5. ledna 2008 – Tříkrálová Okoř (13 - 44 km)

Účastníci:

13 km - Vladimír, Marta, Lenka, Lída, David a údajně Luboš

28 km - Pepa - kapitán, Luban

44 km - Vašek

Na druhý pochod v r. 2008 jsem se domluvil „jen" s Lubanem. Proč „jen"? Ostatní „trilobiti" buď nikoho nekontaktovali, nebo měli v plánu jinou trasu; např. Vašek 100% trasu 44 km, Luboš 16 km, Petr s Martou jiný pochod. Na 44 km jsem se necítil a 16 km málo. V pátek 4. 1. jsem odchytil na „Růžku" Lubana a slovo dalo slovo a nakonec z toho byla dohodnutá trasa 28 km se srazem v 06:30 hod. v CI 5. Odtud jsme odjížděli TRAM. č. 20 do Veleslavína, spíše Vokovic. Start: 07:40 hod. od staré školy. Procházíme kolem první restaurace „U řezníka" a přes Šárecký potok vzhůru po „srnčí a zaječí" stezce do Nebušic. /pozn. první a poslední kopec/. V Nebušicích procházíme ulicí U Pohádky, dále přes Náměstí Padlých a kolem ulice K Cíli. Pokračujeme po silnici směr Horoměřice, po několika desítkách metrech odbočujeme na lesní cestu ke Sv. Juliánu. Cestu nám znepříjemňují širokorozchodní turisté s holemi. Za Tuchoměřicemi poprvé spatřujeme na obzoru hrad Okoř. První zastávka s občerstvením se nachází v Číčovicích /10:00 hod./. Na prokřehlé tělo stačil svařáček pro mne, ale pro Lubana něco k zakousnutí a nezbytné pivečko. Na Okoř zbývá 1,5 km. V 10:40 hod. přicházíme na hrad Okoř, kde jsme si společně dali po jednom zlatavém moku. Nyní nám zbýva trasa po MTZ směr Roztoky. Následují Noutonice pro některé z nás známé „Hitchkokovými holuby". Do Statenic přicházíme ve 12:15 hod. a před nefungující hotel Maxmiliánka dorážíme ve 13:35 hod. Do cíle dnešního pochodu (Roztoky – zámek) dorážíme v 13:50 hod. a jsme vítáni koledníky. Po nezbytném orazítkování záznamníků a odchodu k nádraží potkáváme zbytek turistů Trilobiťáků. Pepa - kapitán

O hodinu později vyráží ze startu Marta, Lída, Lenka a já (Vladimír). Ten, na koho se čekalo, byl Luboš (prý nejely tramvaje na „Arbesáku“). Cesta byla totožná až na Okoř s první skupinou, takže je zbytečné ji popisovat. Pouze bych se zmínil o davech pochodníků na cestě. Když dorážíme k občerstvení v Číčovicích, „osmadvacátníci“ vyrážejí již z hradní restaurace na Okoři. Občerstveni, ale bez vyluštěného kvízu. Konzumujeme polévky, pivo, kávu, luštíme kvíz, navštěvujeme hrad, a to vše proto, abychom půldruhé hodiny marně čekali na Luboše s Davidem, kteří nedošli ani na hradní kontrolu. Prostě nasedli na první přistavený autobus a beze snahy alespoň zavolat, zmizeli na „Růžek“. Tím pádem nebyli ani v cíli v Roztokách na zámku, kam jsme se dostali dalším autobusem - speciálem a kde jsme kromě diplomu a ceny za MATUSA (malé turistické sázení), obdrželi rovněž teplý čaj a domácí zákusky dle výběru. Toho už se účastní i Vašek, který právě došel svou supertrasu a Pepa s Lubanem čekající, jak jinak než na pivku, v místní pizzerii. Po zavrhnutí autobusu, odjíždíme vlakem na Masaryčku a posléze k závěrečnému vyhodnocení na „Růžek“. Zde už čeká černá ovce trilobitů: Luboš, bez razítek a diplomu, ale s několika pivy v žaludku. Vladimír

12. ledna 2008 – Z Dolních Počernic do Vysočan (10 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Lišák

O účasti Vaška a Petra na Kaznějovské štrapáci jsem věděl, ale sehnat někoho na jakýkoliv pochod, bylo velmi složité. Zájem jako jediný měl „Lišák“ (Libor Plšek – Vulpes Vulpes). Sraz je jednoduché uhodnout. Samozřejmě základna CI 5. V 07:30 hod. odcházíme na metro „B“ směr Palmovka – „M“. Čas startu na tento pochod nebyl nikde zveřejněn, pouze čísla a časy odjezdů autobusů ze stanic metra. Na Palmovce nasedáme v 08:02 hod. do autobusu č.109 a odjíždíme do Dolních Počernic. Při příjezdu na místo startu si krátíme dlouhou chvíli obohacováním pohonné směsi a „nudou dlouhým popelem“.

V 08:35 hod. organizátoři pouští netrpělivé turisty na trasu s varováním, že cílová restaurace Na Radnici má otevřeno až od 11:00 hod. Pár metrů za startem se napojíme na cyklistickou trasu č. 1, po které se dostaneme skoro až do cíle. První naše zastávka Hostavice (první foto s Barem Tera a cedulí VALDAUFOVO), dále pokračujeme podél říčky Rokytky ke Kyjskému rybníku (druhé foto s odbahněním). Přecházíme lávku přes frekventovanou ul. Průmyslovou a zde potkáváme některé turisty odmítající sestup opět k Rokytce. Důvod: „Brtnické ledopády“. Tento úsek jsme zdolali a pokračovali po hrázi podél Hořejšího rybníka v Hloubětíně. Pro nás známý rybník z podvečerního pochodu dne 14.6. 2007. Tentokrát foto zimní. Ulicí Mezihra, Pod Šancemi k žel. st. Praha - Libeň se dostáváme přes náměstí OSN /dříve Lidových milicí/ k cíli. Stanici metra Českomoravská a restauraci Na Radnici dobýváme v 11:00 hod. Restaurace nebyla otevřená, a tak po orazítkování záznamníků na schodech odcházíme provést vyhodnocení na naši „základnu“. Pepa - kapitán

11. – 12. ledna 2008 – Kaznějovská štrapáce aneb moje noční ostuda aneb špatné boty do roboty

