2012
Mezi rybou a ptákem (25. prosince 2012)
Start – metro B „Jinonice“ (8:00 – 10:00)
Cíl – opět v oblíbené restauraci U Knotků v Holyni (10:00 – 15:00)
Všichni účastníci obdrželi kromě nového typu barevného diplomu také pěkné nové razítko a buton (červený) se stejným motivem. Na kontrole pak občerstvení (kvalitní tukové vánočky, dobrý čaj a na delší cestu i sušenku. Jen ten rum chyběl J) – to vše tentokrát v množství dostatečném. Další lidé pak v cíli splnili "Trilobití pochodník“ za 10 účastí na našich pochodech a již pokračují ve druhém stupni. Překrásný odznak stojí za to. Trasa: Podobně jako již vloni byly tentokrát připraveny trasy dvě: 11 km (rodinného typu, středně náročná): Jinonice – Děvín – Zlíchov – Hlubočepy – Holyně. A delší, cca 25 km: po stejném začátku od kontroly na Zlíchově po cyklo do Velké Chuchle, Radotína přes Lochkov až do cíle v Holyni.
Počasí: nám opět přálo, dokonce i slunce vysvitlo - asi 9°C , v hospodě i více.
Celková účast: 117 pochodníků, z toho 28 na delší trasu (vloni 29)
Připravili: Vašek a Adéla (start), Pepa-abbé a Luboš (kontrola), Vladimír s dcerou Veronikou (cíl), Luban (kontrolní projití). Jarmila se tentokrát ochotně ujala prodeje trilobitích „suvenýrů“ a Pepa-kapitán se pokoušel prodat trika z předchozí Pražské stovky. Návrh trasy opět Vladimír.
Komentář: Všechno tentokrát klaplo na „výbornou“- zřejmě dobrá příprava akce (občas je třeba se trochu pochválit). Připomínek bylo minimum, je pravda, že několik turistů tentokrát do cíle nedorazilo a trasu si zkrátilo, dali však aspoň o svém rozhodnutí telefonicky vědět. A to je též pokrok!! Několik úseků v Prokopském údolí, zejména pak za Červeným lomem, bylo i přes oblevu stále hůře průchodných a rovněž pár lidí si zakufrovalo, ale i to je obvyklé a k turistice to patří. V cílové restauraci U Knotků byla tentokrát nabídka jídel velmi rozmanitá, ale jako obvykle na konzumaci byli spíše pochodníci z delších tras, pořadatelé a jejich skalní příznivci, kteří si celodenní pochod obvykle spojí i s občerstvením a příjemným posezením či odpočinkem. Děkuji tímto všem členům Trilobitu, kteří se v tento sváteční den „obětovali“ a účastnili se jako pořadatelé na svých pozicích. Rovněž i ostatním, kteří nás přišli podpořit, namátkou Olafovi a Ivanovi Čihákovi a dalším. Vladimír
Do Holyně bez holinek (27. října 2012)
Tak již sedmý ročník tohoto našeho nejstaršího pochodu je minulostí. Počasí k nám letos nebylo vůbec milé: pochodníci nejprve pořádně promokli, poté déšť zmrzl a ostrý vítr šlehal do tváří a nakonec začalo hustě sněžit a napadlo asi 15 cm sněhu! Při procházení trasy jsme museli kvůli stavebním pracem, prováděným na propojce mezi Chuchlí a Lochkovem, trochu improvizovat a hledat vhodnou cestu. Nakonec jsme vzali zavděk polňačkou, kterou nikdo z nás předtím určitě ještě nešel. Počasí odpovídal i počet účastníků (86), což je asi tak třetina počtu, který bývá obvyklý. Naopak překvapením bylo, že devatenáct odvážlivců si trouflo na trasu 50 km. Do cíle jich však dorazilo jen jedenáct. Zvláštní poděkování patří trilobiťákům, kteří i v tomto nečase vydrželi na svých kontrolách a vyrtvale pochodníkům razítkovali a ždímali popisy tras.
