Mezi rybou a ptákem - 5. ročník (25. prosince 2014)  Celková účast: 170 lidí (tzn. opět nárůst, tentokrát o 22 pochodníků) Trasy: krátká 10 km: Radlická – Vidoule – Stodůlky – Prokopák – Holyně dlouhá 22 km: od Stodůlek pak navíc Řeporyje – Ořech – Slivenec – Holyně
Náš poslední pochod v roce. Kdysi legrace, dnes už tradice. Na to, že se jedná o pochod těsně po Štědrém večeru, je zajímavé, kolik trilobitů se dokáže přemoci a ráno vstát, a to nemluvím o našich turistických příznivcích, mnohdy až zdaleka. Normálně by přeci jen blázen vstával na Štěpána tak brzy a ještě někam chodil. A někteří jdou i další den do téměř stejných míst. Obdivuhodné!!   Spokojenost byla i na kontrole, kde se podávaly luxusní vánočky s čajem. Vánočky tentokrát zbyly, ale teplého čaje se nedostávalo (možná chyběla ta část, která mi dlouho vysychala v autě a v dekách). A to ještě Luboš neobjevil druhou láhev rumu pro hodně promrzlé turisty. Pro zajímavost: celkový počet účastníků našich sobotních pochodů se letos zastavil na čísle 2956 (tzn. o 707 více než vloni). A to nepočítáme Pražské podvečerní pochody. Vladimír Křížem krážem po kopečkách - Koukolova hora - 2. ročník (29. listopadu 2014)  Na startu ve Zdicích v ranním chladnu nejprve odstartovalo 32 dálkoplazů na trasu 55 km a 17 na trasu 40 km. Poté se již nádraží začíná slušně plnit a startují všichni ostatní - 58 na trasu 28 km, 128 na trasu 19 a 117 na trasu 13 km. Dohromady tedy odstartovalo 352 turistů, pro srovnání - loni to bylo 180. Na všech trasách bylo připraveno 6 živých kontrol, na dvou jste se mohli občerstvit (na mnoho z vás nic nezbylo, ale snad to nepokazilo dojem), tři v restauracích a jedna tajná. Dlouhé trasy se dostaly až na Hřebeny Brd, trasa 55 km zvládla celkové převýšení 1800 metrů. V cíli jsme třem nejrychlejším na nejdelší trase opět předali poháry, premiérově jsme dávali také pohár největšímu bojovníkovi pochodu - všichni jsme se shodli na čtyřletém Tadeáši Šmahelovi, který zvládl 28 km (prý s kufrováním ještě více). Restaurace v Berounském pivovaru Medvěd praskala ve švech, personál občas nestíhal, ale myslím, že vše dopadlo ke spokojenosti jak vás pochodníků, tak nás organizátorů. V cíli jste si mohli pořídit placku pochodu s motivem zrekonstruované kaple na Koukolově hoře, tradiční samolepku pochodu, nebo třeba záznamník „Křížem krážem po kopečkách“ (za tři pochody odznak), nové razítko a spoustu jiných suvenýrů. Všichni (alespoň pokud vím) došli zdrávi, počasí se také vydařilo. Celou akci zajišťovalo 20 členů našeho oddílu Trilobit Barrandov, kterým tímto děkuji. Poděkování náleží i vám, kteří jste vážili cestu na start do Zdic a již teď vás všechny srdečně zveme na 3. ročník, který bude za rok v okolí Vinařické hory u Kladna. Ale pevně věřím, že se uvidíme již dříve na některé z našich četných akcí, třeba již 14.2. na pochodu „S Valentýnem na Valentinku". Druhý ročník našeho nejmladšího pochodu je historií a já se v kostce pokusím zhodnotit jeho přípravu, průběh a odezvu. Pro druhý ročník jsme tedy letos vybrali Koukolovu horu, nápadný kopec u dálnice mezi Berounem a Zdicemi, kde jsem, přiznám se, byl při průzkumných sondách tras vůbec poprvé. Pod Koukolovou horou jsem objevil velice příhodné místo pro kontrolu s občerstvením, takže jsem dlouho neváhal. Nejprve jsem tedy prošel nejkratší trasu přes Havlíčkův mlýn do Berouna, v dalším termínu trasu 19 km přes Koněpruské jeskyně, Kodu a Tetín tamtéž. Zde jsem také odhalil obrovský problém, který nám nastražila paní smůla - začala rekonstrukce mostu v Havlíčkově mlýnu a tím pádem byla jedna z tras (nejkratší) neprůchozí. Stavba nám naštěstí vyšla vstříc (nebylo to ovšem zadarmo) a tak den před pochodem vznikla nouzová lávka přes potok, k níž byli pochodníci speciálně vzniklou tajnou kontrolou směrováni. Dlouhé trasy poté prošel Ondra a Petr, vše se to hodilo na papír a akce mohla vypuknout. 
