... v roce 2010

15. května 2010 – Pochod Sedlčany – Prčice

Účastníci: Vašek a Adélka (+ Petr a pes Robin)

Již po osmnácté jsem letos absolvoval pochod, který, co do účasti, nemá u nás konkurenci. Daleko jsou sice doby, kdy na náměstí v Prčicích přicházely davy, jejichž celkový počet šplhal přes třicet tisíc pochodníků. Ale i letošních čtrnáct tisíc je slušný počet na to, aby zaplnil trasy ze všech stran směřujících do cíle. Tento ročník se mnou šla dcera Adélka a kamarád Petr se svým psem. Zvolili jsme trasu ze Sedlčan měřící třicet kilometrů. Nebudu zde detailně popisovat celou trasu, spíše se omezím jen na jednotlivé body. Přibližně na osmém kilometru byla první kontrola ve Vysokém Chlumci. Zde jsme si také dali jedno Lobkowitzké pivo a něco pojedli. Někteří jedinci pojali tuto akci jako jedinečnou možnost udělat ze sebe co největšího pitomce a tudíž se pořádně zmatlat. Procházeli jsme vesničky Sedlčanska: Počepice, Skuhrov, Křemenice, Ředičky, Nové Dvory a posléze vystoupali na rozcestí pod hradní zříceninu Zvěřinec. Z hradu zbyl dnes pouhý kopeček, zato s krásným výhledem. Odtud to bylo posledních šest kiláčků do Prčice. Tradičně nás přivítaly stánky a davy lidí na náměstí. Autobus do Heřmaniček stál při své šestikilometrové záležitosti nekřesťanských 25,- Kč, sumasumárum při takové spoustě lidí slušný kšeft. Do vlaku jsme se nacpali a posléze si i sedli, což považuji za zázrak. Tak ahoj za rok. Vašek

  
 
  
 
5. června 2010 – Líšeňské pochody Českým Rájem (13 km)
 
Krásné počasí, v tomto neblahém roce zatím nepoznané, vyhnalo do Českého Ráje na Líšeňské pochody skoro 2500 lidí. Rychlík stavící přímo v Líšném nás vyplivl na malém nádražíčku u řeky Jizery. Za malou chvíli nato vyrážím se svými dcerami Amálkou a Adélkou na třináctikilometrovou pohádku Maloskalskem. Po pravé straně Jizery nás první dva kilometry vedly mírně rozbahněným terénem do Malé Skály pod hrad Pantheon. Naše trasa pokračovala vlevo přes lávku, protínala městečko a na jeho konci prudce stoupala sledujíc modrou značku k vesnici Michovka, kde byla první kontrola. Během stoupání se nám ukázalo nádherné panorama na druhý břeh Jizery – skalní hřbet s hrady Pantheon a Frýdštejn a nejvýše rozhledem na Kopaninu. Z Michovky jsme po silnici přešli do další vesničky Besedice, která je známá především přilehlým skalním městem známým jako Besedické skály. Bufet zde praskal ve švech, frontu zde absolvovat byl nesmysl. My jsme si odpočinuli v příjemné restauraci kousek odtud, jen zpola zaplněné. Měli vynikající staročeskou koprovou polévku. Po vlastním značení nás cesta dovedla na okraj Suchých skal, kde byly připraveny zábavné hry pro děti. Skákaní v pytli, různé hádanky, nošení vejce na lžíci, házení míčkem na cíl a plno podobných úkolů Amálka zvládla se ctí. Cíl již nebyl daleko, stačilo sestoupat zpět do Líšného k sokolovně. Dostali jsme pamětní list, odznak a pěkné razítko jubilejního 40. ročníku. Za stálé pěkného slunečného počasí jsme vyrazili na zpáteční cestu do Prahy. Vašek a holky
 

28. srpna 2010 – Krajem nezbedného bakaláře 
 
Účastníci: Luban a Vladimír
 
 

Páteční náhodný nápad, že místo obligátního stoupání na petřínskou rozhlednu, je lepší zajet mimo Prahu, přijalo několik nejmenovaných členů Trilobitu s nadšením. Do Skutče nemůžeme (tam je Marta s novým přítelem) a nám tedy zbývá jen ten rakovnický bakalář. Shodli jsme se hned a odjezd stanovili na osmou. V sobotu se však k mému vozu dostavil pouze Luban, a tak jsme vyrazili sami. Za necelou hodinku jsme již z rakovnické sokolovny odcházeli na 18ti kilometrovou trasu.

