Šumava - Prášily

Termín konání: 4. - 6. října 2013

Účastníci: Vašek N., ml., Amálka, Adélka, Jana, Ondra, Vladimír, Luban, Pavla, Vašek N., st., Míša

Výlety: č. 59 - 61

4. října 2013 - Okruh okolo Prášil (č. 59)

Průběh pátku zaznamenal Vašek N., ml.

Přišel den odjezdu na plánovanou poloturistickou akci na Šumavě. Poloturistickou proto, že tentokrát nebudeme podávat moc velké chodecké výkony, spíše se budeme snažit toho co nejvíce vidět a také v hospůdce posedíme.... Vyrážíme v pátek 4.10. celkem tři auta a dohromady nás bude deset kusů. Já s rodinkou vyjíždím již v jedenáct hodin dopoledne za vidinou plných košů hub a stejně tak můj tatík s Míšou. Po dálnici to pěkně ubíhá, cestou obědváme v příjemné restauraci „Šumavská chalupa“ za Sušicí, poté přijíždíme do Prášil a hodláme složit těla do předem objednaných pokojů v turistické chatě. Po vyslechnutí nezbytných pokynů ohledně ubytovacího řádu fasujeme klíče od pokojů, přenášíme potřebné i nepotřebné věci z auta a natěšeni tisknouce košíky a nožíky v rukou vyrážíme na vyhlášené šumavské plantáže. Táta s Michalou s sebou mají dokonce sušičku na houby - to budou asi žně!!! Noříme se tedy do lesa a s nadějí v očích prohlížíme zeminu. Marně se však snažíme najít alespoň něco, co by připomínalo jedlou (nebo alespoň nějakou houbu). Nakonec nacházíme přemrzlé, jakoby gumové houby absolutně nepoživatelné a uvědomujeme si, že v minulých dnech zde bylo v noci na teploměru silně pod nulou a že máme tedy po houbaření. Odjíždíme tedy zpět na chalupu a každý se zařizuje podle svého. Já narychlo kouknu do mapy a vyrážím na zhruba desetikilometrový okruh kolem Prášil směrem k hranicím. Nejvýše se dostávám do tisíce metrů, i zde se koukám, zda-li bych nenašel třeba jen jednoho zdravého hříbka, ale je to marné, je to marné, je to marné... Se soumrakem se vracím zpět do Prášil, potají, aby mě nikdo neviděl, vracím do auta prázdný košík a neomylně vcházím do hospody „U Michala“, kde bylo dnes večer v plánu trochu posedět a naplánovat zítřek. Sedí zde již i posádka z třetího auta (Vláďa, Luban, Pavla, Ondra) a zrovna fasují objednanou večeři. Přisedám si ke stolu, beru jídelní lístek, objednávám plzeňskou dvanáctku. V útulném prostředí jsme poseděli někteří chvíli, někteří déle - já nakonec odcházím mezi prvními a jdu do hajan. Zítra jedeme do Německa na Velký Javor a dolů pěšky k Javorskému jezírku.

5. října 2013 - Na Velký Javor (č. 60)