Cíl byl jako obvykle v restauraci U Knotků v Holyni, kde jste nám opět napsali pár milých postřehů a vzkazů do naší Kroniky. Holinky jsou tedy za námi a doufám, že se všichni ještě sejdeme na našem posledním pochodu „Mezi rybou a ptákem“, který se koná jako jediný v republice dne 25. prosince. Přijďte se s námi rozloučit se starým rokem a připít si na ten nový – snad alespoň stejně úspěšný! Ještě jednou díky všem, kdo s námi na sobotních „holinkách“ promokli a těšíme se na vás na našich budoucích akcích! Vašek
Od hřbitova ke hřbitovu I. - PPP č. 30 (11. října 2012)
Od startu se prošlo Ďáblickým hájem a šlo se po ZTZ téměř až do cíle: za konečnou v Kobylisích se pokračovalo hájem Čimickým až do Bohnic. Přes PP Velká Skála kolem Pusté vinice dolů k Trojskému zámku. Přes most a Císařský ostrov rovnou do Královské obory. Kolem bývalého Císařského mlýna do cíle v již zmíněné restauraci v Bubenči (nedaleko místního hřbitova). Zde už jsme seděli a razítkovali s Pepou-abbé a o suvenýry se tentokrát staral Ondra. První hodinu nebyl čas ani na konzumaci a z razítek se téměř kouřilo. Pochod se zřejmě líbil, padly i nějaké pochvaly, ale pár výčitek kvůli tmě ve Stromovce také. Bohužel tma padla již příliš rychle a pochod byl poměrně dlouhý (9 km), a tak než se rozsvítily lampy… byla tma jak ve Stromovce:o) Nakonec však spokojenost po všech stránkách. Vladimír
Pražské výhledy II. - PPP č. 27 (20. září 2012)
Náš poslední letošní PPP byl zároveň první z řady „hřbitovních“ pochodů. Zamýšlím každý rok udělat nejméně jeden, a to pokaždé v jiné části Prahy. Podmínkou je dobrá dostupnost startu (nedaleko hřbitova) a vhodná restaurace v cíli (nedaleko hřbitova). Letošní první ročník byl sice již v podzimním čase, ale počasí dušičkové nebylo a opět nám přálo. Start v Ďáblicích na konečné u hřbitova obstarali tentokrát Jarmila s Tomášem. Bohužel dopravní zácpa způsobila, že Jarmila s popisy dorazila až přesně o půl páté, a tak se zamýšlený dřívější start (z důvodu rychlého stmívání) nekonal. Kontrola tentokrát žádná nebyla, trasa bohužel dost kopírovala pochod před dvěma týdny, a to dokonce včetně cíle v restauraci U Pramene. Přesto (a to nás překvapilo i potěšilo) si našlo cestu na start 183 věrných turistů.
Po delší době zase jeden podvečerní pochod. Na startu v restauraci Na Jezerce v Braníku vartovali Pepa - kapitán s Lubanem (měl popisy s sebou v práci a v případě přesčasů by bylo po pochodu). Poprvé náš pochod začínal přímo v restauraci, a tak jsem se trochu obával, zda-li všichni nakonec ze startu vyrazí, zvláště když je čekalo trojnásobné stoupání …J Ale nakonec došlo všech 173 pochodníků - odvážlivců, kteří se na trasu vydali. Hned ze startu je totiž čekalo stoupání na Dobešku (krásný výhled na smíchovskou stranu), pak pozvolný sestup dolů na Jeremenkovu ulici a hned za ní opětovný výstup na Kavčí hory.
Po chvilkovém odpočinku opět sestup po schodech (zde u Clubu Time Out čekala kontrola s razítkem – Vašek). Jeden hezčí výhled na Prahu než druhý. Pokud jste nespěchali, tak jste se i pokochali. No a po překonání Sinkulovy ulice následuje výstup (tentokrát nikoli po podolských schodech, ale kolem kostela sv. Michala archanděla) až na Vyšehrad, kde byl v restauraci Na hradbách tentokrát náš cíl.
Naštěstí nepršelo, takže jsme si stanoviště zvolili na zahrádce pod slunečníky (Vladimír, Ondra a Jarmila, která prodávala trilobití suvenýry). Protože byla už druhá polovina září, rychle se setmělo a poslední hodinu už jsme neviděli a „mrzli“ na místě. Přesun do restaurace jsme zavrhli. Když už jsme cíl sbalili, dorazila za minutu osm avizovaná skupina matky s dvěma dětmi (dnes jedinými). Ještěže jsme neutekli!! Takže resumé: počasí nám přálo, účast slušná, lidé spokojeni, i když unaveni. Trasa krátká, ale ta stoupání samozřejmě dají zabrat. Nejúspěšnější plniči Trilobitího pochodníku již získávají odznak za deset našich absolvovaných pochodů. (Zajímavostí bylo i to, že nakonec dorazil účastník z Jezerky, ale od divadla v Praze 4). Vladimír
Čtyři řeky s Trilobitem - Sázava - 5. ročník (1. září 2012)
Lukách pod Medníkem se připojovala poslední desetikilometrová trasa a pro všechny společně byl cíl v restauraci Chýše kousek před nádražím v Davli. Hrozby meteorologů možná pár lidí odradily, ale ti, co přišli, si pochod jistě užili a doufáme, že i kladně hodnotili. Nakonec pár kapek spadlo, ale to snad ani nestálo za řeč.
Kartami trochu zamíchaly České dráhy se svým obvyklým zpožděním, snad ani jeden spoj nejel po posázavské trati podle jízdního řádu, ale to vlastně již také není žádné překvapení, to by spíše bylo, kdyby tomu bylo naopak...
