2011

Dne 3. září 2011 uzavíral náš oddíl první cyklus pochodů podél českých řek. Jako čtvrtá přišla na řadu řeka Labe a pro nás tím těžký úkol: najít v této jednotvárné rovinaté krajině turisticky atraktivní trasy. Nakonec jsme vybrali myslím dobře. Každá trasa měla něco do sebe, hospůdky po cestě také nechyběly a v neposlední řadě vyšlo i počasí (ostatně jako obvykle, jak jste nám nejvíce připomínali v naší kronice pochodů). Opět jste se sjeli ze všech koutů naší země české a i ze Slovenska. Za cíl jsme si tentokrát vybrali město Brandýs nad Labem, potažmo restauraci GOLEM na náměstí. Zde jsme nalezli v příjemném prostředí a personálu skvělé zázemí pro zakončení pochodu. Jak již jsem psal, červený odznak řeky Labe zakončoval první sérii pochodů a pro další čtyři roky pro vás otevíráme druhý cyklus s novými záznamníky a novými barvami odznaků. Ti z vás, kteří ještě nedokončili první sérii, nemusí zoufat: pro dokončení není rozhodující pořadí řek, nýbrž účast na jakýchkoliv čtyřech. Závěrečný odznak jsme vydávali s velkým úspěchem – opravdu se podařil. Na popisech z druhé strany jste měli pro lepší orientaci naše již tradiční mapičky pochodu, doufáme tedy, že jste moc nebloudili. Dálkoplazi startující z Poděbrad a Nymburka na dvou nejdelších trasách měli možnost se podívat i do míst, kde známý český „pábitel“ – spisovatel Bohumil Hrabal - zasadil děj své knihy (později zfilmované) Slavnosti sněženek a v místní restauraci Hájenka ochutnat divočinu, ať už „se šípkovou“ anebo „se zelím“.Letošní ročník Čtyř řek byl zatím nejúspěšnější, co se týče počtu startujících. Vůbec na všech pochodech se nám účast hodně zvedá, což nás velice těší a podporuje v dalších organizačních zlepšeních. Tímto vás za Trilobit zvu i na naše další pochody, jak v letošním roce, tak i v roce 2012, kdy se budeme snažit maximálně udržet nasazenou laťku, a doufáme, že důvěru v nás vloženou, nezklameme.

Vašek

Počty na jednotlivých trasách:

50 km………17 lidí

40 km………..9 lidí

30 km………10 lidí

21 km………44 lidí

11 km………74 lidí

tj. celkem 154 lidí (včetně 4 nechodících organizátorů)

Kudy chodili trempové aneb sejdeme se v Pikovicích (6. srpna 2011)

"Jako dávný turista a pamětník slavných Pikovic, kde jsme po válce trempovali, kde nám hrál Jarda Štercl a Karel Effa na kytaru značky Gibson, kde že ty časy jsou. Také slavná Ztracenka s Jardou Mottlem a tak dále…" Takto začínal dopis, který jsem z kraje června letošního roku našel ve schránce. Razítko na obálce bylo z Ostravy a jeho pisatel Jiří Hanibal - sběratel autogramů slavných lidiček, bývalý tremp a ještě současný aktivní turista – se velice zajímal o náš pochod a chystal se ho osobně zúčastnit, stejně jako turisté ze Sokolova, Plzně, Liberce, Olomouce, Karlových Varů, Litovle, Velkých Bílovic, Lipníku nad Bečvou, Písku, Klatov, Třebíče, Trutnova, Hustopečí, Žatce, Loun, Sedlčan… Zavítali k nám dokonce turisté z Popradu, přivítali jsme Frantu Málka z Ústí nad Labem (zakladatel známého pochodu Porta Bohemica), turisty z Rakovníka atd. Start byl od šesti hodin ráno u Pikovického mostu, v osm hodin otevřeli kiosek "U Kelímka", kde start pokračoval a posléze zde byl i cíl. Na výběr byly trasy dlouhé od 10 do 48 km. Krátké vedly Posázavskou stezkou přes Třebsín a posléze se stáčely přes Medník zpět do Pikovic; střední se dostaly do Štěchovic a dále na Povltavskou stezku, známou bývalými Svatojánskými proudy a nejstarší trempskou osadou Ztracenka, a ty nejdelší potom až ke Kocábě se známými osadami Ascalona nebo Louisiána. Jak se již stalo na našich pochodech zvykem, na trasách vám razítkovali popisy naši členové na kontrolách v Třebsíně, ve Štěchovicích, v Třebenicích. Pochodu se zúčastnilo 166 vesměs spokojených, někdy až nadšených turistů a trempů, kteří se s námi v cíli podělili o své zážitky a také nám napsali mnoho pěkných a milých vět do naší kroniky pochodů. Všechny příspěvky si můžete přečíst v rubrice Ohlasy z pochodů.

