... v roce 2006

13. dubna 2006 – Z nemocnice na nádraží

Účast: Vladimír

Popis trasy: Z podchodu metra Želivského jsme vyšli a prošli areálem Vinohradské nemocnice, ulicemi Nad Primaskou, Saratovská a Dvouletky (sama o sobě kilometr dlouhá), poté jsme přešli Úvalskou do Novostrašnické (3,5 km). Zde jakoby se opouštělo město a byli jsme v přírodě: ulicí Pelyňková, kolem depa Hostivař, podejít Jižní spojku a stále rovně podél trati až k nádraží Hostivař, kde byl cíl v restauraci „U Miliónu“ (7 km).

Počasí: na pochod výtečné: ani horko ani zima, mírný větřík, jen v závěru pár kapek deště na osvěžení.

Profil trasy: Trasa byla konečně absolutně po rovině. Největší převýšení by se dalo srovnat s cestou od Barrandovské konečné k Blábolovi. Polovina vedla městskou zástavbou, polovina příměstskou přírodou.

Zajímavosti: Tím, že jsem vyšel z naší party sám (a mám tudíž jediný razítko č. 3), dovolil jsem si chůzi trochu natáhnout (předešel jsem asi 50 lidí, kromě jediné, která se mě držela od startu plus- minus 50 metrů). Všichni kromě mě měli baťůžky. Celý pochod mi trval asi 75 minut, což je jen o 5 minut déle než zpáteční cesta na Barrandov (tramvaj 22, metro B, tramvaj 13). Neudělal jsem fotodokumentaci. Vladimír

15. dubna 2006 – Výlet do Kaprounu za Járou Cimrmanem

V sobotu 15. dubna jsem při příležitosti návštěvy své dcery Veroniky v Jindřichově Hradci vymyslel malý výlet - pochod (i když původně měl být úplně jinak). V 10:15 hod. jsme nasedli do úzkokolejného vláčku (když jsme předtím nechali odjet „Velikonoční parní vlak“ do Černovic). V 11:08 hod. jsme cíleně vystoupili uprostřed lesů v nejmenší evropské zastávce Kaproun, která je východiskem turistů a zejména cyklistů při návštěvě hradu Landštejn (10,5 km) a okolí. Čím však proslula nejvíce, je fakt, že zde byl vyloučen z přepravy Jára Cimrman, což zde dokumentuje nejen pamětní cedule, ale i plastika ležícího génia a mohyla z kamení, kterou zde vrší poutníci.

My jsme se spolu s cyklisty vydali po „zelené“ do 1,5 km vzdálené stejnojmenné vesničky (cesta z nádraží byla zapadaná polámanými větvemi, s dostatkem sněhu a kde sníh nebyl, tam bylo mokro. To jsme však ještě netušili, že taková bude trasa celá a absolvujeme ji proto v mokrých botách). Ve vsi Kaproun jsme se od cyklistů oddělili a dali se po „červené“ směr Vysoký kámen (1,5 km). To je nejvyšší bod celého Jindřichohradecka a v 16. století též hraniční bod 3 diecézí (pražské, olomoucké a pasovské). Odtud pak po „žluté“ lesem směr žst. Kunžak-Lomy. Po cestě jsme potkali více než tucet turistů, kteří šli směrem opačným (a tudíž stále do kopce = hlupáci). Na nádraží jsme došli právě včas, abychom ve 13:02 hod. nasedli na vláček jedoucí zpět (další za dvě hodiny) a pomalou drkotavou jízdou dojeli do JH. Celý výlet měřil 7,5 km krásnou probouzející se jarní přírodou.

Poznámka: Z okénka vlaku jsme viděli vypuštěný Krvavý rybník, kam jsme původně chtěli dojít a sledovat „orla říčního“. Dobře, že jsme tak neučinili, dodnes bychom vězeli v bažinách. Za odměnu jsme si došli v Jindřichově Hradci na oběd do hotelu Vajgar (smažený sýr) a na zámek na zmrzlinu. Vladimír

27. dubna 2006 – Od veleslavínské školy do malostranské sokolovny

Trasa: 10 km – Veleslavín – Liboc (rybník) – pozvolné stoupání na Bílou Horu – Ladronka – Strahov – Petřín (prudké klesání) – sokolovna na Újezdě

Počasí: zataženo, chladno (před deštěm) = velmi příjemné pro pochod

Ze startu v 17:15 hod. jsme s davem turistů přeběhli Evropskou, propletli se starou Libocí, kolem rybníka a kostela, a vešli do obory Hvězda (tady jsem byl opravdu prvně v životě a moc se mi to líbilo, zejm. dlouhá cesta od letohrádku k bráně obory, kde korzovaly, venčily, běhaly a procházely se desítky a desítky lidí z blízkého sídliště Petřiny).