Pátý ročník tohoto pochodu podél krásných českých řek je již minulostí. Loňský rok jsme zakončili první sérii odznaků a vám, kteří jste splnili záznamník, vydali i celkový odznak. Letos tedy otevíráme druhou sérii v nových barvách a druhý stupeň záznamníků. Hnědá barva letošních odznáčků se k Sázavě dokonale hodí, jak jsem se přesvědčil na nádherné vyhlídce nad soutokem s Vltavou - vřele doporučuji, přístup přes Hradišťko a stojí to za to. Voda přitékající zprava od Sázavy zbarvuje relativně čistou Vltavu do okru a vše je zde jako na dlani. Je možná vhodné na tomto místě připomenout, že ke splnění záznamníku není důležitá posloupnost řek, ale opravdu stačí čtyři razítka z jakýchkoli ročníků. Ale teď již k samotnému pochodu:
Start padesátky byl na vlakovém nádraží v Mirošovicích, odkud milovníci dlouhých túr mířili přes Senohraby k Sázavě a dále podél řeky do Čerčan. Zde začínali svou pouť ti, kteří zvolili čtyřicítku a přes Poříčí nad Sázavou spěchali do Týnce nad Sázavou. Na nádraží se napojovala třicítka a společně šplhali do hornopožárských lesů a poté zase dolů na malé nádražíčko v Prosečnici, kde se přidávala dvacítka. V
Nevím jak vy, ale já osobně jsem si dal v cíli guláš, dokonce dvakrát a dlouho jsem takový nejedl - tedy samozřejmě tak výborný. Nechali jsme také udělat trika pochodu, téměř všechny jsme prodali a za rok vás v nich rádi uvidíme. Tímto všem, kteří s námi v sobotu vyrazili, děkujeme a těšíme se na příští rok, tentokrát podél břehů Berounky. Vašek a Trilobit Barrandov
Kudy chodili trempové aneb sejdeme se v Pikovicích - 2. ročník (4. srpna 2012)
Hřejivé sluneční paprsky doprovázely na trasách všechny účastníky druhého ročníku tohoto pochodu.
Start jsme tentokrát umístili na autobusovou zastávku do Štěchovic a cíl v Pikovicích "přešoupli" do kempu u řeky. Pochodující si mohli vybrat z tras v rozmezí 9 - 50 kilometrů. Přivítali jsme opět turisty a trempy ze všech koutů naší domoviny, letos nás kromě našich tradičních sponzorů podpořilo také Country radio formou propagace na webových stránkách a dokonce v živém vysílání v pozvánkách na akce.
Vše odstartovalo brzy ráno, kdy vyrazila startovací četa do Štěchovic a zároveň se rozjely na své stanoviště kontroly s razítky. V cíli vyrůstaly stany, narážely se sudy s pivem, chladily se limonády, opékaly klobásky... Cíl v pikovickém kempu byl vůbec hodnocen velice kladně, zachováme ho tedy v této podobě i do dalších ročníků.
Těší nás, že se vám líbí naše nápady (nově si můžete lepit samolepky našich sobotních pochodů do speciálních "samolepníků", které pro vás máme připravené v cíli.) Na dračku šla trika pochodu, záznamníků pochodů s Trilobitem máme prodáno daleko přes stovku, mnoho krásných vět, které jste nám napsali do kroniky, si budete moci brzy přečíst v Ohlasech z pochodů.
Na startu jsme slavnostně předávali památeční triko desetitisícímu účastníku našich pochodů, samozřejmě, že v něm musel celou trasu projít. Celková účast dosáhla téměř 200 lidí. Možná jsme čekali trochu víc, ale je třeba si uvědomit, že se jednalo teprve o druhý ročník, tedy ještě v záběhu. Věříme, že si "Trempové" najdou místo ve vašem kalendáři a v příštím roce nás opět poctíte svou návštěvou. Zároveň vás zveme na naše další pochody a doufáme, že Trilobit Barrandov se opravdu stane klubem vašeho srdce, jak tomu hlásá propagační samolepka, kterou rozdáváme na našich pochodech. Vašek a Trilobit Barrandov
Memoriál kamenného brouka - 6. ročník (30. června 2012)
6. ročník tohoto našeho pochodu se nesl ve znamení slabšího zájmu z posledních ročníků, proto jsme vypustili pátek a neděli a zrušili stokilometrovou trasu. V Radotíně na vlakovém nádraží vycházely krátké trasy, ty delší potom z Vraného nad Vltavou. Kontroly byly rozmístěny v Chuchli u minizoo, v restauracích na Zbraslavi a ve Zvoli a na rozcestí Na Dolích, kde to bylo i s občerstvením.
