2013

Mezi rybou a ptákem - 4. ročník (25. prosince 2013)

Start: Zlíchov (zastávka tram) 8:00 – 10:00
Cíl: Holyně, restaurace U Knotků 10:00 – 14:00 (15:30)
Počasí: na prosinec nezvykle teplé, cca 12°C (v Prokopáku méně, v hostinci více)
Celková účast: 148 účastníků, z toho 43 na 25 km a 105 na 8 km (děti a psi nespočítáni, ale dostJ)
Trasy: krátká (8 km) nenáročná – Zlíchov – Hlubočepy – Děvín – Jinonice – Nová Ves – Červený lom – Holyně. 
           dlouhá (25 km) též nenáročná – až po Novou Ves totožná – Řeporyje – Stodůlky – Třebonice – Jinočany – Zbuzany – Ořech – Řeporyje – Holyně. 
Všichni účastníci v cíli obdrželi kromě barevného diplomu různá razítka a nový, tentokrát „žlutý“ buton (příště bude zelený) a samolepku pochodu.
Na kontrole v Jinonicích (bohužel nedostali jsme povolení vjezdu do Nové Vsi v Prokopském údolí, takže popisy trochu klamaly) byla tentokrát podávána zcela luxusní vánočka s čajem a rumem, který tentokrát nechyběl.
Překvapil nás opět stoupající počet účastníků tohoto pochodu, a to zejména na dlouhé trase, kterou letos okusilo skutečně 43 „dálkoplazů“ (o 15 více než vloni). Řada příznivců (10) splnila Trilobití pochodník č. II. a postoupila do III. stupně.
Pochod byl tentokrát bez sebemenších připomínek, všichni snad byli spokojeni: turisté, pořadatelé i hostinští… 
Takže už jen zbývá poděkovat všem, kteří si pochod prošli a členům Trilobitu, kteří se na něm zúčastnili:

1. na startu Jarmile a Lídě
2. na kontrole Pepovi-Abbé a Lubošovi s Táňou
3. v cíli mé dceři Veronice a Pavlovi za prodej suvenýrů
4. ostatním, co se aspoň přišli podívat do cíle: Janě, Ivanovi, Kapitánovi, Ále a Vaškovi
5. těm, kteří si pochod prošli (Ondra, Petr, Olaf, René se psy Wukem a Eliášem – 25 km, Andrea mezi kojením 8 km) a Lubanovi, který dlouhou trasu kontrolně prošel o týden dříve).

Konečně máme tedy všechny letošní pochody za sebou! Potěšující je každoroční nárůst zájemců o naše pochody. Když pomineme oblíbené čtvrteční, tak u těch našich 10 hlavních je to o více než 400 turistů oproti loňsku (2249 lidí). S úterními a čtvrtečními pochody (725 turistů) je to pak 2974 účastníků. A nebýt deštivých „Hřbitovů“ v květnu, kdy přišlo pouhých 50 lidí, bylo by to přes 3 tisíce J. Tak
třeba příští rok.
Nyní si chvilku odpočineme a už v únoru nás (i vás) čeká oblíbený pochod S VALENTÝNEM NA VALENTINKU. Vladimír

Křížem krážem po kopečkách - letos na Gryblu (30. listopadu 2013)
 
Tak se konečně dostávám k tomu, abych zhodnotil a trochu se pokusil popsat průběh prvního ročníku tohoto našeho nového pochodu. Abych se dostal ke zrodu této akce, musím se vrátit o rok zpět, ještě když jsem si obstaral nový kalendář turistických akcí na rok 2013, a objevil v něm volný termín 30.11., vzniklý posunutím Olafovy akce Pražská stovka o týden později.
Vzhledem k tomu, že myšlenka uspořádání akce, která bude střídat různé kopečky, ve mně již nějakou dobu přetrvávala, sedl jsem k mapám a snažil se dáti hned této myšlence nějakou podobu. A tak tedy vznikl tento nový pochod, při kterém budete moci každoročně zdolávat menší či větší kopečky někdy v těsné blízkosti Prahy, jindy zase trochu dál. Pokaždé na vás budeme čekat ať již na startu, v cíli (snad se nám podaří najít vždy nějakou útulnou hospůdku) a nebo na kontrolách (na aktuálním vrcholu vždy s občerstvením a razítkem kopce). K tomuto pochodu jsme rovněž vydali novou sérii záznamníků, ​a hned skoro čtyřicet turistů se pustilo do jeho plnění (přehled najdete zde).
Pochodníci na delších trasách obdrželi v cíli placku pochodu (která bude vydávána každoročně pokaždé s daným motivem kopce), účastníci na kratších si ho mohli zakoupit. Počasí bylo tak trochu loterie, v pátek večer jsem tomu moc šancí nedával, a když jsem večer vykoukl z okna a do tváře se mi nemilosrdně zabodly namrzlé kapky deště, tak jsem se se slušnou účastí tak trochu loučil. Nakonec ale ranní probuzení (pro mne to znamenalo před pátou) bylo velice nadějné a postupně v průběhu dne i občas vysvitlo sluníčko. Výběr trasy jste si vesměs chválili, někdo si stěžoval na dost asfaltu na delších trasách, vysvětlení jsem již podal jako odpověď v Návštěvní knize. Nejvíce kladných ohlasů vzbudila kontrola č. 2 těsně pod vrcholem Grybly (mimochodem přímo nahoře byla většina z vás určitě poprvé), kde jsme pro vás připravili malé pohoštění v podobě sádla se špekem (opravdu to nebyly škvarky), pomazánku, rajčátka, cibulku, okurčičky, čajíček… Tady jsme se opravdu nenudili a stále bylo s kým diskutovat, některé skupiny zde strávily skutečně drahně času. Sehnat povolení pro vjezd auta na kontrolu pod Gryblu byl také hrdinský čin, jedna naše nejmenovaná členka (Michaela) strávila telefonováním na různé úřady plno drahocenného předvánočního času, aby se nakonec propracovala k jednomu myslivci, který řekl ano.... V cíli jsme na vás čekali do osmi hodin, jako vždy opět několik z vás vůbec nedorazilo, opět připomínám, že na každém popisu, který máte v ruce na pochodu, je i telefon na pořadatele a mělo by být automatické, pokud to někde ať již z jakýchkoli důvodů zabalíte, nám to ohlásit (my vás odškrtneme a zbytečně nemusíme v cíli čekat). Celou akci pro vás zajišťovalo 16 Trilobiťáků, na trase jsme měli 5 živých kontrol. Doufáme, že se vám pochod líbil (abych nezapomněl, bylo vás 181) a za rok se sejdeme všichni opět, tentokrát na Koukolově hoře (start ve Zdicích a cíl v Berouně). Pro příští rok již bude pochod zařazen do akce "Vystup na svůj vrchol".