Průběh soboty zaznamenal Vladimír

Odjezd na Velký Javor (Grosser Arber) byl stanoven předsedou (Vaškem) přesně na 9:00 hod. Ranní ptáče, které potřebuje fůru času k přípravě podobně jako ženy (Ondra), nás víceméně probudil už před osmou a tomu jsme se přizpůsobili. Navštívili jsme místní cukrárnu s kávou a zákuskem, místní infocentrum a prošli i kousek vesnice, ale po rodině Suchánko-Nohejlovic ani památky. Poprosil jsem tedy Pavlu, aby zjistila, kde se momentálně nacházejí…Nacházeli se v postýlkách, a to i přes jejich včasné zalehnutí kolem deváté večer. Odjeli jsme tudíž bez nich, s tím, že se sejdeme v Železné Rudě. Využili jsme situace a téměř cyklistickým tempem jsme do této obce dojeli a kochali se po cestě krásnou přírodou při počasí, které jsme si téměř nezasloužili. V Železné Rudě jsme si prošli centrum, navštívili místní infocentrum (kde jsme někteří z nás nechali nekřesťanské peníze), něco nafotili a v tom už nás málem zajelo Vaškovo superauto. Tož odjíždíme konečně přes Alžbětín na Velký Javor, o kterém jsme dlouho snili. Odvážíme Vaškovo auto do cílové stanice u jezera Grosser Arbersee, zatímco ostatní už netrpělivě čekají u lanovky. Konečně jsme u cíle: davy lanovkou už odjely a tak lehce za 8,5 euro nastupujeme do krásných kabinek pro 4-6 osob a jedeme nahoru. Po chvíli nás vyhodí kousek pod vrcholem. Obdivujeme výhledy, prosklenou vyhlídku a vydáváme se na vrchol. Ti, kteří nečurají a nepřevlékají se do lehkého /neboť zde je opravdu nádherné teplé a slunečné počasí/ oblečení, ti jsou na vrcholu nejdříve (já a Luban) a čekají na ostatní. Několik fotek a začínáme sestupovat dolů nikoli po pohodlné cestě, ale jinou, která nám prý přinese překrásné pohledy na jezero Grosser Arbersee, dříve než k němu dojdeme. No není to tak zcela pravda, o čemž se záhy přesvědčíme: původně pozvolná cesta obsypaná borůvčím s lehce namrzlými, ale výtečnými plody a fůrou přerostlých václavek se postupně mění ve strmou a kamenitou a posléze na velmi kamenitou a velmi strmou (asi 45° klesání). Občas padáme, občas se téměř plazíme (pravda, jen někteří), jezero opravdu mezi stromy na pár vteřin vidíme a pokračujeme dále. Zničená kolena a kyčle nám nakonec vynahrazuje zážitek: překrásný výhled na jezero, které někteří (v podstatě všichni mimo mne) ještě obcházejí kolem. Na dvakrát odjíždíme do místa startu pod lanovkou a pak už jen domů do Prášil. Krátká zastávka pro Lubanovy zásoby piva v Železné Rudě a už míříme na oběd-večeři do místní oblíbené (a asi jediné restaurace „U Michala“). Někteří si ještě odskočí podívat se na místní bizony anebo na zbouraný kostel a pivovar, ale pak už mažeme do svých pelíšků (pokojů) se značkami: Chobotnice (já, Luban, Ondra), Muchomůrka (Pavla), Králíček (Nohejlovic) a Kočička (Vašek senior s Míšou). Přestože zítra brzy ráno odjíždíme s hlavím cílem Cesta korunami stromů na Lipně, pokračuje neorganizovaná zábava v místní klubovně asi do půl druhé (kytara).

6. října 2013 - Chalupská slať a cesta korunami stromů (č. 61)

Průběh neděle zaznamenala Pavla

Tak dnes je poslední den naší říjnové „expedice“ na jih. Jsme natěšeni na „Cestu korunami stromů“ na Lipně, a tak možná ani moc nevadí, že jsme toho tolik nenaspali díky kulturní hudební vložce z předchozího večera. Bohužel víme, že v neděli už nás stejně pěkné počasí jako v sobotu nebude provázet, a tak se vybavíme i teplejším oblečením. Snažíme se rychle sbalit a posnídat podle toho, jak komu dovolují síly a dáváme své věci do aut. Možná trochu zmateně pobíháme po chatě a také musíme ještě za náš pobyt zaplatit a už je to snad vše a nasedáme do aut. Stavíme ještě na konci obce a u cedule Prášily natáčí Vašek st. na památku klip, ve kterém se snažíme si vzpomenout a zazpívat známou písničku o „cestáři z Prášil, který roztloukal kamení...“:-))

