2015

Celková účast čítala téměř 400, doufáme, spokojených lidiček, každý si našel ten svůj důvod, proč přijet. Počasí bylo s ohledem na dny předešlé i následující více než příznivé, povětšinou tropické ovzduší tohoto extrémního léta vystřídalo ideální, jak se říká, pod mrakem. V cíli, jak je již zvykem na tomto našem pochodu, mohli pochodníci vybírat ze spousty suvenýrů našeho turistického oddílu, trika šla přímo na dračku, také se líbila dřevěná placka, kterou již tradičně dostal každý, kdo došel. O zábavu se starala skupina „Modré struny“ z Kamenného přívozu, která hrála písničky více i méně známé a která vícekrát sklidila velký potlesk. Příští, již šestý, ročník tohoto turistického pochodu a setkání trempů v Pikovicích sice ještě zdaleka na dveře neklepe, ale již nyní jsou trasy vymyšlené a budou se tentokráte ubírat směrem na Štěchovice a dále na bývalé Svatojánské proudy. Věřím, že cestu do Pikovic si příští rok najde minimálně tolik turistů, trempů a zvědavců, co letos a společně si připomeneme místa „Kudy chodili trempové“. Vašek

Karlštejnská tlapička - 5. ročník (25. dubna 2015)

Kontrola: restaurace Obecná škola – Svatý Jan pod Skalou (Vladimír a Ála)Sraz je v 7:15, času dojezdu na kontrolu je tedy dost. GPS v autě používám málo, cíl je notoricky známý. Přesto omylem zajíždíme poprvé do obce Bubovice a na druhý pokus na okraj Srbska. No, napotřetí se konečně trefujeme přes Hostim tam, kam máme. Už nás čeká asi deset nedočkavých turistů – běžců a poloběžců, a to ještě není ani 8:00, kdy je plánován začátek kontroly. Po orazítkování všichni rychle mizí, jen kamarád Olaf chvilku pokecá, než vyrazí na další cestu. Pak nás čeká docela slušná pauza. Ves je po ránu chladná a „mrtvá“ ve své tiché kráse a tak vyrážím na první obhlídku. Vše je ještě zavřeno, ale místní klid a pohoda jsou v tomto místě objímající.

Pomalu začínají chodit turisté (z obou dnešních pochodů), všudypřítomní cyklisté a dokonce tu má kontrolu i spanilá jízda veteránů. Vesnička se pomalu plní, i když restaurace stále neotvírá. Prý až v 11:00. „Chudí“ a žízniví turisté je zřejmě nezajímají. Vysílám tedy na obchůzku Álu. Je po desáté a vše se začíná otevírat (kromě již zmíněné restaurace). Turistické známky a vizitky jsou ale již k prodeji a tak po Aleně i já navštěvuji místní kostel, Ivanovu jeskyni a zkouším asi naposledy v životě zdolat místní vyhlídku u kříže nad klášterem. Bohužel už v tom hicu, davech turistů a netrénován asi v polovině cesty myšlenku vzdávám u kapličky. Nejen jmenované davy a polovina stoupání přede mnou zastiňuje povinnost být na kontrole a tak se vracím zpět i bez prohlídky místního hřbitova.

To už je zrovna otevřená restaurace zcela zaplněna uvnitř i venku a tak se jen (možná zbytečně) přesunujeme do zahrádky restaurace. Zbývají nám ještě dvě hodiny. Turistů již chodí pomálu, razítkujeme i konkurenční pochod (třeba přijdou příště k nám), dáváme lehké občerstvení (hotovky jsou zde opravdu zbytečně drahé) a hned po jedné hodině vyrážíme za kolegy na kontrolu u Dubu sedmi bratří. Ochutnáváme zbytky pomazánek (které vyrobily Jana a Jana, a podává Táňa a Kája) a těšíme se na Karlštejn, kde si dáme do nosu.

Navíc je zde velký frmol, nezvyklý po naší klidné kontrole. Loučíme se a spěcháme do cíle (Alena ještě zabíhá do Karlštejna koupit manželovi a mne oblíbené koláče).