Na startu ve Zdicích v ranním chladnu nejprve odstartovalo 32 dálkoplazů na trasu 55 km a 17 na trasu 40 km. Poté se již nádraží začíná slušně plnit a startují všichni ostatní - 58 na trasu 28 km, 128 na trasu 19 a 117 na trasu 13 km. Dohromady tedy odstartovalo 352 turistů, pro srovnání - loni to bylo 180. Na všech trasách bylo připraveno 6 živých kontrol, na dvou jste se mohli občerstvit (na mnoho z vás nic nezbylo, ale snad to nepokazilo dojem), tři v restauracích a jedna tajná.  Dlouhé trasy se dostaly až na Hřebeny Brd, trasa 55 km zvládla celkové převýšení 1800 metrů. V cíli jsme třem nejrychlejším na nejdelší trase opět předali poháry, premiérově jsme dávali také pohár největšímu bojovníkovi pochodu - všichni jsme se shodli na čtyřletém Tadeáši Šmahelovi, který zvládl 28 km (prý s kufrováním ještě více). Restaurace v Berounském pivovaru Medvěd praskala ve švech, personál občas nestíhal, ale myslím, že vše dopadlo ke spokojenosti jak vás pochodníků, tak nás organizátorů. V cíli jste si mohli pořídit placku pochodu s motivem zrekonstruované kaple na Koukolově hoře, tradiční samolepku pochodu, nebo třeba záznamník „Křížem krážem po kopečkách“ (za tři pochody odznak), nové razítko a spoustu jiných suvenýrů. Všichni (alespoň pokud vím) došli zdrávi, počasí se také vydařilo. Celou akci zajišťovalo 20 členů našeho oddílu Trilobit Barrandov, kterým tímto děkuji. Poděkování náleží i vám, kteří jste vážili cestu na start do Zdic a již teď vás všechny srdečně zveme na 3. ročník, který bude za rok v okolí Vinařické hory u Kladna. Ale pevně věřím, že se uvidíme již dříve na některé z našich četných akcí, třeba již 14. 2. na pochodu S Valentýnem na Valentinku. Vašek Do Holyně bez holinek - 9. ročník (25. října 2014) Již od rána, to znamená ještě za tmy (od sedmi hodin), spolehliví startéři Jarmila s Pepou-kapitánem odbavovali první nedočkavce na tomto našem vlastně nejstarším pochodu. Trochu zmatku se zřejmě vloudilo, neb první netrpělivci na nejdelší trasu obdrželi omylem popisy na trasu kratší, která vedla částečně poněkud jinudy. Naštěstí však na druhé straně byla (a bývá vždy) mapička všech delších tras a navíc přicházející Vašek odhalil a zabránil dalšímu (byť drobném) faux-pas, takže vše dobře dopadlo. A to ještě Tomáš s Mirkem zpočátku stáli v Černošicích nesmyslně až za můstkem a nikoli před ním, kde se trasy dělily. Opět však zasáhla vyšší inteligence našeho kolegy Olafa a zkušenosti borců na dlouhé trasy, takže nikdo tam dosud nebloudí (snad). Z ostatních kontrol žádné vtipné zprávy nepřišly - snad kromě novinky o rozkopané cestě z Cukráku dolů - a zvěsti o pár odvážlivcích, kteří nevyužili nabídku obchvatu Kalinova mlýnu (pravda asi o dva km delší trasa) a pokusili se suchou nohou přejít toto prokleté bahnité místo našich častých pochodů. Z necelého tuctu si většina přinesla do cíle pouze mokré boty a jeden turista dokonce vzdal, neb utopil mobil a málem i sebe odvážným ručkováním po přilehlých skalách nad vodou. Jinak do cíle chodili všichni nadšeni (lehké připomínky byly asi dvě). V cíli všichni obdrželi kromě razítek a diplomu nový plastový výlisek s logem