Trilobit v Železných horách
6. - 9. května 2010 Trilobit v Železných horách (č. 24, 25 a 26)
(„Za železným zdravím do Železných hor“)
Účastníci: Vladimír, Pepa - kapitán, Vašek, Adélka a Amálka
Čtvrtek - Den prvý:
Z původně přihlášeného tuctu Trilobitů nás odjíždí nakonec pouze pět. Já s kapitánem a okleštěný Nohejl-gang. Ostatní pod různými záminkami (práce, nemoc, finance, oslavy státního svátku, úmrtí apod.) postupně odpadají.
Tentokrát vyrážíme téměř načas (pouze Pepa se dostavil s hodinovým předstihem). Poté, co narveme Adélčin lodní kufr do již přeplněného auta a Pepa se uvelebí vzadu mezi děvčaty (bohužel je již nepoužitelný jako náhradní řidič, neboť již od rána „ladil formu v Houku“), opouštíme Barrandov.
Po hektickém průjezdu Prahou se na D-1 situace uklidňuje a zadní sedadlo postupně tichne a usíná. Kromě malé zajížďky okreskami mezi Humpolcem a Havlbrodem se držíme jízdního plánu a asi po dvou a půl hodinách dorážíme před turistickou ubytovnu v Máchově ulici. Hlinsko nás nečekaně vítá sluncem a modrým nebem.
První naše zdejší kroky vedou do pivovaru Rychtář (TZ, razítka, lahvový speciál 15°), druhé pak na ochutnávku téhož do místního restaurantu a konečně třetí na ubytovnu. Ubytováváme se, jdeme doplnit zásoby do místního Lidlu a připravit plán na další dny. To už nám ale z Prahy posílají déšť. Město je po šesté večer mrtvé, na ubytovnu se scházejí velmi opálení turisté v klubových montérkách s nápisy na zádech. Pokoušíme se udělat něco k jídlu, ale v rozkradených kuchyňkách není ani lžička. Tak jdeme spát.
Pátek – Den druhý:
Biologické hodiny budí Pepu a tudíž i mne něco po páté hodině (hlomozí, ale na rozdíl od Jirky si svou činnost aspoň nahlas nekomentuje). I tak raději vstávám. Opálení „turisté v montérkách“ mizí z ubytovny (asi na trasu). Konečně vychází i slunce. Teď už jen počkat 2-3 hodiny, až se vzbudí Nohejlovi a můžeme vyrazit na náš první výlet do Seče. IC má dovolenou, ale známku nám prodají v zelenině. A vzhůru na zříceninu Oheb. Fotíme, co se dá, u hráze si přehrajeme házení sudů do přehrady, pózujeme na rozsáhlých ruinách hradu, kocháme se překrásnými výhledy na přehradu. Šestikilometrový okruh končíme na parkovišti, když jsme těsně předtím objevili i zříceninu hradu Vildštejn, umně včleněnou do skály na ostrohu u hráze. Odjíždíme na hrad Lichnice.
Hned u parkoviště nám jakési ženské stvoření prodává vstupenky do hradu s tím, že jde na oběd a my máme tudíž půlhodinu na samoprohlídku zdejší ruiny. Dochází mi baterie ve foťáku. Obejdeme tedy s Pepou celý hrad po ostrohu nad bývalým vodním příkopem, nasvačíme se a konečně přichází i průvodkyně. Získáváme TZ, razítka, pohledy a krátkou přednášku o hradu. Na doporučení navštěvujeme i místní atrakci Dívčí kámen spojenou s pověstí o kruté panně Miladě. Odjíždíme do Nasavrk.
Poobědváme ve zdejší příjemné restauraci. My jen lehce polévku, Amálka kompletní řízek s přílohou.
Vydáváme se na NS S Kelty do Pekla. První zastávkou je volně přístupná rozhledna Boiika, druhou keltské oppidum, které jsme opravdu nenašli, následuje hrůzný sestup k potoku údolím Krkanka k Chrudimce, posléze malebná chatová osada Peklo a pak už jen táhlý dvoukilometrový stoupák k zámku. Jsme docela utahaní – dnes celkem 15 km a fůra zážitků. Večer zhodnocení u hokeje v místním restaurantu (Vašek se věnuje rodině).
