Broumovsko

7. – 10. května 2009 Trilobité na Broumovsku (č. 21, 22 a 23)

Den nultý - den příjezdu (středa)

Byla středa a nádherný pobyt v Polici nad Metují. Já, jelikož jsem to měl nejblíže, rozhodl jsem se nejprve prozkoumat město a pak teprve hledat, kde složím hlavu. Na Masarykově náměstí mají nádhernou radnici, kašnu a morový sloup, o kousek dál směrem z města, je zase muzeum Police nad Metují, které se nachází v bývalém klášteře. Hned vedle je klášterní kostel. Na druhé straně města, na náměstí, kam přijíždějí autobusy, je muzeum stavebnice Merkur. Tímto jsem našel nouzové body pro špatné počasí a hlavně pro návštěvu v poslední den pobytu, tedy neděli. Pak už moje cesta směřovala k naší ubytovně “Sauna“,kde už čekali Vláďa, Pepa – kapitán, Mirek Liška a Jirka Nosek. Vyčkali jsme příjezdu paní správcové a ubytovali se v krásných, nově zařízených pokojích. Večer dorazil ještě Vašek, Tomáš Drhovský, Adélka a Amálka Nohejlovy. Strategii na další den jsme probrali v nedaleké restauraci Krčma, která již byla Vláďou a Pepou prověřená. Noc byla sice ještě mladá, ale my šli spát v očekávání věcí příštích. Tomáš Lubovský

Den první - Výlet do Adršpašsko-teplických skal (čtvrtek)

Účastníci: Vladimír, Pepa, Jirka, Mirek, Tomáš L., Tomáš D., Vašek, Adélka, Amálka.

První den po příjezdu natěšení Trilobité již od rána překypují energií: příprava oblečení, nezbytných svačinek, vaření čajíčků apod. (jen Nohejlovky chrápou do poslední chvíle). Pepa s Vladimírem při ranní návštěvě města objevili dokonce přímý spoj do Adršpachu a ještě o půl hodiny dříve. Narozdíl od ostatních se na něj společně s Jirkou také vypravili. Ale ouha: autobus byl dálkový (z HK), takže nejel a nejel a nejel, až nakonec dorazili ostatní a jeli jsme všichni spolu. Dvojí přestup bez čekání a za chvíli už vystupujeme na nádraží v Adršpachu u vstupu do skal. Po nutných nákupech suvenýrů procházíme konečně vstupní branou k nádhernému průzračnému jezeru. Hlavní okruh této turisticky vypreparované atrakce, plné zájezdů z ciziny (zejména polské školy a němečtí důchodci) nás vede mezi pískovcovými skalami, aniž můžeme o metr uhnout z trasy. Nicméně je to zajímavé a tak šlapeme, fotíme, až docházíme k hlavní atrakci skal: plavbě na pramicích po umělém jezírku ve skalách. Zde se poprvé dělíme: odvážnější část šlape po schodech do kopce k jezírku, důchodci s Pepou a malým Tomášem jezírko obchází po „žebříkách“. Po půl hodině se opět scházíme na cestě plné nástrah v podobě schodů, žebříků, stupaček apod. – střídavě nahoru a dolů, což důchodci nelibě nesou (Pša krev cholera a Pomsta němců za Sudety jsou jejich nejčastější výkřiky ve skalách). To už jsme ale opustili naučný okruh (a zájezdy) a po ŽTZ se plížíme Vlčí roklí po neschůdných dřevěných chodníkách, později lesem k části druhé zvané Teplické skály. Vladimírovi otékají nohy, a proto se ujímá obou nebohých důchodců a solidárně s nimi trasu opouští a sestupuje do Teplic nad Metují. Ostatní pokračují po MTZ na druhou část pochodu po MTZ, někteří absolvují schodišťový výstup na zříceninu Střmen, prolézají skalami, kde se ještě drží sníh a led. To ale vše se dozvídáme až z vyprávění.