Účastník: Vašek

Tak jsem se konečně rozhodl, že vyrazím na stokilometrovou pouť. Vše nasvědčovalo tomu, že bych si měl i s touto extrémní vzdáleností poradit. V pátek odpoledne po sbalení nejnutnějších věcí vyrážím na vlak na Smíchovské nádraží, kde na mne již mává z okýnka vlaku Petr, který nastoupil již na Hlaváku. Cesta vlakem nám (i díky přítomnosti pěkné slečny v našem kupé ) rychle ubíhá. V Plzni přestupujeme na vlak jedoucí přímo do Kaznějova a potkáváme první známé tváře. Za chvíli jsme na Kaznějovském nádraží a přesunujeme se na start pochodu. Tam to spíše než na pochodníky vypadalo na oslavu nějakých hodně kulatých narozenin, ale před takovou štrekou se člověk asi musí posílit. Chvíli po deváté hodině večer tedy konečně vyrážíme na předlouhých sto kilometrů. Petr drží palce, jeho čas přijde až ráno, kdy by se na nás měl napojit na denní padesátku. Prvních deset kilometrů uteklo v rychlém tempu poměrně rychle, hospoda v Loze nás pohostila pivkem, což se ukázalo jako poslední možnost občerstvení a odpočinku na noční části pochodu. Potom dost silně přituhlo, prošli jsme Manětín (asi 25 km) a po marném hledání otevřeného lokálu (kdo by na nás také skoro ve dvě v noci kde čekal) pokračovali dále na Žlutice. Zde jsme opsali směrovku na nádraží, všude pusto a prázdno, mrazivo a těžce pod nulou. Bohužel zhruba na 30. km ještě před Žluticemi se se mnou rozloučily moje botky, takže jsem při každém kroku cítil i sebemenší kamínek na cestě. Zbytek cesty do cíle noční padesátky jsem vyloženě protrpěl a nakonec byl velmi rád, když na 55. km mohl zalézt do hospody a ukončit zde předčasně tento marný boj. Petr už čekal svěží a žoviální, nakonec při pohledu na belhající se trosku vyšel s ostatními na denní padesátku sám. Mně zbývalo jenom doplazit se asi pět kilometrů na nádraží do Blatna a odtud vlakem domů. První pokus o sto kilometrů tedy skončil fiaskem! Vašek

19. ledna 2008 – Pochod zimním českým krasem (42 km)

Účastník: Vašek

Krásným počasím mě přivítalo Berounské nádraží na startu 7. ročníku pochodu zimním Českým krasem. Když jsem šel tento pochod minulý rok, měl jsem pouze tričko a kraťasy a možná i letos by to sneslo. Kdo by to byl řekl - 19. ledna. Z našich Trilobitů byl na startu pouze Pepa – kapitán, chystající se na jednu z kratších tras a marně hledající Lišáka, se kterým měl sraz. Vyšli jsme tedy společně z Berounského nádraží přes centrum nahoru do kopce směr rozhledna Děd. Tato krásná rozhledna vznikla již v roce 1898 berounským odborem KČT a měří 12 metrů. Bohužel okolní stromy dnes již brání ve výhledu. Asi po dvou kilometrech na rozcestí Lísek se ode mne Pepa odpojil a po žluté šlapal na Nižbor. Já pokračoval dále po červené do Hudlic, kde stojí roubený rodinný domek Josefa Jungmanna, který dnes funguje zároveň jako muzeum věnované jeho životu a dílu. Z Hudlic mě táhlý kopec dovedl na Krušnou horu, kde je bývalý hornický důl a pak se začaly objevovat první domky Nového Jáchymova a hlavně restaurace U Kaštanu na 16. kilometru, tak akorát na to, dát si jedno točený. Po této příjemné zastávce v téměř jarním počasí jsem tak trochu polevil v pozornosti (prosím nedávat dohromady s konzumací v restauraci U Kaštanu) a trochu zakufroval, naštěstí ne zas tak moc, abych se musel hodně vracet, podle mapy se to dalo lehce napravit. Takže dál stále po červené okolo Leontýnského zámku (klasicisního to díla z roku 1820) až na Dlouhý hřeben, kontrola opisem směrovky a zhruba polovina cesty. Ani tady mě červená TZ neopustila, cestu mně zpestřily nádherné chatové osady v okolí Žloukovic. Na rozcestí Pod Hrachovkou přišel další opis rozcestníku a o čtyři kilometry dál v Nižboru mě čekalo opět jedno orosené. Nakonec to skončilo u dvou a ještě něco ostřejšího navrch. Přede mnou byla nejtěžší část cesty, šílené stoupání od Stradonic na Zdejcinu. Byla to fuška, ale dál do Berouna byla již krásná rovinka a posléze z kopce, takže Berounské nádraží a zároveň cíl mě přivítaly nedlouho poté. Vašek

20. ledna 2008 – Zimní Prahou – 10. ročník (12 km)

Účastníci:

Marta – Vladimír, Táňa – Luboš, Libor – Zuzka, Jarda, Petr, Tomáš

Někteří účastníci našeho spolku nečekali na ostatní na startu a šli o něco dříve. Ta početnější skupina vyrazila v 10:00 hod. Cestou nás dojel rychlík zvaný Petr. Pochod to byl vskutku různorodý. Něco paneláků, betonové a asfaltové chodníky. Taky kousek lesem a ta nezbytná skládka, která je vidět široko daleko. Šlo se v pohodě, až na to hlemýždí tempo.

Výběrčí daní Luboš nesl krom svačinky taky čaj a dokonce s RUMEM. To je při jeho srdečnosti až k nevíře. Snad o něj doma zakopl tak šikovně, že se tam vlil sám. Ale aby se snad nemusel s nikým o tento lahodný mok dělit, nevzal raději hrníčky.

Po nedlouhém občerstvení a se spálenými rty od horkého čaje se razilo další vražedné tempo, tentokrát šneččí. To už někteří jedinci nevydrželi a nasadili k trháku. Po 2,5 hodinách dorazil Jarouš do cíle. S malou ztrátou Vladimír a nakonec i zbytek dálkoplazů. V restauraci U Blekotů se povídalo, jedlo a pilo. Když tam nebyl už téměř nikdo, odkráčel i Trilobit ke svým příbytkům.

Za pozůstalé připravil Jarda – MUF

2. února 2008 - Výstup na Panskou skálu (12 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Vladimír, Marta, Lenka a hosté: Jiřina, Karolína a Ríša + 2 psi (Rony a Žolík)

Na start, který byl netradičně na nádraží v Jílovém, jsme dorazili autem. Hned na místě jsme zjistili, že cíl je v restauraci U Pešoura tamtéž. Na trasu jsme vyšli přesně v 10:40 hod. po ČTZ směr Kněží hora. Tříkilometrové stoupání prakticky ihned od startu „peloton“ turistů právě přišedších z vlaku z Prahy a rovněž i Trilobity řádně roztrhalo, a to hned na druhém kilometru. Zde jsme viděli naše kamarády a psy naposledy. Pepou nasazené tempo jsem zachytil pouze já.

