Za historií a kolem potoka Vrchlice

19. října 2013 - Za historií a kolem potoka Vrchlice (č. 62)
 

Jelikož Norové předpověděli na předposlední říjnový víkend krásné počasí a české ústavy to potvrdily, rozhodl jsem se podívat někam na výlet mimo Prahu (třeba to bude opravdu letošní poslední pěkný víkend). Nechtělo se mi však úplně samotnému, a protože mé nadšení sdíleli i Luboš s Pepou-Abbém, a tudíž posléze i jejich drahé polovičky, nebránilo už nic tomu, abychom v sobotu v 9:00 nastoupili do auta směr…..? A opravdu se dostavili všichni. Pepa se ochotně ujal řízení, bytˇ proti slunci a já jsem mu tentokrát dělal navigátora. Teprve ve voze jsem jim totiž prozradil připravenou trasu s lahůdkou na závěr. Nakonec ještě před Kolínem jsem zvolil malou odbočku na Kamhajek, kde je rodný dům Gustava Frištenského (ten jsme ovšem minuli a rozhodli se již kvůli jedné ceduli nevracet). Dalším zastavením tudíž byla Křečhoř s památníkem bitvy u Kolína. Já už tu byl několikrát, ale ostatní ne. Cesta od auta k památníku (cca 500 m) nás tak vyčerpala, že jsme zde posvačili a Lubošovi vypili všechnu kávu. Další zastávkou byla až před Kutnou Horou obec Libenice se svou tvrzí (tu jsme ovšem rovněž nenašli, i když jsme stáli nedaleko) a evangelický kostel (s modlitebnou a památným dubem na hřbitově). P.S. Všechny vesnice jsou vymetené, nikde ani živáčka a tak není se koho ptát! Kde všichni jsou? Odpověď jsme našli až večer při návratu do Prahy. Protijedoucí kolony naznačily, kdeže všichni byli. Na nákupech v Praze!!! Zato bazilika v Gruntě o dva kilometry dále nás příjemně překvapila svou velikostí, krásou a upraveným okolím. Škoda jen, že byla zavřená. Objednáni jsme totiž nebyli. A tak už míříme na Kaňk (nejvyšší kopec v okolí KH, 353 m), kde navštěvujeme novou rozhlednu Havířská bouda s nerez výtahem pro invalidy (tudíž i pro nás). Nahoře v kavárně však za to draze platíme /vstupné 60,- Kč/. Nabídku Jany na kávičku s výhledem zamítáme a mažeme tentokrát po schodech dolů za skupinou č. 2 (Luboš a Táňa), kteří již ochutnávají opravdu skvělou plzničku. Zamítáme oběd v místní stylové restauraci (zejména jelení nudličky s hranolkami zaujaly), čehož pak litujeme. A to už sjíždíme krásným výhledem dolů do Kutné Hory. Zakupujeme si kombinovanou vstupenku (za 160,-) a navštěvujeme postupně  1) Kostnici, 2) Chrám nanebevzetí Panny Marie  a 3) Chrám sv. Barbory. Mezitím ovšem dostáváme hlad a tak doporučuji schwarzenberskou restauraci U Lva, kde už jsem v minulosti dvakrát chutně pojedl. Tentokrát jsme ovšem zklamaní: porce sice slušné, ale jídlo bez chuti a zápachu a UHO (kdo neví co to je, tak „univerzální hnědá omáčka“). Pepa cítí i zápach a snad jen Luboš je spokojen se svým řízkem a bramborovým salátem. A navíc se na nás od výčepu šklebí volební leták s knížetem. No fuj!! Příjemně unaveni procházkou po městě (včetně nově otevřené zahrady za jezuitskou kolejí) a z přehršle zážitků a informací se vracíme k vozu. Nyní ovšem přichází závěrečné překvapení jako třešnička na dortu: sjedeme dolů k mostu přes potok Vrchlici a po ČTZ se pouštíme proti proudu až k Velkému rybníku. Nádhera. Téměř netknutá příroda (zjevně již řadu let), bývalé mlýny (dnes již nefunkční) a 7 km v nohách. Vracíme se unaveni do Prahy. Cestou si v Miskovicích u stánku před fotbalovým hřištěm dáváme ještě kávičku a dojídáme zbytky z Lubošových zásob (karbanátky potěšily zrovna jako Tánin štrůdl). Ještě nám zpříjemní cestu několik objížděk, a tak domů přijíždíme až za tmy. Jsem rád, že všichni byli spokojeni. Nebo to aspoň tvrdili. Vladimír

Fotografie z výletu si prohlédněte zde.