Tak tedy ahoj na některé z našich dalších akcí. Vašek


Do Holyně bez holinek - 8. ročník (26. října 2013)

Je sice sobota, takže jako většina přes týden pracujících, si ráda přispím, ale tuto sobotu tomu tak nebude. Proč? Musím brzy vstávat, neb mi jede v 7:05 vlak do Radotína, kde mám sraz s Lubošem a čeká nás společná „služba“ na kontrole K1 říjnového pochodu „Do Holyně bez holinek“. Všechny spoje MHD tak, jak jsem si je nastudovala, stíhám a včas dojíždím i vlakem na radotínské nádraží. Luboš už na místě srazu čeká, takže hned míříme k našemu stanovišti, kterým je venkovní zahrádka před občerstvením „U Ondřeje“, za radotínským kostelem přímo u Berounky.

Při našem příchodu na zahrádku vyrušujeme ze spánku nějakého bezdomovce, který zde bivakuje, ale ochotně a s omluvou nám vyklízí „služební prostor“ :-)) Na vybraná místa lepíme cedule s návodnými informacemi a netrpělivě již vyhlížíme první turisty. Nad Berounkou se valí docela silná mlha a je pěkně vlhko, vlezlo. Už se těším, až otevřou občerstvení a budu si moci dát horký čaj nebo grog. Jak utíká čas směrem k polednímu, mlha se zvedá, nesměle se začínají prodírat první ranní paprsky a dokonce nám sluníčko i více zatápí :-) To je sympatické a nejen nám, ale i všem pochodníkům to přejeme.

První turisté se trousí a za nimi přicházejí další a další. Ať už sólochodci, dvojice, či různé skupinky.  Z nich mi nejvíce utkvívá v paměti docela početná skupinka v zelených tričkách „Hujerovi“... Vtipálci. Kdo by si nevzpomněl na rodinu Hujerových z filmu Marečku, podejte mi pero... Těch bylo taky hodně :-))

Postupně se z poměrně chladně vyhlížejícího dne stal krásný, slunný a podzimně voňavý den, který se podepisuje nejen na našich tvářích, ale i na tvářích příchozích turistů. Vyměňujeme si společně několik slov, sdělujeme si dojmy ze dne, vtipkujeme a je vidět, že prima počasí nám všem zvedá náladu. Bezva! To jsem ani nečekala, že na konci října bude tak nádherně! „U Ondřeje“ je fakt příjemně a tak si po horkém čaji dávám na poledne chutný párek s hořčicí a křenem. To už mi v hlavě chroustá, jestli bych si ten pěkný, slunný den nemohla ještě prodloužit. A tak, i když nám „služba“ končí ve 12 hod a pak mám zamířit domů, kde mě čekají další povinnosti, rozhoduji se, že se přidám k pochodníkům a loučím se s Lubošem a vyrážím pěšky dle psaných instrukcí a mapičky. Nejdříve směr Lochkov, to překonávám pěkný krpál lesem, potom přes Slivenec, kde obdivuji malý kostelík a konečně do Holyně, což už je „coby kamenem dohodil“. Do cíle dorážím asi po 16. hodině. Nacházím hospodu „U Knotků“ a mám příjemný pocit, že jsem udělala dobře, když jsem se na pochod vydala. Trochu odpočívám a dávám si nějaké pití k udržení správného pitného režimu a také kafe pro vzpruhu. Přitom si popovídám s některými členy našeho klubu, kteří zde také mají „službu“, nebo se sem přemístili z jiných kontrolních stanovišť.

Po více jak hodině se zvedám, že už opravdu musím domů. Zážitky celého dne mě ale naladily natolik, že se rozhoduji, že do svého bydliště nepojedu složitě zpět do centra, přes Smíchov, s několika přestupy, ale dostávám nápad, že bude rychlejší, když seběhnu z Holyně dolů k nádražíčku do Prokopského údolí a odtud vyjdu ke konečné autobusu na Velkou Ohradu. Tak si ten povedený den ještě natahuji o takovou malou 2 kilometrovou vycházku a doma jsem dokonce i dříve. Co zbývá dodat? Že to byl opravdu fajn nápad a opravdu fajn den. A ta práce, která mě doma původně odpoledne čekala, mi neutekla ;-) Pavla


Za kamennou historií Prahy 4 - PPP č. 30 (3. října 2013)
 
Tak konečně zase pěkné počasí přivítalo účastníky na našem pochodu. Od pondělka modro a slunečno, i když už trochu studené dny. Možná už naposled. Snad si to uvědomila i většina turistů a tak se dostavil mimořádně větší počet než bylo popisů. Operativně (po úpěnlivém volání ze startu, že dochází velmi rychle popisy) jsem musel nechat dotisknout další kusy. Naštěstí kopírovací centrum bylo asi jen 100m od startu. Ale to tam byli tři naši „odborníci“ Luboš, Luban a Ondra, kteří na slunném místě u podolské sokolovny odbavovali zájemce. Poté, co jsem se vrátil do cíle v restauraci Pivovarská bašta v Braníku (pěkně opravená bývalá samoška v objektu nákupního centra), zjistil jsem, že autor pochodu, tzn. Lída, Ondra a Pepa-Kapitán - tentokrát jako prodejce suvenýrů a záznamníků - se zhostili svého úkolu dobře, a tak jsem do jejich získávání cílové praxe nezasahoval. Chvíli se zdržel i Vašek, jehož jako obvykle táhne z cíle každotýdenní čtvrteční šipkový turnaj na Barrandově.
Přivítali jsme i našeho webmastera Andy, která opět brzy po porodu nastartovala svůj souboj s kilometry a jako jediný Trilobit pochod absolvovala. /Pozn. No takhle tě Andreo opravdu nemůžeme nikdy v tabulkách dohnat/.
Pochod od Podolské vodárny přes Pankrác na Děkanku, Podolský hřbitov a dále… byl plný pěkných výhledů a zajímavých míst. Ovšem také s řadou stoupání a klesání. Nad plavečákem v Podolí a pak dolů do Jeremenkovy, opět nahoru na Dobešku (se Staníkovou vyhlídkou) a pak už jen dolů do Braníka. Po cestě několik kostelů a pochopitelně i několik hospod. A už je tu cíl v již zmíněné restauraci. Pochodníci (215 lidí a z toho 5 dětí) byli vesměs spokojeni jak s počasím, tak s pěknou trasou.
Děkuji tímto tvůrkyni pochodu Lídě a všem dalším 6 trilobitům, kteří pomohli s organizací. Vladimír
 