pochodu a rovněž možnost zakoupení samolepek, triček, záznamníků, apod. Ostatně jako vždy. Třem nejrychlejším, nejvzdálenějšímu a nejmladšímu účastníkovi byl pak věnován i pěkný pohár. Snad trochu omylem byl pohár pro nejmladšího účastníka přidělen fence s dívčím jménem, ale to se snad nebude v budoucnosti opakovat:o) Trochu více však zahaprovala organizace jinak vždy oblíbeného a spolehlivého cíle v restauraci U Knotků, kdy tentokrát podcenili předem předpokládané a nahlášené množství účastníků, takže odpoledne již nebylo co jíst a nakonec došlo i pivo. Doufáme, že si z toho vezmou napříště ponaučení a neodradí nám turisty na dalších připravených pochodech. Ostatně, nejbližším tam končícím pochodem tam bude na Štěpána vánoční pochod Mezi rybou a ptákem, na který všechny srdečně zveme. Statistika: - počasí: slušné, akorát na turistiku (bez deště a větru, o parnu nemluvě) - trasy: 12 km ……….101 účastníků 19 km ……….. 49 účastníků 25 km ……….. 30 účastníků 28 km ……….. 29 účastníků 37 km ………...18 účastníků 48 km………… 38 účastníků Celkem tedy 265 účastníků (z toho 2 trilobité). Takže další rekord pochodu, jako letos zatím u každého. Z pohledu Vladimíra v cíli. Čtyři řeky s Trilobitem (Vltava) - 7. ročník (6. září 2014)  A máme za sebou další ročník (již sedmý) pochodu „Čtyři
řeky s Trilobitem“, který jsme situovali do horního toku Vltavy. Krajina
zde není tolik krásná jako třeba v oblasti soutoku se Sázavou, Kocábou, ale
pokud chceme svými akcemi pokrývat všechna místa v okolí Prahy, tak občas
musíme zabrousit i do končin méně atraktivních. Při studiu mapy jsem zjistil,
že od soutoku Labe s Vltavou v Mělníku je to podél řeky do Prahy - Troji
přibližně 50 kilometrů, a to mě přivedlo na myšlenku vést letošní „řeky“
takto. Přidal jsem kratší trasy z Mlčechvost, Kralup, Řeže a poté ještě z Čimic
a pochod již existoval na papíře. Z Mělníka tedy startovala nejdelší trasa 52
km, a to z autobusového nádraží. Překvapením zde byl obrovský nárůst
startujících - 35 padesátkařů nemají ani na mnohem vyhlášenějších a tradičních
pochodech. Zdá se, že tito „dálkoplazi“ nacházejí na našich akcích živnou
půdu pod nohama. Další startující, tentokrát na 36 km, si dali dostaveníčko v
Mlčechvostech a z místního nádražíčka jich vyšlo 16. Milovníci středních
vzdáleností se dostavili (v počtu 50 šlapajících) na nádraží v Kralupech. Z
nádraží v Řeži vycházel největší počet turistů (86) na trasu 13 km. Poslední pochodníci
vycházeli z Čimic a měli před sebou nejkratší, 9 km trasu. Cíl jsme zajistili v
Praze - Troji na Císařském ostrově, kde ve stejné době probíhala výstava koní,
takže lidí bylo požehnaně. V cíli jsme také vyslechli vaše názory, podněty a
připomínky k pochodu (můžete si o nich něco přečíst v naší kronice a na
stránkách v Ohlasech z pochodů) a bohužel bylo dost stížností na úsek mezi Řeží
a Trojou, kde dost neurvale řádili cyklisté. Dokonce zde snad probíhal jakýsi
závod - nechápu, jak někdo může udělat akci pro cyklisty v sobotu na tak
turisticky frekventovaném místě. Zdá se, že v budoucnu budou tyto dvě strany
jen těžko hledat společnou řeč a bude zřejmě stále více docházet ke konfliktům.
