Voděradské Bučiny
6. listopadu 2011 Voděradské Bučiny (č. 30)
Účastníci: Vašek, Adélka, Amálka, Luban, Tomáš, Vladimír a pes Robin
Podzimní výlet mi připadal jako báječný nápad. Ráno jsme vstali, připravili se a šli jsme na tramvaj, kde jsme měli sraz s Vladimírem a Lubanem. Když přijela první tramvaj, nastoupili jsme a na Lihovaru, kde jsme měli sraz s Tomášem, jsme vystoupili a přesunuli jsme se na novou linku autobusu, která jede ze Smíchovského nádraží na Háje. Na stanici Horčičkova jsme vystoupili a čekali jsme pár minut na autobus jedoucí do Jevan. V autobusu Amálce nebylo zrovna nejlíp a tak jsme se těšili, až dojedeme. Když jsme dorazili do Jevan, nakoupili jsme si něco k posilnění na cestu a vyrazili jsme. Já jsem si půjčila od našeho Pepína psa Robina, a tak jsme měli o zábavu postaráno. Z Jevan jsme vyrazili po zelené naučné stezce okolo Jevanského rybníka, ale cesta okolo něj nebyla moc vhodná. Tak jsme šlapali po silnici. Všude padalo listí ze stromů a Robin si s ním hrál. Všichni se velice smáli. Po silnici jsme došli k hrázi, po které jsme přešli a šli jsme okolo dalšího rybníka, až jsme vlezli do lesa.
Vyšlapávali jsme lesní cestou, až jsme došli pod kopec, kde jsme se zastavili a koukli do mapy. Nakonec jsme se rozhodli, že nepůjdeme po cestě, ale že si ten kopec vylezeme jinudy. Náš táta musel být jako vždy první a ostatní byli vzadu. Mně to šlapalo dobře. Když jsme vyšlápli kopec, dostali jsme se k dřevěnému altánku, kde jsme posvačili a napojili se na červenou TZ. Po té jsme se dostali do Černých Voděrad, kde jsme se marně snažili najít turistickou známku. Nakonec jsme se zůstali v hospůdce, protože nás trápila žízeň. Paní nám řekla, kde najdeme turistickou známku. Mně a Amálce se nechtělo jít s nimi, a tak jsme čekaly u rybníka, než přišli. Když dorazili, šli jsme po žluté TZ. Po cestě jsme došli do Vyžlovky, prošli jsme kolem Gottovy vily a došli jsme až k hrázi, kde jsme se napojili znovu na červenou TZ, po které jsme došli až na autobusovou zastávku. Byl to moc hezký výlet. Vašek a Áďa