 
Od rána jsem jako na trní. Když totiž všechno klapne, mohla bych odpoledne konečně po dlouhé době (po neskutečně dlouhé době – aspoň tak mi to připadá) vyrazit na pochod. Zatím „jen“ podvečerák, ale i to by pro mě teď bylo skoro jako dar z nebes:o)
Navíc je to náš (trilobití) podvečerák... a je to první Lídin pochod… a předpověď slibuje pár posledních hezkých dní… a… a… zkrátka moc si chci pochod projít!!
Již začátkem týdne jsem zahájila „logistickou“ přípravu. Nejdůležitějším bodem je zajistit si hlídání pro malou. Do karet mi zahraje fakt, že ve středu se vrací moje maminka (dále jen „babička“) z chaty. Je mi jasné, že bude mít po návratu sama práce nad hlavu, přesto se pokusím ji se svou prosbou oslovit…A babička nezklame!! Všechny své povinnosti odloží a hlídání přislíbí:o)
Takže teď tedy doladit ostatní… S pomocí IDOSu zjišťuji, že do místa startu mi to bude trvat půl hodiny. A asi čtyřicet minut pak z cíle. No a i když jsem teď tak trochu (trochu víc:o)) z kondice, věřím, že 8 km za necelé dvě hodiny taky ušlapu. Takže bych se teoreticky měla vejít do tří hodin… tedy do rozpětí, po kterém již opět musím uspokojit Judýskův apetýt…
Vše vypadá víc než nadějně… teď ještě, jak budou věci vycházet přímo ve čtvrtek… A vycházejí báječně:o) Po příchodu babičky začnu malou „obstarávat“: přebalení, odsátí rýmy (kterou chytila chudina ode mě), nakrmení. Hned poté ji oblečenou lifruji do kočárku a krátce před 16:30 vyrážíme všechny tři ven, přičemž já se hned před domem odděluji a s myšlenkou „a teď se děj vůle boží“ spěchám na tramvaj… 
Okolo páté přijíždím na start. Je milé vidět zase po čase trilobiťáky, teď konkrétně Luboše a Lubana (pozn.: Jasně, před týdnem mě dva trilobiti už navštívili doma – bylo to fajn a Judýsek děkuje za dárky!!). Ale na vybavování není čas. Jednak já nemohu mít žádné „prostoje“, aby vše vyšlo, jak mám v plánu, ale hlavně i kluci mají na pilno. Takže si od Lubana beru popis (č. 178!) a vydávám se na trasu. Dle startovního čísla a času mého startu je jasné, že se kluci začnou co nevidět potýkat s nedostatkem popisů, což jim nezávidím (sama jsem to již několikrát zažila) a jsem ráda, že tentokrát se mohu účastnit jen jako turista. Což ale neznamená, že mi aktivní účast na organizaci našich akcí nechybí! Právě naopak… Jenže zatím to opravdu možné není:O(
Nasazuji „vražedné“ tempo. On totiž pocit, jaká jsem „macecha“, když jen tak odložím desetitýdenní miminko babičce a jdu „za zábavou“, je opravdu hodně silný hnací motor:o) Navíc Juditka se mnou v poslední době absolvovala všechny pochody…:o) A před měsícem dokonce již první opravdový – totiž 5ti kilometrovou kočárkovou trasu… Tak mám trochu výčitky, že jsem jí takhle „vyšplouchla“… No, ale, užívám si to, to nebudu zastírat:o)) Sice co pět minut kontroluji mobil, ale i tak se dokážu kochat výhledy na Prahu u Podolského hřbitova, být v úžasu z vilek a domků v Braníku a Podolí, kolem kterých trasa vede anebo vnímat mraky turistů, které ve svém zběsilém tempu tentokrát opravdu stále předbíhám:o) Mám pocit, že co do počtu účastníků to bude náš nejúspěšnější letošní podvečerák. A mám radost za Lídu, že se jí to tak povedlo. A přeji jí to:o)
Zvolené tempo mi poněkud znemožňuje plnit kontrolní otázky, resp. sochy na vodárně či schody na vyhlídku mohu zdálky spočítat (10 a 8?), ale u tabulky s informacemi o studánce se opravdu vytvořila fronta a já nemohu čekat… Stejně tak mě nezastaví ani jakýsi turista-senior, který mě u zastávky busu „Klikovka“ oslovuje (vidí, že v ruce třímám papír s popisem) a pokládá otázky: Zda-li už jdu do cíle? Kde přesně je na Kublově start (že tam prý teď jede)? Kudy to ze startu vede? Jestli to vede hned do kopce?… To už ho ale přerušuji s tím, že to sám na startu uvidí a prchám dál…
Opravdu s povděkem kvituji to, co paradoxně asi většině turistů po chuti není, tedy, že se tentokrát poměrně často stoupá či se zdolávají schody… ano, hádáte správně – zatím jen marně bojuji s nabranými těhotenskými kily…:o) Takže, Lído, děkuji za takovýto tělocvik:o))
Když v 17:45 procházím parčíkem nad podolským bazénem, kde se nabízejí krásné výhledy na široširé Podolí pod námi, tak očima zabrousím do míst, kde tuším Kublov a znovu si vzpomenu na kluky, jakpak si asi poradili s nedostatkem popisů… 
No a je to tu! V 18:00 zvoní telefon, volá babička. Je zle, pomyslím si. „Co se stalo?“, vyhrknu místo pozdravu. Ale plaším se zbytečně. Babička volá, jen aby mi sdělila, že už se vrátily z procházky, během které malá hezky usnula, a že prý jestli jí má nechat spát… ANO! Tím totiž docílím toho, že bude mít babička po dobu "své služby" klid a třeba mi zase někdy pohlídá…:o))
Zbytek cesty jsem už v relativním klidu, možná až v moc velkém, protože těsně před cílem dělám menší chybu a trochu se zamotávám ve Školní ulici… Ale rychle se zorientuji a do cíle v restauraci "Pivovarská bašta" dorážím krátce před půl sedmou. 
Čas mě tlačí, a tak udělám to, co jinak nikdy nedělám, totiž předběhnu čekající frontu turistů a jdu si k Lídě a Ondrovi pro „protekční“ přednostní razítko. Krátce se zdravím i s Vláďou (který s Lubošem provádí finanční audit dnešního pochodu:o)) a s Vaškem. Kapitána ve vřavě turistů jen zaslechnu…
Sice jsem počítala s tím, že se v cíli nebudu moci zdržet, ale líto mi to je:O( Útěchou mi je snad jen to, že by na mě v návalu turistů, dožadujících se razítek do svých vandrbuchů, stejně trilobiťáci neměli čas… tak SNAD jindy!!
Cestou zpět mi jízdní řád pražské hromadné dopravy přeje. Všechny spoje mi hned jedou, takže v 19:15 dorážím domů ke stále ještě spící dcerunce:o) Ta evidentně nakonec ani nezaznamenala, že se jí maminka na tři hodiny vytratila z dohledu:o))
Co dodat závěrem? Byl to hodně zvláštní pocit… Na jednu stranu jsem byla hrozně šťastná, že jsem si po čase „někam vyrazila“, na stranu druhou mi přišlo divné, že jsem na tu dobu od sebe malou takhle odpoutala (když jinak je s ní člověk 24 hodin denně…). Každopádně jsem ale takovýhle relax potřebovala! Navíc vyšlo krásné počasí a trasa se mi líbila, Braník ani Podolí jsem do té doby moc neznala.
Moje díky tak patří všem, kteří mi umožnili strávit takhle příjemný podvečer… Andy