Sobota – Den třetí:
Pepa si přispal o 2 hodiny. Hurá!!! Nohejlovi se v 8:15 ještě ani neozývají. Využíváme situace a obcházíme s Pepou nákupy. Například pro misku a lžíci, aby bylo čím jíst. Čeká nás náročný den. Většinou autem. Počasí zatím nic moc, vypadá to na déšť. Uvidíme. Jedenáctá rozhodne.
Jako první navštěvujeme skanzen lidové architektury Veselý kopec. Jsme první návštěvníci na parkovišti a snad i ve skanzenu. Fotíme, nakupujeme, razítkujeme a s náskokem asi čtvrt hodiny před zájezdy v zádech prohlížíme podrobně celý skanzen. Následuje rozhledna na Zuberském kopci. Kupodivu se dá dojet až pod ní (ale tak to bude i u dalších). Je zavřená, asi, že je zataženo. Nejsme úspěšní ani v Muzeu v Trhové kamenici ani jinde. Amálka vidí zdejší pouť a je mimo.
Odjíždíme směr Ležáky. Památník nenavštěvujeme, jen se lehce projdeme po okolí. Dětem to nic neříká. Parkoviště je sice narvané, ale parkují zde místní rybáři, kterých je u rybníka hafo. Pieta nepieta.
Opouštíme Železné hory. Další jde v rychlém sledu: Skuteč- muzeum obuvi a kamene, rozhledna Borůvka, zámek Nové Hrady (překrásný růžový zámek uprostřed malé vesnice - zdejší Versailles). Dáváme si zmrzlinu a jsme rádi, že poslední prohlídka právě začala neb vstupné 120,- je opravdu dost. Následuje rozhledna Toulovcova a Terezka u Proseče (zde v IC Muzeum dýmek – nenavštěvujeme). Je skoro šest hodin. Všichni už se „těší“ jak se konečně proběhneme. Jdeme do skalního útvaru Toulovcovy maštale. Cesta tam je příjemná a po tur. značce. Přeci ale nepůjdeme zpět stejnou cestou!! Cesta zpět se nám trochu protáhla, místo jednoho potoka jsme museli překonat tři, asi třikrát vystoupat a poté sestoupit do dalšího úvozu, až jsme nakonec za světla dorazili (trochu překvapivě) až k autu. Zapisujeme 5 km, ale vyčerpáni jsme jak po patnácti. Pepovi navíc odešla kyčel. Kam to nevím, ale další den už nikam nechodí.
Cestou zpět jsme u vsi Kladno objevili ještě šestou rozhlednu, bohužel teprve ve výstavbě. Hodnotíme téměř do jedné. Ochutnáváme zdejší 11°, 12° a vodku – ta ovšem stojí za prd a ráno se nebude chtít vstávat.
Neděle – Den poslední:
Pepa (a tudíž i já) si dopřáváme pracovního klidu a svátku Dne matek a Pražského osvobození. Vstáváme v 9:15. U sousedů to vypadá podobně. Balíme, uklízíme a odjíždíme směr domov cca v 10:45, neboť Nohejlovci opouští ležení opravdu velmi pozvolna. Amálka až po druhé snídani. Poslední rozloučení s Hlinskem formou návštěvy Betléma (což je soubor lidových staveb kousek od centra a stále se v některých domech bydlí). A to už míříme na druhý pokus na rozhlednu na Zuberském kopci u Trhové Kamenice. Ignorujeme pouť, což Amálka těžce nese. Dnes je opravdu krásně, to podtrhuje i hejno cyklistů pod rozhlednou. Otevřou prý až po jedné.
Nečekáme, odjíždíme směr Seč (druhý pokus rovněž neúspěšný), navštěvujeme tedy opomenutý Žižkův dub u Lichnice (opravdu pěkný macek) a opouštíme Železné hory. Následuje zámek Žleby s oborou – ZOO (bílí jeleni). Za 40,- Kč vstupného vidíme odpočívající jeleny kdesi v dálce, několik přivázaných dravců a párek divokých prasat. Toť vše. Projíždíme Čáslav (info). Obědváme v Kutné hoře v Schwanzerberském hostinci U Zlatého lva (3x svíčková, 2x selská s kn. a zelím). Po cestě již jen zastávka na rozhledně Vysoká (otevřeno, ale v pokladně nikdo) a zastávka pro Pepu v Zásmukách. Přijíždíme do Prahy před pátou. Vladimír