Cesta přírodou byla na únor krásná, příjemně utíkala a nám bylo líto polevit z nasazeného tempa nebo dokonce zastavit. Ztratil jsem tak sice svého „nosiče vody a jídla“ Martu, ale doufali jsme, že hlad zaženeme někde po cestě. To se nám však podařilo až v cíli.

Ale zpět na trasu: Z Kněží hory cesta začala klesat a po vrstevnici jsme dorazili na vyhlídku Panská skála (ve 12:00 hod.). Nebylo však celkem co vyhlížet: bránilo tomu počasí a vzrostlé stromy. A tak jsme pokračovali po MTZ do cíle (zbývalo 6 km). První čtyři z kopce po asfaltové silnici. Cestou jsme potkali řadu dopravních prostředků v tomto pořadí: cyklisté – motorkář – automobil. Očekávaný autobus nebo náklaďák…. ten až po přechodu na lesní cestičku, která nás dovedla do cíle (13:15 hod).

Při konzumaci párku jsme zjistili, že máme na druhou skupinu náskok asi 4 km, což nám tentokrát nevadilo. Navíc zrovna začalo sněžit.

Zhodnocení: Velmi pěkný pochod přírodou. Do kopce na začátku, z kopců zpět. V cíli to vypadalo, že jsme mezi prvními. Nikdo se nám tentokrát moc nepletl pod nohy a kdo ano, toho jsme předešli.

Myslíme, že ani děvčatům naše tempo a nepřítomnost tentokrát ani moc nevadily, mohla si totiž v klidu poklábosit o svých problémech. Skupina také dorazila v chumlu ostatních ve 14:30 hod. Vladimír

Hodnocení Marty: Pepou nasazené tempo jsme naprosto ignorovali a vzali to z druhého konce – tempa šneččího. A tím jsme se také zařadili do chumlu turistů, což nám ale vůbec nevadilo. A snížek nás také chytl na cestě a příjemně nás osvěžil. Stav kolem desátého kilometru:

„Naše dětičky bolely nožičky, mrzly jim ručičky, ale my tvrdé tetičky na nic jsme nedbaly a do cíle spěchaly.“

10. února 2008 – Královská cesta (IVV, 11 km)

Účastníci:

Petr, Pepa - kapitán, Pepa K., Marta, Vladimír a Tomáš L. (jako poloviční host)

Nedalo se nic dělat: tento víkend v Praze a okolí nebyl žádný pochod a některé Trilobity svrběly nohy. Padlo rozhodnutí: udělat si po čase zase jeden záznamníkový pochod po Praze. Po původním nadšení a řadě příslibů se dostavili na start alespoň čtyři brouci a předseda, který tuto trasu nešel poprvé. A vyplatilo se! Nádherný den sváděl k procházkám nejen organizované turisty, ale snad i návštěvníky z celého světa. První polovina trasy proto připomínala slalom mezi motajícími se tuzemci i cizinci.

Od Prašné brány Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí – Karlovou ulicí přes Karlův most na Malostranské náměstí – Nerudovkou na Hrad – Loretánskou na Pohořelec.

Zde naštěstí byla I. kontrola: ve vyhlášené restauraci U Černého vola skutečně stále čepují vynikající pivo za přijatelnou cenu (kapitán dělá ostudu: pivo platí milionovou bankovkou). Posilněni odcházíme ke Strahovskému klášteru a stoupáme až k Petřínské rozhledně. Zde je velmi živo a proto ihned pokračujeme po úbočí Petřína přes Kinského zahradu, kolem „tanku“ k Jiráskovu mostu.

Před Musaionem v Kinského zahradě oslovujeme podezřelého muže sklánějícího se nad prvními jarními květinkami: k našemu překvapení je to trilobit Tomáš jdoucí z práce. Přidává se k nám a doprovází skupinu až do cíle.

Po cyklostezce na nábřeží Vltavy za ostrého slunce rozrážíme zevlující rodinky a neomylně míříme na Vyšehrad. Po infarktovém vystoupání zdejších schodů se rozhodujeme (se souhlasem a na návrh vedoucího) ukončit tento pochod ve známé restauraci U Smrťáka. Ne tak Marta: jako třešničku na dortu si přidává prohlídku vyšehradských kasemat (Gorlice). Po telefonickém navádění nás dostihuje o necelou hodinu později (kapitán dělá ostudu: umazává text na vývěsní tabuli). Za tmy se rozjíždíme domů poté, co (Marta dělá ostudu: osedlává a krotí příbuznou před hotelem Holiday Inn).

Zdařilý pochod: jsme naplněni nejenom zážitky.

23. února 2008 – Zimní brdský přechod a Zimní brdská padesátka (50 km)

Účastník: Vašek

Stává se velkou tradicí, že koncem února chodím tento pochod skrz Brdy, letos jsem ho absolvoval již počtvrté. Vícekrát jsem šel snad jen klasiku Praha - Prčice, ale to často nemá s turistikou mnoho společného, spíše to někdy připomíná masovou demonstraci svátečních turistů nebo pochod opilců. Takže na nádraží v Dobřichovicích jsem se v sobotním ránu o sedmé hodině ocitl rád a netrpělivě přešlapujíc čekal na start Brdské padesátky. Z nádraží mě modrá TZ vedla do nemilosrdného táhlého kopce přes vrch Hvíždinec (dříve hojně navštěvovaný pro svůj daleký rozhled, dnes zarostlý) na rozcestí U Šraňku. Tady začínala klasická hřebenovka přes poutní místo Skalka a stále po ČTZ na Stožec. Ze Stožce trasa směřovala do vesničky Voznice, kde jsem poobědval a zároveň vyžebral kontrolní razítko. Brdy byly za mnou, rovinka přede mnou, přes Chouzavou, Mníšek pod Brdy a Rymaně jsem se dostal na rozcestí sv. Václava, opsal zde rozcestník a stále lesem pokračoval do Bratřínova. Ráno se zdálo, že by mohl přijít déšť, ale teď se na mě sluníčko shora hezky usmívalo, šlapalo se prima. Bohužel poslední část cesty z Bratřínova přes Bojanovice, Hvozdnici a Sloup do Davle vedla stále po silnici, posledních zhruba devět kiláčků jsem si rozhodně moc neužil. Byla to taková malá kaňka na jinak hezkém pochodu. Ze Sloupu po ZTZ jsem sestoupal k Vltavě do Davle a zde v cíli v restauraci Vltavanka okolo čtvrté hodiny obdržel zasloužený diplom. Za rok budu určitě zase mezi prvními na startu. Vašek

