2011

Mezi rybou a ptákem - 2. ročník (25. prosince 2011)
 
Start – metro B „Jinonice“ (8:00 – 10:00)
Cíl – v oblíbené restauraci U Knotků v Holyni (10:00 – 14:30)
Všichni účastníci obdrželi tentokrát kromě barevného diplomu také pěkné nové razítko a buton se stejným motivem. Na kontrole pak občerstvení, kterého se však na rozdíl od loňska nedostávalo.
Trasa: na žádost loňských účastníků byly tentokrát připraveny trasy dvě: 10 km (rodinného typu, středně náročná): Jinonice  – Nová Ves – Řeporyje (kontrola) – Prokopské údolí – Holyně. A delší cca 20 km: po stejném začátku od kontroly ještě přes Ořech k „oblíbenému“ Kalinovu mlýnu a přes Cikánku a Slivenec do cíle v Holyni.
Počasí: ráno skoro jasno až slunečno, později zataženo asi 5°C
Celková účast: 107 pochodníků, z toho 29 na delší trasu
Připravili: Vašek a Jarmila (start), Jarda a Luboš (kontrola), Pepa-abbé a Vladimír (cíl), Luban (kontrolní projití). Návrh trasy - Vladimír
Komentář:
Již samotný start pochodu byl ohrožen „hrubým“ zásahem Policie ČR, která donutila Vaška spěchajícího na start odstavit svůj zánovní vůz a nejen dokazovat jeho původ a identifikační čísla, ale ještě potupně dýchat do „balónku“. Přesto však ještě stačil přijet na start, kde již čekalo asi 17 lidí, včas. Loňská účast byla po chvíli překonána a naznačovala možný nedostatek popisů, což se také nakonec stalo a několik dvojic dostalo jen jeden popis. Zajímavostí byla i předem nahlášená účast dvou anglicky mluvících osob, které dostaly kromě plánku i anglický překlad popisu.
Trasa (a nejen kolem Kalinova mlýna) byla tentokrát poměrně náročná díky dešti v předchozích dnech, ale spokojenost většiny účastníků je povzbuzením pro další podobné pochody.
Na kontrole tentokrát tolik nemrzli Jarda s Lubošem a to nejen proto, že na rozdíl od loňska nemrzlo, ale také pro množství přicházejících lidí. Ani čím dál tím tenčí plátky obligátní vánočky s čajem nakonec nestačily. Poučení pro příští rok: raději více než méně!! Pozn.: Luboše málem přejel v Řeporyjích policejní kůň. V cíli U Knotků, kde nám vyšli vstříc tím, že i na Boží hod byli schopni a ochotni navařit mimo jiné guláše a polévky dostatek, jsme od otevírací doby s Pepou odbavovali přicházející, většinou nám již známé turisty. Až na několik vesměs zbytečných kufrování a špinavé boty byli účastníci vesměs spokojeni. Tak zase příští rok.
P.S.: Děkuji tímto všem členům Trilobitu, kteří se v tento sváteční den „obětovali“ a účastnili se jako pořadatelé na svých postech. Rovněž i ostatním, kteří nás přišli podpořit, namátkou Olafovi a Ivanovi Čihákovi a dalším. Vladimír
 

Do Holyně bez holinek - 6. ročník (29. října 2011)
 

Letošní ročník tohoto již tradičního trilobitího pochodu byl poznamenán tím, že po čtyřech letech kopíroval trasu částečně totožnou s pochodem Radotínského kola JB, které se šlo o pouhý týden dříve. Tedy aspoň první část kolem řeky z Radotína do Černošic. Nelze se pak divit, že někteří turisté odmítli jít během týdne dvakrát tutéž trasu a zřejmě zvolili pochod jiný. Přesto byla překvapivě slušná účast, a to zejména na nejdelších trasách:

 

12 km  82 lidí

19 km  47 lidí

25 km  26 lidí

33 km  18 lidí

43 km  24 lidí …. Celkem tedy 197 osob, z toho bylo překvapivě 8 dětí.

 

Na trase jsme měli celkem 4 „živé“ kontroly a 3 kontroly opisem (na nejdelší trase), na pořádání se podílelo celkem 11 ochotných členů Trilobitu. Počasí bylo celkem slušné, od rána ale vládla mlha, která se kolem Cukráku a Třebotova poměrně brzy rozplynula, na zbytku trasy však nikoliv. Takže i takový kopec, jako je Barrandov, se z mlhy vyloupl až o druhé hodině odpolední.

Na startu v Radotíně na nádraží od brzkých ranních hodin „mrzli“ Luboš s Jardou. Překvapivě brzy jim došly popisy na dlouhé tratě a tak jsem musel promptně vytisknout další a odvézt je včas aspoň na kontrolu v Černošicích, kde chladem od řeky trpěli Jarmila s Tomášem. Na další kontrole u vysílače Cukrák vypomohl zkušený organizátor Olaf, který pak v cíli dal pořádajícím lekci z efektivnosti práce a zúročil zde svou letitou praxi v pořádání pochodů. Tomuto „koncertu“ mohl hlavní garant pochodu Luboš pouze němě přihlížet.

Další kontrola byla v Třebotově, kde zkušený Luban - osamocený v restauraci U Růžičků - zvládal „zástupy“ pochodníků, přicházejících na kontrolu z obou stran. Pozn. čepují tu prý výbornou svijanskou kněžnu!

Následná bahenní lázeň mezi Kalinovým a Rutickým mlýnem prý předčila rozoranou MTZ na Cukrák s tím, že zde nebylo na výběr, kudy jít. Někteří turisté přísahali, že příští ročníky opravdu absolvují v holinkách. Slíbili jsme tedy slevu anebo dokonce vracení vstupného, pokud někdo opravdu přijde v zablácených holinách.

