Křivoklátskem na rozhlednu Máminka

Hurá!! První keška je odlovena a Zuzce slibuji odměnu za úspěšný odlov v podobě sklenky vína. Po odlovu se již nezadržitelně blížíme k rozhledně Máminka. Ale ještě v lese před ní vyrážíme ze Zuzkou odlovit druhou kešku. Ostatní zatím jdou k rozhledně. Po chvíli slavnostně nacházíme i druhou kešku a ubíráme se za ostatními k rozhledně. Zatímco ostatní čekají dole, až z rozhledny sleze skupina lidí, tak já jdu na odlov třetí kešky kousek za rozhlednu. Chvíli hledám, ale po chvíli ejhle! Nacházím třetí kešku a spokojeně se ubírám za ostatními. Přibližuji se k rozhledně a vidím, že ostatní pomalu stoupají nahoru po točitých schodech. Před vstupem na schodiště na mne mává Zuzka z poloviny rozhledny. Já na ní volám. A to již také trochu rychleji stoupám k vrcholu rozhledny. Doháním Zuzku, která se mne ptá, jestli jsem si všiml nápisů na schodech. Říkám, že ne a že je právě vidím. A konečně docházíme na plošinu rozhledny. Fotíme se, fotíme zamžené okolí a zapisujeme se do vrcholové knihy. A pomalu dolů na svačinu. Přicházíme do boudy, kde si dáváme pauzu a občerstvujeme se vlastním jídlem a pitím. Zuzka a já se pouštíme do toustů a čokolády a pití. Vyrážíme pomalu dolů po modré k bývalému dolu Gabriela a potom po žluté značce ve směru Pyramida. Jenže před ním objevujeme zkratku, která nás přivádí na červenou značku. A po ní konečně docházíme do Nového Jáchymova s nadějí, že se najíme v nějaké hospodě. První penzion Diana ihned odsuzujeme v domnění, že bude drahý. A jdeme dále do vesnice. Vidíme hospodu, kde se ovšem nevaří a radíme se. Andy se tam jde zeptat, kde je hospoda, kde vaří. A přichází s dobrou zprávou, že se musíme vydat po cestě nahoru. Jsme chvíli zmateni, ale pak se Andy ptá nějaké paní a pokračujeme stejným směrem. Konečně přicházíme do kýžené hospody, kde však zjišťujeme realitu zdejšího jídelníčku a cen. A jsme zklamáni! S omluvou personálu odcházíme do penzionu Diana, kde nakonec uspějeme lépe, než jsme si mysleli. A tak nakonec tam, kde jsme to odsoudili, si objednáváme jídlo a pití dle chuti. A nastává čas i na razítka. A je půl třetí a opouštíme hospodu. Vydáváme se po modré a po chvíli stoupáme strmou pěšinou mezi stromy nahoru k silnici, po které jdeme ve směru Žloukovice. Jenže po chvíli zjišťuji, že jsem zapomněl odlovit poslední čtvrtou kešku. A běžím zpět ke kešce. Mezitím se mi ostatní ztrácí z obzoru. Konečně mám kešku! A indiánským během za ostatními. Přibíhám ke křižovatce a již vidím Zuzku a posléze i ostatní, které postupně doháníme.

Modrá nás zavádí údolím potoka k Berounce a do Žloukovic. Konečně přicházíme k místní restauraci. Jenže tam mají napsáno, že mají otevřeno od 17 hodin. Povzdychujeme nad situací. Ale odvážný Karel chytá za kliku a jde se zeptat, zdali nás tam pustí. A je vyhráno! Nastává pauza v restauraci, kde čekáme na vlak. Krátce před příjezdem vlaku opouštíme hospodu a jdeme na zastávku. Vlakem odjíždíme do Berouna, kde přesedáme na rychlík, jímž Karel s námi nejede. A ejhle! Potkáváme Filipa se svojí skupinou vracející se z výpravy. Bylo to radostné setkání a popovídání. Krátce přes šestou přijíždíme – Andy, Zuzka, já a Tomáš na Hlavní nádraží v Praze, kde výlet definitivně končí. Ondra

Další fotky z výletu.