Cyklisté by si měli uvědomit, že turisté zde byli se svými stezkami daleko
dříve, a jezdit s rozvahou a respektem. Také jsem občas zaslechl námitky proti
velkému množství asfaltu, někde s tím ale nic nejde udělat, zvláště v této
lokalitě. Jedině snad volit „zelené“ a na asfalt navážet zpět  zeminu.
Všechno to přináší moderní doba a s ní spojená stavba dálnic, satelitních vesnic,
různých hal, skladů... S těmito stavbami zanikají například úvozové cesty, dříve
tak hojně využívané, nebo jsou tak zarostlé, takřka neprůchozí. Některé dálnice
jsou spousty kilometrů nepřekročitelné, pochody zde vést prostě nejdou. Tolik
snad vysvětlení, proč nejde všechny pochody vést panenskou přírodou za zpěvu
ptáků, šumění korun stromů a bublání potoků. Jinak šlo ale, myslím, opět o
zdařilou akci, spousta z vás si koupila záznamníky, ať již přímo na akci „řeky“
nebo „pochodník“ (mimochodem, pochodníků 1. stupně s Trilobitem je v oběhu
již skoro 250), samolepky si také již našly hojnou klientelu. Letos jsme rozdávali
bílé odznaky Vltavy a měli jsme jich tak akorát - při dalších objednávkách
budeme muset značně navýšit množství. Jsme rádi, že se počty
účastníků na trilobitích pochodech neustále navyšují a prakticky každý pochod
mívá pravidelně i nový rekord. Nezapomeňte tedy přijít příští rok na Labe,
půjde se ze Štětí do Brandýsa. A rovněž doufám, že se uvidíme na našem
nejstarším pochodu „Do Holyně bez holinek“ - již 9. ročníku - 25. října, kde
budeme nově dávat plastové výlisky holinek (každý rok jinou barvu), něco na
způsob botiček z Prčic. Tak tedy příště někde ahoj Vašek Nohejl a Trilobit Barrandov. Kudy chodili trempové aneb sejdeme se v Pikovicích - 4. ročník (2. srpna 2014)
 Vyrážíme po značce. Cestou máme jít kolem vyhlášené hospody „U Taterů“, kterou, vzpomínám, jsem kdysi taky navštívila, a tak jsem zvědavá, jestli ji ještě poznám. Po chvíli přichází příjemné zjištění, že tu hospůdka stále stojí a „premáva“. Pokračujeme na naše stanoviště do kopce, míjíme chaty i domky usedlíků a po pravé straně vidíme skalnaté kopce a pod nimi se někde klikatí Vltava. Rozcestí Kolna v lese je příjemné, s malým zastřešeným odpočívadlem a informační tabulí se zajímavostmi o tomto místě. Mezi jiným povídáním se také dočítám i o nově otevřené zrekonstruované původní stezce, která kdysi spojovala Štěchovice a Svatojánské proudy. Naší kontrolou postupně prochází snad všichni turisté, co mají. Někteří sice trochu zabloudili, ale dobře to dopadlo. Počasí je navzdory předpovědím fajn, možná, že na turistiku až dost teplé, a tak většina pochodníků se u nás na kontrole chvíli zdrží, aby se vydýchali, doplnili tekutiny, jejich pejskové se trochu ochladili a pokračují zase dále.  Když nadejde konec naší služby, chystáme se sbalit a jít zpátky do Třebenic, odkud si chceme projít trasu podél Vltavy do Štěchovic a pak pokračovat do cíle pochodu v Pikovicích. Ani já, ani Jarmila jsme cestou kolem bývalých „Svatojánských proudů“ ještě nešly, a tak se těšíme. Ale právě proto, že cesta je pro nás nová, neokoukaná, místy taky náročnější na chůzi, ale plná hezkých výhledů na řeku, tak se hodně kocháme. Cestou se dokonce zdařilo i zblízka zahlédnout krásnou zelenou ještěrku, jak se vyhřívá na jedné z mnoha skal. Jarmila se snaží po celou dobu také pořizovat zajímavé fotky, takže