Vyjíždíme. Jedno auto s Vaškem st. a Míšou nás opouští a jede si po své vlastní trase. Ostatní dvě auta míří z Prášil do Lipna n. Vlt. a přejíždí Šumavu od západu k východu jakoby po provázku, na němž jsou jednotlivé obce zavěšené jak korálky a v některých se snaží stavět, neboť je třeba nasbírat v informačních centrech potřebná razítka a všelijaké zajímavé suvenýry. Jako první projíždíme Srní. Sice jsme se dočetli o zdejší, dokonce již světově proslulé „Slunečné kavárně“, ale není čas se zdržovat. Je toho před námi ještě hodně, tak někdy příště. Přijíždíme na Kvildu. Někteří doplňují své turistické záznamníky o razítka, snaží se udělat pár fotek a já běžím do místního obchodu shánět film do foťáku, neboť je mi líto vyhodit starý darovaný fotoaparát, který stále slouží... Já jsem bez úspěchu, ale ostatní ulovili, co potřebovali a tak vyrážíme dál. Další zastávkou jsou Borová Lada, kde se stavíme na delší dobu. Míříme do „íčka“ a taky na Chalupskou slať. Já osobně jsem na ní byla snad už 7x, ale vůbec mi to nevadí. Teď na podzim se slať pyšní krásnými barvami a je taky voňavější než v létě. Po celou dobu nás provází poměrně silný deštík. Po prohlídce honem nasedáme a jedeme dál. Horní Vltavicí víceméně projíždíme směr Strážný a nesmíme minout odbočku na Lenoru, abychom se správně nasměrovali k našemu cíli. V Lenoře jsme infocentrum nenašli, ale projížděli jsme kolem pěkné staré obecní pece, ve které od jara do podzimu každou poslední sobotu v měsíci, pečou chleba a houstičky. Mňam, dala bych si... Na konci obce stavíme a jdeme se podívat na známou dřevěnou krytou lávku „rechle“. Taky pěkné. Chceme se zastavit i ve Stožci a tedy na chvíli za Lenorou odbočujeme z hlavní silnice, abychom se na ni pak později opět vrátili. Tam už opravdu “lišky dávají dobrou noc“. Znovu se někteří snaží získat další razítka. Ondra jde po stopách minulosti a pořizuje fotku domečku, se kterým ho spojují nějaké rodinné kořeny, já se zase dívám na působivě vyhlížející kamenné pozůstatky a rozvaliny nějakého statku, či mlýna, ze kterého zbyla jen brána s kamenným obloukem. Zkrátka každý si najde něco, co ho zajímá. Dýcháme čerstvý vzduch. Krása, ale musíme zase pokračovat... Vašek a Adélka mají naspěch, mají v Praze „šipky“, potřebují být v podvečer v Praze. A ještě nás čeká překonat k cíli nemalou vzdálenost. Pak už jen projíždíme přes Volary, Černou v Pošumaví a Frymburk. Celou dobu od rána jedeme zadumanou krajinou plnou krásných lesů, luk, malebných údolí i kopců a pak podél velkého táhlého lipenského jezera, tak trochu „českého Balatonu“.

A konečně Lipno n. Vltavou. Dobře jsme našli parkoviště, kupujeme vstupenku na „cestu korunami“ a jízdenku na lanovku na Kramolín, kde se daná rozhledna nachází. Jana se zdráhá absolvovat cestu nahoru lanovkou, neboť jí houpání ve výšce nedělá dobře, ale nakonec své obavy překonala a stálo to určitě za to! Na vrcholku Kramolína jsme se nejdříve trochu posilnili malým občerstvením a také studenou či teplou tekutinou /měli tam moc dobrou medovinu;-)/ a honem k turniketům, které pouští natěšené návštěvníky „do oblak“. Stoupáme spirálovitě po dřevěné cestě vzhůru a rozhlížíme se zvědavě dokola. Cestou jsou různé výklenky s informacemi o zdejší fauně a flóře, také různé zábavní vymyšlenosti pro děti a ty, kteří mají rádi trochu adrenalinu, pro chůzi po zavěšených lankách apod. Přes zamračené, ale naštěstí nedeštivé počasí, je docela dobře vidět obec pod námi, lipenské jezero a další kopečky. Nad kovovými informačními tabulemi upevněnými na zábradlí si snažíme představit, kde je to Brno, Leipzig, Wien a další města, kam nás nápisy navigují... A tak se kocháme a naše fotoaparáty dokumentují, na co stačí. Ještě uděláme společné foto. Loučíme se s Vaškem a jeho rodinkou spěchající do Prahy a zase jedeme lanovkou dolů. Až na Lubana, který se rozhodl jít pěšky. Dole si Vladimír, Luban a já dáme nějaké posilující nápoje jako pivo, kafe a mezitím Ondra loví v okolí „kešky“ - mají tam být dvě. Když je úspěšně nalézá, můžeme pokračovat dále přes Vyšší Brod na České Budějovice a domů do Prahy. Na cestu zpět nám, jakoby provokativně a škodolibě, vysvitlo sluníčko, ale my byli nad věcí. Přeci jsme toho viděli a zažili dost. Nejen dnes, ale i za celý víkend. A získali jsme i tipy na další zajímavosti a místa, kam nás možná zavedou nějaké naše další výpravy. Myslím, že „expedice“ se vydařila :-)

Fotografie z výletu na Šumavu si můžete prohlédnout zde.