8. března 2008 – Pochod Dr. R. Šumavského (26 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Luban a Jarda

Tak jako vždy Luboš dělá na „Růžku“ vlny a každému vnucuje start od 10:00 hod. Po ověření ze „skládačky“, že start je od 08:00 hod. okamžitě obvolávám Jardu a Lubana s tím, že půjdeme 26 km, se startem od 08:00 hod. Po trošce zmatcích s přesným místem startu vyrážíme směr Modřanská rokle. Na retenční nádrži odbočujeme doprava, dále okrajem lesa na Cholupický vrch s chatovou zástavbou. Zde se napojujeme na ŽTZ, po které přicházíme až k letišti Točná s první kontrolou. Pokračujeme neznačenou cestou kolem skoro celého letiště, BIKEPARKEM, až na samotu Nouzov. Odtud stoupáme, to už po ZTZ na vrchol Čihadlo, dále podél vodárny na Točnou. Zde si ověřuji opis rozcestníku pro „náš“ pochod a provádíme nákup nezbytných tekutin a Luban mražený Magnum. Až na Točnou jsme pochodovali svižným tempem. Z Točné pokračujeme po ŽTZ a značkou Keltské naučné stezky do přírodní rezervace ŠANCE. Překvapení na vrcholu v podobě opětovně vyrostlých plodů stromu „Staroprameníku“, přesvědčily Jardu s Bárou o existenci vzácného plodícího stromu (viz foto). Na Magnum Luban zkousnul ještě nějaký ten plod a v tu ránu bylo po svižném tempu. Přicházíme přes chatovou osadu ZÁVIST do Zbraslavi – Most Závodu Míru. Měníme turistické značení a po MTZ stoupáme Břežanským údolím okolo mini zoo až k Hálkovu pomníku.

Nejnáročnější stoupání nás vyčerpá od Hálkova pomníku k rozcestí HRADIŠTĚ, kde na nás čeká druhá kontrola. Odtud pokračujeme stále po MTZ (dlouhá trasa; opouští nás na opačný směr krátká trasa) do obce Lhota. V místní restauraci U Urbanů se občerstvujeme (12:00 – 13:00 hod.). Po té pokračujeme na Károv, ještě však stihneme jeden snímek Lubana s kozlem (ta podoba), Ohrobec a skalním sestupem k železniční stanici Jarov s třetí kontrolou. Po ČTZ docházíme podél Vltavy až k železniční stanici Zbraslav – cíl pochodu (14:10 hod.). Pepa - kapitán

22. března 2008 – Jarní kilometry s Duklou (11 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Marta, Vladimír, Tomáš Dr. a Jarda

Na nádraží žst. Zbraslav, kde byl start dnešního pochodu, jsme se dostavili před 10:00 hod. Nedočkavý Tomáš zde byl o chvíli dřív - okolo 08:00 hod. (a má startovní č. 001). Po chvilce čekání na možný start a účast Lenky jsme po startovním foto v 10:00 hod. vyrazili na trasu. Hned od startu jdeme příšerným krpálem po ZTZ na rozcestí Hradiště. Tentokrát se vyhýbáme Hálkově pomníku a podél Břežanského údolí stoupáme mírnější cestou. Trilobity v čele s Jardou do kopce táhne Bára, a tak není divu, že na rozcestí Hradiště byla tato dvojice první. Zde se dohadujeme, kterým směrem po ZTZ se dáme. Nakonec vyhrál „popis trasy“. Podél lesa pokračujeme směrem k Dolním Břežanům. Při výstupu na asfaltovou silnici zahýbáme vpravo a napojujeme se na ŽTZ. Touto silnicí se dostáváme do Lhoty před restauraci U Urbanů, kterou navštěvujeme . Asi po hodině občerstvování pokračujeme po MTZ zpět k rozcestí Hradiště. Cestou Vladimír závodí s Bárou s důvodem prověrky, že Bára před sebe žádného turistu nepustí. Od rozcestí se opět napojujeme na ŽTZ a Károvským údolím ostře sestupujeme do Jarova. Opatrně přecházíme přes silnici a podél (Pepa a Jarda nezbytné občerstvení v nikdy nezavírajícím obchůdku) Vltavy dorážíme ve 13:30 hod. do cíle – žst. Zbraslav. Vladimír a Marta odjíždějí připraveným plechovým ořem na chalupu a ostatní ze Zbraslavského náměstí na základnu (?) Pepa - kapitán

5. dubna 2008 – Za povidlovým koláčem (7 – 35 km)

Účastníci:

7 km - Adélka, Amálka, Vašek

15 km - Vladimír, Marta, Marta-baby, Lenka, Eva (jako host), psi: Sendy, Kimi, Trejsi, Alvar

25 km - Pepa - kapitán

35 km (nedokončených) - Petr

Po páteční domluvě a času se scházíme na Hlavním nádraží v 07:11 hod. a sami dva odjíždíme do Benešova. Na místě jsem se rozhodl, že půjdu trasu 25 km a viděl jsem, jak si Petr vyzvedávál popis na trasu 35 km. Protože každá trasa vedla rozdílným směrem, neotálel jsem a v 08:30 hod. vyrazil na trasu shodnou s trasou 15 km. V zámeckém parku předcházím „nechutně pochodující diskotéku“ která zahlučela jinak krásně zpívající ptactvo. Cestou ke K1 míjím stromy s botanickými názvy Jírovec maďal, Dub zimní, Buk lesní, Javor mléčný, Habr obecný, Kaštan koňský, Hadí smrk, Borovice lesní a po 3 km od startu skoro i K1 (09:05 hod.). Zde nezbytné orazítkování kontroly a občerstvení. Pokračuji dále po společné trase s 15 km a v osadě Racek potkávám dva nezletilé kluky (asi 10-12 let), jak za pochodu proti požívají plechovkové pivo značky „Gambrinus“ (09:50 hod.). Měsíčním údolím stále po ČTZ souběžně s Vidlákovou Lhotou (pro trasu 15 km) pokračuji až do Poříčí nad Sázavou. Zde v se „Hospůdce na růžku“ skrývá K2 (10:55 hod.). Odtud směrem na Čerčany s odbočením do Podmračí, to už po vlastním značení podél Benešovského potoka do Bedrče. Odtud po ČTZ přes Tužinku do Benešova. Cíl jsem „pokořil“ ve 13:35 hod. Po orazítkování se, vyzvednutí diplomu, povidlového koláče a Coca Coly odcházím na nádraží, kde ještě stíhám rychlík na Prahu v 13:56 hod. Na (Smíchovském) „Růžku“ se setkávám s Lubošem – organizátorem pochodu „Za jarním sluníčkem“. Pepa - kapitán

Slunce a modré nebe přivítalo účastníky tradičního sobotního pochodu Za povidlovým koláčem v Benešově. Trilobité (jak se v poslední době stalo zvykem) přijeli individuálně dle různých výkonnostních skupin a to ve čtyřech fázích. Největší skupina na 15 km čítala kromě mé maličkosti ještě 4 baby a 4 psy.

