Křivoklátskem na rozhlednu Máminka
13. března 2016 - Křivoklátskem na rozhlednu Máminka (č. 71)
Vašek, Amálka, Karel Pech, Andy, Zuzka, já a Tomáš se scházíme krátce před devátou na autobusové zastávce v Praze Nových Butovicích. Autobus stojí již na místě a nastupujeme v domnění, že pojede do Králova Dvora a tam přestoupíme do dalšího autobusu do Hudlic. Jenže přichází nečekaná informace od řidiče, že pokračuje do Hudlic on sám. A tak jsme potěšeni, že se cesta obejde bez přestupů. A jedeme! Postupně přes Loděnici, Beroun, Králův Dvůr až konečně krátce před desátou přijíždíme do Hudlic, kde vystupujeme. Jdeme dále po modré turistické značce kolem domu Josefa Jungmanna, který je však tou dobou zavřený. A tak se vydáváme po modré ke Krušné hoře. Nejprve do mírného kopce a později i do prudšího. Stále stoupáme. A to se již pomalu připravuji k odlovu první kešky ze čtyř, které mám v plánu. Pomalu se přibližujeme k první kešce na krásném místě, do jejíhož odlovu se zapojují všichni. Já se náhle otáčím a jdu zpět k Zuzce, která vítězně objevuje místo první kešky.
Hurá!! První keška je odlovena a Zuzce slibuji odměnu za úspěšný odlov v podobě sklenky vína. Po odlovu se již nezadržitelně blížíme k rozhledně Máminka. Ale ještě v lese před ní vyrážíme ze Zuzkou odlovit druhou kešku. Ostatní zatím jdou k rozhledně. Po chvíli slavnostně nacházíme i druhou kešku a ubíráme se za ostatními k rozhledně. Zatímco ostatní čekají dole, až z rozhledny sleze skupina lidí, tak já jdu na odlov třetí kešky kousek za rozhlednu. Chvíli hledám, ale po chvíli ejhle! Nacházím třetí kešku a spokojeně se ubírám za ostatními. Přibližuji se k rozhledně a vidím, že ostatní pomalu stoupají nahoru po točitých schodech. Před vstupem na schodiště na mne mává Zuzka z poloviny rozhledny. Já na ní volám. A to již také trochu rychleji stoupám k vrcholu rozhledny. Doháním Zuzku, která se mne ptá, jestli jsem si všiml nápisů na schodech. Říkám, že ne a že je právě vidím. A konečně docházíme na plošinu rozhledny. Fotíme se, fotíme zamžené okolí a zapisujeme se do vrcholové knihy. A pomalu dolů na svačinu. Přicházíme do boudy, kde si dáváme pauzu a občerstvujeme se vlastním jídlem a pitím. Zuzka a já se pouštíme do toustů a čokolády a pití. Vyrážíme pomalu dolů po modré k bývalému dolu Gabriela a potom po žluté značce ve směru Pyramida. Jenže před ním objevujeme zkratku, která nás přivádí na červenou značku. A po ní konečně docházíme do Nového Jáchymova s nadějí, že se najíme v nějaké hospodě. První penzion Diana ihned odsuzujeme v domnění, že bude drahý. A jdeme dále do vesnice. Vidíme hospodu, kde se ovšem nevaří a radíme se. Andy se tam jde zeptat, kde je hospoda, kde vaří. A přichází s dobrou zprávou, že se musíme vydat po cestě nahoru. Jsme chvíli zmateni, ale pak se Andy ptá nějaké paní a pokračujeme stejným směrem. Konečně přicházíme do kýžené hospody, kde však zjišťujeme realitu zdejšího jídelníčku a cen. A jsme zklamáni! S omluvou personálu odcházíme do penzionu Diana, kde nakonec uspějeme lépe, než jsme si mysleli. A tak nakonec tam, kde jsme to odsoudili, si objednáváme jídlo a pití dle chuti. A nastává čas i na razítka. A je půl třetí a opouštíme hospodu. Vydáváme se po modré a po chvíli stoupáme strmou pěšinou mezi stromy nahoru k silnici, po které jdeme ve směru Žloukovice. Jenže po chvíli zjišťuji, že jsem zapomněl odlovit poslední čtvrtou kešku. A běžím zpět ke kešce. Mezitím se mi ostatní ztrácí z obzoru. Konečně mám kešku! A indiánským během za ostatními. Přibíhám ke křižovatce a již vidím Zuzku a posléze i ostatní, které postupně doháníme.
Modrá nás zavádí údolím potoka k Berounce a do Žloukovic. Konečně přicházíme k místní restauraci. Jenže tam mají napsáno, že mají otevřeno od 17 hodin. Povzdychujeme nad situací. Ale odvážný Karel chytá za kliku a jde se zeptat, zdali nás tam pustí. A je vyhráno! Nastává pauza v restauraci, kde čekáme na vlak. Krátce před příjezdem vlaku opouštíme hospodu a jdeme na zastávku. Vlakem odjíždíme do Berouna, kde přesedáme na rychlík, jímž Karel s námi nejede. A ejhle! Potkáváme Filipa se svojí skupinou vracející se z výpravy. Bylo to radostné setkání a popovídání. Krátce přes šestou přijíždíme – Andy, Zuzka, já a Tomáš na Hlavní nádraží v Praze, kde výlet definitivně končí. Ondra
