Tak již sedmý ročník tohoto našeho nejstaršího pochodu je minulostí. Počasí k nám letos nebylo vůbec milé: pochodníci nejprve pořádně promokli, poté déšť zmrzl a ostrý vítr šlehal do tváří a nakonec začalo hustě sněžit a napadlo asi 15 cm sněhu!

6. ročník tohoto našeho pochodu se nesl ve znamení slabšího zájmu z posledních ročníků, proto jsme vypustili pátek a neděli a zrušili stokilometrovou trasu. V Radotíně na vlakovém nádraží vycházely krátké trasy, ty delší potom z Vraného nad Vltavou. Kontroly byly rozmístěny v Chuchli u minizoo, v restauracích na Zbraslavi a ve Zvoli a na rozcestí Na Dolích, kde to bylo i s občerstvením.

Počasí s námi (tedy hlavně s vámi) trochu laškovalo - ráno nám ve Vraném dokonce pršelo a zvedal se silný vítr, postupně ale teplota nemilosrdně stoupala a v cíli bylo vidět, že mnozí toho mají, jak se říká „plné zuby".  Z ohlasů v cíli a v kronice je jasné, že největší bomba byl radotínský kopec, ke kterémuž nápadu jste nám srdečně gratulovali...  Ale „zdrávi došli" všichni a v cílové restauraci Na Jezerce s námi mnozí poseděli do pozdních večerních hodin. Celkové numero 149 vykazuje o 50% více účastníků než na loňské třídenní akci, což by mohlo znamenat, že se tomuto dosud nespravedlivě opomíjenému pochodu blýsklo na lepší časy. Tak tedy děkujeme za účast a již nám klepou na dveře „Trempové" a „Čtyři řeky" - tentokrát Sázava. Na obě akce vás samozřejmě srdečně zveme, bude to super - takže na viděnou a zachovejte nám přízeň. Vašek a Trilobit Barrandov

 

MKB z pohledu Vladimíra:

Memoriál kamenného brouka – jeden z našich stěžejních, ale tak trochu problémový pochod. Na to, co jsme od něj doposud očekávali, snad trochu konečně splnil letos. Po předchozích pokusech o vícedenní pochod pro pochodníky z celé ČR včetně ubytování a pokusu o „stovku“ (či dokonce Trilobití 111) jsme po úvaze tento pochod zkrátili na sobotní, klasický, s pěti trasami (v rozmezí 11 -  46 km). A snad se to i vyplatilo. Start byl tentokrát ze dvou míst:

Podle předpovědi mělo být tropické horko, ale toho rána tomu opravdu nic nenasvědčovalo: mlžný opar, trochu sauna a dokonce i krátké přepršky. Nicméně předpověď našich „kamarádů“ meteorologů opravdu nelhala a odpoledne nás obdařilo skutečně slušným infarktovým hicem. Ještěže jsou naši příznivci zkušení turisté a nakonec snad ani nikdo nevzdal. A jak to celé probíhalo? Brzy zrána vyráží na start Vašek s Pavlem do Vraného, kde ukryti v závětří nádražní restaurace odbavují první nedočkavé pochodníky (popisem s mapou, sušenkou a bonbony na cestu). První nedočkavci jsou zde již od půl šestéJ. Vašek rovněž umisťuje vozem Ondru na kontrolu do Zvole. Kolem sedmé sem doráží i Vladimír s Lubanem a přebírají chladničku s bagetami. O chvíli později již na kontrole V Dolích (za Davlí) chladí v jezu Záhořanského potoka citronová a grepová piva a vodu pro žíznivé turisty. Rozkládají rovněž stoleček, křesílka a denní tisk. Ale zvědavců je okolo dost a už přichází i první turista…

Tudy vedou obě dlouhé trasy a prakticky nikdo (až na jednu slečnu) občerstvení neodmítá. Zde se ale také trasy dělí a sejdou se opět až ve Zvoli, kde před místní restaurací čeká pod slunečníky Ondra. Začíná se vyjasňovat a být slušné horko. Nám však kontrola končí, všichni v pořádku prošli, a tak se po jedenácté balíme a odjíždíme do cíle na Jezerku. Po cestě ještě sbíráme Pavla z Vraného.