Pražské cestičky aneb z Bílé Hory do Hlubočep - PPP č. 27 (12. září 2013)
 
 
Tak skončila vedra na našich letních sobotních pochodech a počasí skočilo rovnou do podzimních plískanic. Aspoň tak to vypadalo na našem prvním poprázdninovém pochodu ve čtvrtek dne 12. září. Vaškův první podvečerní pochod (PPP č. 27) z konečné tramvaje na Bílé Hoře a s cílem v Besední restauraci U Ritschelů v Hlubočepích byl provázen nečekaně chladným (16°C) a v podvečer i deštivým počasím.
Na startu byla tentokrát Pavla s Lubošem, na kontrole v restauraci U Petrů Luban (první naše „živá“ kontrola na podvečerku) a v cíli jsem promočené pochodníky s cáry mokrých popisů, záznamníků a vandrbuchů očekával já s kapitánem a Álou, která nabízela obvyklý trilobití sortiment a různé záznamníky. Na chvíli, tzn., než začal šipkový turnaj na Barrandově, pobyl a povečeřel tvůrce pochodu Vašek s dcerou. Přes očekávaný (díky počasí) propadák se dostavilo až neuvěřitelných 171 lidí včetně dvou dětí.
Za tu první krátkou přeháňku a druhý skoro hodinový a velmi silný déšť byli turisté na trase prý odměněni krásnou duhou (někteří v ulici Na Placích i jakýmsi ohňostrojem) a pěknou, téměř 9km dlouhou trasou (v cíli prakticky bez stížností). V cílové restauraci je pak čekala oblíbená razítka a možnost posedět, občerstvit se a hlavě si pak i poslechnout country kapelu z hlavního (narvaného) sálu restaurace. Toho však využila jen mizivá část turistů. Ostatní zřejmě běželi domů se osušit. Dalších 6 lidí splnilo trilobití záznamník II. stupně.
Smutné ovšem je, že se opět zúčastnilo tak málo členů Trilobitu a dokonce nikdo si trasu pochodu ani neprošel. Z pohledu cíle zapsal Vladimír.
 
Čtyři řeky s Trilobitem - Berounka - 6. ročník (31. srpna 2013)
 
 
Tak letošní, již šestý, ročník pochodu kolem českých řek nám tentokrát vyšel na poslední den srpnový a předposlední den prázdninový. Počasí tentokrát bylo pro turisty luxusní (žádné velké tropy, žádné povodně a husté deště, ale naopak sluníčko s mráčky a teplota odpovídající naší zeměpisné šířce a období). Takže i účastníků pochodu se dostavilo nebývale slušně: 212.
Z mého pohledu jako účastníka nejkratší trasy začínající v Srbsku (CS) na žst.:…Na 10 km byla účast 78 turistů (což je prakticky třetina všech). S nimi si tentokrát zcela bez problémů poradil Luboš, neb já jsem se mezi příjezdy vlaků pokusil navštívit a zdokumentovat místa v okolí, která jsem dosud neznal (bohužel jsem se nestihl vrátit k dalšímu příjezdu vlaku z Prahy). Tak například Barrandovu jeskyni, která je nepřístupná, horolezecký cvičný lom Alkazar (v průběhu let sloužící k různým velmi odlišným účelům), ústí potoku Loděnice též zvaný Kačák apod.
Pobyt na stále třesoucím se nástupišti (netušil jsem, jak velký je provoz na této trati včetně nákladní a kontejnerové přepravy!!) nám naštěstí končil po jedenácté hodině.
Odbavili jsme i nejvzdálenější účastníky pochodu z Mexika (rodina s přáteli a 4 dětmi), dále pak řadu nám známých kolegů turistů, ale i nováčky a poměrně dost dětí. Díky tomu, že v Hostimi nebyla žádná kontrola, řada z nich ignorovala stoupání do vsi a „srabácky“ šli rovnou podél řeky až do Berouna. Chápu to u rodin s dětmi, kočárky a invalidy. Ale český národ, jak může něco ošulit….
Po ukončení našeho poslání na startu jsme cestou do cíle navštívili konečně lom Homolák (krásný lom pod Plešivcem, modrá voda zatopeného nepoužívaného lomu, zkrátka paráda). Bohužel jsme však přišli z druhé strany, takže dolů k vodě se snad dostaneme příště:o)
Po více než hodinovém pobytu s obědem v cílové restauraci „Berounský medvěd“ jsme využili času a blízkosti křivoklátských lesů k návštěvě našeho, bohužel již nechodícího, kolegy Jardy (pozn. tvůrce Karlštejnské tlapičky). Bohužel však marně: byl zrovna v nemocnici v Rakovníku po operaci kolena. Škoda!!
Po zmatečné cestě přes Hudlice a jiné obce jsme k večeru dorazili domů. Vladimír
 

