Cestou lomů kouskem Českého krasu

23. ledna 2011 - Cestou lomů kouskem Českého krasu (č. 32)

 

 

Na mrazivou neděli 23. ledna vyrážíme na další z Trilobitích výletů - tentokrát do Českého krasu. Bohužel většina slibotechen (jako vždy) na poslední chvíli účast odvolává, proto z vlakového nádražíčka v Srbsku stoupá co ŽTZ k prameni Koda pouze Vladimír, Vašek a Amálka. Stoupání je nemilosrdné, vrstevnice houstnou, na sebevědomí nám moc nepřidává ani skutečnost, že nás zhruba ve dvou třetinách krpálu lehkým klusem předbíhá jakýsi novodobý Zátopek. U krasového pramene Koda zachyceného v bývalé kapličce a rybníčku u rozcestníku děláme pár foteček a stále po žluté tentokrát již ne tak drasticky pokračujeme ve stoupání. To nejhorší máme za sebou, teď už budemejenom lízat smetanu. Na opuštěnou a nevyužitou informační tabuli připichujeme některé propozice našich pochodů, místo špendlíků slouží klacíky zapíchané do spár mezi dřevem. Za nepříliš vzhlednou vesnicí Tobolka a mrazivou polní cestou, kde opravdu hodně foukalo, nás již čeká první z hlavních cílů naší dnešní procházky národní přírodní památky Zlatý kůň a Kotýz. Z nich prvně jmenovaná v sobě ukrývá největší jeskynní systém v Čechách - Koněpruské jeskyně - v zimním období jsou ale zavřené, proto zde pouze zbaštíme část zásob a jdeme dál. Trochu náročnějším terénem přicházíme do oblasti Kotýzu. Jsou zde četné krasové jevy, my hlavně obdivujeme Axmitovu bránu - vápencový útvar vzniklý propadnutím stropu velké jeskyně. Amálka vyndává ze schránky zdejší pamětní knihu místa a několika slovy nás do ní zvěčňuje. Asi nás všechny překvapí, že o Amálce slyšíte dnes první, v cíli má slíben řízek a tak šlape víceméně bez řečí. Pouze se jí začal trochu tvořit vlčák v citlivých partiích. Následné promazávání indulonou měl Vladimír zakázáno fotit. Dolů k říčce Litavce se dostáváme s velkými obtížemi, po vyšlápnuté pěšince to nešlo vůbec, radši okolo po přece jen ne tolik uklouzaném sněhu. Držkopádu jsme se naštěstí nikdo nedočkal, za chvíli již šlapeme po silnici směr vodní nádrž Suchomasty a k ní přilehlé vápencové lomy u Kosova. Vladimír udělal na zasněžené zamrzlé vodní ploše pár vděčných snímečků a za chvíli jsme již stoupali k poslední dnešní atrakci - zatopenému lomu u Kosova. Cestu přímo k němu zastavuje zámek a železná brána, sice by se dalo dovnitř hravě dostat někde po straně, ale začíná nás trochu tlačit čas a Amálka poslední kilometr také už dost silně protestuje. Spěcháme proto do Berouna na nádraží, kde nám asi o pět vteřin ujíždí vlak. Nevadí, za půl hodiny jede další, a tak všichni všechno krásně stíháme. Vladimír klábosí a papá v hospodě Na růžku a má následnou schůzku s Lubošem v Krušárně a já na témže místě šipky. Ti, co s námi v neděli nešli, mohou jen litovat, snad příště. Vašek