Poslední kontrola byla u Maškova mlýna, kde Vašek s Adélkou vítali pochodníky ze všech pěti tras. Po náročném stoupání po ČTZ k rozvodně už následovala poměrně nudná část kolem Austisu podél pole až do Holyně. Zde již v tradičním cíli v restauraci U Knotků bylo možné se občerstvit a načerpat ztracených sil. Kdo chtěl,  poseděl, ostatní mazali domů.

Několik postřehů:

-          účast tří „cizinců“ ze SR (2x Žilina, 1x Poprad)

-          účast dědy s vnoučaty z Náchoda (2x MM – Maruška a Matěj Máslovi)

-          až na občasné bahno a špatné výhledy díky mlze – pochod bez připomínek, celková spokojenost.


Vladimír

 


 
Čtyři řeky s Trilobitem - Labe (3. září 2011)
 
Dne 3. září 2011 uzavíral náš oddíl první cyklus pochodů podél českých řek. Jako čtvrtá přišla na řadu řeka Labe a pro nás tím těžký úkol: najít v této jednotvárné rovinaté krajině turisticky atraktivní trasy. Nakonec jsme vybrali myslím dobře. Každá trasa měla něco do sebe, hospůdky po cestě také nechyběly a v neposlední řadě vyšlo i počasí (ostatně jako obvykle, jak jste nám nejvíce připomínali v naší kronice pochodů). Opět jste se sjeli ze všech koutů naší země české a i ze Slovenska. Za cíl jsme si tentokrát vybrali město Brandýs nad Labem, potažmo restauraci GOLEM na náměstí. Zde jsme nalezli v příjemném prostředí a personálu skvělé zázemí pro zakončení pochodu. Jak již jsem psal, červený odznak řeky Labe zakončoval první sérii pochodů a pro další čtyři roky pro vás otevíráme druhý cyklus s novými záznamníky a novými barvami odznaků. Ti z vás, kteří ještě nedokončili první sérii, nemusí zoufat: pro dokončení není rozhodující pořadí řek, nýbrž účast na jakýchkoliv čtyřech. Závěrečný odznak jsme vydávali s velkým úspěchem – opravdu se podařil. Na popisech z druhé strany jste měli pro lepší orientaci naše již tradiční mapičky pochodu, doufáme tedy, že jste moc nebloudili. Dálkoplazi startující z Poděbrad a Nymburka na dvou nejdelších trasách měli možnost se podívat i do míst, kde známý český „pábitel“ – spisovatel Bohumil Hrabal - zasadil děj své knihy (později zfilmované) Slavnosti sněženek a v místní restauraci Hájenka ochutnat divočinu, ať už „se šípkovou“ anebo „se zelím“.
Letošní ročník Čtyř řek byl zatím nejúspěšnější, co se týče počtu startujících. Vůbec na všech pochodech se nám účast hodně zvedá, což nás velice těší a podporuje v dalších organizačních zlepšeních. Tímto vás za Trilobit zvu i na naše další pochody, jak v letošním roce, tak i v roce 2012, kdy se budeme snažit maximálně udržet nasazenou laťku, a doufáme, že důvěru v nás vloženou, nezklameme.
Vašek

Počty na jednotlivých trasách:
50 km………17 lidí
40 km………..9 lidí
30 km………10 lidí
21 km………44 lidí
11 km………74 lidí
tj. celkem 154 lidí (včetně 4 nechodících organizátorů)

Kudy chodili trempové aneb sejdeme se v Pikovicích (6. srpna 2011)
 
"Jako dávný turista a pamětník slavných Pikovic, kde jsme po válce trempovali, kde nám hrál Jarda Štercl a Karel Effa na kytaru značky Gibson, kde že ty časy jsou. Také slavná Ztracenka s Jardou Mottlem a tak dále…" Takto začínal dopis, který jsem z kraje června letošního roku našel ve schránce. Razítko na obálce bylo z Ostravy a jeho pisatel Jiří Hanibal - sběratel autogramů slavných lidiček, bývalý tremp a ještě současný aktivní turista – se velice zajímal o náš pochod a chystal se ho osobně zúčastnit, stejně jako turisté ze Sokolova, Plzně, Liberce, Olomouce, Karlových Varů, Litovle, Velkých Bílovic, Lipníku nad Bečvou, Písku, Klatov, Třebíče, Trutnova, Hustopečí, Žatce, Loun, Sedlčan… Zavítali k nám dokonce turisté z Popradu, přivítali jsme Frantu Málka z Ústí nad Labem (zakladatel známého pochodu Porta Bohemica), turisty z Rakovníka atd. Start byl od šesti hodin ráno u Pikovického mostu, v osm hodin otevřeli kiosek "U Kelímka", kde start pokračoval a posléze zde byl i cíl. Na výběr byly trasy dlouhé od 10 do 48 km. Krátké vedly Posázavskou stezkou přes Třebsín a posléze se stáčely přes Medník zpět do Pikovic; střední se dostaly do Štěchovic a dále na Povltavskou stezku, známou bývalými Svatojánskými proudy a nejstarší trempskou osadou Ztracenka, a ty nejdelší potom až ke Kocábě se známými osadami Ascalona nebo Louisiána. Jak se již stalo na našich pochodech zvykem, na trasách vám razítkovali popisy naši členové na kontrolách v Třebsíně, ve Štěchovicích, v Třebenicích. Pochodu se zúčastnilo 166 vesměs spokojených, někdy až nadšených turistů a trempů, kteří se s námi v cíli podělili o své zážitky a také nám napsali mnoho pěkných a milých vět do naší kroniky pochodů. Všechny příspěvky si můžete přečíst v rubrice Ohlasy z pochodů.
U srdce mne hřálo, když jsem viděl, že se na našem prvním ročníku pochodu třeba sešli lidé z různých koutů Čech a Moravy, vidíce se po mnoha letech. V cíli jsme rozdávali placky pochodu s motivem známého skalního útvaru Pikovický komín, diplomy se snad také líbily, trika pochodu se prodala všechna... Příští rok se opět těšíme na vaši účast, chtěli bychom tento pochod více zpopularizovat a trošku poodhalit bývalou slávu trempinku, neboť tato romantická doba si to určitě zaslouží. Děkujeme všem za účast na pochodu a ještě jednou vás všechny zveme do Pikovic na druhý ročník nebo na některou z našich příštích akcí. Vašek
 