Po zdolání rušné křižovatky Na Vypichu pokračovala trasa moderním sportovním areálem Ladronka, kde pro změnu lidé běhají, jezdí na kolech a na on-line bruslích. Usedlost a později squat je skvěle rekonstruována a je zde nejen hezká restaurace se zahrádkou, ale i půjčovna sportovních potřeb pro výše jmenované aktivity (rovněž první návštěva v životě).

Dále cesta pokračovala kolem rozpadajícího se spartakiádního strahovského stadionu a kolem studentských kolejí pod Hladovou zdí k restauraci Nebozízek. Za zmínku stojí poblíž stojící osamělý dům malíře Reona, který je zároveň galerií. Od restaurace pak libovolnou cestou (nejlépe kolem soch K. H. Máchy) prudce z kopce k malostranské sokolovně, kde byl cíl.

Poznámka: První pochod, který nekončil v restauraci, a proto jsem byl nucen doplnit tekutiny až v hostinci Na Růžku.

Vyhodnocení: Zatím nejkrásnější, dobře značená trasa (fáborky), možná proto, že se vše zelenalo a odkvétající lístky jakoby sněžily skoro celou cestu, přičemž ani převýšení nebylo veliké.

Škoda jen, že z celé party jsem tentokrát šel sám a tudíž jsem cestou ve stavu „těsně před infarktem“ předešel asi šedesát pochodníků. Fotodokumentace nebyla pořízena, proto pouze ilustrační foto z internetu. Vladimír

11. května 2006 - 7. pochod Prahou – Okolo Kolovrat jinudy (8 km)

Účastníci:

Vladimír, Pepa – kapitán, Petr

Sedmého podvečerního pochodu, tentokrát na samém okraji Prahy (byly dokonce dohady, zdali to v Praze ještě vůbec je), se zúčastnili jen tři kmenoví „večerkáři“. Díky tomu, že vlak z Hlavního nádraží v 16:27 hod. pro výluku nejel, sešli se zde na další vlak Vladimír i Pepa - kapitán. Petr však nestihl ani tento a přijel o půl hodiny později dalším. Taková byla i výchozí pozice na startu.

První, dvoučlenná skupina, tedy po odestátí fronty na startu vyrazila v 17:40 hod., nejprve ulicemi upravené vesničky Kolovraty, ale již po chvilce jsme se ocitli v přírodě. Celá trasa pak vedla bez většího převýšení různými cestičkami mezi loukami, poli a lesíky, využívajíce místního značení. Jelikož byli stále v dohledu nějací pochodníci, stačilo se řídit jimi a nevytahovat stále itinerář. Co však platí obecně, neplatilo pro Petra, který ve snaze dostihnout první skupinu, zachytil se výjimečné skupiny, která potvrzuje pravidlo (a cestu si prodloužil asi o kilometr. Jak se později ukázalo, stála jej tato ztráta jedno pivo v místní restauraci). Tato celkem nezáživná a novinky nepřinášející „procházka“ končila opět v Kolovratech v místní restauraci Kolovratská rychta, kam jsme dorazili v 18:55 hod. (resp. 19:20 hod.) a vypili zde 3 (resp. 2) Litovelská piva neb vlak na Prahu odjížděl až v 20:01hod. Z „Hlaváku“ pěšky k Jindřišské věži a tramvajemi č. 9 a 12 jsme se pak dopravili Na Růžek (Pepa) či k Blábolovi (Petr a Vladimír).

Pozitiva: velmi pěkné počasí, malé převýšení, překonání 100 km. Vladimír

25. května 2006 – Chráněné území Prahy (Jarní triangl, 7 km)

Účastníci:

Vladimír, Pepa - kapitán, Petr

Devátý podvečerní pochod tentokrát začínal na stanici metra Skalka, kde se měli sejít tři již „tradiční podvečerkáři“. S předstihem dorazil Pepa - kapitán, kterému však tentokrát vůbec nevadilo na někoho čekat, protože se mezitím alespoň mohl občerstvit pivem a navštívit pekárničku, kde pracuje naše turistka Marta N. Po příchodu Vladimíra však usoudili, že předseda Petr je sice ještě daleko, ale že je lehce dožene, a svěžím, nikoli však rychlým krokem, vyrazili na trasu.

