24. listopadu 2012 - Bojovský potok (č. 49) Trasa: Bojov – Měchenice – Trnová – Jíloviště – Zbraslav (16 km) Účastníci: Vladimír, Vašek, Amálka, Ondra Narychlo navržený Vaškův průzkumný
výlet do této oblasti měl jako obvykle malou účast: část členů již měla jiné
plány (zazimování letních příbytků či dokonce účast na jiných „oficiálních“
pochodech KČT. Zde se zřejmě jedná o novější členy, kteří tyto trasy ještě neznají
a chtěli si je vyzkoušet). Škoda. Tak snad příště. Sraz výletu byl v 8:30 hod. na
zastávce busu na Barrandově anebo 8:45 hod. v Braníku na nádraží. K našemu překvapení dorazil na autobus i
kolega Mirek, který nás ale vyvedl z nadšení tím, že sice jede též vlakem
směr Mníšek pod Brdy, ale pouze na houby. Díky špatné orientaci Adélky
v jízdním řádu jsme na branickém nádraží strávili o půl hodiny déle, ale
zato akčně. Mé letošní druhé „syrové jablko“ zaskočilo do jiné trubky, takže jsem
bavil plné nástupiště svým kašlem a dávením.
To už ale
přijíždí vlak a vše je najednou v pohodě. V Komořanech přistupuje
ještě Ondra a za chvíli jsme přes Vrané nad Vltavou, Měchenice a Klínec na
startu naší trasy, což je nádraží v Bojově. Zde také vystupuje
polovina osazenstva vlaku. Loučíme se s houbařem Mirkem a po silnici se
neprodleně vydáváme kolem Bojovského potoka směr Měchenice, kde je jeho ústí do
Vltavy. Míjíme zrekonstruovaný Spálený
mlýn (penzion a restaurace), chvíli přemýšlíme nad jeho použitím pro případné
kontroly našich pochodů, ale nakonec konstatujeme, že na jejich ceny naše
peněženky nestačí a navíc je stejně ještě zavřeno. Po červené cyklo se tedy
noříme do lesa. Pomalu vylézá po dvou týdnech slunce a najednou je nádherné
počasí. Vychutnáváme si cestu v šustícím listí, hledáme Ondrou připravené
kešky (dvě se zdařily a dvě náročnější nikoli). Občas jdeme i bahnemJ, a to už přicházíme k potoku pod
vlakovou zastávkou Klínec. Trochu nás zaskočí trojí překonávání Bojovského
potoka, ale nakonec v suchých botách kolem pěkných chatových osad
docházíme do Měchenic. Na stráni nad chatami vidíme díky Vaškovi i statného
divočáka. Já a Amálka potřebujeme odpočinek, druhá polovina chce jít až do
Trnové. Nabídka hotovek a zejména dršťkové polévky však vítězí a tak obědváme
v měchenické restauraci U Čadilů. Myslím, že nikdo nelituje. Navíc jsme
udělali dobře, že jsme načerpali sil, neb následuje asi kilometrové vražedné
stoupání po MTZ do obce Trnová. Zatímco ostatní marně hledají další kešku, já
si kopec postupně vytrpím a vyfuním a na rovince kolem trnovských chat
jablečnou alejí postupně získávám tak veliký náskok, že si mohu v klidu
prohlédnout zdejší kostel sv. Ducha, zámeček v majetku Lucie Phillipové a
v trnovské krčmě okusit i tamní Staropramen. A to vše
s pohledem na zabíjačku před místní hospodou.
Spolu pak
již všichni pokračujeme směr Jíloviště s jedním očekávaným vražedným
krpálem dolů a hned zase nahoru. Sotva docházím k zastávce busu. Ten však
jede na Prahu až za hodinu a tak pokračuji s ostatními po ČTZ Jílovištěm
kolem cukrárny (plno) a motorestu se zabíjačkovými hody (prázdno). Obojí jsme
nenavštívili. Pak již se noříme do lesa a po červené přes vyhlídku na Vrané nad
Vltavou (marné hledání kešky) kolem nepřístupné obory až na zastávku busu
Zbraslav - Baně. O dvacet minut později, téměř již za tmy, přijíždí parádní autobus
č. 318, který nás za chvíli dopraví do Prahy.
To už je
ale tma naprostá a my máme dobrý pocit z podařeného výletu a rozcházíme se
za svými zájmy. Tedy ostatní se rozcházejí a jenom já pajdám. Vladimír |