se nám cesta protahuje a bohužel se úseku ze Štěchovic do cíle už musíme vzdát. V druhé části naší asi 12 km dlouhé turistické trasy procházíme známou osadou „Ztracenka“, jejíž vznik sahá až k počátkům trempingu do minulého století a která se také stala působištěm některých známých osobností. Prohlížíme si pěkný totem, okukujeme saloon... a vyrážíme zase dál. Po posledních asi 4 km naší cesty vcházíme do Štěchovic za „doprovodu“ docela příjemné muziky, která je slyšet z nedaleké hospody. Vyhrává tam a zpívá živě kapela a já se už těším, a myslím, že docela zaslouženě, na 1. pivní pomoc, kterou si dopřejeme, než nám pojede autobus do Prahy. Ale ty Pikovice mě mrzí... Příští rok se budu snažit, abych to napravila;-) Pavla   Od hřbitova ke hřbitovu III. - PJP č. 23 (26. června 2014) (Krčský - Podolský - Vyšehradský)  Účast
Trilobitu na startu, kontrole a v cíli: Vladimír, Luboš, Václav Vlček,
Ondra, Pepa-Kapitán, a tři ze startu: Vašek N., ml., Karel Pech a Petr K., kteří si
pochod i prošli. Poslední pochod ze seriálu Procházky jarní Prahou (PJP č. 23) byl směřován z metra na Budějovické do Podskalské celnice na Výtoni. V cíli jsme se nakonec sešli čtyři, takže jsem tentokrát neměl otlačené ruce od razítek (na rozdíl od Luboše, Václava a Ondry, kteří se činili, seč mohli). Počasí bylo příznivé, sice chvíli hrozilo přeprškou, ale nakonec padlo jen pár kapek a na závěr večera dokonce pralo i slunce do očí. Zkrátka ideální na čtvrteční pochod. Na startu na Budějovické zvládali start Karel s Vaškem s jedinou chybou, a to, že vydávali popisy číslované od konce L. Takže trochu zmatek. Když to ale nakonec zvládl na kontrole v Clubu Time Out v půli cesty i Pepa-Kapitán (zrovna slavící 61 let svého narození), tak v cíli jsme se s tím popasovali také. Popis, který jsem vytvořil a Lída se synem detailně zkontrolovali, neměl mít chybu (to se také nakonec projevilo na mnoha pochvalách v cíli a i na webu). Přesto se jediná chybička vloudila a jedna pochodnice ji nakonec odhalila a ozvala se esemeskou: skutečně rotunda na Vyšehradě není zasvěcena Markovi, ale Martinovi. Toho si nikdo jiný zřejmě nevšiml. Omlouvám se!! Pár popisů bylo tentokrát nutno dotisknout, neb přišlo nečekaně o pět lidí více, než jsme jich měli, ale na takové drobnosti jsme zvyklí. Zdá se, že
160 dospělých a 1 dítě byli nakonec spokojeni, a to i včetně obsluhy cílové
restaurace. Vladimír Pražské výhledy III. - PJP č. 20 (17. června 2014) Trasa: Radlická – Děvín – Žvahov – Zlíchov – Most inteligence – Braník – Hodkovičky – Braník, žst. (restaurace na nádraží) Start: Vladimír, Pepa-Abbé, Luboš Cíl: Míša, Míla, Ála, Vašek Prošli si: Andy s Juditkou, Petr, Ondra, Jarmila
Po úvodních připomínkách některých turistů, že podobnou trasu šli zcela
nedávno, byli možná nespokojenci překvapení, když po necelých asi dvou
kilometrech zjistili, že se jedná o novinku (i když upřímně: co lze
v Praze objevit jako novinku?). Možná právě kombinaci Hlubočep a
HodkovičekJ Snad jedinou chybou našich „nových autorek
pochodu“ bylo, že závěrem se šlo dvakrát stejným místem. Ale to příště snad