Po sestupu odpadlíků do Střmenského podhradí ujíždí o pár minut vláček do Teplic a bus jede až za půl hodiny. Důchodci odmítají cestu pěšky a tak se Vladimír vydává po příjemné ČTZ na dvoukilometrovou procházku do Teplic nad Metují sám. Důchodci přijíždějí stopem o hodinu později. Stačí to sotva na jedno rychlé pivo za chvíli jsme busem už „doma“ v Polici. V té době už pomalu dokončuje svou misi i část druhá, která se o necelou hodinu později objevuje na základně zvané Restaurace Krčma.

To už jsou zde také poslední Trilobité: Luboš s Táňou a už se očekává jen příjezd paní učitelky. Chodecky neuspokojený Vašek už spřádá plány na druhý den do podobných skal, ale v Polsku (Bledne skaly, Biele skaly a Hejšovina). Vladimír, který ví, co ho tam kromě oteklých noh čeká, váhá…….dědkové rozhodně odmítají, ostatní se zřejmě těší(?). Jdeme spát. Vladimír

Den druhý - Výlet do Polských stolových hor (pátek, část A)

Účastníci: Vašek, Adélka, Amálka, Pepa - kapitán a Tomáš D.

Druhý den našeho společného pobytu v Broumovském výběžku jsme se v notně okleštěné sestavě vydali za hranice rodné hroudy na Bledne Skaly (Bludné Skály) a na vychvalovaný Szcezeliniec Wielki (Hejšovinu Velkou), turisticky navštěvovanou již od konce 18. století. V devět hodin ráno tedy společně s Amálkou, Adélkou, Pepou - kapitánem a Tomášem D. odjíždíme autem z Police nad Metují do 5 km vzdálené obce Machov, vytahujeme z kufru batohy a po modré turistické značce polykáme první dnešní metry výletu. Vysoko nahoře před námi se tyčí vrcholek Bludných Skal ležících doslova jen pár metrů za hranicemi. Zpočátku mírný kopeček se posléze mění v ohromný krpál a já jsem vskutku rád, že někteří nejmenovaní jedinci dnes tuto akci nezvolili. Zbrocení potem jsme konečně narazili na hraniční patníky a rozcestník nás zde poučil, že nahoru do skal je to ještě půl kiláčku. Cesta zde se stala tak krkolomnou, že jsme doslova bojovali s každým metrem terénu. Závěrečný složitý skalnatý úsek nás konečně dovedl nahoru. Z krásné přírodní idylky se rázem stala komerční záležitost - zaparkované autobusy, auta a stánky plné nesmyslů. Vstupné 5 Zl. nebo 50 Kč, že vám to nějak kursově nesedí? Nezajímá. Před vstupem do skal jsme si dali fotečku a natěšení šlapali do skalního labyrintu. Nejprve nás uchvátila krásná vyhlídka, celý Broumovský výběžek tu byl jako na dlani. Dole v údolí pod námi se krčila vesnička Machov náš výchozí i cílový bod, odtud značně miniaturní. Ale teď již vzhůru do bludiště. Rozsedlina o hloubce cca 6 - 8 metrů mezi skalními bloky zde tvoří téměř pravidelnou síť klenutých průchodů. Některé z nich byly tak úzké, že ač nejsem nijak zvláště široké postavy, měl jsem s batohem na zádech a ověšen kamerou a foťákem problém se jimi prosoukat. Mé nevděčné děti mě v takovýchto krkolomných pozicích fotily. Postupně jsme prošli celý labyrint, který jak rychle začal, tak rychle skončil. Jako když otevřete a zavřete dveře. Po vrstevnici jsme pokračovali lesem mimo značenou trasu (za což jsme sklidili pokárání od zaměstnance parku Stolových hor, který si tam ovšem před tím vesele vykuřoval u stromu) do osady Karlów, turistického centra Stolových hor. Nad ním se již tyčila Hejšovina probouzející v nás velkou zvědavost. Tato hora se tyčí do výšky 919 m a je zároveň nejvyšším vrcholem Stolových hor. Nahoru vede cesta se 665 schody a návštěvníky čeká impozantní rozhled po okolí. Nahoře se také nachází nejstarší turistická chata v Polsku a celkem i zapadá do této krásné přírodní scény. Vstupné opět za padesát, a opravdu to stálo za to. V jednom úseku zde byl dokonce i sníh a s ním zároveň prudká změna teploty. Nazývalo se to zde sestupem do pekla a některé postarší turistky se odtud zpět drápaly velice těžko. Prodírajíce se davy turistů jsme Hejšovinu prošli postupně celou. Na jejím konci jsme si prohlédli celý zbytek Stolových hor z dalšího z nesčetných zdejších skalních výhledů. Po schodech jsme zase sestoupali dolů. Závěrečných sedm kiláčků zpět do Machova uteklo jako voda, do auta jsme nasedali s pocitem hezky stráveného dne. Celkem máme dnes v nohách 17 kilometrů a rozhodně, alespoň tedy já, jsem tu dnes nebyl naposledy. Vašek

