme sami nevěděli, zda půjdem. Bohužel, asi jsme to letos šli sami, nikoho od nás jsme nepotkali. Tak doufám, že příští rok půjdeme v lepším počtu než letos, nicméně, tradici jsme dodrželi a alespoň Růžičky v počtu pěti kusů se zúčastnili:o)
Zdraví Ráďa, Gabča, Domča, Kačka a Míša od Růžiček