Počasí s námi (tedy hlavně s vámi) trochu laškovalo - ráno nám ve Vraném dokonce pršelo a zvedal se silný vítr, postupně ale teplota nemilosrdně stoupala a v cíli bylo vidět, že mnozí toho mají, jak se říká „plné zuby". Z ohlasů v cíli a v kronice je jasné, že největší bomba byl radotínský kopec, ke kterémuž nápadu jste nám srdečně gratulovali... Ale „zdrávi došli" všichni a v cílové restauraci Na Jezerce s námi mnozí poseděli do pozdních večerních hodin. Celkové numero 149 vykazuje o 50% více účastníků než na loňské třídenní akci, což by mohlo znamenat, že se tomuto dosud nespravedlivě opomíjenému pochodu blýsklo na lepší časy. Tak tedy děkujeme za účast a již nám klepou na dveře „Trempové" a „Čtyři řeky" - tentokrát Sázava. Na obě akce vás samozřejmě srdečně zveme, bude to super - takže na viděnou a zachovejte nám přízeň. Vašek a Trilobit Barrandov
MKB z pohledu Vladimíra:
Memoriál kamenného brouka – jeden z našich stěžejních, ale tak trochu problémový pochod. Na to, co jsme od něj doposud očekávali, snad trochu konečně splnil letos. Po předchozích pokusech o vícedenní pochod pro pochodníky z celé ČR včetně ubytování a pokusu o „stovku“ (či dokonce Trilobití 111) jsme po úvaze tento pochod zkrátili na sobotní, klasický, s pěti trasami (v rozmezí 11 - 46 km). A snad se to i vyplatilo. Start byl tentokrát ze dvou míst:
"krátké“ 11 + 16 km ze žst. Radotína (doména Andy a Lídy) a „dlouhé“ 24 – 37 – 46 km z Vraného nad Vltavou, rovněž z nádraží (Vašek a Pavel).
Podle předpovědi mělo být tropické horko, ale toho rána tomu opravdu nic nenasvědčovalo: mlžný opar, trochu sauna a dokonce i krátké přepršky. Nicméně předpověď našich „kamarádů“ meteorologů opravdu nelhala a odpoledne nás obdařilo skutečně slušným infarktovým hicem. Ještěže jsou naši příznivci zkušení turisté a nakonec snad ani nikdo nevzdal. A jak to celé probíhalo?
Brzy zrána vyráží na start Vašek s Pavlem do Vraného, kde ukryti v závětří nádražní restaurace odbavují první nedočkavé pochodníky (popisem s mapou, sušenkou a bonbony na cestu). První nedočkavci jsou zde již od půl šestéJ. Vašek rovněž umisťuje vozem Ondru na kontrolu do Zvole. Kolem sedmé sem doráží i Vladimír s Lubanem a přebírají chladničku s bagetami. O chvíli později již na kontrole V Dolích (za Davlí) chladí v jezu Záhořanského potoka citronová a grepová piva a vodu pro žíznivé turisty. Rozkládají rovněž stoleček, křesílka a denní tisk. Ale zvědavců je okolo dost a už přichází i první turista…
Tudy vedou obě dlouhé trasy a prakticky nikdo (až na jednu slečnu) občerstvení neodmítá. Zde se ale také trasy dělí a sejdou se opět až ve Zvoli, kde před místní restaurací čeká pod slunečníky Ondra. Začíná se vyjasňovat a být slušné horko. Nám však kontrola končí, všichni v pořádku prošli, a tak se po jedenácté balíme a odjíždíme do cíle na Jezerku. Po cestě ještě sbíráme Pavla z Vraného.
MKB z pohledu Ondry:
V 7:47 hod., tedy asi s tříminutovým zpožděním, jsem dorazil vlakem do Vraného. Tam již bylo v plném proudu (od 6 hodin) startování turistů. Ještě jsem chvilku počkal a potom mne Vašek odvezl na kontrolu k hospodě ve Zvoli, abych jí mohl v 8:00 hod. zahájit. Když jsme s Vaškem dorazili k hospodě, tak již seděly na terase pod slunečníky dvě nedočkavé turistky (první čtyři turisté byli rychlejší a kontrolu ještě nezastihli). Ani jsem neměl vše vybaleno a již jsem udal první razítka. Potom jsem začal vybalovat potřebné věci. Přesunul jsem se o stůl blíže ke vchodu na terasu, protože k mému štěstí se sluníčko schovalo za mraky. Ještě jsem přemýšlel, kam umístím ceduli ,,KONTROLA“, ale napadlo mne, že ji uváži na provázek mezi dvě lampy na zídce. A úřad začal. Ráno kolem deváté začalo pršet a také začali chodit ve větším počtu první turisté. Ti byli ovšem zklamáni ještě zavřenou hospodou a jeden turista prohlásil z legrace, že by ta hospoda měla být otevřená od začátku. Že někde to takto funguje. Nicméně jsem mu to patřičně, v míru, klidu a pokoji vysvětlil. Ale ten šel naštěstí jen 24 km. Mezi tím vysvětlováním se však zvedl vítr a začal si s cedulkou pohrávat tak, že se i chvilku vznášela jako drak nad zítkou. Tak jsem jí rukou rovnal a poté zatížil dalšími papíry a od té doby byl klid. Asi tak do 11:00 hod. se honily mraky a občas sprchlo. Po jedenácté hodině se začalo vyjasňovat a oteplovat. A to již přicházeli turisté z trasy 37 km a chvíli jsme seděli u stolu a kecali. Po poledni jsem si dal oběd.