Den druhý- Autem po skalách a cizině (pátek, část B)

Účastníci: Vladimír, Jirka a Mirek

Totálně zničení důchodci odmítali ve čtvrtek jakýkoli pohyb, a to zejména ve skalách či kopcích. Pouze Mirek připouštěl oblíbený autostop po Krkonoších a já (Vladimír) na plánovaný výlet do Broumova nechtěl jet sám. Nakonec jsem je ukecal oba: pouze trasa se poněkud změnila. Mirkem požadovaný Hronov jsme shlédli pouze z okénka vozidla, zatímco v Náchodě jsme již nakrátko opustili bezpečí vozidla a prohlédli si alespoň náměstí. Jako vždy ve státní svátek je tady vše zavřeno.

Odjíždíme do ciziny. Nebýt několika polských nápisů, ani nepoznáme, že jsme již na tržišti v Kudowe zdróji, neboť i tady se šprechtí česky. Zde Jirka utrácí za ovčí rouno, polštářek z dutých vláken a ledvinový pás, zatímco já si plním přání vlastnit piknikový košík a vodníka na skalku. Asi po hodině vyčerpaní vedrem a finančně, odjíždíme do hor. Projíždíme krásné lázeňské městečko Kudowa Zdrój a stoupáme po hrozných zničených polských silnicích na vrcholek k cíli ostatních trilobitů tj. k Blednym skalam. Chlapci ovšem pohodlí automobilu opustit nechtějí (mají před očima ještě hrůzné vzpomínky z předchozího dne), ale připouští možnost fotodokumentace u vjezdu do skal. U dalších cílů (Biele skaly a Hejšovina) již jen z okénka pozorují, zda někde neuvidí pochodující Trilobity. Sjíždíme ze Stolowych hor a obloukem přes kus Polska (Karlów, Radków) dojíždíme do Broumova. Zde konečně poobědváme v místní jídelně (ohromné porce za 45,- Kč) a odcházíme utrácet k benediktinům do broumovského kláštera. Klášter za zhlédnutí rozhodně stojí, zejména klášterní kostel svou až přeplácanou výzdobou. Mumie jsme vynechali (už takhle tam byla kosa).

Kvůli zničenosti důchodců a pozdní hodině (večer je hokej) vynechávám Olivětínský pivovar OPAT a Meziměstí a vracíme se zpět. I tak připisujeme 102 km. Vladimír

Den třetí – Hlavňov – Kovářova rokle – chata Hvězda – hřeben Broumovských stěn – Suchý důl – Police nad Metují - 14 km (sobota)

V sobotu jsme vyrazili na Broumovské stěny. Ráno jsme se přemístili autobusem do Hlavňova. Důchodci (Jirka a Mirek) zůstali na základně. Měli ještě živé zážitky ze čtvrtka z Adršpachu. Mumlajíce něco o žebříkách a schodech se s námi rozloučili.