děvčata ještě vychytají. Vladimír Karlštejnská tlapička - 4. ročník (26. dubna 2014)  Po týdenním oddechu následuje náš další populární pochod pod názvem Karlštejnská tlapička, který nás počasím a ani množstvím účastníků zatím nikdy nezklamal. A je tomu tak i letos. Hlavní start byl jako obvykle na karlštejnském nádraží a cíl naproti v místním penzionu (jako vždy s ochotným personálem). Další start byl v Berouně (pro 12, 20 a 25 km) rovněž na místním nádraží, kde současně startoval i letitý, ale letos poprvé konkurenční, pochod Kudy chodil Karel IV. (tomu co do počtu účastníků zatím konkurovat nemůžeme). Docházelo tu prý i k zmatečným situacím, kdy přijíždějící účastníci nevěděli, který pochod vlastně chtějí jít:o) Třetí pak byla opět pokusná cyklotrasa ze Zbraslavi, která letos slavila úspěch (trojnásobný nárůst oproti loňskému roku, kdy se cyklista dostavil jen jeden). Tentokrát tři. Jen tak dále. Půjde-li to geometrickým nárůstem… Je třeba se ještě zmínit, že hlavním tvůrcem tras a garantem pochodu byl tentokrát Ondra.  Protože doufám ještě v další příspěvky, zmíním se jen krátce o naší kontrole v Litni, kde jsem vartoval s Lubošem na zahrádce před restaurací Ve stínu lípy. Po rozplynutí ranní mlhy, která nás doprovázela z Prahy přes kontrolu na Mořině (Luban a Petr) na start na karlštejnském nádraží (Vašek), neb Amálka a Pavel již připravovali cíl na zahrádce penzionu, dorážíme na kontrolní post hodinku před otevírací dobou restaurace. To už se ale mlha rozplývá, vylézá nejen slunce, ale i servírka z restaurace, ochotně otírá stoly, připravuje kávu a pro Luboše nezbytné pivo. Luboš promptně zjišťuje, že je zde akce Staropramenu, kdy nefiltrovaná dvanáctka stojí pouhých 20,- Kč!! Od té doby pro něj tato kontrola neměla chybu. Pro mne ale také ne (i když trochu závidím:o)). V uzavřeném muzeu Svatopluka Čecha kupuji TZ, zrovna tak jako o chvíli později v sousedních Všeradicích (opravený zámek s expozicí M. D. Rettigové). Rovněž místní akční víkendová nabídka různých druhů řízků nemá chybu. Aktivní Luboš hecuje každého z příchozích k ochutnání místního dobrého moku (a má úspěch), takže odpoledne je nám sděleno, ze dvanáctka došla. Nakonec nadávající turisté na popis (všichni mluví o stejném úseku, a že jich bylo) odcházejí najedeni, napiti a spokojeni. Zdali nakonec ovšem došli, nevím……Odjíždíme po půl páté, stavujeme se ještě na hodinku v cíli, kde nabíráme Ivana. Dál nevím. Nicméně i přes sousední „konkurenční“ pochod jsme spokojeni s opět navýšeným počtem účastníků (404), počtem na nejdelší 50 km trasu (22), velkým počtem dětí a psů a lidí, kteří za námi přicestovali takřka z celé republiky. Snad jen malý počet na nejkratší trasu nás možná zaskočil, ale kdo by nešel více, když bylo tak krásně? Hlubočepy trochu jinak IV. - PJP č. 4 (15. dubna 2014)   (A to nechci být namyšlený, ale myslím si, že tentokrát
se mi trasa opravdu povedla – jen to počasí!!! Už mi takhle potřetí – vloni
„Hřbitovy: Řeporyje – Malvazinky“ a předtím „Jak mravenci ve Slivenci“ počasí
překazilo radost a pochodníkům pěkné zážitky. Nevím, zdali bychom časem neměli
tyto pochody zopakovat pro zájem turistů tenkrát nejdoucích. No ale kdo zaručí,
že příště bude počasí lepší, že?J) Trasa tentokrát vedla z konečné tram na sídlišti přes vilkovou čtvrť zvanou Nový
Slivenec směr Chuchle. U lesíka však odbočila vlevo a obešla areál
Barrandovských ateliérů. Uličkami prvorepublikových milionářských vilek pak
k ruinám proslulých bývalých Teras Barrandov (které už léta chátrají a už