Trasa byla tradiční: od školní jídelny v Jiráskově ulici po červené zámeckým parkem na Konopiště (K1), přes parkoviště, podél Konopišťského potoka do osady Racek a Měsíčním údolím do Vidlákovy Lhoty (K2 + sušenka). Odtud přes Bukovou horu na Chlístov – Žabovřesky a bažantnicí až ke Konopišťskému rybníku. Po nezbytné prohlídce Růžové zahrady (Marta chce mocí mermo získat paví brk, což se nedaří, protože psi zde musejí být na vodítku), po žluté zpět do cíle v BN.

Zde dostáváme koláč, který je letos skutečně částečně povidlový, diplom, razítka, coca-colový nápoj. Pohovoříme s Vaškem a dětmi, kteří sice šli nejkratší trasu, ale zase s prohlídkou zámku a postupně se zase po skupinkách rozjíždíme domů. Tedy kromě Pepy -kapitána, který je již touto dobou na „Růžku“ a Petra, který bojuje sám se sebou kdesi u Čerčan.

Účast nižší než v loni: něco přes 1700 pochodníků díky souběžně pořádaným pochodům v Praze, Okoři a na Vidrholci. Vladimír

9. dubna 2008 – Vítejte na Velikonočním pochodu přes dvě údolí (11 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Jarda s Hankou a Bárou, Vladimír s dcerou Veronikou, oba Tomášové a Luban (7+1+1)

Na druhém letošním pochodu Prahou turistickou se sešel nejen nebývalý počet účastníků (305), ale celkem i slušný počet trilobitů (7). Mohlo za to zřejmě nejen překrásné jarní či spíše už letní počasí, ale také zajímavá trasa a nezvyklý cíl.

Od startu u Salesiánského divadla v Kobylisích jsme šli do Čimického háje, kolem bohnické léčebny do Čimického údolí. Kolem zvířecího hřbitova (velmi pěkně upraveného a opečovávaného - jen kdyby se takto lidé starali i o své příbuzné!), starého bohnického hřbitova (nepřístupný) Bohnickým údolím až k Vltavě na Zámky. Po malém občerstvení u přívozu Pobaba - Podhoří (kde nás dochází Luban) pokračujeme už pouze podél řeky po cyklostezce. Motáme se mezi cyklisty, bruslaři i turisty - připadám si jak v Prčicích. Davy, davy. Kolem zadního vchodu do ZOO stoupáme k Botanické zahradě a na konci ulice vcházíme na vinici svaté Kláry. Zde ve viničním domku je cíl s možností placené ochutnávky vín ze zdejší vinotéky.

Se zapadajícím sluncem odjíždíme mírně unaveni, ale spokojeni, k závěrečnému „růžkovému“ zhodnocení. Přestože jsme na většině míst už v minulosti někdy pochodovali, v této kombinaci dnes poprvé. Velmi příjemný podvečerní pochod, ale mohl být trochu kratší.

10. dubna 2008 – Podvečerní pochod přes most inteligence až do Slivence (8 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Vladimír, Lenka a Tomáš L.

Za mírného mrholení jsme po nezbytném občerstvení v bufíku vyrazili ke schodišti vedoucímu na most inteligence a po něm jsme přešli na druhý břeh Vltavy. V tuto chvíli jsme se ocitli u výpadovky na Strakonice. Zde jsme samozřejmě neriskovali své mladé životy přebíháním, ale použili jsme podchod a pak kolem benzínové pumpy jsme pokračovali po značce až k bývalým lázním. Zde nás čekal pravděpodobně nejtěžší úsek cesty. Čekalo nás totiž stoupání do lesoparku Velká Chuchle. Pak nás zase čekalo klesání dolů a pak už šupky dupky kolem silnice k bývalé Vápence. Zde nás opět přešel humor při stoupání do Slivence.Trasa vedla po cestičce nad chatami, kde sice vedla značka, ale před námi tudy prošlo asi 100 lidí a cesta podle toho vypadala. Před námi šly dámy, které se navíc kochaly, ač nebylo čím, ale aspoň zdržovaly. Po tomto krosu už nás čekalo jen mírné stoupání po silnici a cíl v restauraci Pyramida . Po nezbytném doplnění tekutin nás čekal ještě krátký sprint na autobusovou zastávku a pak už cesta k našim domovům. Přes prvotní hrozbu špatného počasí se letošní první podvečerák vydařil.

Tomáš Pepin Lubovský

17. dubna 2008 – Z Kotlářky přes Vidouli do Hlubočep (10 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Lenka, Tomáš Pepin L. , Pfeiffer L., Vladimír, Pepa K., Luban

Za mírného deštíku vyrazila první parta Trilobitů (Pepa - kapitán, Lenka a Tomáš Pepin L.) na cestu. Přes Plzeňskou ulici jsme hupli do přírody a po mírném stoupání jsme došli k usedlosti Cibulka ze 14. století. Její stav dokládá, že od „kolaudace" nebyla údržbě věnována velká pozornost. Od této ruiny jsme vystoupali až k rozhledně Cibulka a odtud kolem sousoší Diana opět do kopečka a pak zase z kopečka dolů a podél pískovcových skal - přírodní památky Vidoule. Dále jsme putovali směr Jinonice, kde nás opět zkropil déšť a pak po značce barvy zelené přes Novou Ves, Prokopským údolím kolem bývalého koupaliště. Zde nás došel Libor a došel s námi až k občerstvovně pod viaduktem v Hlubočepích, kde se odpojil a šel dále sám. My jsme se rozhodli pro doplnění tekutin a chtěli jsme počkat na později vyrazivší Vladimíra s Pepou K. a Lubanem. Když ale po jednopivové pauze nedorazili, pokračovali jsme dále do cíle. Cíl byl v restauraci U Škopů. Chvíli po nás dorazili i Vladimír, Luban a Pepa K. Dnešní pochod byl sice jen 10 km, ale porce ve zdejší restauraci odpovídaly cca 25 km. Přes počáteční potíže s počasí, se pochod velmi povedl. Tomáš Pepin Lubovský

24. dubna 2008 – Akademickou čtvrtí (5 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Lenka, Vladimír, Pepa K.