Z autobusu jsme vystoupili v Hlavňově a po červené turistické značce jsme vyrazili. Pepa – kapitán nasadil svůj krok a nebyl vidět. Ze začátku to byla procházka krásnou přírodou, po krásné polní cestě. To se však začalo postupně měnit (ale spíše cesta, příroda byla stále úchvatná). Přicházíme do Kovářovy rokle, kterou celou procházíme. Začínáme skákat po kamenech, využíváme schody, které jsou vytesány ve skále (jenom žebříky zatím chybí). Otvírá se nám krásný výhled na krajinu. Šlapeme ve tříčlenné partě - Vladimír, já (Luboš) a Táňa. Před námi je pouze Pepa - kapitán. Za námi Vašek s Adélkou a Amálkou, Tomáš Drhovský, Alena a Tomáš Lubovští. Sluníčko nám hezky svítí. To ale nevíme, co nás čeká.

Po vystoupání Kovářovou roklí se nám otvírá krásný pohled na krajinu. Přicházíme na vrchol k vyhlídce Lesní divadlo. Po přelezení několika kamenů přicházíme k chatě Hvězda, kde máme první odpočinek. Nezbytné doplnění tekutin a svačinka. Po krátké konzultaci s Vaškem se dozvídám: „Teď už to bude pohodička, pokračujeme po hřebenu.“ Tak jsem si představil hřebenové stezky někde v Krkonoších nebo v Jizerkách, rovinka a výhled do kraje. Nic takového se nekonalo!!! Asi kilometr jsme se vrátili a pokračovali po červené značce (opravdu byla nazvána hřebenová). V čele šlapou skoro všichni kromě mě. Zastavujeme se u vyhlídky Supí hnízdo. Parta leze po žebříku vzhůru a je nadšena krásným výhledem. Já odpočívám pod vyhlídkou. Pokračujeme v cestě. Stoupáme a klesáme, stále dokola. Přijdeme na krásnou širokou cestu a rozcestníku se žlutou turistickou značkou. Čtu: „Police nad Metují 6 km“. Cesta vede ven skal do údolí. Napadají mě první a poslední zaječí úmysly. Neuspěl jsem ani s myšlenkou: „Vladimír tady taky určitě uhnul“. Vladimír však nezavolal a tak po krátké domluvě (od mé drahé ženy) pokračuji dále. Cesta stále stejná. Na další odbočce se scházíme celá parta. Vidím i Vladimíra, jak rozmlouvá s Pepou - kapitánem. Ihned mu pokládám otázku: „ Ty jsi neodbočil tam na té žluté?“ Přichází strohá odpověď: „Já myslel, že ty.“ Ale oznámil mi rozhodnutí, že tady odbočujeme do Suchého dolu, občerstvíme se v místní hospodě a pojedeme autobusem. Před hospodu jsem přišel mezi posledními a těšil se na osvěžující pěnivý mok. Bylo divné, že všichni byli venku. A v tom přišla zpráva - hospoda zavřená (soukromá akce). Všichni se rozhodli, že jeden a půl hodiny čekat na bus je blbost a vyrazili pěšky. Mně se nechtělo. Zkoušel jsem stopovat. Všechno bylo marné. Tak jsme s Táňou vyrazili směr Police nad Metují. Došoupal jsem se k hospodě Krčma a slyším volání: „Luboši, tady jsme“. To Adélka na mě volá z ochozu restaurace (byla vyslána Pepou - kapitánem). Vystoupal jsem pět schodů a vidím ostatní, jak se osvěžují (Pepa - kapitán se dokonce stihl vykoupat). Po menším osvěžení odcházím na ubytovnu na večeři (výborná dršťková polévka). Po večeři odcházíme do hospody zhodnotit dnešní výlet a vlastně celý pobyt. Luboš

Zde si můžete prohlédnout pár fotografií.