 
 
Ze školy na Petřín - PPP č. 14 (30. června 2011)

Poslední čtvrtek v červnu se konal náš, ale i celkově, Poslední Předprázdninový Podvečerní Pochod Prahou (PPPPP). Tentokrát dělaný na objednávku vedení Programové rady KČT. Původně zamýšlený pochod (Pražské výhledy II. s cílem na Vyšehradě – pozn.: bude v roce 2012) byl na požádání změněn na tento tématický: k poslednímu školnímu dni – tzn. ŠKOLA - PETŘÍN. Počasí nám tentokrát opravdu nepřálo, během odpoledne klesla teplota minimálně o deset stupňů, a počítám, že kromě menšího počtu na startu (220 startujících), se účast odrazila zejména na očekávaném návalu v cíli. Klobásy ve stánku na Petříně sice neměly chybu, ale konzumace nápojů a zájemců o výstup na rozhlednu za 50% obvyklé ceny spolu s dalšími lákadly, neměly takový „úspěch“ jako loni.  Na startu u vokovické školy jsem byl já - Vladimír, Luban a Andy, která si nakonec trasu s kamarádkou Soňou prošla. Na kratším startu a zároveň na kontrole na Vypichu pak mrznul Vašek a Jarmila. Rovněž v cíli na Petříně se zimou tetelili Luboš a Pepa-abbé. Start byl tentokrát prodloužen o hodinu, ale stále se zhoršující počasí (zima a vítr) a nedostatek popisů ve Vokovicích spolu s faktem, že po šesté hodině dorazil již jen jeden turista, nás přesvědčily, že 18:37 je tak akorát doba (ze zdravotních důvodů) start předčasně zabalit. To jsme ovšem netušili, že údajně ještě tři lidé dorazí. Zda to byla záměrná kontrola nebo dlouho pracující turisté, kteří dříve nemohli, to opravdu nevíme. Buď jak buď, příště snad přijdou včas.A kudy se skutečně šlo? Tak skoro devítikilometrová trasa vedla opravdu od vokovické školy na Veleslavíně, kolem Libockého rybníka ke kostelu sv. Fabiána a Šebestiána a dále do obory Hvězda. Od Vypichu pak společně s kratší pětikilometrovou „kočárkovou“ trasou do areálu Ladronka a kolem usedlostí Spiritka-Kneislovka a Hybšmanka na Strahov. Pak už to bylo co by dup kolem Štefánikovy hvězdárny a Růžový sad k Petřínské rozhledně, kde byl cíl.   

Zhodnocení: průměrný pochod do velké míry ovlivněný počasím. Přesto děkuji všem účastníkům, kteří dorazili a rovněž tak kamarádům z pořádajícího oddílu, kteří byli ochotni mrznout na svých postech. Příště snad bude lépe. Vladimír

 

 

 

 
 

Memoriál kamenného brouka a Trilobití 111 (24. - 26. června 2011)


Ve dnech 24 - 26. 6. 2011 pořádal náš oddíl 5. ročník tohoto turistického a dálkového pochodu. Příprava a organizace nás stála asi nejvíce času a sil ze všech pochodů, jež jsme zatím uskutečnili. V pátek jsme ze Zlíchova pouštěli do terénu nejdelší 111 km trasu společně s noční padesátkou a vše doplňovala krátká 12 km trasa končící v Holyni (U Knotků). Noční padesátka končila na konci světa v Újezdě nad Zbečnem a zároveň zde startovala padesátka denní. Sobotní trasy 23 a 37 km začínaly v Loděnici na náměstí a nejkratší 11 km potom z Chotče s cílem opět v Holyni.
V neděli 24 a 37 km z Kolovrat a 16 km z Průhonic, končilo se v restauraci Na Jezerce v Braníku. Celkově na těchto 10 trasách pro vás tuto třídenní akci zajišťovalo dvanáct Trilobiťáků, na trasách působilo šest živých kontrol s občerstvením. Obzvláště atraktivní a vychvalovaná kontrola č. 6 se nacházela na chatě u Bechnerů, v údolí Radotínského potoka kousek za Chotčí.
Bohužel navzdory této důkladné přípravě byla pro nás letošní účast velkým zklamáním. Náš pochod si v kalendáři zaškrtlo pouze 99 věrných, kterým tímto děkujeme za účast. Pro příští ročník jsme se nakonec rozhodli okleštit pochod pouze na sobotu a věříme, že nám tentokrát košem nedáte. Termín zatím ponecháme, tj. konec června. Ještě jednou děkujeme všem za účast a na dalších našich pochodech se na vás bude těšit Váš Trilobit Barrandov!
Vašek

 
Hlubočepy trochu jinak II. - PPP č. 10 (2. června 2011) 
 
Další z našich čtvrtečních pochodů navázal na předchozí (a snad i budoucí) pochody neznámými nebo méně známými místy v okolí Barrandova. I letos bylo přidáno pár novinek v podobě nezvyklých cestiček a nebýt poslední věty v popisu, mohli bychom říci, že se pochod velmi líbil. Počasí bylo opět skvělé a přivedlo na start 231 lidí.

Tady úřadovali: Pepa-abbé s dcerou Karolínkou a Lubanem. Díky nim a i mojí počáteční pomoci jsme odbavili již netrpělivě čekající davy opravdu v rekordním čase (po 10 minutách se již načínala druhá stovka popisů!!).