Za střídavého mírného mžení jsme prošli městem a po zelené došli do vsi Olešná, kde byla první kontrola. Luban neodmítl možnost lahvového a lupl jej tam na jeden zátah dřív, než jsem se rozkoukal. Pokračovali jsme po vlastním značení do Lišan (občerstvení) a odtud do Lužné, kde byla další kontrola. Tentokrát pro mne nezvykle v altánku na zahrádce místního domku.
Protože počasí se vylepšilo, čas jsme měli vynikající a byli jsme i zvědaví, zašli jsme si do půl kilometru vzdáleného Železničního muzea. Pobyli jsme v něm asi hodinu, ale dalo by se mnohem déle. Rozhodně to stojí za vidění, rád se tam ještě vrátím. Doporučuji! Cesta zpět vedla po modré víceméně krásnou lesní cestou až do Rakovníka. Mírně zvlněná, prostě pohoda. Po cestě ještě zřícenina Hlavačov, ale byl už to jen jakýsi náznak bývalých valů.Z pohody nás ovšem asi kilometr před cílem vyvedl náhlý letní vytrvalý déšť. Ale už nám to bylo fuk. Do cíle jsme tedy došli mokří, ale spokojení, kromě obvyklého diplomu jsme dostali i krásně vyzdobenou rakovnickou dlaždici. Nikde se nezdržujeme, odjíždíme za slunce. Za hodinu již hodnotíme pochod s přáteli a prohlížíme si čerstvé fotky v „tunelu“. Vladimír 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


26. prosince 2010 – Zimní Družecká šlápota (11. ročník)
 
Účastníci: Luban, Jarda, Vladimír, Pepa - kapitán a Vašek s Amálkou
(celkově cca 350 lidí)

V neděli 26. prosince jsme navštívili náš oblíbený pochod v Družci u Kladna. Přestože je to teprve 11. ročník, my tam byli už po čtvrté za sebou. Tentokrát už bez našich přátel a některých loňských členů, protože ti si pořádali jiný pochod v Praze, a to Od metra k metru.
My ostatní, co si tento tradiční vánoční pochod nemůžeme nechat ujít, jsme se dvěma přibližovadly dopravili na obvyklé místo startu na zdejším MÚ. Pochod sice nebyl tentokrát jako "čtyřlístek", ale byl IVV. Počasí zprvu mrazivé, ale postupně se začalo oteplovat a bylo modro a slunce. No nádherně. Sníh křupal pod nohama a lesní úseky neměly chybu až na jednu maličkost: tento pochod mi připomíná „malé prčice“ a má jednotný start, z čehož vyplývá, že hned zejména zpočátku se jde místy husím pochodem bez možnosti předejít. A navíc: i když jsme tentokrát neměli vlastní psy, cizích bylo cestou dost. Mají chybu v tom, že se stále vracejí a motají se pod nohy stejně jako lyžaři. Trasa byla opět letos nová – neokoukaná, perfektně značená a ve třech délkách 6 – 9 – 11 km. Jen by mě zajímalo, jak dlouho to pak sundávají.
Takže od startu jsme vyrazili po silnici směrem na Doksy - kolem hřbitova, pod dálničním mostem a kolem Motlovny až k Dokeskému zamrzlému rybníku. Odtud lesem do kopce a pak polní cestou do Kamenných Žehrovic. Odtud pak bylo možné ulicí Nad hřištěm projít lesem až k Doksům (Vašek s Amálkou a já) anebo o trochu delší cestou (ostatní) projít po břehu Turyňského rybníka, parkoviště a budov polesí Mrákavy a po projití lesem se opět spojit s kratší trasou prudkým klesáním, kolem pevnůstky dojít do Doks, a od rybníka už známou cestou zpět na gulášek.
Tradiční cíl v restauraci „U Neustupů“, tradiční gulášek (tentokrát ale výjimečně opravdu výborný), někdo pivo, někdo ne. Odměna též tradiční- keramická s polevou, tentokráte ve tvaru vánoční ozdoby.
Tentokrát opravdu jen mírně unaveni nasedáme do vymrzlých aut a kolem jedné jsem již v Praze. Následuje individuální zábava a vyplnění zbytku dne. Nicméně se již kolektivně těšíme na příští ročník (snad už i Amálka). Vladimír