To již přicházeli i z trasy 50 km. Před druhou odpoledne bylo již takové horko, že jsem byl zpocený již vsedě. I na turistech bylo vidět, že je opravdu horko. To bylo skutečně všem. Rovněž na ženách to bylo znatelně vidět. S předposledním turistou jsme chvíli pili pivo a debatovali. Před druhou jsem volal Vaškovi, že nedorazili ještě 3 lidi z trasy 24 km. Ale to již bylo téměř jasné, že nedorazí. A tak jsem po dohodě s Vaškem opustil kontrolu dříve - před půl třetí, protože s výjimkou těch třech všichni dorazili. Vyrazil jsem v tom horku asi 5 minut po odchodu posledních turistů směrem Zbraslav a Komořany, kde jsem si vyzvedl kolo a kolem půl šesté dojel za ostatními do cíle v restauraci Na Jezerce.
Hlubočepy trochu jinak III. aneb Po žluté rovnou za nosem - PJP č. 11 (17. května 2012)
Tento náš druhý „čtvrteční“ pochod se opět zařadil mezi spíše zdařilé: počasí tentokrát přálo, bylo tak akorát na turistiku - tzn. nepršelo, nesněžilo, nebylo bláto, ale ani extrémní vedro. Snad i proto přišlo 174 lidí (z toho 2 děti), i když počty již nedosahují loňské úrovně. Jsou za tím nejspíš i nové úterní pochody, protože snad žádný pochod zatím letos nepřekročil dříve obvyklou dvoustovku. Co je ale zajímavé: chodí stále více a více nových tváří a mládeže (takže je to vlastně pozitivní:o))Letos byl pochod „Hlubočepy“ tak trochu jiný než předchozí, neb se šlo téměř celou cestu po žluté značce. Start byl v Jinonicích na metru a šlo se kolem restaurace U Bůčka přes Butovické hradiště do Prokopského údolí. Pak znovu do kopce nad Klukovice, kolem restaurace Černý kohout, pod Barrandovským sídlištěm a pak dolů do Hlubočep, kde byl v Besední restauraci U Ritschelů cíl.
Původně byl zamýšlený v zahradní restauraci, ale pro přece jen chladnější počasí jsme nakonec zvolili variantu: vnitřní prostory této oblíbené restaurace. Pochodníci - i když nevím proč prý tentokrát někteří bloudili??:O( - dorazili všichni včas a byli opět vesměs trasou nadšeni. Zatímco na startu byl tentokrát již zkušený Pavel s „novickou“ Lídou, v cíli Pepa - kapitán s Vladimírem rozehráli virtuózní razítkový koncert a Vašek nabízel doplňkový trilobití sortiment (samolepky, butony, pochodníky apod.).
Z Trilobitu se tentokrát pochodu aktivně zúčastnili:
a) na startu Lída a Pavel, který si pochod posléze prošel
b) v cíli Vladimír, Vašek, Pepa - kapitán
c) Andrea a Ondra jako řadoví turisté
Po cestě bylo možno získat razítka a ochutnat tekutiny v restauracích U Bůčka, Černý kohout, U Škopů a v cíli U Ritschelů (že Milane?). Trochu pochod tentokrát ovlivnil i čtvrtfinálový zápas v hokeji (náš tým se Švédskem), a tak hokejoví nadšenci dali zřejmě přednost jeho sledování před turistikou. Zajímavostí bylo i to, že shodou okolností byla od 19:00 hod. v restauraci „živá“ country kapela, takže několik lidí včetně jediné účastnice z Turbanu (Věry) posedělo a poslouchalo i po skončení akce. Vladimír
Karlštejnská tlapička - 2. ročník (28. dubna 2012)
V Praze bylo nejtepleji za poslední dvě století (27,7 °C), na hřebenech Krkonoš se však stále lyžuje (138 cm sněhu) a Trilobit pořádal 2. ročník Karlštejnské tlapičky. Tak mohl znít rozšířený titulek na internetu. Snad příště. Podobně jako vloni přilákalo nádherné počasí turisty na Karlštejnsko. Přesto, že zde byl pochod i minulý týden a bude i příští, přišlo opět 325 nadšenců pochodů a trilobitích příznivců. A to ještě řada z nich odjela na „prodloužený čtyřdenní víkend“. Start byl podobně jako vloni na žst. Karlštejn (tentokrát rozlišen na dlouhé a krátké trasy u dvou stolků) a navíc v Berouně pro další dvě trasy. Rovněž cíl pak v již oblíbeném Penzionu Karlštejn, vzdáleném od nádraží, co by malé dítě kamenem dohodilo. Nabídka tras však byla oproti loňsku jiná, jak je již u Trilobitu zvykem. Zatím.