 

Účast:
212 lidí, z toho:
10 km: 78 lidí
15 km: 82 lidí
25 km: 19 lidí
36 km: 20 lidí
53 km: 13 lidí
 
Starty:
Rakovník: Petr 
Křivoklát: Pavel 
Zbečno: Jarmila a Luban 
Beroun: Michaela a Ála 
Srbsko: Luboš a Vladimír
 
Cíl:
Ondra, Pavla, Kapitán (záznamníky), Vašek (prodej)                                                                                
  

 Memoriál kamenného brouka - 7. ročník (29. června 2013)

Ráno mne potěšilo, že neprší. Vyrazil jsem směrem do cíle autobusem číslo 139. Vystoupil jsem na zastávce Nemocnice Krč a vydal se po žluté turistické značce kolem Kunratického potoka do restaurace „Na tý louce zelený“. A zde již vidím Míšu S. s Álou, které začínají chystat věci. Přidávám se také. Teď ještě dát stoly dohromady, viditelně umístit ceduli s nápisem CÍL a již netrpělivě vyčkávat první turisty. A skutečně, ti první docházejí kolem desáté hodiny. A tak začínám razítkovat a odškrtávat čísla v tabulce. Ála začíná psát diplomy a Míša S. začíná s úspěšným prodejem suvenýrů a triček. Krátce po poledni přichází největší nával turistů. Razítkuji, až se ze mne kouří. Občas si musím proklepat ruku. Ale vše úspěšně zvládáme. Po chvíli dorazil jeden turistický kolega, který nám do kroniky nakreslil krásného trilobita a na naši žádost i trempa s kytarou. Stíháme se i s přestávkami naobědvat. Později odpoledne přeci jen cítíme úlevu, když dochází pouze turisté z delších tras. Cca 2 hodiny před koncem pomalu, ale jistě, začínají docházet diplomy. Ála se tedy ještě vydává na Senovážné náměstí pro dotisk 20 diplomů. Nakonec vše vychází přesně. Krátce před osmou docházejí poslední pochodníci. Padla osmá. Uklízíme, balíme, rovnáme stoly, loučíme se a odjíždíme každý po vlastní ose s dobrými pocity z úspěšně zvládnutého pochodu a vyšší účasti turistů, než v minulém roce. Děkuji Vaškovi,  Špírovi a Andy za zajištění startu a za vypořádání se se situací, kdy docházely popisy díky nečekaně vysoké účasti pochodníků. Dále děkuji za spolupráci Míše S. a Ále v cíli a Petrovi K., Pepínovi a Míše H., Lubanovi a Jarmile při zajištění kontrol. Všem děkujeme za účast na našem pochodu na počátku prázdnin a těšíme se na další setkání. Počasí vyšlo, jak nejlépe mohlo. Ani horko a ani zima a déšť. Prostě to pravé počasí na turistiku. Ondra
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
V cíli byli odměněni nejstarší, nejmladší a nejvzdálenější účastníci pochodu.

Bez bázně a hany projděte se (nejen) Strašnicemi - PJP č. 20 (11. června 2013) 

A je to tady! Den „D“. Můj historicky první pochod. Aneb od administrace webu do „terénu“:o) Jsem nervózní! Bude se pochod líbit? Bude hodně kritiky? Ale hlavně: vyjde už konečně počasí? Minulý povodňový týden obrátil lidem životy naruby. Pochod vede mj. povodím Botiče. Ten tentokrát opravdu řádil a napáchal mnoho škod:o(

V sobotu proto raději celou trasu ještě jednou procházím, abych zjistila, zda jsou všechna místa průchozí a mohla případně popis nějak operativně upravit… Ale vypadá to dobře. Podél Botiče (kde to bylo před pár dny kvůli povodním uzavřené!) jsou sice ještě policejní pásky s nápisem „NEVSTUPOVAT“, ale jsou již strhané, poházené po zemi a kráčí po nich desítky lidí, které sobotní sluníčko vylákalo k procházce. Vše vypadá nadějně… Ale ouha! Je tu pondělí a opět déšť! Nezbývá než prosit někoho „tam nahoře“, aby se na úterý počasí umoudřilo… A opravdu – přichází úterý 11. června, den mého pochodu, a ač nejsem Paul Newman, „někdo tam nahoře mě má rád“, protože počasí vychází úplně ukázkově!! Účast kolem 180 pochodníků mi dělá obrovskou radost!!

Svůj první pochod jsem se snažila připravit a zabezpečit po všech stránkách sama. Ovšem v určitých situacích člověk své trilobití kamarády prostě potřebuje:o) Tímto tedy děkuji Ondrovi a Tomášovi, kteří vzorně zajistili start (a poté si i trasu do cíle prošli). Vláďovi a Vaškovi za odvoz potřebných věcí do cíle. Vláďovi současně za to, že mi kontrolně trasu prošel, což ho stálo achilovky, za což se mu velice omlouvám:o) Pavle, která mi v cíli pomáhala evidovat a razítkovat. Jarmile, která se ochotně a zkušeně ujala prodeje suvenýrů. Lídě a Petrovi, kteří se jako jediní z Trilobitu pochodu zúčastnili v roli pochodníků. A samozřejmě rovněž mým děvčátkům, která pozvání na pochod přijala a i ve svých nabitých programech si udělala čas (neboli „udělala si okno“:o)) a pozvolným tempem si ho prošla:o) Soukromě a pracovně jsem si pochod označila jako SAMův pochod. A dotyčná osoba (mmch. ji lze pozorným okem zachytit na jednom z přiložených snímků) ví, proč. V neposlední řadě tedy děkuji i mým dvěma parťákům, se kterými jsem na podzim loňského roku prováděla zběžnou sondu pochodu...

