Výlet na Hruboskalsko


1. února 2015 - Výlet na Hruboskalsko (č. 67)

Na ​první únorový den letošního roku jsme si ​naplánovali výlet do Českého ráje, na který se přihlásilo celkem sedm Trilobiťáků. Po dlouhých úvahách jsme nakonec zvolili „vlakovou“ variantu a ráno v sedm hodin se všichni sešli na Hlavním nádraží u pokladen. Společný lístek do Turnova - město a zpět jsem měl v kapse a začal se shánět po něčem na zub, neboť jsem ráno jako vždy nic nestíhal. Do odjezdu vlaku zbývalo ještě dost času, takže nějaký ten rohlík se salámem k snídani a zároveň ke svačině nebyl problém koupit, Luban se zase sháněl po plechovkách s pivem - taky pro někoho snídaně. Zanedlouho již sedíme ve vlaku a stěžujeme si na nepohodlné kupé - hlavně já se svými porouchanými zády. Sněhu cestou přibývá a nakonec v Turnově je dokonce i docela bílo. Vycházíme po červené značce ve směru na hrad Valdštejn, cestou se rozhlížíme ze skalní rozhledny Hlavatice a smutně koukáme na zavřený stánek s občerstvením. Nejnáročnější úsek máme za sebou, teď budeme chodit víceméně po vrstevnici, nepočítám-li krátké skalní úseky, schody atd. Po kilometru přicházíme k hradu Valdštejn, v tomto období sice zavřenému, zato v přilehlé hospůdce u hradu se vesele kouří z komína, což vyloudilo úsměvy na našich tvářích. Zvenčí si prohlížíme hrad, pořizujeme pár fotek a již otvíráme vrzající dveře do vyhřáté hospůdky, sedíme a objednáváme každý dle své chuti. Místnost s námi sdílí pár trempů, kteří však za chvíli odcházejí a my máme celou hospodu pro sebe. Tak pomalu dopijeme (grog, svařák, pivo), orazítkujeme si Trilobitníky a šlapeme dále. Postupně přicházíme k rozcestí Jižní sedlo, kde odbočujeme z trasy a jdeme se kouknout na Kopicův statek a reliéfy postav naší historie vytesané do skal zdejším starousedlíkem. Krátký skalní okruh je sice trochu náročnější, dáváme však pozor, abychom si nenamlátili, a obdivujeme trpělivost místního umělce. Samotný Kopicův statek moc obydleně nevypadá, z komína se nekouří, ale v oknech záclonky jsou - třeba zde někdo občas pobývá. Vracíme se zpět k rozcestníku Jižní sedlo a procházíme vrchem skal jako po pavlači. Postupně se nám z krásných vyhlídek otevírají impozantní pohledy na zasněžené Hruboskalské skalní město. Foťáky jen cvakají, i v zimním období to má své kouzlo.

Z původně zamýšlené návštěvy zámku Hrubá skála nakonec upouštím (ty prudké schody myší dírou do Sedmihorek by asi nebyly ve zdejším kluzkém terénu to pravé ořechové), stáčíme se rovnou po žluté značce přes Mariánskou vyhlídku tamtéž. Ještě předtím se ale vžíváme do role prince Bajaji ze známé pohádky a imaginárně uléháme do jeho skalního lůžka, zde pod názvem Adamovo lože. Ondra má připraven odlov spousty kešek, zatím má dvě a ještě nějaké v merku. Moc mu to nevychází, většinou jsou dost vzdáleny od trasy a hledat je ve sněhu také není nic moc. Opouštíme tedy Adamovo lože a míříme na, podle mne, nejkrásnější místo dne - Mariánskou vyhlídku, vlevo v dáli Trosky a vpravo jako na dlani na skalách plující zámek Hrubá skála. Společná fotka je zde naprostou povinností, vybalujeme i poslední zbytky zásob a posilujeme se před závěrečným sešupem do Sedmihorek. Náročnější terén zvládáme na jedničku, Ondra odhaluje další dvě kešky, Luban vypil další dvě piva a přícházíme do Sedmihorek hledajíce hospodu, neboť máme hodinu čas do odjezdu vlaku zpět do Turnova. Nalézáme jí hned na kraji Sedmihorek poblíž nádraží a každý podle své chuti objednáváme. Za hodinu již sedíme ve vlaku a po přestupu v Turnově supíme zpět do Prahy v pohodlnějším kupé. Za sebou jsme zanechali Český ráj a hezky strávenou neděli. Vašek