... v roce 2009

1. ledna 2009 – Novoroční vejšlap

Účastníci:

Pepa – kapitán, Luban, Tomáš Drhovský, Luboš

Trasa:

Klánovice – Xaverov – Běchovice – Uhříněves (15 km)

Po oslavách konce roku 2008 se čtyři Trilobiti rozhodli vstoupit do nového roku pravou turistickou nohou. Sešli jsme se na Masarykově nádraží a v 9:45 hodin vyrazili vláčkem směr Klánovice. Ve vlaku nám Pepa nabídl rumíček a čajíček, abychom se trochu zregenerovali. V Klánovicích jsme na nádraží odstartovali. Pepa nasadil své raketové tempo, kterému stačil pouze Luban a tak Luboš a Tomáš po krátké úvaze, že stíhat Pepu je holé bláznovství, pokračovali společně. Cesta nám ubíhala celkem bez problémů. V okolí Klánovic není náročný terén, je to vlastně placka. Celá trasa se šla po MTZ, takže popis nebyl ani potřeba. Byla celkem zima, ale při pohybu se člověk zahřeje. Trasa byla vedena lesem až na jednu výjimku, a to z Xaverova do Běchovic, kdy jsme šli po asfaltované silnici, kde to dost nepříjemně foukalo. Asi ve 13:30 hodin jsme došli do cíle na nádraží v Uhříněvsi. Po nezbytném orazítkování jsme sedli na vlak a odjeli směr Praha. Byli jsme spokojeni a příjemně unaveni. Jak jsme se později dověděli, tak Pepa s Lubanem přišli jenom půl hodiny před námi. Takže takoví couralové nejsme!

Luboš

10. ledna 2009 – Tříkrálová Okoř

Účastníci:

Luboš D., Tomáš L.,Tomáš Dr., Lenka Petrlíková, Hanka, Pepa - kapitán, Luban, Vašek

Trasa (16 km): Veleslavín - stará škola, Nebušice, Sv. Juliána, dále podle Únětického potoka do Statenic. Po modré dále přes Černý Vůl, Tiché údolí, zámek

Trasa (28 km): Veleslavín - stará škola, Nebušice, Sv. Juliána, Tuchoměřice, Číčovice, Okoř, Noutonice, Velké Přílepy, Statenice, Černý Vůl, Únětice, Tiché údolí, Roztoky - zámek a muzeum

Za krásného mrazivého rána jsme se vydali na trasu a zpočátku bylo vše v pohodě. Bohužel trasa vedla také do kopce k Nebušicím a v tomto místě přišla velká Lubošova zkouška. Málem dostal infarkt, ale jak dokládá foto, přežil. Pak už jsme šli pořád po rovince nebo z kopce. Kopečky dolů zvládal každý po svém. Luboš letecky a Lenka po zadku. Všechny hospody měly bohužel zavřeno, a tak jsme museli vydržet až do cíle. Zde nás přivítali Tři Králové. Po lehkém občerstvení jsme vyrazili vlakem domů. Až na tu kosu se pochod velice povedl.

Tomáš Lubovský

Tři krále se Trilobiti rozhodli oslavit pochodem Tříkrálová Okoř. Někteří jedinci si ráno přivstali a v 7:45 hodin vyrazili na trasu 28 km (Pepa - kapitán, Luban). Na tuto trasu vyrazil též Vašek, ale později (zaspal) a kluky dostihl na kontrole v Okoři. Byla strašná zima, ale při pohybu se zahřejete, zvláště když asi na třetím kilometru máte jediný, ale smrtící krpál ze Šárky do Nebušic. Já jsem tam nechal skoro všechno, hlavně plíce. Po zdárném zdolání této vysokohorské vložky nás čekal příjemný pochod celkem nenáročným terénem. Akorát jednou jsme zakufrovali. Náš horský (pochodový) vůdce ztratil (asi) z dohledu MTZ, která nás vedla až do cíle, a vyhnal nás v Úněticích do menšího kopce před hospodu SOKOLOVNA. Když jsem nesměle začal namítat, že jdeme na Okoř místo do Roztok, velel stát a po prozkoumání mapy řekl, že je to asi pravda, vrátili jsme na rozcestí a nabrali správný směr do Tichého údolí. V cíli jsme dostali čajíček a domácí perníček s mandličkami. Vláčkem jsme odcestovali do Prahy.