Na startu Karlštejn již od brzkých ranních hodin využívali nádražního chládku Jarda s Kapitánem a pomocníky Martou a Vaškem u druhého stolku (ti stejní lidé pak obstarali i cíl pochodu). V Berouně pak odbavovala turisty Andrea, která po příchodu Hanky a Soníka si také trasu prošla. Byly i „živé“ kontroly: U Dubu Sedmi bratří již tradičně Vašek s dcerami Adélkou a Amálkou včetně psa Robina, ve Vonoklasech Ondra s Tomášem, v Litni osamocený Pavel a v Srbsku Luboš s Jirkou (pozn. o co později přišli, o to dříve post opustili, což nám bylo v cíli vyčítáno). Počasí bylo nádherné až moc. Opálení a žízniví turisté však nakonec byli vcelku spokojeni (lepší než déšť, žeJ). Trasy byly také velmi pěkné – sám jsem se prošel kolem lomů Malé a Velké Ameriky a Mexika. Přiznám se, že poprvé v životě, ale byl jsem opravdu nadšený. Celkově se z našeho klubu pořadatelsky účastnilo 12 lidí, z čehož si 5 některou trasu částečně nebo celou (Andy) prošlo. A turistka Jarmila.
Z celkové účasti 325 lidí (26 dětí), psy nepočítaje, šlo:
55 km 19 lidí
45 km 3 lidé
33 km 19 lidí
24 km 80 lidí
14 km 90 lidí
8 km 14 lidí
a z Berouna: 18 km 78 lidí
28 km 22 lidí.
V cíli byly k mání nové trilobití samolepky č. 2 s motivem Karlštejna a nový buton s motivem lomu Velká Amerika. No a samozřejmě i starší suvenýry včetně Trilobitích pochodníků (záznamník trilobitích pochodů). Vladimír
Středočeská šedesátka - 3. ročník (21. dubna 2012)
Třetí ročník S - 60 jsme zasadili do oblasti Voděradských bučin (původních českých lesů) věrni tradici provázet tento pochod méně známými, nedostupnějšími, zato velice atraktivními lokalitami. Hotel Praha ve Vyžlovce byl náš dočasný azyl - odtud startovaly trasy 6 - 30 km, zde vznikla naše základna. Start delších tras (30 - 60 km) jsme umístili na vlakové nádraží do Říčan, stejný nápad měl bohužel i KČT Říčany, který nešťastně na stejné datum přemístil svůj pochod „K pramenům Rokytky". Dovedete si tedy jistě představit, že na nádraží se vedl o pochodníky tvrdý konkurenční boj. Všechny trasy končily opět v hotelu Praha ve Vyžlovce. Jako již tradičně dostávali účastníci pochodu přehledné popisy tras s mapičkou z druhé strany, na kontrolách razítka Trilobitů, v cíli poté diplomy, razítka pochodu, IVV. Novinkou byla první ze série samolepek, které pro vás budeme připravovat ke každé naší sobotní akci - samolepky tedy můžete sbírat, (jsou očíslované), nebo si je prostě jenom vylepovat do vandrknížek. Opět jste nám napsali do naší kroniky pochodů plno krásných ohlasů z pochodu, jsme rádi, že se vám námi organizované pochody líbí a budeme se snažit je nadále vylepšovat.
Po trase jsme opět rozmístili kontrolní body - v restauraci U Zálabských ve Škvorci vám razítkovali popisy Vladimír s Pepou - abbém, v Kostelci nad Černými lesy v restauraci Zelený dům byl Jarda s Pepou - z depa, hospůdka U Kaštanu v Černých Voděradech patřila Pavlovi a Ondrovi a u hráze Jevanského rybníka řádila s razítkem Áďa s kamarádkou Kristýnou. Říčanský start obstarali Luban, Pepa - kapitán a David a start a cíl ve Vyžlovce jsem si vzal na starost já a moje drahá polovička Jana. Společnost v cíli nám dělal Ivan Čihák, který zde marně čekal téměř do 21 hod. na syna Olafa - tomu dnešek nějak nesedl, a i po zkrácení trasy přišel jako poslední ve 21/30 hod. Pochodu se po součtu všech tras zúčastnilo 135 turistů, je to malý nárůst oproti minulým ročníkům - uvidíme příští rok (budeme okupovat potok Kačák). Počasí se také vydařilo a plno z vás, stejně jako již dříve my, našlo kousek od Prahy zase další hezký kout naší zemičky.Na dalších (nejen našich) pochodech a na setkání s vámi se těší Vašek a všichni členové Trilobitu Barrandov.