Trasa vedla přes novou lávku k lesíku u Ateliérů, volně lesem dolů do Habrové, kolem rozpadajících se Teras dolů na Zlíchov. Odtud stoupáním na Žvahov, dolů do Hlubočep a opět stoupáním na Barrandovské sídliště do cíle v restauraci na Chaplinově náměstí. (Celkem asi 8 km).

A zde byl kámen úrazu v definici cíle neb řada turistů na místo do pivnice (u pošty) čekala před honosnější restaurací „Kamera“ z druhé strany objektu, jak lépe odpovídalo popisu. No, příště si musíme dát lepší pozor. V cíli pak zběsile razítkoval Pepa-kapitán s mojí dcerou Veronikou a chvíli vypomáhal i Vašek, takže jsem tentokrát neměl moc práce. Dorazil i Luboš a naše jediná trilobití pochodnice Jarmila (pozn. Andy – jak to, že je Jarmila jediná trilobití pochodnice?:o)). Tímto všem pomocníkům děkuji.

Vladimír


Kde se snoubí Berounka s Vltavou (28. května 2011) – 10 km

V sobotu ráno jsme vyrazili na start jako spolupořadatelé (Luboš a Vladimír) posledního pochodu z cyklu Voda ze střechy Evropy – Eurorando 2011 - Kde se snoubí Berounka s Vltavou.

Start byl na Zlíchově na stanici TRAM. Tady vzniká první problém. Ten, kdo tvořil průvodní leták k této akci, tak startovací místo nazval velmi podivně: „Konečná TRAM Zlíchov“.  Všichni víme, že konečná je na Barrandově a točna v Hlubočepích. Marně jsme pochodníkům říkali, že tento propagační materiál tvořila Oblast potažmo PR oblasti Praha. To málem nepochopil ani Pepa - kapitán.

Od 10:30 – 12:00 jsme odbavili 14 pochodníků. Vesměs Pražáků.  Další trasy vedly z Prahy Modřan a to 13 a 23 km. Jak jsme se později dozvěděli, s pochodníkama na tom byli stejně jako my. Já Luboš jsem se v 11:50 vydal na trasu, že se trochu protáhnu (letos poprvé po desetiměsíční přestávce-pozn. Vladimír).

Kudy jsme vlastně šli? Já říkám klasika, Vladimír nuda. Ze Zlíchova se sejde na cyklo (A1) jdeme kolem Barrandovské skály a pokračujeme: Malá Chuchle – podcházíme most Inteligence – Velká Chuchle – Lahovice – podcházíme Lahovický most – Radotínský přístav – Radotín Říční lázně. Vlastně půl pochodu podél Vltavy a půl pochodu podél Berounky.

Vladimír mě došel u Lahovického mostu. To jsem už trochu cítil nohy a mé tempo polevilo, protože na začátku jsem šel dost rychle a asi jsem trochu přepálil. Vladimír se stačil ještě před cílem občerstvit. Já raději pokračoval. Přichází k cíli a žasnu. Město Radotín pořádá na stejném místě Dětský den a je zde hodně živo. Nacházím cíl a znamé tváře. Dostávám účastnický list a na stolek odkládám lahvičku s vodou z Cholupického potoka, ale na cedulce na lahvičce je uveden potok Komořanský. Jsou zde vystaveny lahvičky všech řek a říček z Povodí Vltavy. Tyto lahvičky přivezli turisté ze Středních, Západních a Jižních Čech. Slavnostně probíhá slévání do velké lahve či demižonu za pěkného hudebního doprovodu naší kamarádky Kláry a její skupiny Aulos. Po skončení slavnosti se ubíráme na asi 1 km vzdálené nádraží. Já nestíhám tempo a jedu na konec BUSem. V CI5 se scházíme i s našimi nepochodujícími přáteli. Na završení příjemného dne začíná hrát výborná folková kapela. Luboš dokonce tančí, ale druhý den se nemůže hýbat. Luboš
P.S. Na webu MČ Praha 12 byl zveřejněn krátký článeček, pojednávající o této akci.

 


Cholupický potok (EURORANDO) – PPP č. 6 (5. května 2011)
 
Start: Na Beránku – konečná BUS 253

Trasa: Cholupice – Točná – Komořany (8 km)

Cíl: Restaurace Dřevák – Komořany

Účast: 272 pochodníků (z toho 2 děti)

Účast Trilobitu:

Start: Pepa-abbé – Jarmila – Pavel – Luban

Cíl: Vladimír – Jarda – Hanka – Pepa kapitán

Odběr vody: Luboš + Hanka v 18:00

Za Trilobit prošli trasu: Vladimír (2x), Pepa-kapitán - při přípravě, Andy, Luban, Jarmila, Pepa-kapitán – při pochodu

 

Trasa tohoto pochodu byla připravena již na podzim loňského roku. Bohužel vedení KČT se zdála příliš krátká, takže jsem byl nucen ji prodloužit cca o 2 kilometry nudnou oklikou přes Cholupice. Tím ovšem došlo časovému posunu a připravený odběr vody proběhl zřejmě dřív, než stačila většina turistů na toto místo dojít (předmět oprávněné kritiky v cíli).

Počasí bylo tento den velmi příjemné, trasa se vesměs líbila, turistů se dostavilo poměrně dost,ale přesto bych měl tentokrát pár drobných výhrad: 

 

-          provozovatelé cílové restaurace zřejmě nepochopili či podcenili avizovaný nával příchozích a situaci celkem nezvládali (možná špatná komunikace).