Oblíbený každoroční pochod, který organizuje pravidelně Infocentrum, ani letos nedoznal žádných změn. Trasa byla opravdu krátká, dala se pohodlně zvládnout za hodinku, po cestě na desítky osvěžoven, přesto se však na start dostavili pouze čtyři výše jmenovaní trilobité.

Oblíbený sraz na lavičkách před Infocentrem nevyužili tentokrát ani Maredovci, ba dokonce ani zakladatel tzv. „Drvotovy zkratky“ se nepřišel podívat do cíle.

Takže jako vloni: Od startu k muzeu na Karlově, po schodech pěkně doů Na Slupi, Albertovým pěkně nahoru k bývalé Jedové chýši. Odtud opět pěkně dolů oblíbenou a slavnou Apolinářskou, kolem botanické zahrady k Faustovu domu a pak „na slinták“, kolem Kalicha hezky do cíle.

Město ani tvrdou dlažbu či asfaltový povrch jsme neopustili ani na chvíli, Lenka ani na chvíli nezavřela pusu, na Slupi jsme se pokusili o pivo, ale po dvaceti minutách čekání jsme Zlatopramen 11° vzdali. Počasí nám přálo a přibylo nám razítko. A to je asi tak všechno. Vladimír

26. dubna 2008 – Ze Zbraslavic do Zruče (15 km)

Účastníci:

Marta a Vladimír a pes Trejsi

Původně jsme se rozhodli, že na tento pochod nikdo nepojedeme, protože strávit 3,5 hodiny ve vlaku tam a totéž zpět, se nám nikomu nechtělo. Tři důvody (pobyt poblíž Benešova, start až do 12:30 hod. a potřeba vyzkoušet nové boty) mě vedly k tomu, že jsem přemluvil Martu a kolem desáté jsme vyrazili vozem směr Zruč. A dobře jsme udělali!!! Po sice neúspěšné zastávce v Divišově (synagoga dlouhodobě zavřená) a úspěchu v Trhovém Štěpánově jsme měli ve Zruči ještě půl hodiny času do odjezdu vláčku. Navštívili jsme tedy náš budoucí cíl na zámku, kde jsme zjistili, co nás v cíli čeká, a že ještě nikdo nedorazil.

Malebnou krajinou s meandrujícím potokem jsme dorazili v pravé poledne do Zbraslavic, kde byl start ve zdejší sokolovně. To však už Marta dostala hlad na oběd, takže jsme na trasu vyráželi ve skutečnosti až s odbíjením jedné hodiny. Nemělo to však chybu: nikdo za námi, nikdo na dohled před námi – prakticky rodinná vycházka. Cesta nebyla ani tak dlouhá jako rozmanitá: 6 x z kopce a 5 x do kopce. Na prvním kopci Klitoru chtěla Marta dosáhnout vrcholu, což se jí podařilo i bez mé pomoci, neb jsem byl vyčerpán.

Po perfektním vlastním značení, které je na trase již sedmý rok (a nikomu nepřekáží), jdeme od „ohrady s prasátky“ (ve skutečnosti kanci jako kráva) lesem až do Krasoňovic. Zde nejvyšší bod pochodu 521 m n.m. A přichází Hodkov s krásně opraveným soukromým zámkem (pův. majitelé Schebkovi) a hned za vsí u kostela sv. Václava nás čeká K1. No spíš se už balí. Přicházíme k Panskému rybníku (jsme za polovinou trasy), obdivujeme překrásnou přírodu, lovící rybáře z malých dřevěných mol a občerstvujeme se. V nabídce je kromě jídla a pití též položka žížaly za 25,- a červi za 30,- . Nekupujeme!!

Opět do kopce a je tu Slavošov s další kontrolou u kostela (tentokrát bez hřbitova, ale s prohlídkou a výkladem). Abychom stihli prohlídku zámku ve Zruči, natahujeme krok – loukou a lesem kolem potoka několikrát překračujeme trať. Opět šplháme do kopce a prakticky z vrchu přicházíme do Zruče. Předcházíme první turisty, a to už jsme v cíli u kostela na zámku.

Zde nás opět vítá (podobně jako na startu a na K1) pořadatel pan Mojmír Ježek, kterému tímto a celé jeho rodině vzdáváme hold za tento krásný zážitek. Marta s chutí razítkuje, po příslibu, že na zámek a park se podíváme příště. Vladimír

1. května 2008 – Dvořákova Nelahozeves (14 km)

Účastníci:

Vladimír, Marta, Pepa - kapitán, Tomáš Dr. a pes Sendy

A je tu první máj. Většina trilobitů se zřejmě někde líbá pod rozkvetlými stromy (a Petr na Jihlavsku se ničí na padesátce), my ostatní přemýšlíme, zda půjdeme na průvod anarchistů, neonacistů či třešniček. Volba je jasná: jedeme do Kralup – ty jsou nejblíže. Po krátké domluvě vyrážíme kolem deváté z Barrandova. Živá diskuze v autě (a špatní navigátoři) způsobili, že jsme o asi o deset km minuli odbočku na Kralupy a míříme na Slaný. Tož otočit a zpět do Kralup. Než se trefíme do centra, je téměř konec startu. Nicméně i ten stíháme a vyrážíme (zřejmě jako poslední) na trasu. A ejhle: trasa je částí cesty shodná s naším pochodem na Říp. Konečně se vymotáváme z města a tzv. Dvořákovou stezkou, což je příjemná cestička kolem Vltavy, přicházíme do Nelahozevsi přímo před rodný dům A. Dvořáka. Kupujeme poměrně čerstvou TZ a zámek si necháváme „na jindy“. Opouštíme červenou značku vedoucí na Říp a přes most v Miřejovicích překonáváme Vltavu. Chvíli jdeme cestou mezi rodinnými vilkami a ocitáme se v autokempu veltruského zámku. Zde zvolňujeme, občerstvujeme se a zámeckým parkem po modré procházíme kolem zámku (stále se opravuje po povodních v r. 2002). Zahrádkami se stáčíme opět k řece, podél níž (tentokrát v opačném směru tj. proti proudu) jdeme až do cíle na turistickou základnu na okraji Kralup. Zde si zkusíme několik dětských dovednostních soutěží a jdeme „zdarma“ 3 km k autu zaparkovanému v centru. Ještě jednou zbytečně navštěvujeme INFO ČD a pokračujeme vozem do Holubic pro TZ. Napotřetí se trefujeme na správnou cestu, ale tato románská zajímavost stojí za to. V Budči u Zákolan již tak úspěšní nejsme, a tak míříme přes Černošice domů. Celkem úspěšný výlet: 2 známky, příjemné počasí a pochod prakticky bez převýšení!