Trasa pochodu tentokrát vedla ze stanice Skalka ulicí Na Padesátém, Dolíneckou ulicí pod most Jižní spojky u podniku Mitas. Odtud zahrádkami kolem kolejí k jezírku CHPP Triangl. Zde po prohlédnutí tůňky byla první „vracečka“ na původní trasu a po panelové cestě se došlo do lesa, kde povinně podle itineráře obdivovali ptačí budky, lavičky, lesní průseky a v neposlední řadě již rostoucí nejedlé houby. Po východu z lesa pokračovali ulicí Za Drahou (stále podle železniční trati), kolem Švehlovy sokolovny k Filmovému studiu Barrandov až na „náměstíčko“ známé ze seriálu Ulice. Zde byla druhá „vracečka“ zpět k mostu přes trať k restauraci U milionu, kde byl cíl. Již od Trianglu jsme čekali, kdy nás dožene (a předežene) náš třetí parťák „rychlík“ Petr, kterého jsme se však dočkali až v cíli, při konzumaci prvého piva.

Zhodnocení: příjemná trasa bez většího převýšení za ideálního počasí (chládek, ale bez deště).

Vladimír

24. srpna 2006 – Památky Prahy gotické (15 km)

Účastníci:

Vladimír, Pepa - kapitán a Petr

Aby se prý v letním období našim turistům nezkrátily žíly, vymýšlí předseda Petr různé pochody po Praze, které již sám zcela nebo zčásti absolvoval, a které části trilobitů vyhovují pro velké množství pražských občerstvovacích „stanic“.

Tentokrát jsme absolvovali druhou trasu pod názvem Památky Prahy gotické. A že se bylo na co dívat!! Většina z nás si v každodenním shonu ani neuvědomuje, jaké množství pamětihodností nás v Praze obklopuje, a kterých si běžně ani nevšimneme nebo jim coby „Pražané“ nevěnujeme pozornost. Naše plahočení tedy tentokrát začalo na zastávce tramvaje „Pražský hrad“. Nebudu zde popisovat podrobně celou trasu, ale jen zastávky a základ trasy. Takže ulicí U Prašného mostu na Pražský hrad ke Katedrále sv. Víta (1) kolem basiliky sv. Jiří po Starých zámeckých schodech (jejichž počet byl první kontrolní otázkou) na Klárov. Ulicí U lužického semináře na Karlův most (2). Zde byla druhá kontrolní otázka a kromě ní také obvyklé davy turistů, které nás tentokrát za velmi příznivého počasí provázely téměř celou trasu. Za mosteckou branou: Kostel sv. Františka z Assisi (3) k Pinkasově synagoze (4) v Široké ulici a Staronové synagoze (5) Maiselově ul. Následují dva kostely: Svatého ducha (6) v Dušní a Sv. Šimona a Judy (7) v ulici U Milosrdných. Zde jsme také zvolili první občerstvovací stanici v neznámém restaurantu a osvěžili se 1xG (a Vladimír přidal výborný naložený hermelínek). Pokračuje motanice pražskými ulicemi k Anežskému klášteru (8), Kozí na Staromák – kostel Panny Marie před Týnem a Týnský chrám (9), Staroměstská radnice s orlojem (10), (bylo půl, takže jsme na divadélko nepočkali), Jilskou kolem U Vejvodů k Betlémskému náměstí k Betlémské kapli (11). To už nás ale před restaurací U Medvídků čekal poslední trilobit Petr (zbytek si prý takticky dojde v neděli), takže se zvýšilo tempo, kterým jsme dorazili do restaurace U Pinkasů, kde nás čekala třetí kontrolní otázka, jedno vysezené plzeňské na zahrádce a byť jen zezadu i kostel Panny Marie sněžné (12). Třináctou zastávku u Karolina jsme obětovali za požitek shlédnout na Na Příkopech výstavu úchylných megalomanských soch jakýchsi zoufalých „sochařů“. Od Prašné brány (14) ulicí Senovážnou k trojlodnímu Kostelu sv. Jindřicha a Kunhuty (15) oproti Jindřišské věži. Pak Jeruzalémskou, Opletalovou, překračujíce Václavák do ulice Ve Smečkách a Žitnou do Štěpánské ke Kostelu sv. Štěpána (16). Kolem Pivovarského domu, ulicí U nemocnice do kláštera Na Slovanech (Emauzy) (17). Zde jsme si malinko zašli, a protože se již setmělo, rozhodli jsme se z „taktických“ důvodů vynechat poslední kostelík Zvěstování Panny Marie na trávníčku (18), který se nachází Na Slupi a jehož naklánějící se věž by mohla v případě pádu zhatit náš zdařilý výlet. Kolem restaurace na Výtoni (oh, kolik jsme jen při tomto pochodu minuli překrásných hospůdek, jež by bylo hřích v budoucnu nenavštívit!!) jsme přešli železniční most a spěchali do cílové restaurace Na Růžku (domovské to základny poloviny trilobitů). To jsme ale netušili, že se nám pár metrů před ní postaví do cesty Restaurace U perónu se zrovna začínajícím fotbalovým přenosem pražské Slavie, slušným, leč dražším pivem a předpokládanou večeří. Zde jsme pak zdařilý pochod završili a zhodnotili. Pozitiva: slušné počasí až horko, profil: z kopce a po rovině, pěkná procházka po místech, kde se jen tak nepodíváme anebo jsme tam dokonce nikdy nebyli, dobré občerstvení. (Slavia postupuje). Negativa: počasí až zbytečně teplé, množství cizáckých turistů v centru města, dlouhé čekání na pivo a jídlo v občerstvovnách. (Slavia zase nehrála nic moc).