Potěšilo mě, když jsem v cíli od lidí slyšela chválu:o) A vůbec mi nevadilo razítkovat desítky sešitů, notýsků, vandrbuchů a papírů (což se ovšem v plné síle projevilo druhý den neobvyklou bolestí ruky:o))

Jsem moc ráda za tuto zkušenost – mám již jakousi představu o tom, co všechno obnáší příprava (byť „jen“ pražského podvečerního) pochodu. Práce je s tím hodně. Ale když se dostaví uspokojující výsledek, je to fajn!!!:o)

Určitě by to pro mě mělo být motivací a motorem k vymyšlení a realizaci dalšího pochodu. Ale… V nejbližší době mě čeká realizace něčeho úplně jiného…:o) Něčeho, co je pro mě ještě větší neznámou, než byla na začátku příprava samostatného pochodu… Přesto věřím, že za pár let nějaký ten pochod třeba ještě připravím… Andy

A ještě pár snímků, které cestou nacvakal Honza Čermák - díky!


Od hřbitova ke hřbitovu II. - PJP č. 17 (30. května 2013)
Na startu: Ondra, Lída, Tomáš
V cíli: Vladimír, Emil a Luboš coby prodejce suvenýrů
Trasu si prošli: Andrea a Petr
  
Ve čtvrtek již od rána bylo jasné, že tento původně zamýšlený pochod hezkými končinami a májovou přírodou skončí špatně kvůli celodennímu dešti. Přesto jsem doufal v turistickou solidaritu, ale déšť opravdu nepolevoval (opravdu ani psa by ven nevyhnal, natož turistu). Takže pouze 50 odvážných věrných a milovníků deště, kteří odstartovali v Řeporyjích na náměstí U Lva, se pokusilo nepřízeň počasí překonat. Všechna čest. Bohužel řada z nich do cíle vůbec nedošla anebo si pochod o bahnitý závěr zkrátila. Někteří si v cíli vzali i nový, nepromáčený popis s tím, že si to příležitostně projdou. 
Velmi často zaznívala věta: „To musel být tak hezký pochod nebýt toho zatraceného počasí“, která mě aspoň trochu potěšila. Trasa opravdu vedla zajímavými a nezvyklými místy: napůl městem, napůl přírodou. No škoda. Přípravné práce skoro v háji. Do cíle docházeli lidé mokří, špinaví, s rozmoklými popisy – ale nikdo nám nic nevyčítal. Příjemná restaurace Na Vinici opět nezklamala. Rovněž razítka, omluvné milé přijetí pořadatelů a karamelky nakonec zmoklé hrdiny potěšily, takže odcházeli s porozuměním a úsměvem. Škoda. Měl to být jeden z našich nejvydařenějších čtvrtečních pochodů, pokud se jedná o termín a oblast. Takže třeba příště. Hnedle ve Strašnicích za 14 dní. Přeci nemůže pršet celý rok!!:o)
Tímto děkuji všem, kteří se i přes nepřízeň počasí dostavili (a nebyli to jen čtvrteční Pražáci, ale i turisté zdaleka), a rovněž tak členům klubu za výpomoc s organizací. Z Trilobitů do cíle dorazila tradičně již jen Andrea a Petr. Ostatní trilobiťáci byli zřejmě zalezlí v teplíčku. Vladimír
P.S: Protože počasí opravdu nedovolilo pořídit jakoukoli fotodokumentaci, k prohlédnutí je aspoň pár obrázků, které byly pořízeny během "sondy" pochodu.  

 
Karlštejnská tlapička - 3. ročník (27. dubna 2013)
 
Tak je tu další sobota a další příšerná předpověď počasí: po jedenácté má začít pršet s krupobitím a má být zima. Kdo dnes ještě věří na předpovědi odborníků, ten vlastně vůbec nemůže vyrazit na tento pochod.
Zřejmě nepřijde skoro nikdo……….????
No, ale turisté jsou zvláštní národ a na špatné počasí buď nevěří anebo se na něj umí připravitJ
Všichni už jsou na svých místech, když  před půl devátou nabírám Luboše a vyrážíme i my na svou pozici na
K-3 Srbsko (restaurace „U Kapličky“). Cestou se zastavujeme pozdravit „branické“ dámy na K-1 v Mořině, kde majitel restaurace „Na růžku“ opravdu neotevřel dříve než v 11:00 hodin, a tak se připravil o zájem více než 350 návštěvníků. No, opravdu kšeftman na svém místě. Dámy ale naštěstí sedí v altánku na rozcestí a jsou kryty před případným deštěm. (Nepochodily ani s prosbou o kávu). Odjíždíme a vidíme ty stoupající davy turistů od Karlštejna. A to jich většina teprve přijde mezi 9 - 11 hodinou! Další místo, kde už nikdy kontrolu neuděláme.
Jedeme dál a zdravíme se s kamarády na startu, kde od brzkého rána sedí a obětavě odbavuje turisty na trasy Andy, Pepa-kapitán a Pavel. Zatímco Andrea se pak půjde s kamarádkami projít kolem lomů, kapitán bude do úmoru razítkovat a Pavel prodávat naše suvenýry. Přijede však výpomoc v podobě IvanaJ, který bude vypisovat obřím písmem diplomy. V Penzionu Karlštejn (v tu dobu již vzorně přichystaném) zanecháváme bedny s triky a ostatními suvenýry a rychle se přemisťujeme na již osvědčené a oblíbené kontrolní místo v restauraci „U Kapličky“ v Srbsku. I tady už nás s nadšením očekávají. Jako obvykle zpočátku nikdo moc nepřichází (jsme také poslední z kontrol), a tak se vydávám na obrátku pozdravit a podpořit Václava V. na předchozí kontrolu v restauraci „Berounský medvěd“ nedaleko berounského nádraží. Nemá se tam špatně, dobře vaří (byly sice nějaké problémy s umístěním cedulí…), ale je tam chudák sám. Při návratu neodolám zastavit se na chvíli na Tetíně, kde jsem nikdy nebyl, udělat pár fotek a pokochat se překrásnými výhledy na Berounku.
Kontrolní pozici v Srbsku opouštíme chvíli před pátou, a to ještě řada turistů včas nedorazila. Podobná situace je ale i v cíli, kdy do plánovaného konce ve 20:00 hod. nepřišla ještě spousta lidí. Je to ale možná i tím, že už dvě hodiny vytrvale prší a začíná se stmívat. V cíli tedy ještě obětavě zůstává Pavel a Ivan, který čeká na svého syna Olafa.
Až na ten závěr (špatné počasí nakonec přišlo) měl pochod jako obvykle úspěch:
192  lidí na trase      12 km
  87                         19 km
  38                         27 km
  24                         35 km
  25                         50 km
Na cyklistickou trasu ze Zbraslavi opravdu vyrazil 1 cyklista, 1 na koloběžce a 3 pěškyL
Celkový počet účastníků byl 371 účastníků (včetně mnoha dětí) + neplatící (i platící!) psi.
Chtěl bych tímto poděkovat všem 15 lidem, kteří se na tomto pochodu podíleli, přestože jim zabral celou sobotu.
Z pohledu Vladimíra na K-3 Srbsko