U srdce mne hřálo, když jsem viděl, že se na našem prvním ročníku pochodu třeba sešli lidé z různých koutů Čech a Moravy, vidíce se po mnoha letech. V cíli jsme rozdávali placky pochodu s motivem známého skalního útvaru Pikovický komín, diplomy se snad také líbily, trika pochodu se prodala všechna... Příští rok se opět těšíme na vaši účast, chtěli bychom tento pochod více zpopularizovat a trošku poodhalit bývalou slávu trempinku, neboť tato romantická doba si to určitě zaslouží. Děkujeme všem za účast na pochodu a ještě jednou vás všechny zveme do Pikovic na druhý ročník nebo na některou z našich příštích akcí. Vašek

Ze školy na Petřín - PPP č. 14 (30. června 2011)

Celkem jsme označili razítkem v příslušné kolonce 320 popisů tras, tolik lidí jsme opravdu nečekali. Na startu se musely narychlo tisknout další popisy (naštěstí jsme se setkali s velkou ochotou v restauraci na nádraží, kde byl i cíl). V půl dvanácté, v době kdy opilci už zase spali, jsme kontrolu zabalili a vrátili se zpět na nádraží. Ospalé holčičky jsem poslal vlakem do postele a sám trochu pomohl Hance a Jardovi v cíli s největším náporem. Těší nás, že jsme byli opět pochváleni za hezkou trasu s dokonalým popisem. Odměnou pro nás byla vaše velká účast.

Vašek a ospalé a po ránu hodně nevrlé dcery Adélka a Amálka

Středočeská šedesátka (23. dubna 2011)

Středočeská 60 na Kokořínsku - naše kroky do neznáma

Ve svých úvahách o lokalitě, kde by se mohl uskutečnit druhý ročník tohoto pochodu, jsem v duchu a posléze prstem po mapě vybíral z několika variant. V úvahu přicházela oblast Voděradských bučin, zaujal mě přírodní park Povodí Kačáku neboli Loděnice, dalo se uvažovat o Křivoklátsku nebo Benešovsku. Proč jsem nakonec zvolil Kokořínsko? Snad proto, že mne zaujala rozmanitost této kouzelné krajiny - skalní města, hradní zříceniny, zámek, hluboké doly, dokonce při našich sondách jsme prošli kolem bunkrů z předválečných let. Nesmím zapomenout na rozhlednu na Vrátenské hoře, která jakoby celý tento kout naší země strážila. Ostatně až sem zabrousily šlépěje hrdinů, kteří se vydali na nejdelší tj. 60 km trasu. Kokořínsko jako takové nebylo pro mě zas až tak moc velkou neznámou, okolí Mšena, hrad Kokořín, Vrátenskou horu, Pokličky - tyto místa jsem navštívil již předtím společně se svými dětmi nebo i s Trilobiťákama na výletě. A byla zde také jedna velká výhoda, neboť celá oblast je doslova protkána turistickým nebo cyklo značením. Čím více jsem se v mapě šťoural, tím bylo zřetelnější, že tento pochod si vyžádá mnohem více času na přípravu - hlavně jsem dbal na řádný průzkum terénu. Termín nám letos vyšel na Velikonoce, ani toho jsme se nebáli a věřili, že ti, co naše akce navštěvují pravidelně, se 23. 4. v Liběchově na startu pochodu určitě objeví. Přiznám se, že bych bral, kdyby se počet účastníků přehoupl přes stovku, nakonec jsem nebyl daleko od pravdy - 129. Snažili jsme se o naše pochodující co nejlépe postarat, proto byly na trase čtyři živé kontroly (Želízy, Tupadly, Zimořský Důl, rozcestí pod Pokličkami). Věřím, že do budoucna budeme schopni mít na kontrolách i třeba občerstvení ať již zdarma nebo k prodeji. Všechny trasy procházely místy, kde vytesával do pískovcových skal své reliéfy místní rodák Václav Levý. Ty nejdelší se dostaly až do míst již dříve popisovaných - tj. oblasti Vrátenské hory, Mšena, Kokořína. Děkujeme vám za pochvalu, kterou jsme od vás sklidili v cíli - nejvíce ohlasů získaly naše popisy včetně mapičky na druhé straně a my se samozřejmě budeme snažit vše dále zdokonalovat. Nakonec jste došli všichni až na jednu výjimku víceméně v pořádku do cíle v restauraci Liběchovská Beseda, kde nám personál vyšel vstříc a tímto mu ještě jednou děkujeme za ochotu. Celou akci jsme zakončili v půl deváté večer a spokojení se vraceli autem zpět do Prahy. Děkujeme vám všem za účast na našem pochodu a věříme, že za rok na startu třetího ročníku Středočeské 60 vám budeme moci opět potřásti rukou. Vašek