-          několik členů našeho oddílu se v cíli nechovalo odpovídajícím způsobem, jak se na pořadatele patří, z čehož mám jako garant pochodu rozporuplné pocity.
-          nečekaně a neohlášeně se v místě odběru vody objevila místostarostka Prahy 12 Ing. Eva Tylová, které se akce líbila a  zmínila se o ní v místním tisku.

 

Myslím, že neobvyklá „procházka“ od pramene potoka na téměř jeho konec (cca 3 km) přes zteřelé můstky a klikatící se cestičky stojí za vidění a projití.

Přesto všem účastníkům a kolegům děkuji za účast na této akci. Vladimír
 
 

Karlštejnská tlapička (30. dubna 2011)

Délka: 13 - 50 km
Start: Karlštejn, žst. (Hanka a Jarda)
Cíl: Karlštejn, Penzion u nádraží (Hanka, Jarda a další trilobité)
1. Kontrola - Dub Sedmi bratří (Vašek, Adélka, Amálka)
2. Kontrola - Svatý Jan (Luban)
3. Kontrola - Srbsko (Luboš a Tomáš)
4. Kontrola - Koněprusy (Jarmila)
Spojka - Vladimír
Účast: 320 osob a hromada psů
Počasí: skvělé (slunečno)

 

Zpráva z kontroly č. 1 původně plánované u dubu Sedmi bratří

Ráno ve čtvrt na pět jsem nemilosrdně probudil své dvě holčičky Adélku a Amálku. Po nemalých protestech jsme se společně doplácali tramvají na Smíchovské nádraží, odkud nás dovezl vlak do mrazivého startu prvního ročníku Karlštejnské tlapičky na stejnojmenném nádraží. Zde už si připravovali půdu pro start Jarda s Hankou a okolo zevloval Luban, který měl být posléze odvezen na kontrolu č. 2. Těsně před atakem prvních pochodníků jsme se vydali na naše stanoviště - kontrolu číslo 1 u dubu Sedmi bratří vzdálenou tři kilometry od startu. Plánovali jsme si, jak si pěkně sedneme na dřevěné lavice k altánku u dubu a budeme v pohodě razítkovat popisy a odškrtávat pochodníky. Bohužel lokalita byla již obsazena dvěma opilci, kteří zde s největší pravděpodobností přenocovali a k ránu dokrmovali svou zřejmě již soustavnou opici. Kontrolu jsme tedy rozbalili o pár metrů předtím, bohužel vestoje. S prvními slunečními paprsky začali chodit také první turisté, nejdříve dlouhé trasy směřující dále po červené značce na Svatého Jana pod Skalou, později i výletníci na krátkou 13 km trasu, která procházela okolo zatopených lomů Velké a Malé Ameriky.
Celkem jsme označili razítkem v příslušné kolonce 320 popisů tras, tolik lidí jsme opravdu nečekali. Na startu se musely narychlo tisknout další popisy (naštěstí jsme se setkali s velkou ochotou v restauraci na nádraží, kde byl i cíl). V půl dvanácté, v době kdy opilci už zase spali, jsme kontrolu zabalili a vrátili se zpět na nádraží. Ospalé holčičky jsem poslal vlakem do postele a sám trochu pomohl Hance a Jardovi v cíli s největším náporem. Těší nás, že jsme byli opět pochváleni za hezkou trasu s dokonalým popisem. Odměnou pro nás byla vaše velká účast.

Vašek a ospalé a po ránu hodně nevrlé dcery Adélka a Amálka

 
 
 
 
 
 
 
 

 Středočeská šedesátka (23. dubna 2011)

 
Středočeská 60 na Kokořínsku - naše kroky do neznáma
Ve svých úvahách o lokalitě, kde by se mohl uskutečnit druhý ročník tohoto pochodu, jsem v duchu a posléze prstem po mapě vybíral z několika variant. V úvahu přicházela oblast Voděradských bučin, zaujal mě přírodní park Povodí Kačáku neboli Loděnice, dalo se uvažovat o Křivoklátsku nebo Benešovsku. Proč jsem nakonec zvolil Kokořínsko? Snad proto, že mne zaujala rozmanitost této kouzelné krajiny - skalní města, hradní zříceniny, zámek, hluboké doly, dokonce při našich sondách jsme prošli kolem bunkrů z předválečných let. Nesmím zapomenout na rozhlednu na Vrátenské hoře, která jakoby celý tento kout naší země strážila. Ostatně až sem zabrousily šlépěje hrdinů, kteří se vydali na nejdelší tj. 60 km trasu. Kokořínsko jako takové nebylo pro mě zas až tak moc velkou neznámou, okolí Mšena, hrad Kokořín, Vrátenskou horu, Pokličky - tyto místa jsem navštívil již předtím společně se svými dětmi nebo i s Trilobiťákama na výletě. A byla zde také jedna velká výhoda, neboť celá oblast je doslova protkána turistickým nebo cyklo značením. Čím více jsem se v mapě šťoural, tím bylo zřetelnější, že tento pochod si vyžádá mnohem více času na přípravu - hlavně jsem dbal na řádný průzkum terénu. Termín nám letos vyšel na Velikonoce, ani toho jsme se nebáli a věřili, že ti, co naše akce navštěvují pravidelně, se 23. 4. v Liběchově na startu pochodu určitě objeví. Přiznám se, že bych bral, kdyby se počet účastníků přehoupl přes stovku, nakonec jsem nebyl daleko od pravdy - 129. Snažili jsme se o naše pochodující co nejlépe postarat, proto byly na trase čtyři živé kontroly (Želízy, Tupadly, Zimořský Důl, rozcestí pod Pokličkami). Věřím, že do budoucna budeme schopni mít na kontrolách i třeba občerstvení ať již zdarma nebo k prodeji. Všechny trasy procházely místy, kde vytesával do pískovcových skal své reliéfy místní rodák Václav Levý. Ty nejdelší se dostaly až do míst již dříve popisovaných - tj. oblasti Vrátenské hory, Mšena, Kokořína. Děkujeme vám za pochvalu, kterou jsme od vás sklidili v cíli - nejvíce ohlasů získaly naše popisy včetně mapičky na druhé straně a my se samozřejmě budeme snažit vše dále zdokonalovat. Nakonec jste došli všichni až na jednu výjimku víceméně v pořádku do cíle v restauraci Liběchovská Beseda, kde nám personál vyšel vstříc a tímto mu ještě jednou děkujeme za ochotu. Celou akci jsme zakončili v půl deváté večer a spokojení se vraceli autem zpět do Prahy. Děkujeme vám všem za účast na našem pochodu a věříme, že za rok na startu třetího ročníku Středočeské 60 vám budeme moci opět potřásti rukou. Vašek
    