je nezachrání nic, ani žádná Dagmar). Po sestupu až k trati do Hlubočep,
pak už po kontrole v Besední restauraci U Ritschelů následoval jen
postupný výstup zpět do sídliště. Po ŽTZ lesíkem pod školou směr Klukovice (a
popřípadě vyhlídkami po skalách) až do cíle v oblíbené restauraci U Knotků v Holyni. Vladimír Za jarním sluníčkem - 13. ročník (22. března 2014) Jako každý rok se podílíme nejdelší trasou 25 km na pochodu Za jarním sluníčkem. Letos byla trasa nová, nikoli z Radotína, ale z Chodova. Kunratickým lesem, Modřanskou roklí, Chuchelským hájem a Prokopským údolím do cíle na Slunečním náměstí. O start pochodu se letos postarala rodina Růžičkových a kontrolu jsem zajistil já s dcerkou Karolínou. Ráno jsme se vydali příjemnou projížďkou na kolech směr kontrolní místo u mini ZOO nad Velkou Chuchlí. Po příjezdu na mini ZOO jsme zaujali pozici u místního bufetu na jedné z jeho laviček, ze které jsme byli asi po 2 hodinách hrubě vykázáni majitelem stánku. No nic, i takoví lidé se najdou. Karolína mezi průzkumem celého okolí se zvířaty a všech možných pohyblivých atrakcí dokonce stihla občas mi pomoc i razítkovat popisy. Poté se k nám připojil asi v půl dvanácté i Vladimír, který zde kromě výpomoci pořídil i nezbytnou fotodokumentaci kontroly a blízkého okolí. Při čekání na pochodníky jsme se dočkali alespoň několika trilobitů: Jarmily a Růžičkových. Celkem se této trasy účastnilo 54 platících turistů, ale ne všichni prošli kontrolou. Po půl druhé při nekonečném čekání na nepřicházející pochodníky jsme ukončili kontrolu a vydali se směrem Slivenec. Já s Kájou na kolech a Vladimír pěšky. S mírným náskokem jsme dorazili s Kájou do Holyně, kde jsme vyčkali na pěšáka. Zde jsme se občerstvili místním svijanským mokem a asi po hodině provedli urychlený přesun před bouřkou směr Barrandov. Zdrávi došli (nebo spíš dojeli??). Pepa-Abbé S Trilobitem zimou nezimou - 8. ročník (1. března 2014)   Nakonec se na nejkratší trasu 11 km vydalo 212 turistů, na 15 km 109, na 22 km 58, na 30 km 38 a na nejdelší 41 km 29 lidí. Kromě 5 tras bylo i 7 kontrol (z toho pět živých). Po loňských výčitkách, že se jedná o „suchý pochod“ byly kontroly ve třech restauracích (Klínec, Trnová, Měchenice a cíl v Motorestu na Jílovišti). Pouze v Bojově U Součků to nevyšlo neb dali přednost masopustu v Líšnici. Na organizaci se tentokrát podílelo 21 trilobiťáků (Pepa-abbé, Karolína, Adélka, Vašek N., Ála, Michaela, Ondra, Pavla, Tomáš, Pepa-kapitán, Vašek Vlček, Pepíno s Míšou, Luban, Špíra, Amálka, Míla, Vladimír, Luboš, Jarmila a Petr. Další čtyři, tj. Andy s Juditkou v kočáru, Standa a Lída si pochod (11km) prošli, zrovna tak jako někteří z kontrol dorazili do cíle. A to ještě nepočítáme nové členy Růžičkovi (Katku a Michala) a budoucího trilobita Karla Pecha. Čili 28 členů v terénuJ . Nedostatků tentokrát bylo minimum: zapomenutý batoh v Trnové byl dovezen do cíle, zapomenuté mapy v cíly byly odeslány majiteli do JH, ale kdo zapomněl psa v Černolicích, to opravdu nevíme. Pár lidí opět sice zakufrovalo, ale jako většinou vlastní vinou, no a těch pár opozdilců, co přišlo až před osmou večerní „středně až těžce unavených“ …… raději no comment. Tak zase napřesrok. P.S. Děkuji tímto všem, kteří se podíleli na organizaci a projití tras a rovněž všem v restauracích, kteří