MKB z pohledu Ondry:

V 7:47 hod., tedy asi s tříminutovým zpožděním, jsem dorazil vlakem do Vraného. Tam již bylo v plném proudu (od 6 hodin) startování turistů. Ještě jsem chvilku počkal a potom mne Vašek odvezl na kontrolu k hospodě ve Zvoli, abych jí mohl v 8:00 hod. zahájit. Když jsme s Vaškem dorazili k hospodě, tak již seděly na terase pod slunečníky dvě nedočkavé turistky (první čtyři turisté byli rychlejší a kontrolu ještě nezastihli). Ani jsem neměl vše vybaleno a již jsem udal první razítka. Potom jsem začal vybalovat potřebné věci. Přesunul jsem se o stůl blíže ke vchodu na terasu, protože k mému štěstí se sluníčko schovalo za mraky. Ještě jsem přemýšlel, kam umístím ceduli ,,KONTROLA“, ale napadlo mne, že ji uváži na provázek mezi dvě lampy na zídce. A úřad začal. Ráno kolem deváté začalo pršet a také začali chodit ve větším počtu první turisté. Ti byli ovšem zklamáni ještě zavřenou hospodou a jeden turista prohlásil z legrace, že by ta hospoda měla být otevřená od začátku. Že někde to takto funguje. Nicméně jsem mu to patřičně, v míru, klidu a pokoji vysvětlil. Ale ten šel naštěstí jen 24 km. Mezi tím vysvětlováním se však zvedl vítr a začal si s cedulkou pohrávat tak, že se i chvilku vznášela jako drak nad zítkou. Tak jsem jí rukou rovnal a poté zatížil dalšími papíry a od té doby byl klid. Asi tak do 11:00 hod. se honily mraky a občas sprchlo. Po jedenácté hodině se začalo vyjasňovat a oteplovat. A to již přicházeli turisté z trasy 37 km a chvíli jsme seděli u stolu a kecali. Po poledni jsem si dal oběd.

To již přicházeli i z trasy 50 km. Před druhou odpoledne bylo již takové horko, že jsem byl zpocený již vsedě. I na turistech bylo vidět, že je opravdu horko. To bylo skutečně všem. Rovněž na ženách to bylo znatelně vidět. S předposledním turistou jsme chvíli pili pivo a debatovali. Před druhou jsem volal Vaškovi, že nedorazili ještě 3 lidi z trasy 24 km. Ale to již bylo téměř jasné, že nedorazí. A tak jsem po dohodě s Vaškem opustil kontrolu dříve - před půl třetí, protože s výjimkou těch třech všichni dorazili. Vyrazil jsem v tom horku asi 5 minut po odchodu posledních turistů směrem Zbraslav a Komořany, kde jsem si vyzvedl kolo a kolem půl šesté dojel za ostatními do cíle v restauraci Na Jezerce.

Celková účast:  430 lidí = NOVÝ REKORD!!!

Při 6. ročníku tohoto dosud zatím nejúspěšnějšího pochodu jsme se vrátili do oblasti Kunratického lesa se startem na metru C – Roztyly. Připravili jsme tři trasy různé délky s jednotným startem v průvanu vestibulu stanice metra, kde již od půl osmé ráno (jak je již dobrým zvykem) postávali první nedočkavci a také pořadatelé, čekající na Vaška s popisem tras. Neočekávaně velký zájem o nejdelší trasu se řešil operativním dotiskem popisu ještě v noci a ráno, zrovna tak, jako dotisk diplomů. A přesto se stalo, že jich bylo málo. Kromě optimisty Vaška asi nikdo nečekal, že by se mohl zopakovat loňský rekord 361 účastníků, natož, že vzroste na neuvěřitelných 430. Ale stalo se. Snad perfektní počasí, snad absence dalších pochodů v blízkém okolí, anebo snad „značka Trilobitu“?? Nevím …-)) Ale Kunratický les se stal na tři hodiny „Václavákem“.

Tentokrát překvapivě se svými rodiči přišlo i hodně dětí (výjimkou nebyla účast ani na 29km trase = smekám!) a asi 30 čtyřnohých přátel doprovázelo své páníčky. Pro ty jsme však na kontrole pamlsek připravený neměli. Snad příště.

V cílové restauraci Na Jezerce to tentokrát vřelo jako v úlu, ale bohužel nafouknout se nedala. Naštěstí blahodárné sluníčko umožnilo posezení i na zahrádce, byť poněkud nouzové a bez obsluhy. Obětaví Trilobité (zejm. Jana, Vašek, kapitán a Jirka) téměř bez vystřídání (v záloze byli připraveni Abbé, Karolínka, Amálka a já) razítkovali, až se z nich kouřilo, odměňovali překrásnými diplomy a prodávali Trilobití pochodníky, butony a zejména zcela nová a zdařilá trička tohoto pochodu.

Jen ty diplomyL Dosud nikdo nevysvětlil a nepochopil, proč jich i přes dotisk skoro stovka nakonec chyběla. Těm, na které se nedostalo, budou zaslány na jejich adresu dodatečně.

Tímto děkuji všem, kteří na pochod přišli a zejména kolegům z Trilobitu, kteří tento „masakr“ ve zdraví přežili. Vladimír