Jak mravenci ve Slivenci - PJP č. 1 (5. dubna 2012)
Účast trilobitů: Start: Pepa-Abbé, Karolínka, Vladimír, Ondra
Cíl: Vašek, Jarda, Pavel, Pepa-Kapitán
Trasa: 9 km
Celkový počet turistů: 90
Počasí: 6°C, trvalý déšť
Tento náš první čtvrteční pochod a zároveň první Pražský podvečerní pochod neobsahoval sice skoro nic nového, co by pochodníci a znalci Prahy neznali, ale kdo má co nového stále vymýšlet, že?J Pár novinek tu přesto ale bylo. A proč se tak pochod jmenoval?? No přece: mravenci v kredenci v červenci (?) ve Slivenci a kolem samé pupenci... A kdo by to neznal? No a navíc ta představa turistů připomínajících mravence – jak jinak to tedy nazvat?Start byl tentokrát na zastávce tramvaje Poliklinika Barrandov, kde přišedší turisty promptně odbavovala osvědčená dvojice Vladimír s Pepou-Abbé ve spolupráci s dcerou Karolínkou a nováčkem Ondřejem. Kousek odtud v cíli pak netrpělivě čekali Jarda, Vašek, Pavel a Pepa-Kapitán.
Trasa vedla ze startu Štěpařskou k „dálnici“ a pak k mini ZOO v Chuchli, kolem kostela a hřbitova až do Velké Chuchle. Nahoru Starochuchelskou po MTZ s výhledem na Homolku, kolem Petzoldovy vápenky přes Slivenec až do Holyně. Zde ale nebyl konec v oblíbené restauraci U Knotků, ale trasa pokračovala až ke konečné tramvají a zde na Trnkově náměstí byl cíl v poměrně nové restauraci U Vondráčků. Manželé Vondráčkovi připravili akci – slevu na gulášek pro všechny pochodníky za 65,- Kč.
Trochu dost nás ale tentokrát zaskočilo počasí, a tak místo očekávaných 200 - 300 lidí, přišlo devadesát obětavců - většinou tradičních účastníků - ale nutno říci, že i tváře nové a několik dorostenců. Všechna čest. Připravená, snadná trasa se vlivem počasí stala „méně snadnou“, a tak už jen sestup podél pole k mini ZOO, sestup úvozem od kostela do Velké Chuchle a zvláště pak výstup od Petzoldovy vápenky do Slivence, byly skutečnou zkouškou odvahy. Ale došli všichni. SnadJ. Počasí, že by psa skutečně nevyhnal. Věříme, že snad i proto se již tradičně nezúčastnil nikdo z bývalých kolegů, nyní členů KČT Turban. Třeba časem. Zklamáním pro nás byl i cíl U Vondráčků, kde zřejmě nejsou na takovéto akce zvyklí: pravá ruka nevěděla, co dělá levá, akce se bohužel smísila s návštěvou mládeže prahnoucí po ochutnávce „zeleného“ piva… příliš hlasitá hudba, pomalá obsluha a tím i otrávení turisté nás ještě nechává v pochybnostech, zda sem ještě někdy budeme cíl situovat. Nanejvýš v sobotu… No, ještě uvidíme. Vladimír
S Trilobitem zimou nezimou - 6. ročník (3. března 2012)
Celková účast: 430 lidí = NOVÝ REKORD!!!
11 km 238
17 km 121
29 km 71
nejméně tucet dětí a 30 psů (bohužel nepočítáno)
Start: Andy, Luban, Tomáš, Jarda, Pavel
Kontrola: Jarmila a Vladimír
Cíl: Pepa-kapitán, Jirka, Pepa-Abbé, Karolínka, Vašek, Jana, Amálka
Pochod si prošli: 17 km Luban, Pavel a Andy s kamarádkami, 11 km Jarmila, Ludmila, Amálka a 29 km Olaf
Počasí: Jako vždy krásně slunečno, bezvětří a nad nulou.