Škoda, že tentokrát nešlo trilobitů více (i takový Václav V. raději pil pivo z Delvity na zahrádce).

Vladimír

7. září 2006 – Přes Kozí hřbety (8 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Vladimír

Start tohoto podvečerního pochodu byl v Lysolajích na konečné autobusu 160. Účastníci se sešli tentokrát pouze dva (a to ti nejčastější) už na náměstí Vítězném, dříve Leninově (dodnes Na kulaťáku). Snad to bylo i tím, že další autobus jel za hodinu. Od startu v této malebné části Prahy (nebo snad už vesnice?) jsme byli navedeni po modré TZ do přírodního parku, kde se též nachází naučná stezka. Míjíme zázračnou studánku s kapličkou (viz. foto) a opravdu hezkou přírodou v oblasti zvané Housle (přírodní památka: úzká strž vyhloubená v pískovci, 20-30 m hluboká a okolo 250 m dlouhá), později asfaltovou silničkou mezi poli se dostáváme do Horoměřic. Teprve zde nacházíme první občerstvovnu na trase, a to v jakémsi sklepním baru, kde jsme sice prvními návštěvníky (pivo ještě není odtočeno), ale značka Staropramen nemá chybu. Po osvěžení pokračujeme ven ze vsi mezi zahrádkami směr Kozí hřbety (buližníkové skály s výhledy – sídliště z doby kultury únětické).

Tento čtvrteční pochod probíhal v klidném nesoutěžním tempu, pojatý jako procházka z kopce. Po dlouhé době se též účastnil Pepa, který měl to štěstí, že poslední absolvovaný pochod (tzv. Konferenční) byl téměř stejnou trasou, ale v opačném směru. Start byl na konečné metra C – Ládví. Od startu jsme se motali sídlištěm (více než bylo nutné), až jsme konečně spolu s ostatními našli tu správnou pěšinu vedoucí do lesíka. Tak jsme se dostali až na náměstí Na stráži, odkud vedla stejnojmenná ulice dlouhým táhlým kopcem (s překrásnou vyhlídkou na Prahu na samém konci). Odtud pak opět stále dolů: kolem hotelu Briliant, bobové dráhy až k parku Podvinní. Zde jsme překročili Rokytku a již jsme vcházeli do areálu TJ Praga, kde byl cíl. Čas cca 1:10. Počasí nádherné. Po nezbytném občerstvení a zhodnocení jsme se vydali domů. Poznatek: Pepa - abbé chodí pouze na pochody v místech, kde prožil mládí. Vladimír

Na Krásné vyhlídce pohrdli trilobiti obědem (ceny neklesaly pod sto korun) a spokojili se pouze s nápoji za rovněž (ne)slušné ceny. No a pak už jen dolů (k Bulovce), nahoru příšerně táhlou ulicí Střížkovskou na Střížkov, kde v sokolovně TJ čekal vytoužený cíl, Jarda s Pepou, tatranka a Svijanská dvanáctka. Zde se všichni účastníci shodli v tom, že trasy byly delší než avizované, že popis byl příšerný a že takhle „blbý“ pochod už dlouho nešli. Náladu jsme si vylepšili až Na Růžku při cestě domů (někteří i déle). Vladimír

16. prosince 2006 – Předvánoční Prahou (9 km)

Účastníci:

Luboš, Marta II, Lucka, David, Jirka, Vladimír