Pokud byl ale u Dubu frmol, tak v cíli, jak zjišťujeme, je ještě větší. Po obědě, kávičce a potlachání se známými pochodníky míříme pro tentokrát domů. Ála vlakem a já po chvíli s Lubošem a Táňou vozmo. P.S. V životě jsem v těchto místech neviděl tolik turistů, cyklistů, rodin s dětmi a psy. Zlatý Karlův most v PrazeJ Vladimír

Středočeská šedesátka - 6. ročník (18. dubna 2015)

Celý týden se obrovsky těším na sobotu. Tento pracovní týden byl šílený a já se fakt těším na relax uprostřed přírody. Mno, ráno nezačalo ideálně, ještě volám zpět děti, jako že kdo jim bude nosit ty batůžky, tak se od auta vrací. Jedem přes pumpu, auto má věčně hlad, nechápu to. A jedééém, super. Zvoní telefon, mamka: „Ahoooj, nezapomněli jste si tu batoh? Je tam svačina a pití…“. No, nadávám si tak, že to snad ani není publikovatelné. Ale budeme to muset přežít, tak se stavuji na pumpě alespoň pro dvě 0,75 lahvičky s pitím. Jsem já to ale strašná matka, jednu jsem totiž nacpala D. do batůžku, druhou si nesu sama a jinak nenesu nic:o) Domísek je naštěstí miláček a nejen že mu to nevadí, ale ještě se se mnou chce cestou

rozdělit o svou svačinku, za což mu děkuji, ale nesním mu ji, zase tak strašná matka nejsem:o) Chvíli jeho minibatůžek nesu i já. Míša se s Gábuškou obětoval a místo jeho oblíbeného tlapání sedí na kontrole Hláska. On si totiž trasu 16 km skoro prošel, když šel sondu, sám. Takže já a Domísek jdeme trasu 16 km. Míša nás vysazuje z auta na startu v Čerčanech, zdravíme Vaška, ukazujeme se poctivě v našich tričkách, že jako budeme reprezentovat cestou klub. A už konečně razíme. Díky moderním vymoženostem a facebooku, přes který se dají posílat fotky zadara, posílám Míšovi fotoreportáž o tom, kde se právě nacházíme. U každého rozcestníku fotím Domíska a hned posílám tatínkovi, aby věděl, kde jsme. Tlape se nám krásně, než se rozfuním do kopce, už jsme nahoře u kostelíku a mažeme dál. Domísek vymyslel, že budeme hrát slovní fotbal - výborný nápad, celkem mě to baví. Chvíli si povídáme, chvíli hrajem a navážem pokaždé, kde jsme skončili. Když scházíme k železničnímu přejezdu, máme štěstí, zrovna jede vláček. Domísek je miluje, máváme jak na 1. máje a fíra mává taky. Po chvilce dalšího slovního kopání už přicházíme k první kontrole, kde nás čeká Filip s Petrem, prohazujeme jen pár slov, těšíme se na druhou půlku naší rodinky, a tak je rychle opouštíme, nasazujeme vysoké tempo a mažeme směr Zlenice - Hláska za tatínkem

a Gábinkou:o) A maže se nám velmi dobře, protože cesta už je jen po rovince, nádhernou přírodou podél řeky, chvílemi i běžíme. A už vidíme taťku, Domísek volá, tatínek mává, Gábuška se raduje, sluníčko svítí, super, co víc si přát? Hodinku posedíme, Gábuška pořád opakuje, jak je ráda že jsme je našli, že už jsme přišli a tak podobně. Pochodníci moc chválí naše nové razítko zdejší kontroly, a to nás moc těší:o) Za chvilku přichází Karel, tak si povídáme nějaký ten čas i s ním. Když odešel, přišla pro změnu Andy s rodinkou, tak se zdravíme i s nimi, i oni rádi využívají lavičku, jež je zalitá jarním sluníčkem:o) No, čas se nachýlil a my s Domískem zase razíme na cestu, abychom přišli do cíle zhruba stejně jako tam dorazí Míša s Gábuškou autem, až je přijde vystřídat Vláďa s Jarmilou. Do cíle docházíme i tak o něco

později než taťka, ale mezitím se alespoň prospala Gábuška v autě:o) A už jsme v cíli, dáme si pití a chvilku klábosíme s Vaškem a ostatními v cíli:o) Musím říct, že to byl moc pěkný pochod, krásnou přírodou a jako bonus jsem strávila trošku jinak čas s vlastním synem. Je něco jiného být všichni pohromadě a mít u sebe i Gábušku a nebo si jen tak nerušeně povídat jen s Domískem. Při běžném žití nám na toto nezbývá čas a je to bohužel škoda, protože to je příjemné myslím pro obě strany:o) Tak se mějte všichni hezky a zase někdy, zase někde na nějakém z našich pochodů se budeme těšit ahoooooooj. Pěkný den přejí Růžičky

S Valentýnem na Valentinku - 5. ročník (14. února 2015)