Při 6. ročníku tohoto dosud zatím nejúspěšnějšího pochodu jsme se vrátili do oblasti Kunratického lesa se startem na metru C – Roztyly. Připravili jsme tři trasy různé délky s jednotným startem v průvanu vestibulu stanice metra, kde již od půl osmé ráno (jak je již dobrým zvykem) postávali první nedočkavci a také pořadatelé, čekající na Vaška s popisem tras. Neočekávaně velký zájem o nejdelší trasu se řešil operativním dotiskem popisu ještě v noci a ráno, zrovna tak, jako dotisk diplomů. A přesto se stalo, že jich bylo málo. Kromě optimisty Vaška asi nikdo nečekal, že by se mohl zopakovat loňský rekord 361 účastníků, natož, že vzroste na neuvěřitelných 430. Ale stalo se. Snad perfektní počasí, snad absence dalších pochodů v blízkém okolí, anebo snad „značka Trilobitu“?? Nevím …-)) Ale Kunratický les se stal na tři hodiny „Václavákem“. Nejzajímavější byla letos střední trasa Kunratickým lesem až do Kunratic, přes Betáň do Písnice a Modřanskou roklí k Vltavě. No a pak bohužel po tvrdé cyklostezce až do cíle. Přesto ani účastníci té nejdelší trasy, která vedla často po silnicích a dokonce i bahnem (přes vyčítavé pohledy na své boty a kalhoty), vysloveně nespokojeni nebyli. Snad jen nepřítomnost otevřených osvěžoven na trase (všechny jako naschvál otevíraly až kolem poledne) byla překážkou při dodržování pravidelného pitného režimu. Ale výkonnostní turisté jsou přeci zvyklí i na horší protivenstvíJ Tentokrát překvapivě se svými rodiči přišlo i hodně dětí (výjimkou nebyla účast ani na 29km trase = smekám!) a asi 30 čtyřnohých přátel doprovázelo své páníčky. Pro ty jsme však na kontrole pamlsek připravený neměli. Snad příště.
V cílové restauraci Na Jezerce to tentokrát vřelo jako v úlu, ale bohužel nafouknout se nedala. Naštěstí blahodárné sluníčko umožnilo posezení i na zahrádce, byť poněkud nouzové a bez obsluhy. Obětaví Trilobité (zejm. Jana, Vašek, kapitán a Jirka) téměř bez vystřídání (v záloze byli připraveni Abbé, Karolínka, Amálka a já) razítkovali, až se z nich kouřilo, odměňovali překrásnými diplomy a prodávali Trilobití pochodníky, butony a zejména zcela nová a zdařilá trička tohoto pochodu.
Jen ty diplomyL Dosud nikdo nevysvětlil a nepochopil, proč jich i přes dotisk skoro stovka nakonec chyběla. Těm, na které se nedostalo, budou zaslány na jejich adresu dodatečně.
Tímto děkuji všem, kteří na pochod přišli a zejména kolegům z Trilobitu, kteří tento „masakr“ ve zdraví přežili. Vladimír
S Valentýnem na Valentinku - 2. ročník (11. února 2012)
No vida. A už tu máme zase Valentýna. Je sobota 11. února a na rozdíl od loňského turisticky příznivého počasí, kdy dorazilo 218 lidí, letos krutě mrzne a mráz zalézá, kam může. Přesto zářivé slunce a modré nebo vytáhlo z postele i letos na 227 odvážlivců, kteří se těší na křupavý sníh pod nohama, jako vždy zajímavou trasu a teplo v cíli. Také bych rád někam vyrazil, ale zase sakra budu sedět v hospodě. V průvanu na stanici Hůrka letos dvě hodiny podupávají Luboš, Luban a Andy, která dělá „bankéře“ a jediná je vybavená teplým nápojemJ V cíli pak uchystávám přivítání já (čekám na pomocnici - dceru Veroniku, později postupně přicházejí i Vašek, Václav a Jarmila). Pochod si nakonec projdou Andy, Luban (podruhé), Václav a Lída, a rovněž dorazí do cíle.Ihned po příjezdu do cílové restaurace o půl hodiny předem, ještě dříve, než svléknu kabát, už se u stolu řadí nedočkaví turisté v čele s Lenkou. Tato bývalá členka Trilobitu (před léty se k nám přidala zrovna v této restauraci) je zkušená, a tak spolu za první půlhodinu odbavíme první várku „tryskoturistů“! Restaurace se utěšeně zaplňuje, personál chvílemi nestíhá, ale nakonec jsou všichni spokojeni. Bez jediné výtky!! Takže poté, co všechny orazítkujeme a odměníme, jdeme letos domů už před 15:00 hod. spokojeni i my.
Díky Lubošovi, který dorazil ze startu, máme i zaplněnou Kroniku a prodány veškeré připravené Trilobití pochodníky během chvilky. Na ostatní se holt dostane až příště na pochodu Zimou nezimou. Mrzí nás, že ani tentokrát nedorazil nikdo od Turbanů.
A kudy se to vlastně vůbec šlo?? Podobně jako loni od metra "B" Hůrka, ale pak už jinak: k Jinonickému dvoru, vzhůru na Vidouli, pak směr Šmukýřka a dolů na Jinonickou. Opět vzhůru směrem k Šalamounce, Mrázovce, kolem hotelu Mövenpick, přes Anděl - park k pivovaru Staropramen. No a odtud je to už na Valentinku coby kamenem dohodil nebo devátý kilometr došel. Vladimír
