Německo - Bad Schandau

17. – 18. července 2010 – Výlet do Německa (č. 27 a 28)


Účastníci: pořadatel, tlumočník a vedoucí výpravy Václav s dcerou Adélkou, Pepa - kapitán a jeho nerozlučný přítel Luboš-bankéř, Tomáš s matkou a já /Vladimír/.

Tak konečně nadešel ten očekávaný den: po velmi časném vstávání jsme se posbírali na Hlavním nádraží všichni a vláčkem Intercity (Johannes Brahms) jsme odjeli směr Německo. Po tropických dnech jsme byli oblečeni a vybaveni na jejich pokračování, takže změna počasí a letní bouřka, kterou jsme projeli, nás trochu zaskočila. Jedinou zastávkou na našem území bylo Ústí a další až cíl naší cesty Bad Schandau. Tím pádem se narušil Vaškův program: vystoupit o stanici dříve (Schmilka) a do lázeňského městečka projít horským masívem zvaným Schrammsteine (česky "škrábance"). Kupodivu to nikomu z ostatních nevadilo. Prohlédli jsme si tedy městečko B. S. těsně po průtrži /popadané větve, listy, květy, a mnohde i celé stromy/, historickým výtahem vyjeli na vrchol kopce (někteří i dvakrát, za 1,5 Eur), udělali okruh přes lázeňské vilové městečko Ostrau a pak zpět z kopce dolů.
Co však s načatým polednem? Náhradní plán byl navštívit turisticky atraktivní Bastei (česky "bašta"). V trvalém mrholení jsme si prohlédli tyto krásné skály s pískovcovým mostem, překrásnými výhledy a mnoha pro nás nedostupnými restauracemi. A to vše za pouhých 10 Eur za zpáteční bus. Takže zpět do B. S. a dva kilásky poklusem na vláček, který nás tzv. saským simmeringem (údajně s 5 tunely- to hrálo a 27 mosty – nedopočítali jsme se) odvezl do městečka Sebnitz. Odtud nekonečnými asi dvěma kilometry jsme překročili státní hranici v Dolní Poustevně. Přivítaly nás vietnamské prodejny a mimořadně na čas jedoucí vlak, který nám odjel těsně před nosem. Následující 2 hodiny čekání jsme vesměs vyplnili odpočinkem a konzumací skvělého Staropramenu za 19,- Kč, zatímco neúnavný Václav vyrazil přes rozhlednu Tanečnice do cíle tohoto dne, oblíbené ubytovny Ráj poutníků v Mikulášovicích. Po rychlém ubytování a ještě rychlejší hygieně jsme vyrazili do blízké restaurace U Vladařů na skvělou večeři za velmi příznivé ceny. Ještě vzpomínkový koktail na Jardu a Martu pod názvem Špinavá máma a šel jsem rovněž spát. Byl to ovšem spánek v medvědáriu (Lubošovo chrápání) a pod vodopádem (déšť padající z okapu na plechovou střechu). V sobotu jsme nachodili celkem 10 km.
Marné naděje po celonoční průtrži se rozplynuly hned ráno, kdy z neznámých důvodů přestalo pršet. Po kontinentální snídani (rohlík, máslo, jam, med, 2 kolečka salámu a sýra, čaj) absolvujeme včerejší cestu Mikulášovice - střed, Dolní poustevna a pěšky do Sebnitz tentokrát v obráceném pořadí. Na konci městečka nastupuje tvrdé stoupání na jakousi rozhlednu (Ottendorf), která je však již několik let zavřená pro devastaci objektu. Po rozhodnutí většiny vynecháváme jistě překrásnou vyhlídku a sestupujeme po žluté krásnou lesní cestou až k Neumannovu mlýnu (Neumannmuhle). Zde pak podél Křinice směrem k vodopádům (Lichtenhainer Wasserfall) a vláčku. Zde nás zdatní turisté Vašek s dcerkou opouštějí a vystupují na vyhlídky a jeskyni…., zatímco ostatní v očekávání pohodlné vyhlídkové cestičky podél řeky směřují k vytoužené tramvaji. V tu chvíli ale ještě nikdo netuší, o jak náročný úsek půjde. K vodopádům přicházíme zcela vyčerpáni a po prohlídce minivodopádu odjíždíme tramvajkou Kirnitzstahlbahn za 3,5 Eur do Bad Schandau. Následuje oblíbený běh na vzdálené nádraží a po chvíli již sedíme ve vlaku směr Praha. Dvě hodinky proklimbáme a prokocháme se ubíhající českou krajinou a už jsme doma. V neděli jsme nachodili 17 km.
Zhodnocení: přes některé, zejména organizační nedostatky, trvalou vlhkost oděvu a nedělní, hlad budou všichni účastníci zájezdu na tento výlet jistě vzpomínat. Vladimír