 
Středočeská šedesátka - 4. ročník (20. dubna 2013)
 
Je sobota a svítá. Nemůžu dospat. V noci zřejmě dost lilo a asi jen tak hned nepřestane. Že by další „nezdařený“ pochod díky počasí? Přesto po chvíli vstávám a v devět hodin (jako poslední z vozů) vyrážím s Pepou, Pavlem a Lubošem na určené pozice. Cesta rychle ubíhá, času je dost a tak nám to nedá, abychom nenavštívili kolegy (Vaška a Pepu-kapitána) na startu na kladenském nádraží. Zrovinka přijíždí vlak od Prahy a tak máme vzácnou možnost na chvíli vidět i naši kolegyni Andreu s kamarádkou Soňou.      
Pepu a Pavla vysazuji v Unhošti, kde je v opravdu pěkné restauraci „Stará studna“ plánován cíl. Kafíčko/pivo (vyprošťovák pro Luboše) a jedeme dál. V Nouzově na kontrole U Spalů je dívčí část Nohejl-gangu (Jana s dcerami Adélkou a Amálkou + pes Robin). Tady opravdu dobře vaří, a tak holky už baští a po nich i řada spokojených turistů.
Následuje návštěva v Poteplí v restauraci „U netopýra“, kde je další část rodiny – Vašek st. s Míšou. Také zde vaří, a kdo se nenají zde, tak už v má podstatě smůlu. Jak totiž o chvíli později s Lubošem zjišťujeme, restaurace v Chyňavě posunula v sobotu otevírací dobu až na 14:00 hod. Takže po příjezdu obhlídneme náměstí a blízké okolí a pak už jen čekáme a čekáme v autě. Já mám sice zásoby čtení a luštění, ale narozdíl od Luboše
nemám žádné zásoby jídla a pití. Děláme výměnu. Od stanovených 11:00 hod. čekáme až do 12:30 hod., kdy konečně přicházejí první turisté (Tomáš, Filip a Mirek).
Zklamaní a hladoví mažou tedy dál, stejně jako později ostatní. No a když už je konečně otevřeno a já si objednávám oběd, přicházejí dva padesátkaři a po chvíli již poslední zmoklý pochodník na trase. Ve tři už tedy balíme a odjíždíme na odpolední kávičku/pivečko do cíle. A o hodinku později i směr Praha (s Ivanem a Petrem). Nakonec přes ten jediný deštivý den v týdnu nebyla účast tak tragická (116 účastníků). Z pohledu Vladimíra na K-5 Chyňava

Keltskou stezkou do Komořan - PJP č. 2 (9. dubna 2013)
 
Tak jsem se po několikadenním „pochodovém absťáku“ (sice jsem trávila celý minulý týden dovolenou v nádherném prostředí Bílých Karpat, počasí však turistice absolutně nepřálo!!L) rozhodla jít se hned v úterý projít do Komořan. Navíc se jednalo o náš – trilobití – pochod, konkrétně premiérový pochod kolegy Ondry. Tak jsem byla zvědavá, jak jej přichystalJ

Na start na zbraslavském nádraží jedu rovnou z práce a kupodivu tam stíhám být ještě krátce před pátou a mám radost, že se zde již vytvořila fronta prvních nedočkavců. Také zjišťuji, že nám pochod svou přítomností posvětil přímo pan starosta Městské části Praha 12. To jsou věci! A tak horečnatě přemýšlím, zda se nebudou v brzké době konat zase nějaké volby, že se pan starosta potřebuje takto zviditelňovat… No nic. Pozdravím se s klukama (Tomáš, Petr a Vašek) a vydávám se na cestu. Byla jsem již dopředu Vláďou stručně upozorněna na průběh pochodu, tedy: „… první půlka stoupák, druhá půlka z kopce…“. Nicméně první stoupání za železničním přejezdem mi až tak hrozivé nepřipadá (asi ještě stále působí ten absťákJ). Poté se ale již napojuji na Keltskou naučnou stezku a plně chápu následující větu z popisu: „.. až dorazíte k odpočívadlu, kde si můžete oddechnout..“. Stoupák mi dává totiž tentokrát opravdu zabrat! Ale odpočinek nevyužívám (je zde plno, neboť účastníci pochodu poctivě z informačních cedulí opisují informace do kontrolních otázek v popisu) a funíce pokračuji hrdinně dál. Stále stoupáme. Ale ono je to pochopitelné – pokud se máme dostat na vyhlídku, musíme si k ní halt něco vyšlápnout… Takže si jdu pěkně svým tempem, ale trochu mě znervózňují pochodníci, kteří mě předcházejí… když zjišťuji, že jde o Filipa s Tomášem, zase se uklidním… oni totiž snad každý pochod, kde je potkávám, skoro prosprintujíJ

Když mě pak ale předcházejí i jiní turisté (vyššího věku!!), už mě to více jak štve… Přece nejsem taková padavka!! Jenže potom si uvědomím důvod, proč mi to teď nešlape tak jako třeba ještě před půl rokem, usměju se a v klidu dojdu až k vyhlídce do Břežanského dolu. Trochu se pokochám a pokračuji dále pěknou pěšinkou. Tento úsek pochodu se mi moc líbí. Také mi dodává energii do dalších kilometrů, takže i když mám před sebou ještě nejméně dva stoupáčky (před rozcestím Šance a kolem vodárny do Komořan), nevadí mi to. A v závěrečné fázi pochodu opravdu přichází i avizované klesání – i když leckde tedy pořádnými „strmáky“. S dobrou náladou asi kolem půl sedmé přicházím do Komořan, kde již v cíli v restauraci Dřevák pilně úřaduje Vláďa, Kapitán a tvůrce pochodu Ondra. U suvenýrů se činí Vašek a Pavel. Nechávám si orazítkovat Trilobitník i Pochodník, prohodím s klukama pár slov a již se zase obracím k odchodu, protože večer ještě něco mám…

I když jsem zaslechla (i z vlastních řad!) hlasy, že touto oblastí se již vedlo hodně pochodů (ostatně – kudy ne?? Praha zase není tak veliká…), musím přiznat, že pro mě byla Keltská stezka premiérou, a to milou premiérou. Líbila se mi.

