Bojovský potok

24. listopadu 2012 - Bojovský potok (č. 49)
 
Trasa: Bojov – Měchenice – Trnová – Jíloviště – Zbraslav (16 km)
Účastníci: Vladimír, Vašek, Amálka, Ondra
 
Narychlo navržený Vaškův průzkumný výlet do této oblasti měl jako obvykle malou účast: část členů již měla jiné plány (zazimování letních příbytků či dokonce účast na jiných „oficiálních“ pochodech KČT. Zde se zřejmě jedná o novější členy, kteří tyto trasy ještě neznají a chtěli si je vyzkoušet). Škoda. Tak snad příště.
Sraz výletu byl v 8:30 hod. na zastávce busu na Barrandově anebo 8:45 hod. v Braníku na nádraží. K našemu překvapení dorazil na autobus i kolega Mirek, který nás ale vyvedl z nadšení tím, že sice jede též vlakem směr Mníšek pod Brdy, ale pouze na houby. Díky špatné orientaci Adélky v jízdním řádu jsme na branickém nádraží strávili o půl hodiny déle, ale zato akčně. Mé letošní druhé „syrové jablko“ zaskočilo do jiné trubky, takže jsem bavil plné nástupiště svým kašlem a dávením.
To už ale přijíždí vlak a vše je najednou v pohodě. V Komořanech přistupuje ještě Ondra a za chvíli jsme přes Vrané nad Vltavou, Měchenice a Klínec na startu naší trasy, což je nádraží v Bojově. Zde také vystupuje polovina osazenstva vlaku. Loučíme se s houbařem Mirkem a po silnici se neprodleně vydáváme kolem Bojovského potoka směr Měchenice, kde je jeho ústí do Vltavy. Míjíme zrekonstruovaný Spálený mlýn (penzion a restaurace), chvíli přemýšlíme nad jeho použitím pro případné kontroly našich pochodů, ale nakonec konstatujeme, že na jejich ceny naše peněženky nestačí a navíc je stejně ještě zavřeno. Po červené cyklo se tedy noříme do lesa. Pomalu vylézá po dvou týdnech slunce a najednou je nádherné počasí. Vychutnáváme si cestu v šustícím listí, hledáme Ondrou připravené kešky (dvě se zdařily a dvě náročnější nikoli). Občas jdeme i bahnemJ, a to už přicházíme k potoku pod vlakovou zastávkou Klínec. Trochu nás zaskočí trojí překonávání Bojovského potoka, ale nakonec v suchých botách kolem pěkných chatových osad docházíme do Měchenic. Na stráni nad chatami vidíme díky Vaškovi i statného divočáka. Já a Amálka potřebujeme odpočinek, druhá polovina chce jít až do Trnové. Nabídka hotovek a zejména dršťkové polévky však vítězí a tak obědváme v měchenické restauraci U Čadilů. Myslím, že nikdo nelituje. Navíc jsme udělali dobře, že jsme načerpali sil, neb následuje asi kilometrové vražedné stoupání po MTZ do obce Trnová. Zatímco ostatní marně hledají další kešku, já si kopec postupně vytrpím a vyfuním a na rovince kolem trnovských chat jablečnou alejí postupně získávám tak veliký náskok, že si mohu v klidu prohlédnout zdejší kostel sv. Ducha, zámeček v majetku Lucie Phillipové a v trnovské krčmě okusit i tamní Staropramen. A to vše s pohledem na zabíjačku před místní hospodou.
Spolu pak již všichni pokračujeme směr Jíloviště s jedním očekávaným vražedným krpálem dolů a hned zase nahoru. Sotva docházím k zastávce busu. Ten však jede na Prahu až za hodinu a tak pokračuji s ostatními po ČTZ Jílovištěm kolem cukrárny (plno) a motorestu se zabíjačkovými hody (prázdno). Obojí jsme nenavštívili. Pak již se noříme do lesa a po červené přes vyhlídku na Vrané nad Vltavou (marné hledání kešky) kolem nepřístupné obory až na zastávku busu Zbraslav - Baně. O dvacet minut později, téměř již za tmy, přijíždí parádní autobus č. 318, který nás za chvíli dopraví do Prahy.
To už je ale tma naprostá a my máme dobrý pocit z podařeného výletu a rozcházíme se za svými zájmy. Tedy ostatní se rozcházejí a jenom já pajdám. Vladimír