Kontrola č. 3 – Trosečníci v dole

Dovezeni Pepou na okraj lesa za Dolní Zimoří, došli jsme s Andreou asi jeden a půl kilometru na naše stanoviště do Zimořského dolu. Obavy Andy z toho, že jdeme pozdě, se nepotvrdily - nejen, že jsme nikoho cestou nepotkali - ale na první turisty jsme ještě hodnou chvíli čekali. Místo bylo pěkné, rozlehlé na rozcestí tří cest, ale velmi prašné (občasná malá česká tornáda nám krátila chvíli), ale hlavně celý den tam pralo slunce. Na rozdíl od mobilního signálu, za kterým jsme museli zdolávat pěkně strmou stráň.

Za jarním sluníčkem (19. března 2011)

Účastníci:

Luboš, Pepa - kapitán a Jarmila (5 km), Mirek (6 km), Vladimír (13 km), Andrea (17 km), Vašek (23 km)

Po pátku, kdy chumelilo jak na horách, by asi málokdo věřil, že se v sobotu počasí umoudří a turisté budou moci vyrazit do přírody. Ale stalo se. A tak pochod „Za jarním sluníčkem“, i když byl bez sluníčka, byl celkem pohodový a jako vždy na tuto dobu místy blátivý. Pro nás ale také pracovní, protože Trilobit se jako každý rok podílel na zajištění nejdelší trasy z Radotína.(51 pochodníků)

Tam už také od časných ranních hodin vartovali Luboš s Jarmilou a odbavovali nedočkavé polykače kilometrů na trasu. Jarmila dokonce vlastnoručně upečeným perníkem. Cesta z Radotína podél vody je pro nás dostatečně známá a nudná a snad i proto ji absolvoval pouze Vašek. Pepa - kapitán spolehlivě na první kontrole U Velasů na Zlíchově ovšem, že venku (jak jinak, když restaurace otevírá až odpoledne!!). Proto jsem ho přijel podpořit a nabídnout mu „teplé místečko“ v nevytopeném voze, ale odmítl. A protože zrovna přicházel Vašek na kontrolu, využil jsem jeho nabídky a odšlapal si zbytek pochodu s ním (aspoň jsem si mohl porovnat po čase vlastnoruční popis trasy). Prokopské a Dalejské údolí má svou poezii i v předjaří a tak cvakala fotka za fotkou.

Trasa vedla klasicky po modré až do Řeporyjí a odtud kolem středověkého městečka Řepora (vstup již za 80,-) do Stodůlek. Po kontrole opisem na zrekonstruovaném klubu Mlejn pak celou délkou Centrálního parku až na Sluneční náměstí, kde byl cíl. Přicházíme s vyzváněním zvonů v pravé poledne, když tu potkáváme našeho „taky turistu“ Mirka na jeho první letošní šestikilometrové vycházce, která se nazývá „pochodem“. Aspoň bude mít něco v tabulkách. V cíli dostáváme razítka, vitamíny, výhry za razítka měsíce, zdarma klobásku a pivo (já vodu), bereme si různé propozice a letáky a další a další. To už je tu i Luboš s Pepou, jen Andrea s kamarádkami je ještě někde na trase sedmnáctky. Poklábosíme s ostatními turisty a rozjíždíme se domů nebo hodnotit dnešek (jen já pro odstavené auto). Vladimír

Zimou nezimou (26. února 2011)