nám vyšli vstříc a otevřeli dle našich potřeb (Trnovská krčma, U Čadilů v Měchenicích, U Krbu v Klínci a zejména pak v cílové restauraci Motorest Jíloviště, která vzala riziko na svá bedra a otevřela pouze pro Trilobit). No, naštěstí všichni byli spokojeni. Vladimír z pohledu v cíli. S Valentýnem na Valentinku - 4. ročník (15. února 2014)  Ráno na zastávce metra Roztyly čekaly s 300 popisy trasy pouze Jarmila s Lídou. Protože opět nezafungovala zpětná komunikace s ostatními členy Trilobitu (Tomáš se nedostavil díky lukostřelným závodům). V cíli přitom čekalo zbytečně nejméně 7 lidí a rovněž procházející Trilobité startem neměli ani potuchy, že jsou zde problémy. Takovou návštěvnost jsme opravdu nečekali (možná jen optimista Vašek). Takže místo dotisku vyřešily členky na startu problém tak, že na jeden popis šly celé skupiny turistů. Ale v nouzi se to asi dá a nikdo v cíli neremcal, zvláště když na požádání dodatečně v cíli popis dostal:o) Nicméně i z toho si bereme do budoucna poučení. V té době byla ještě v cíli pohoda. Vše připraveno, načinčáno a postupně se začali trousit první „rychlíci“. To jsme ale ještě netušili, že další dvě-tři hodiny nastane turistický „masakr“. Ono přeci jen odbavit 410 příchozích turistů (z nichž ti skalní potřebují každý asi tucet razítek do svých různých záznamníků a vandrbuchů) a vypsat diplom se jménem (rovněž se museli nechat dotisknout) dá jednomu pěkně zabrat. Touha po samolepkách, záznamníkách, samolepníkách, pochodníkách apod. byla až neskutečná. Na konci pochodu to na stolech vypadalo jak po rautu Poslanecké sněmovny. Vymeteno včetně bonbónů. Jirka, Luboš, Vladimír, Veronika a Ála (později i Jarmila, která nahrazuje již zemdlelého Luboše) kmitali, až se z nich kouřilo a Vašek s Amálkou u prodeje suvenýrů ke konci už pomalu neměli co nabízet. Na jídlo, pití, cigárko či WC nebylo ani pomyšlení. Cílová fronta, která se vinula z hospůdky až ven na ulici dobrých 30 metrů, se i přes rekordní rychlost v odbavení začala tvořit k poledni a trvala téměř až do dvou.  Postupně docházejí samolepky pochodu, které jsme zprvu dávali ženám jako dárek k Valentýnu (snad budou další k mání na příštím pochodu Zimou nezimou 1. března), pochodníky I. stupně, diplomy, letáky na další pochody Trilobitu…… no skoro vše. Po druhé hodině fronta konečně opadá, ti, na které se dostalo místo k sezení, se občerstvují a ostatní mizí pryč (někteří z nich se jdou ještě projít neb 12 km je prý pro ně málo:o)) Zajímalo by mne pouze, kolik lidí zvolilo trasu přes Podolí a železniční most a kolik po smíchovské straně přes most Barrandovský… to se ale už asi nikdy nedozvím. Takže už jen zbývá poděkovat všem členům Trilobitu, kteří se podíleli na pořádání pochodu: - na startu: Jarmile a Lídě, - v cíli: Amálce, Vaškovi, Jirkovi, Lubošovi, Veronice a Ále, - ale i těm, kteří si pochod třeba jen prošli: Andy s Juditkou, Ondrovi, Petrovi a Lubanovi, - do cíle nás ještě přišli podpořit: Špíra, Kapitán se psem Matýskem a Ivan. P.S. No a samozřejmě Lexovi se všemi svými spolupracovníky v restauraci Na Valentince za kvalitní servis (ostatně jako vždy). Resumé: 410 lidí a z toho 28 dětí (a pár neplatících psů). Vladimír |
|
|
|
 Vyhledávač akcí KČT Akce Prahou turistickou Informace o IVV Informace o "Dvoustovce" KČT na sociálních sítích |
|
