Na ​první únorový den letošního roku jsme si ​naplánovali výlet do Českého ráje, na který se přihlásilo celkem sedm Trilobiťáků. Po dlouhých úvahách jsme nakonec zvolili „vlakovou“ variantu a ráno v sedm hodin se všichni sešli na Hlavním nádraží u pokladen. Společný lístek do Turnova - město a zpět jsem měl v kapse a začal se shánět po něčem na zub, neboť jsem ráno jako vždy nic nestíhal. Do odjezdu vlaku zbývalo ještě dost času, takže nějaký ten rohlík se salámem k snídani a zároveň ke svačině nebyl problém koupit, Luban se zase sháněl po plechovkách s pivem - taky pro někoho snídaně. Zanedlouho již sedíme ve vlaku a stěžujeme si na nepohodlné kupé - hlavně já se svými porouchanými zády. Sněhu cestou přibývá a nakonec v Turnově je dokonce i docela bílo. Vycházíme po červené značce ve směru na hrad Valdštejn, cestou se rozhlížíme ze skalní rozhledny Hlavatice a smutně koukáme na zavřený stánek s občerstvením. Nejnáročnější úsek máme za sebou, teď budeme chodit víceméně po vrstevnici, nepočítám-li krátké skalní úseky, schody atd. Po kilometru přicházíme k hradu Valdštejn, v tomto období sice zavřenému, zato v přilehlé hospůdce u hradu se vesele kouří z komína, což vyloudilo úsměvy na našich tvářích. Zvenčí si prohlížíme hrad, pořizujeme pár fotek a již otvíráme vrzající dveře do vyhřáté hospůdky, sedíme a objednáváme každý dle své chuti. Místnost s námi sdílí pár trempů, kteří však za chvíli odcházejí a my máme celou hospodu pro sebe. Tak pomalu dopijeme (grog, svařák, pivo), orazítkujeme si Trilobitníky a šlapeme dále. Postupně přicházíme k rozcestí Jižní sedlo, kde odbočujeme z trasy a jdeme se kouknout na Kopicův statek a reliéfy postav naší historie vytesané do skal zdejším starousedlíkem. Krátký skalní okruh je sice trochu náročnější, dáváme však pozor, abychom si nenamlátili, a obdivujeme trpělivost místního umělce. Samotný Kopicův statek moc obydleně nevypadá, z komína se nekouří, ale v oknech záclonky jsou - třeba zde někdo občas pobývá. Vracíme se zpět k rozcestníku Jižní sedlo a procházíme vrchem skal jako po pavlači. Postupně se nám z krásných vyhlídek otevírají impozantní pohledy na zasněžené Hruboskalské skalní město. Foťáky jen cvakají, i v zimním období to má své kouzlo.