Trasy 13 – 26 – 32 km

Účast trilobitů: Start: Vašek a Adélka

K-1: Pepa - kapitán a Tomáš

K-2: Luboš a Luban

Cíl: Vladimír, Pepa - Abbé, Jarmila, Vašek

Celkový počet účastníků: 361

Pochod z

pohledu Vladimíra:Od léta připravovaný náš nejúspěšnější pochod nezačal podle mne zcela dobře. Počasí nám vyšlo (ostatně jako v poslední době vždy): ráno sice kosa a krásné modré nebe, v blízkém okolí Prahy žádná větší konkurence, vše dojednáno, připraveno a všichni na svých místech. V hloubi duše jsem očekával účast do dvousetpadesáti lidí, ale to, že všechny již uvedené skutečnosti vyženou do přírody tolik účastníků, to jsem opravdu ani já ani nikdo z nás nečekal. Tolik popisů a diplomů jsme opravdu připraveno neměli. Naštěstí vše se nějak vyřešilo, turisté si navzájem vypomohli. Máme však poučení napříště: všeho raději více než méně. Druhým faktem byla nečekaná překážka v podobě nově překopané Podbabské ulici a okolí. Ale ani toto nám v cíli nikdo nevyčítal. Třetím pak byl absolutní dopravní kolaps v okolí Výstaviště, takže do cílového místa jsme dorazili se zpožděním. Doufám, že nám asi tucet čekajících turistů už odpustil.

A jak to tedy celé vypadalo? Ze startu na konečné tramvaje v Divoké Šárce vypouštěl na trasu Vašek s dcerou Adélkou. A měli co dělat. Už v době jejich příchodu zde čekalo na osmdesát lidí a další a další davy se valily s každou přijíždějící tramvají. Pepa - kapitán s Tomášem měli sraz u restaurace Na staré Faře u zastávky busu U Matěje, kde byla první kontrola. Chlapci byli ve stínu, takže pěkně promrzali. Zachránit je mělo otevření restaurace v 11:00 hod., ale nával příchozích prý byl takový, že jim ani nedovolil se vůbec dovnitř přesunout. Takže mrzli až do jedné. Dokonce zde zapomněli i cedule.

Já jsem s Pepou - abbém naložil vozidlo potřebnými věcmi a Lubošem, který měl na starosti druhou kontrolu u přívozu Roztoky - Klecánky, a pražským obchvatem jsme vyrazili omrknout start, K-1 a převozníka. Odtud rychle do cíle. To by ale nesměla být po trase zacpaná Veletržní. Dramatickými změnami trasy jsme nakonec dorazili do cíle v kempu Sokol Troja.

Po hektickém vybalení jsme za pomoci Jarmily a Pepy začali „odbavovat“ první dorazivší nedočkavé turisty a prakticky až do večera se nezastavili. Sotva jsem stačil spořádat polévku a v půli dne jsem měl otlačené ruce od razítkování a téměř už nemluvil. Poté, co Jarmila musela z rodinných důvodů odejít dříve, promptně ji zastoupil Vašek, který přijel ze startu. Také Pepa, který byl po noční šichtě nevyspalý, prodělal krizi a vypisoval diplomy a statistiku v polospánku.

Naštěstí však všechno dobře dopadlo, pouze posledním asi třiceti turistům jsme museli dávat jen černobílé diplomy. Pochodníci však mají většinou pochopení, „rejpalů“ a nespokojenců bylo tentokrát coby na jedné ruce spočítal (a možná ani to ne). Převládala naprostá spokojenost.

Příjemným zjištěním byl rovněž i fakt, že se tentokrát přišlo podívat velmi mnoho mimopražských dálkoplazů, velký počet mladých lidí, hodně pejsků a rodičů s dětmi. Rovněž oblíbené „babči“ a nakonec i bývalí kolegové z Turbanu v počtu čtyř členů. Doufám, že toto můžeme brát jako první vlaštovku ve zlepšování vztahů mezi Trilobitem a Turbanem. Jak to jen bude možné, vrátíme jim to naší účastí na jejich pochodech.

A co bylo letošní novinkou?? Snížení startovného o 10 korun oproti minulým rokům, stále populárnější naše nová Kronika (čili Kniha přání a stížností), a hlavně použití přívozu v Klecánkách pro střední a dlouhou trasu.

No a kudy se tedy vůbec šlo? No přeci z konečné v Divoké Šárce malebným promrzlým šáreckým údolím většinou po červené až na Jenerálku, odtud přes Zlatnici k restauraci Na staré Faře (K-1). Zde se trasy rozdělily a krátká šla směrem k Vltavě, Stromovkou přes lávku do Troje. Ty dvě delší pokračovaly ke zřícenině Baba, do Dolní Šárky a Lysolají. Odtud kolem krásných vyhlídek na Vltavu, Roztockým hájem až do Roztok nad Vltavou k přívozu (K-2). Na druhé straně řeky se trasy opět rozdělily a ta „střední“ pokračovala nudnou rovinkou kolem Vltavy až do cíle v Tróji, zatímco ta „dlouhá“ se ještě trochu protáhla po žluté přes Přemýšlení – Zdiby - Ďáblickým a Čimickým hájem po zelené přes Velkou skálu do cíle v kempu.

