2017

Memoriál kamenného brouka - 11. ročník (24. června 2017)


Bylo nebylo… Rok se s rokem sešel, opět máme červen, ptáci řvou a třešně zrajou… Školní rok se chýlí ke konci, tak proč se ještě neproskočit na oblíbeném pochodu.
Většina fanclubu se sešla již v předvečer zmiňovaného pochodu, aby rozložila své tábořiště v Sokole Lhotka, který se stal na tento víkend naším dočasným útočištěm.
Za ranního kuropění a řevu bažanta, kterému se evidentně nelíbilo, kdo se mu to rozvaluje na louce, jsme posnídali v trávě. Někteří se chystali na trasu (já), někteří na kratší trasu (Fischi) a někteří se rozhodli, že se zúčastní organizátorsky (Milada).
Jelikož mě pro změnu opět postihla ortéza, zvolila jsem trasu 29 km a udělala jsem dobře. Trasa byla hodně kopcovitá, zvláště ve své první půli a vlivem vedra měl můj kotník rozměry tenisového míčku.

Opravdu s radostí jsem si chvíli sedla na kontrole U poslední Kelta Luigiho, kde už můj organismus pociťoval deficit kofeinu. Částí kafe jsem si však polila popis, takže získal takový zajímavý batikovaný nádechJ No na druhou stranu mám takový jen já…
Po krátkém odpočinku následoval nejhorší výstup celého pochodu, kde jsem myslela, že si plíce ponesu v rukách a nohu s bolavým kotníkem odhodím někam do roští… No, nestalo se tak. Cestou jsme míjeli místa, kde měly být a nebyly samokontroly. Na   hradišti Závist – vůbec, jinde chyběly fixy… No, tož jsme improvizovali, kreslili obrázky propisovačkou, opisovali cedulovníky a prováděli podobné taškařice.
Druhá, mnou opravdu už vytoužená kontrola, byla v Olivově pivovaře. Tam do mě zahučela jedna desítka, až to zasyčelo. V blízkém rybníku jsem se rozhodla zchladit bolavý kotník, který už o sobě dával fest vědět, nicméně, když mě do nohy ždíbla ryba, tuto myšlenku jsem zase rychle opustila… Do cíle jsem došla s vypětím sil, oteklou nohou, ale skvělou náladou. Než jsem se začala opět cítit jako člověk, zahučely do mě další dva kousky… Možná vede turistika k alkoholismu, nevímJ
Nicméně – akce to byla zdařilá, trasa náročná, ale krásná. 29 km mi tentokrát víc než stačilo, ale doufám, že se mi podaří se příště opět polepšit. Bludička Blanka




S Trilobitem zimou nezimou - 11. ročník (25. února 2017)
                                                                 (trasa 9 km - Pohádkový les)

https://sites.google.com/a/trilobitbarrandov.eu/trilobit-barrandov/2017-ohl/17016101_1631338266883040_6990994251406118190_o.jpg
Když ráno vstávám a slunce svítí, rychle si vzpomenu, kam musím jíti. 
Na ,,Zimu nezimu“ s Trilobitem jdu, na Kosoři nějaký čas zůstanu.
Ale pěkně popořádku, převyprávím Vám pohádku.
Ba ne, pohádka to není, ne ne, jen pár kamarádů má svůj den
a snad si splní tajný sen???
Za strašidlo, vodníka, piráta, čarodějku a bludičku jdou
a děti i dospělé na pohádkový les zvou.
                                                Děti zatím nejdou, samí dospěláci, a
le i s těmi máme ňákou práci. 
                                                Razítko jim dáme, správným směrem posíláme.
                                                Děti přišly, hurá, ne však celá škola.
                                                Strašidlo je hravé, vodník shání dušičky, pirát kostky hraje, čarodějka školí jazýčky.
                                                A bludička hodná je, do cíle tě směruje.
                                                To je konec veršovánek, tak třeba za rok u pohádek:o) 
                                                A málem jsem zapomněla, na našeho popletu, na koho? No přece na Breptu. 
                                                Běhal mezi námi a naléval všem hopsinku
                                                a když došla, byl konečně čas na nějakou blbinku:o)
                                                Zaveršovala si Míša HB

S Valentýnem na Valentinku - 7. ročník (11. února 2017)


Bylo nebylo. Jednou, kdysi dávno, žil jeden rebel. Jmenoval se Valentýn a byl katolickým knězem. Taky to byl urozený Říman. Teda možná. Dle legendy…
A v čem spočívala ta jeho rebélie? Přes zákaz církve oddával snoubence dle katolického rituálu… A to si dovolil dost. Proto ho císař Claudius II. nechal zemřít mučednickou smrtí… No a co my s tím? Po tomto pánovi nám zbyl jeden svátek – a to den sv. Valentýna… A právě toto je období, kdy se chodí pochod
„S Valentýnem na Valentinku“ (zajímavější je druhá část názvu pochodu).
Letošní ročník měl naprosto úžasný start – a to u metra Křižíkova, pět minut od mého bydliště.
Když jsem se na start dostavila, dle fronty bylo vidět, že se jedná o pochod zřejmě oblíbený. Svým kamarádům jsem rozdala želatinová srdíčka (tímto děkuji firmě Haribo za jejich výrobu) a když se sešlo všech 13 hlav, mohli jsme vyrazit po trase. Cesta vesele ubíhala, prošli jsme žižkovský tunel (i když pro nás karlíňáky je to samozřejmě tunel karlínský), promotali se Žižkovem, Nuslemi, došli na Vyšehrad.
Protože naše skupina měla meziměstskou účast, zašli jsme i na některé hroby (v mém případě nesměl chybět hrob Zuzky Navarové) a zastavili se u Slavína… Pak už naše kroky směřovaly na Smíchov, kde byl v restauraci Na Valentince cíl pochodu.
A jelikož na tomto pochodu slavil fanklub rok své existence, připravila Milada s Dominikem pro účastníky zamilovanou tombolu. Snad byli všichni ze své výhry potěšeni (a když ne, tak mně osobně je to jedno…). Hlášení podává Blanka Bludička