Kontrola č. 3 – Trosečníci v dole

Dovezeni Pepou na okraj lesa za Dolní Zimoří, došli jsme s Andreou asi jeden a půl kilometru na naše stanoviště do Zimořského dolu. Obavy Andy z toho, že jdeme pozdě, se nepotvrdily - nejen, že jsme nikoho cestou nepotkali - ale na první turisty jsme ještě hodnou chvíli čekali. Místo bylo pěkné, rozlehlé na rozcestí tří cest, ale velmi prašné (občasná malá česká tornáda nám krátila chvíli), ale hlavně celý den tam pralo slunce. Na rozdíl od mobilního signálu, za kterým jsme museli zdolávat pěkně strmou stráň.
Čas na kládách jsme si krátili jídlem, opalováním a vyprávěním. Andy postupně odmítla mou nabídku na využití pohodlí nafukovacího lehátka (půl hodiny jsem nafukoval a stejnou dobu vypouštěl), skvělých masových špekáčků na opečení (zbaštili jsme je s Pepou posléze za studena) a dalších nabídek. /Pozn.: ještěže jsem na konec s sebou netáhl to skvělé Lambrusco!!/ Konečně začali chodit i turisté. Mezi razítkováním jsme si dělali i malé výlety po okolí…  A byl tu konec o 16:00 hod. To už s námi byl i Pepa z předchozí kontroly a prošlo i pár turistů z dlouhých tras a Luban. Andy nakonec sama na trasu nevyrazila a tak jsme v prašném víru za sebou odjeli navštívit kamarády na K-1. Ti už seděli pěkně ve stínu na pohodlných seslích zapůjčených želízským starostou. Závěrečné občerstvení v cíli v Liběchovské Besedě bylo pěknou tečkou před odjezdem domů. Teď už jen jak vyčistit smůlu z oblečení a těla:o)
Vladimír  
                                                             
 
 

Za jarním sluníčkem (19. března 2011)

Účastníci:

Luboš, Pepa - kapitán a Jarmila (5 km), Mirek (6 km), Vladimír (13 km), Andrea (17 km), Vašek (23 km)

Po pátku, kdy chumelilo jak na horách, by asi málokdo věřil, že se v sobotu počasí umoudří a turisté budou moci vyrazit do přírody. Ale stalo se. A tak pochod „Za jarním sluníčkem“, i když byl bez sluníčka, byl celkem pohodový a jako vždy na tuto dobu místy blátivý. Pro nás ale také pracovní, protože Trilobit se jako každý rok podílel na zajištění nejdelší trasy z Radotína.(51 pochodníků)

Tam už také od časných ranních hodin vartovali Luboš s Jarmilou a odbavovali nedočkavé polykače kilometrů na trasu. Jarmila dokonce vlastnoručně upečeným perníkem. Cesta z Radotína podél vody je pro nás dostatečně známá a nudná a snad i proto ji absolvoval pouze Vašek. Pepa - kapitán spolehlivě na první kontrole U Velasů na Zlíchově ovšem, že venku (jak jinak, když restaurace otevírá až odpoledne!!). Proto jsem ho přijel podpořit a nabídnout mu „teplé místečko“ v nevytopeném voze, ale odmítl. A protože zrovna přicházel Vašek na kontrolu, využil jsem jeho nabídky a odšlapal si zbytek pochodu s ním (aspoň jsem si mohl porovnat po čase vlastnoruční popis trasy). Prokopské a Dalejské údolí má svou poezii i v předjaří a tak cvakala fotka za fotkou.

Trasa vedla klasicky po modré až do Řeporyjí a odtud kolem středověkého městečka Řepora (vstup již za 80,-) do Stodůlek. Po kontrole opisem na zrekonstruovaném klubu Mlejn pak celou délkou Centrálního parku až na Sluneční náměstí, kde byl cíl. Přicházíme s vyzváněním zvonů v pravé poledne, když tu potkáváme našeho „taky turistu“ Mirka na jeho první letošní šestikilometrové vycházce, která se nazývá „pochodem“. Aspoň bude mít něco v tabulkách. V cíli dostáváme razítka, vitamíny, výhry za razítka měsíce, zdarma klobásku a pivo (já vodu), bereme si různé propozice a letáky a další a další. To už je tu i Luboš s Pepou, jen Andrea s kamarádkami je ještě někde na trase sedmnáctky. Poklábosíme s ostatními turisty a rozjíždíme se domů nebo hodnotit dnešek (jen já pro odstavené auto). Vladimír

 

 


Zimou nezimou (26. února 2011)         
Trasy 13 – 26 – 32 km

 

Účast trilobitů: Start: Vašek a Adélka

                         K-1: Pepa - kapitán a Tomáš

                         K-2: Luboš a Luban

                         Cíl: Vladimír, Pepa - Abbé, Jarmila, Vašek

 

Celkový počet účastníků: 361

 

Pochod z pohledu Vladimíra:

Od léta připravovaný náš nejúspěšnější pochod nezačal podle mne zcela dobře. Počasí nám vyšlo (ostatně jako v poslední době vždy): ráno sice kosa a krásné modré nebe, v blízkém okolí Prahy žádná větší konkurence, vše dojednáno, připraveno a všichni na svých místech. V hloubi duše jsem očekával účast do dvousetpadesáti lidí, ale to, že všechny již uvedené skutečnosti vyženou do přírody tolik účastníků, to jsem opravdu ani já ani nikdo z nás nečekal. Tolik popisů a diplomů jsme opravdu připraveno neměli. Naštěstí vše se nějak vyřešilo, turisté si navzájem vypomohli. Máme však poučení napříště: všeho raději více než méně. Druhým faktem byla nečekaná překážka v podobě nově překopané Podbabské ulici a okolí. Ale ani toto nám v cíli nikdo nevyčítal. Třetím pak byl absolutní dopravní kolaps v okolí Výstaviště, takže do cílového místa jsme dorazili se zpožděním. Doufám, že nám asi tucet čekajících turistů už odpustil.

A jak to tedy celé vypadalo? Ze startu na konečné tramvaje v Divoké Šárce vypouštěl na trasu Vašek s dcerou Adélkou. A měli co dělat. Už v době jejich příchodu zde čekalo na osmdesát lidí a další a další davy se valily s každou přijíždějící tramvají. Pepa - kapitán s Tomášem měli sraz u restaurace Na staré Faře u zastávky busu U Matěje, kde byla první kontrola. Chlapci byli ve stínu, takže pěkně promrzali. Zachránit je mělo otevření restaurace v 11:00 hod., ale nával příchozích prý byl takový, že jim ani nedovolil se vůbec dovnitř přesunout. Takže mrzli až do jedné. Dokonce zde zapomněli i cedule.

Já jsem s Pepou - abbém naložil vozidlo potřebnými věcmi a Lubošem, který měl na starosti druhou kontrolu u přívozu Roztoky - Klecánky, a pražským obchvatem jsme vyrazili omrknout start, K-1 a převozníka. Odtud rychle do cíle. To by ale nesměla být po trase zacpaná Veletržní. Dramatickými změnami trasy jsme nakonec dorazili do cíle v kempu Sokol Troja.

Po hektickém vybalení jsme za pomoci Jarmily a Pepy začali „odbavovat“ první dorazivší nedočkavé turisty a prakticky až do večera se nezastavili. Sotva jsem stačil spořádat polévku a v půli dne jsem měl otlačené ruce od razítkování a téměř už nemluvil. Poté, co Jarmila musela z rodinných důvodů odejít dříve, promptně ji zastoupil Vašek, který přijel ze startu. Také Pepa, který byl po noční šichtě nevyspalý, prodělal krizi a vypisoval diplomy a statistiku v polospánku.

Naštěstí však všechno dobře dopadlo, pouze posledním asi třiceti turistům jsme museli dávat jen černobílé diplomy. Pochodníci však mají většinou pochopení, „rejpalů“ a nespokojenců bylo tentokrát coby na jedné ruce spočítal (a možná ani to ne). Převládala naprostá spokojenost.

Příjemným zjištěním byl rovněž i fakt, že se tentokrát přišlo podívat velmi mnoho mimopražských dálkoplazů, velký počet mladých lidí, hodně pejsků a rodičů s dětmi. Rovněž oblíbené „babči“ a nakonec i bývalí kolegové z Turbanu v počtu čtyř členů. Doufám, že toto můžeme brát jako první vlaštovku ve zlepšování vztahů mezi Trilobitem a Turbanem. Jak to jen bude možné, vrátíme jim to naší účastí na jejich pochodech.
A co bylo letošní novinkou?? Snížení startovného o 10 korun oproti minulým rokům, stále populárnější naše nová Kronika (čili Kniha přání a stížností), a hlavně použití přívozu v Klecánkách pro střední a dlouhou trasu.

No a kudy se tedy vůbec šlo? No přeci z konečné v Divoké Šárce malebným promrzlým šáreckým údolím většinou po červené až na Jenerálku, odtud přes Zlatnici k restauraci Na staré Faře (K-1). Zde se trasy rozdělily a krátká šla směrem k Vltavě, Stromovkou přes lávku do Troje. Ty dvě delší pokračovaly ke zřícenině Baba, do Dolní Šárky a Lysolají. Odtud kolem krásných vyhlídek na Vltavu, Roztockým hájem až do Roztok nad Vltavou k přívozu (K-2). Na druhé straně řeky se trasy opět rozdělily a ta „střední“ pokračovala nudnou rovinkou kolem Vltavy až do cíle v Tróji, zatímco ta „dlouhá“ se ještě trochu protáhla po žluté přes Přemýšlení – Zdiby - Ďáblickým a Čimickým hájem po zelené přes Velkou skálu do cíle v kempu.

 

Z pohledu Luboše u přívozu:

Tak jsem se dočkal. Podle dohody jsem v 9:00 hod. u policajtů (to je parkoviště, kde Vladimír parkuje). Nasedáme do auta. Přidává se Pepa -  Abbé, a tak se začínáme bavit o počasí a kolik pochodníků by dnes mohlo přijít. První naše zastávka je na startu (TRAM č. 20 Divoká Šárka). Vidíme, jak Vašek hrdinně bojuje s davem pochodníků, který právě vystoupil z tramvaje. Od Vaška přichází první šok - "Na trase je asi 300 lidí a mně dochází popisy". Po chvilce odjíždíme směr Matěj, zde se nachází kontrola obsazená Pepou - kapitánem a Tomášem D. Vystupujeme, děláme společné foto a sdělujeme nezbytné informace o počtu pochodníků. Nasedáme do auta a míříme směr Roztoky, kde se nachází další kontrola. Ovšem je tu jedna zvláštnost - řeku musím zdolat pomocí přívozu. Asi po čtvrt hodince přijede převozník a já nastupuji do škuneru a plavím se na druhý břeh. Převozník je velmi velký pohodář a nemá problém zapomenout na jízdní řád a jezdit dle potřeby pochodníků. Vystupuji na druhém břehu, kde si potykáme s převozníkem, zde už čeká Luban (ten sem dorazil po vlastní ose pěšky). Vybíráme místo pro kontrolu, připevňujeme nezbytné cedule a vyndaváme razítka. V tom se objeví vltavský mořský vlk a dává nám k dispozici svoje osobní razítko přívozu - prostě unikát. Už to začíná. První pochodníci přicházejí - tedy přijíždejí. Já s Lubanem razítkujem a razítkujem a... Kolem třetí hodiny odpolední se připravuji k odchodu. Luban už je dávno pryč. Chtěl si trochu protáhnout údy, a tak se vydal po trase 32 km do cíle pěšky. Loučím se s mořským vlkem a naloďuju se do jeho škuneru. Na druhém břehu odbavuji jednoho opozdilce a spěchám do cíle. V cíli přichází druhý šok, když se dovídám neuvěřitelné: účast na pochodu 361 pochodníků. Přichází radost a uspokojení z dobře vykonané práce.

Zhodnocení předsedy Vaška:

Čím začít při hodnocení 5. ročníku pochodu Zimou nezimou? Může se zdát, že nám všechno hrálo do karet - počasí přálo, žádná jiná akce nekonkurovala, pochod byl zařazen do IVV a 200. Ale samo o sobě pouze tyto skutečnosti rekordní počty turistů na start nepřilákají. Vše musí být podloženo v první řadě sáhodlouhou přípravou pochodu. Odvíjí se to od volby trasy pokud možno co nejzajímavějšími místy, následně je potřeba vše osobně otestovat a odstranit problémy na trase, ať již ve špatném značení nebo hlavně v Praze odhalit třebas nově vzniklé staveniště. O akci se musí dozvědět veřejnost - začíná se tedy rozvíjet propagace formou umístění pochodu do kalendáře akcí, lidé se o ní dozvídají z našich i různých jiných webových stránek, tisknou se štosy propozic, které vozíme a nabízíme všude možně. Potom vše přechází do závěrečné fáze, kdy se tisknou diplomy, popisy tras a nakonec samotný pochod, který je potřeba zajistit personálně na startu, v cíli a na kontrolách. Je za tím vším hodně práce a musím smeknout před Vladimírem, který tento pochod zajišťuje a letos se mu opravdu vydařil. Opravdu radostně se mi píší tyto řádky, neboť, jak se zdá, cesta, kterou jsme se vydali, je správná a pro nás pro všechny zůstavší v Trilobitu je to velké zadostiučinění. I když jsme se nevyhnuli problémům (Vladimír se o nich již zmínil ve svém hodnocení), myslím, že jsme sami sobě hodili rukavici a bude záležet zase jenom na nás, jestli ji zvedneme. Závěrem děkuji všem Trilobitům, kteří se podíleli na organizaci akce, ať již šlapali nebo razítkovali, děkuji také všem 361 účastníkům, kteří s námi tuto mrazivou a slunečnou sobotu strávili v terénu, obsluze restaurace v cíli za trpělivost a v neposlední řadě i převozníkovi v Klecánkách, který brázdil vodu Vltavy častěji, než musel. Zvu vás všechny tímto na další akce Trilobitu, které se samozřejmě budeme snažit zajistit k vaší i naší spokojenosti.

                                                                              
 
 

S Valentýnem na Valentinku (12. února 2011)
 
Trasa 9,5 km 
 

V sobotu 12. února jsme pořádali nový „stylový“ pochod u příležitosti svátku svatého Valentýna. Na startu ze stanice metra Hůrka od devíti hodin vypouštěli nedočkavé pochodníky na trasu Pepa - kapitán s Vaškem (který dorazil na start opravdu až přesně v devět, za což ho málem Pepa zabil), Luban a Tomáš, kteří si nakonec trasu prošli, podobně jako Pepa - abbé s kamarádem Pepíkem a řada dalších známých a i příbuzných. Počasí nám tentokrát opět přálo, sluníčko s dopoledním mrazíkem neodradilo na 218 turistů, aby si prošli místa, která prý některá z nich ani neznali. Trasa vedla ze startu směrem na Vidouli, Cibulku (se svým čínským pavilonem, rozhlednou a dalšími atrakcemi), tentokrát z nezvyklého směru. Dále pak k usedlosti Šmukýřka, kde byla kontrola opisem. Následoval trochu náročný sestup a posléze výstup do ulice Xaveriova (podél hřbitova Malvazinky), dále pak na Santošku s možností obejít si Paví vrch (což se tentokrát vyplatilo, díky krásnému počasí byl perfektní výhled na Prahu). No a pak už následoval jen sestup na Smíchov kolem „Ženských domovů“ a cíl byl na dohled v hezké, útulné, stylové restauraci Na Valentince, která byla kvůli pochodu zcela výjimečně v sobotu otevřena. Zde už od půl desáté vartovali další trilobité Vladimír a Luboš s Jirkou, a později i pomocnice Lenka a Veronika. Zdá se, že kromě majitelů restaurace a odboru Trilobit, byli tentokrát opět všichni na výsost spokojeni: nebyla jediná připomínka či dokonce kritika, ba naopak kromě počasí i velká spokojenost s trasou a organizací (viz. Ohlasy v nově založené Kronice). Překvapila i poměrně velká účast mladých lidí. Škoda jen, že nepřišel opravdu nikdo z bývalých kolegů, nyní členů Karlov-Turban. Zřejmě měli všichni moc práce či jiné úkoly.

Účastníků: 218, z toho 6 dětí, psy nepočítaje.