Z pohledu Luboše u přívozu:

Tak jsem se dočkal. Podle dohody jsem v 9:00 hod. u policajtů (to je parkoviště, kde Vladimír parkuje). Nasedáme do auta. Přidává se Pepa - Abbé, a tak se začínáme bavit o počasí a kolik pochodníků by dnes mohlo přijít. První naše zastávka je na startu (TRAM č. 20 Divoká Šárka). Vidíme, jak Vašek hrdinně bojuje s davem pochodníků, který právě vystoupil z tramvaje. Od Vaška přichází první šok - "Na trase je asi 300 lidí a mně dochází popisy". Po chvilce odjíždíme směr Matěj, zde se nachází kontrola obsazená Pepou - kapitánem a Tomášem D. Vystupujeme, děláme společné foto a sdělujeme nezbytné informace o počtu pochodníků. Nasedáme do auta a míříme směr Roztoky, kde se nachází další kontrola. Ovšem je tu jedna zvláštnost - řeku musím zdolat pomocí přívozu. Asi po čtvrt hodince přijede převozník a já nastupuji do škuneru a plavím se na druhý břeh. Převozník je velmi velký pohodář a nemá problém zapomenout na jízdní řád a jezdit dle potřeby pochodníků. Vystupuji na druhém břehu, kde si potykáme s převozníkem, zde už čeká Luban (ten sem dorazil po vlastní ose pěšky). Vybíráme místo pro kontrolu, připevňujeme nezbytné cedule a vyndaváme razítka. V tom se objeví vltavský mořský vlk a dává nám k dispozici svoje osobní razítko přívozu - prostě unikát. Už to začíná. První pochodníci přicházejí - tedy přijíždejí. Já s Lubanem razítkujem a razítkujem a... Kolem třetí hodiny odpolední se připravuji k odchodu. Luban už je dávno pryč. Chtěl si trochu protáhnout údy, a tak se vydal po trase 32 km do cíle pěšky. Loučím se s mořským vlkem a naloďuju se do jeho škuneru. Na druhém břehu odbavuji jednoho opozdilce a spěchám do cíle. V cíli přichází druhý šok, když se dovídám neuvěřitelné: účast na pochodu 361 pochodníků. Přichází radost a uspokojení z dobře vykonané práce.

Zhodnocení před

sedy Vaška:Čím začít při hodnocení 5. ročníku pochodu Zimou nezimou? Může se zdát, že nám všechno hrálo do karet - počasí přálo, žádná jiná akce nekonkurovala, pochod byl zařazen do IVV a 200. Ale samo o sobě pouze tyto skutečnosti rekordní počty turistů na start nepřilákají. Vše musí být podloženo v první řadě sáhodlouhou přípravou pochodu. Odvíjí se to od volby trasy pokud možno co nejzajímavějšími místy, následně je potřeba vše osobně otestovat a odstranit problémy na trase, ať již ve špatném značení nebo hlavně v Praze odhalit třebas nově vzniklé staveniště. O akci se musí dozvědět veřejnost - začíná se tedy rozvíjet propagace formou umístění pochodu do kalendáře akcí, lidé se o ní dozvídají z našich i různých jiných webových stránek, tisknou se štosy propozic, které vozíme a nabízíme všude možně. Potom vše přechází do závěrečné fáze, kdy se tisknou diplomy, popisy tras a nakonec samotný pochod, který je potřeba zajistit personálně na startu, v cíli a na kontrolách. Je za tím vším hodně práce a musím smeknout před Vladimírem, který tento pochod zajišťuje a letos se mu opravdu vydařil. Opravdu radostně se mi píší tyto řádky, neboť, jak se zdá, cesta, kterou jsme se vydali, je správná a pro nás pro všechny zůstavší v Trilobitu je to velké zadostiučinění. I když jsme se nevyhnuli problémům (Vladimír se o nich již zmínil ve svém hodnocení), myslím, že jsme sami sobě hodili rukavici a bude záležet zase jenom na nás, jestli ji zvedneme. Závěrem děkuji všem Trilobitům, kteří se podíleli na organizaci akce, ať již šlapali nebo razítkovali, děkuji také všem 361 účastníkům, kteří s námi tuto mrazivou a slunečnou sobotu strávili v terénu, obsluze restaurace v cíli za trpělivost a v neposlední řadě i převozníkovi v Klecánkách, který brázdil vodu Vltavy častěji, než musel. Zvu vás všechny tímto na další akce Trilobitu, které se samozřejmě budeme snažit zajistit k vaší i naší spokojenosti.