17. května 2008 – Olbramovice – Prčice

V 6 hodin ráno jsme měli sraz s Pepou - kapitánem a Lubanem na pumpě na Lihovaru. Hned na to jsme jeli autem do Olbramovic, tam jsme auto nechali. Posilnili jsme se a vyrazili jsme na start.

V půl 8 ráno jsme vyrazili na cestu. Hned na prvním kilometru nás potkalo neštěstí, šli jsme mokrou trávou, až jsme nakonec měli mokré ponožky. Asi po 4 nebo 5 kilometrech jsme byli ve vesnici Vrchotovy Janovice, kde jsme se šli podívat na zámek, kde byla 1. kontrola a stánek s občerstvením. Ale hned po posilnění jsme museli vyrazit. Kilometr od Janovic jsme přišli do Velké Lhoty, kde byla 2. kontrola. Nejspíš 2 kilometry dál byla malá vesnička Bezmíř. Ale tam jsme se nezdržovali a šli dál. Hned po kilometru jsme narazili na vesnici Vojkov, kde byla 3. kontrola. Dali jsme si razítko, posilnili jsme se jako vždy a vyrazili dál. Na kopečku jsme prošli malou vesničkou Lavičky, kudy jsme šli až do vesnice Mezné. V Mezné byly jako vždy stánky s občerstvením. Další vesnice se 4. kontrolou byla Jesenice. Chtěli jsme se jít naobědvat, a tak jsme se šli podívat do restaurace, ale bohužel bylo zavřeno.Ta smůla se může stát jenom nám. Tak jsme šli na kontrolu, která byla tajná. Prošli jsme také přes vesnici Vršovice. Ale když jsme byli asi půl kilometru před cílem, tak jsme zjistili i jiné lidi, kteří šli tento nádherný pochod, že jsou špatně označené šipky. Nakonec jsme to zvládli. Nakonec jsme dorazili zpoceni do CÍLE. V cíli bylo už hodně lidí, a jako každý rok různé stánky. Botička byla SVĚTLE MODRÁ, což jsem si myslela hned na začátku. Tento pochod do Prčic roku 2008 byl velice krásný. Moc se mi to líbilo. Už se těším na příští rok, na tu krásu, abych se mohla pokochat krásnou přírodou. Adélka

22. května 2008 – Průhonickým parkem do Křeslic (8 – 10 km)

Účastníci:

8 km - Lenka

10 km - Pepa - kapitán a Vladimír

Přilepen zády na sklo předních dveří autobusu jsem dorazil na start v Průhonicích, kde už mě v občerstvovací stanici čekal Pepa - kapitán (Lenka už je v této době kdesi na trase).

Spolu asi s dvěma sty pochodníků vyrážíme na trasu do Průhonického parku, který je v této době nejkrásnější pro své rozkvetlé rododendróny. Kocháme se vilkami našich milionářů, obdivujeme upravené zahrady a zahrádky. Procházíme oběma částmi parku kolem rybníků a úzkého ještě voňavého Botiče. Vycházíme u zámku, kde Pepa zakupuje TZ a dostává pěkné razítko. Jsme opět v centru Průhonic, ale ne na dlouho: nastupujeme na ČTZ, která nás údajně dovede až do Křeslic. A také, že ano. Bahnitými lesními cestičkami stále podél Botiče podcházíme rychlostní komunikaci D-1 a vylézáme u České chalupy (dříve motorest). Pokračujeme cestičkou s kluzkými kameny a kořeny (jeden pád do bahna jsem si neodpustil) až k dětskému areálu v Křeslicích. A to již vidíme dub, kde správně předpokládáme restauraci U dubu, cíl naší cesty. Opravdu velmi zajímavá procházka místy, které dosud nikdo z nás neznal.

A nyní přichází nejhorší zážitek pochodu: neochotná a nervózní obsluha mě po chvíli čekání vytočila tak, že jsem vybídl Pepu k dalšímu pěšímu pochodu (do náhradní restaurace). Netušili jsme ovšem, že tato byla jediná a naše cesta tudíž skončí až na Jižním Městě o 3 km dále. Závěrečné doplnění ztracených tekutin tedy jistí až „Růžek“ o dvě hodiny později. Vladimír

24. května 2008 – Říp

Kontrola č. 4:

Jak vypadá místo pro kontrolu č. 4 jsme zjistili až po vystoupení z podřipského motoráčku ve Ctiněvsi. To se na nás ale již hrnulo 25 nedočkavých turistů, kteří chtěli vyrazit na nejkratší trasu - 3 km - pochodu na památný Říp. Po jejich odchodu nastal klid, a tak jsme měli dost času na prohlídku nejbližšího okolí. Vlak jezdil asi jednou za tři hodiny, a tak pouze občasné projetí auta připomínalo blízkost civilizace.

Kolem půl jedenácté se začali objevovat první turisté, kteří však šli po vzdálenější cestě a místa s naší kontrolou si téměř nevšimli. Proto jsme přestěhovali své "ležení" ze zastávky ČD na rozcestí proti autobusové čekárně. Ovšem i odtud jsme museli voláním upozorňovat na naši kontrolu. Občas přicházeli jednotlivci i skupinky pochodníků, avšak po většinu času nikdo. Takže jsme si dlouhou chvíli krátili třeba pozorováním motýla, který se zabydlel Zuzce na kalhotách. Sluneční paprsky přidávaly na intenzitě a zásoby pití se tenčily. Proto jsem se vydal do obce hledat zdroj tekutin, což nebylo obtížné a brzy jsem se vracel s plnými petlahvemi studeného moku. Zuzi mezitím odbavila větší skupinku pochodníků.

Postupně se začali objevovat účastníci, kteří prošli už i cílem a nyní se chtěli vlakem vrátit do svých domovů. Od nás se dověděli, že první a zároveň poslední vlak odjíždí až v 18:00 hodin.

Když už se zdálo, že počet startujících je uzavřen, procházel po cestě mladý pár. Tak jako na většinu, i na ně jsme volali, zda jdou pochod, aby neminuli kontrolu. Odpověděli nám, že si jdou pochod svůj vlastní, ale diplom by rádi na vrcholku dostali. A tak se odpoledne stali posledními přihlášenými účastníky pochodu na památný Říp.