V Komořanech jsem již párkrát pochod šla, ale vždy jsem tam dorazila z druhé strany (od průmyslové budovy). Takže příchod z této strany pro měl byl též novum… Tímto tedy děkuji Ondrovi za nové zážitky.

No a jelikož jsem na procházku vyrazila tentokrát bez fotoaparátu, využívám jako doprovod a ilustraci k tomuto vyprávění fotky, které pořídil Honza Čermák (s jeho laskavým svolenímJ). A ještě doplnění účasti našeho prvního podvečerního pochodu: 112 turistů. Andy

 


S Trilobitem zimou nezimou - 7. ročník (2. března 2013) 
 

Účast: 383 pochodníků

Trasy: 10 km              207

            17 km               87 

            26 km               54

            36 km               35

 

Start /Zbraslav/: Andy, Abbé, Michaela a Alena

K-1 /Sulava/: Vašek a Petr

K-2 /Vonoklasy/: Jarmila a Tomáš

K-3 /Všenory/: Ondra

K-4 /Jíloviště/: Kapitán

Cíl /Černošice/: Vladimír, Luboš a Ivan

Prodej suvenýrů: Vašek a Pavel

Aktivně se tedy na pochodu podílelo celkem 14 členů oddílu, kterým tímto děkuji za součinnost. Další (Olaf, Lída, Adélka, Amálka, Míla, Boženka, René) si nějakou trasu alespoň prošli.

Počasí bylo jako vždy objednané dobře: modro, slunečno, takřka bezvětří – a z toho plynoucí tající sníh a místy bahno.

Již sedmý ročník našeho tradičního a nutno říci dosud nejúspěšnějšího pochodu byl tentokrát připraven tak, aby se neopakoval loňský nedostatek popisů a diplomů. Raději více než méně, a to i s rizikem špatného počasí. Byli jsme pro jistotu připraveni až na 500 účastníků a zvědavi na skutečný počet. Modré nebe a vycházející sluníčko nás ráno utvrdily v tom, že ostuda nebude a turistický pánbůh je opět  na sobotu při nás. Všechno má ale svůj rub a líc, a tak se východní stoupání z Radotína na Kulivou horu stalo pro mnohé pochodníky „bahnitým peklem“. Jak jsem si ale všiml při rozvozu kamarádů na kontroly, řada „znalců“ místo po červené jde na kontrolu na Sulavě po silnici!! L

Spokojenost kromě tohoto úseku byla téměř jako vždy náramná, pouze výčitky v cíli, že se jednalo o tzv. „suchý pochod“, kdy první občerstvovny byly otevřeny někde až kolem dvacátého kilometru. Tento nešvar našeho pohostinství bohužel neovlivníme.

Dalším zklamáním tak trochu byla „rychlost“ obsluhy v cíli. Sál hospody v hotelu je pro tento pochod malý a nestačil kapacitně návalu turistů. Druhý, ohromný, leč nevytopený sál, byl otevřen až po několika urgencích a přestože obsluha musí být s tržbou spokojena, myslím, že dobrá třetina potencionálních konzumentů raději odešla na vlak či jinam. Další poučení pro příště. Vladimír

Fotoreportáž očima Chodského psa Wuka.

 
 
 
 
 



S Valentýnem na Valentinku - 3. ročník (16. února 2013)
 
Sobotní ranní sněhová nadílka připravila pro zájemce o náš valentýnský pochod sice trochu náročnější terén a hodlala prověřit jejich fyzické síly, přesto na start jedenáctikilometrového pochodu z Lužin na Smíchov (přes Velkou Ohradu a Děvín) dorazilo úctyhodných 250 účastníků (z čehož bylo 14 dětí - jedno dokonce v kočárku! - a několik psíků). Což ale poněkud přidělalo vrásky trilobiťákům zajišťujícím start na Lužinách (Andy a Petr), neboť základní připravená „dávka“ činila 220 popisů. Muselo tak být operativně voláno styčnému důstojníkovi a garantovi pochodu Vladimírovi, který ovšem zmobilizoval všechny svoje síly a dokázal včas dotisknout a dovézt na start další popisy:o) Za což dodatečně DĚKUJI, Vláďo!!!! 
Na trasu jsme tentokrát umístili i tajnou kontrolu, které se zhostil Ondra. Byla dokonce tak tajná, že ještě ani ráno na startu jsem z Ondry nevytáhla, kam jí vlastně bude situovat…:o) A nevím to vlastně do teď… protože když jsem se s věrnými kamarádkami na trasu vypravila (což bylo až po jedenácté hodině, kdy mi „skončila šichta“ na startu), Ondra již pochopitelně na kontrole nebyl. I on si totiž chtěl celý pochod „po skončení služby“ dojít… Kromě nás dvou za Trilobit pochod (hned zrána) absolvuje Vašek s Adélkou. Vašek poté zajišťuje v cíli (ve spolupráci s Pavlem) prodej trilobitích suvenýrů (mj. jsme na letošní ročník nechali vyrobit nové butony pochodu) a vybízí utrmácené pochodníky, aby nám vepsali pár vřelých slov do naší Kroniky:o)
Dalšími trilobiťáky, kteří si pochod projdou, jsou: Lída, Jarmila, Luban (který předtím první půl hodinu velkého náporu vypomáhá ještě na startu), „branická parta“ a hostující Olaf. Cíl v restauraci Na Valentince dále okupují Vláďa, Luboš a host Ivan, kteří odškrtávají, razítkují, vypisují a rozdávají diplomy… Zkrátka na ně tentokrát připadla „administrativa“:O)
Třetí ročník našeho pochodu „nejen pro zamilované“ je tedy za námi. Máme radost, že se těší vzestupné tendenci a uděláme vše pro to, aby stejně (a třeba i více) úspěšný byl i jeho 4. ročník, který chystáme na 15. února 2014. Andy