I my jsme si nakonec prošli nejkratší trasu a vynesli na vrchol tajnou depeši v obálce pro jednoho člena KČT. Libor Pfeifer

29. května 2008 – Z Podolí oklikou na Pankrác (8 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Vladimír, Lenka

Mimořádný začátek pochodu: žádná zastávka MHD, žádná hospoda, ale cukrárna!! A navíc Pepa - kapitán před ní stojí a cucá zmrzlinu!! Lenka je už tou dobou na trase, takže ji opět nepotkáme. Za velkého podvečerního dusna vyrážíme směr Vyšehrad, tunýlkem na Ostrčilovo náměstí. První stoupání nás tak vyčerpalo, že hned volíme doplnění tekutin v malé podzemní restauraci v Lumírově ulici. Parkem na Folimance kolem Botiče a sportovní haly dorážíme na další stoupání po Nuselských schodech. Dosud žádné překvapení, tyto trasy již známe, zrovna tak jako pokračování do Havlíčkových sadů (Grébovka), kolem vinice až k nádraží Vršovice. Po cestě se nás snaží svést z cesty řada dalších milých hospůdek a restaurací, ale odoláváme. I na náměstí bratří Synků. Další stoupání kolem slavné restaurace U Bansethů, kolem radnice až k restauraci Na Paloučku, kde po dlouhé době podléháme. Odměnou nám je skvělé plzeňské a pohodlné sezení na polštářích. To už nám do cíle zbývá opravdu jen kousek: kolem slavné Krušovické podcházíme dálnici, pokocháme se kostelíkem sv. Pankráce a scházíme k restauraci Na Klikovce, kde je cíl. Popis pochodu v závěru říká: opět jsme si ověřili, jak je Praha kopcovitá. I proto se spouštíme z kopce dolů do Podolí a odjíždíme tramvají domů. Těšíme se na příští čtvrtek, kdy je náš trilobití pochod, ale přírodou. Vladimír

7. června 2008 – Pytláckými roklemi (22 km)

Účastník: Pepa - kapitán

S Lubošem jsme se domluvili, že se pokusí sehnat co nejvíce trilobitů na tento pochod. Dokonce slíbil účast i Jirka, který se na sraz u pokladen hlavního nádraží ale vůbec nedostavil. Já jsem do vlaku přistupoval z nádraží Vršovice. Do Říčan žst. - místo startu – vlak přijel v 07:12 hod. Okamžitě po vyplnění přihlášky jsem vyrazil na trať (07:20 hod.). Příjemným stoupáním Říčanským lesem po ZTZ přicházím v 08:00 hod. k první kontrole - 3,5 km. Bez jakéhokoliv zdržování pokračuji přes Tehov k rozcestí V Jedlici (08:30 hod) po 6 km od startu. Odtud po ŽTZ, tentokrát po silnici, do vesnice Klokočná. Zde před místním hostincem pod slunečníkem na turisty tras 17, 22, 33 a 50 km čekala dvojčlenná kontrola (K2 - 7 km; 08:45 hod.). Díky tomu, že hostinský chystal slavnostní tabuli k oslavám narozenin, požádáním byla možnost se poprvé občerstvit zlatavým mokem. Cyklotrasou, stále po silnici, pochoduji přes Svojetice (10 km) do Louňovic. Zde na nás čekala kontrola, podle popisu K5. Čas průchodu jsem zapomněl napsat, protože jsem se zakecal při nákupu turistických známek pozvánkou na náš pochod. Za Louňovicemi se přecházela značně frekventovaná hlavní silnice a zbytek cesty až do cíle se šlapalo po lesních cestách. Nejprve po MTZ okolo Mukařova a poté po ČTZ přes Janovický les a Strašín do cíle – restaurace a koupaliště Na Jurečku (11:50 hod). Tam již na mě čekali trilobiti z 10. Nezbytná razítka ... a ... fofrem … na nádraží … 12:22 hod. odjezd. Celkem asi 1,5 km na nádraží s „hlemýždi“ v zádech jsme zvládli s chlupem. A ten chlup byla rezerva na společné foto. Pepa - kapitán

22. listopadu 2008 – Stromkový pochod (13,5 km)

Celková účast:

2 pořadatelé: p. Dobeš se synem

7 trilobitů (Marta, Marta - bejby, Pepa - kapitán, Vladimír, Lenka, Libor a Zuzka)

1 host: pan Perlík

2 psi: Alvar a Trejsi

Tento sobotní pochod jsme zvolili jako protiváhu „Drahaňskému údolí“, které se nám moc nezamlouvalo. Start byl kolektivní v 9:30 hod. ze žst. Řevnice a jediná možnost tedy byla jet z Prahy vlakem ze Smíchova v 9:04 hod. To jsme si mysleli všichni kromě Libora se Zuzkou, kteří byli na startu již o hodinu dříve.

Protože se jednalo o ??? ročník pochodu, který vede vždy stejnou trasou, na startu jsme se sešli pouze naše skupinka a dva pořadatelé. Takže spíše výlet s průvodcem. Za poměrně příznivého počasí jsme vyšli po MTZ na Hvíždinec (nikoli tedy očekávaným vražedným krpálem, ale poměrně snesitelným obloukem). Cesta však byla poměrně náročná nejen kvůli častým změnám počasí, ale též věčně se motajícím psům na úzkých cestičkách a rozverným nápadům starší Marty (koulování, honění se, apod.) Takže asi po dvou hodinách jsme dosáhli nejvyššího bodu naší trasy: rozcestník U Šraňku. Odtud jsme si odskočili na vyhlídku Hvíždinec (476 m n. m.). V tu chvíli se počasí umoudřilo, přestalo sněžit a z vyhlídky se před námi otevřel překrásný výhled na Berounku a celé údolí. Následuje focení, občerstvení a zápis do vrcholové knihy (poslední trilobití zápis ze Zimního přechodu Brd tam však není, neb kniha je od října nová).

Vracíme se na rozcestí a po ČTZ a posléze ŽTZ dojdeme do Všenor (oproti původně plánovaným Dobřichovicím). Tento náročný sestup již známe z našeho prvního přechodu Brd v roce 2006 (kde Luboš zničil svou zánovní obuv), ale v opačném směru. Kolektiv se dočasně trhá vinou Marty a girls, které tvoří jakousi oslavnou báseň a kromě rozpadající se propisky ztrácí i na tempu udaném Pepou. Nicméně do Všenor sestupujeme již společně a obědem U Zdeňky ukončujeme tento příjemný pochod – výlet. Odjíždíme kolektivně vlakem směr Praha, kromě několika zvláštních jedinců, kteří jdou do Černošic pěšky (Marta-Libor-Zuzka a chudák Trejsi). Vladimír