Luboš

21. března 2009 – Plzeňská šlapka (32 km)

Účastníci:

Pepa - kapitán, Vašek

V pátek se domlouvám s Vaškem na času a místu srazu. A tak se scházíme v 06:00 hod. na Smíchovském nádraží, zakupujeme malé občerstvení, denní tisk a povinnou jízdenku jen do Plzně hl. n. V 06:19 hod. odjíždíme. Po příjezdu do Plzně si zakupujeme jízdenku do Plzně-Bolevce. Do odjezdu vlaku směr Žatec nám zbývá několik minut. Stíháme si ještě prohlédnout v Informačním centru turistické známky, které bylo možné si koupit po 09:00 hod. Nevadí, koupíme si je při návratu. Za ¼ hod. přijíždíme na START.Se startovním číslem 56 a 57 vyrážíme v 08:20 hod. směrem k nejvyššímu vrchu s rozhlednou v okolí Plzně – Krkavec 504 m. n. m. (Postavena plzeňským KČT v r. 1901. V současnosti nepřístupná - soukromé vlastnictví). K němu přicházíme po 5 km v 09:15 hod. Zde nás očekává první kontrola – K1. Zhotovujeme několik snímků a pokračujeme po ZTZ, tak, jak nám to přikazuje popis trasy. Asi po 2,5 km chůze po ZTZ s hrůzou zjišťujeme, že jsme šli opačným směrem (vesnice Ledce). Vracíme se zpět se zkaženou náladou.

Ona ta ZTZ nás měla zavést zpět k Plzni, abychom mohli projít kolem boleveckých rybníků ŽTZ, přes Plzeň-Doubravka na kopec Bílá Hora 416 m. n. m. s rozhlednou Chlum po ČTZ. Tam přicházíme až okolo 12:30 hod. Zde nás čekala další kontrola – K2. Podle popisu jsme měli být 15,5 km, tj. zhruba v polovině trasy. Využili jsme první možnosti se občerstvit – pivo Pardál za 18,- Kč.Odtud vyrážíme na druhou polovinu trasy po ZTZ krásnou přírodou kopírující tok Berounky k Dolanskému mostu – 1,5 (okolo 13:45 hod.). Opět měníme TZ a po MTZ a ulicemi Chrástu přicházíme ke K3 restaurace Lidový dům. Zde jsme si chtěli dát polévku. Bohužel. Podle slov obsluhujícího personálu se dovídáme, že polévky vaří pouze ve všední dny. Posledních 6,6 km pokračujeme po ČTZ. Do CÍLE - Plzeň Újezd, restaurace Pod rozhlednou, přicházíme v 16:00 hod. Opět nás tlačí čas, protože za ½ hodiny nám odjíždí BUS MHD na nádraží. Stíháme vše bravurně a upalujeme do IC zakoupit vyhlídnuté turistické známky. To bylo otevřené a turistické známky už neprodávali – bylo pozdě. Pracovnice, která je prodává, měla po pracovní době. Pepa - kapitán

1. dubna 2009 - DP Posázavím – krajem Josefa Suka (32. ročník)

Trasy a účast:

15 km - Vladimír, Marta (hosté: Veronika, Jiřina, Eva, Karolína, děti a 2 psi)

23 km - Pepa - kapitán

Je sobota, deset pryč. Právě by měl skončit start pochodů v týneckém Bisportu. Už půl hodinu tu čekáme s dcerou Veronikou na Jílováky. Ale už je vidím: z našlapaného auta vystupují postupně 3 dospělí, 2 děti a 2 psi (kromě psů samé holky). Propozice ještě obdrží a pomalu vyrážíme do přírody. Z mostu pozorujeme vodáky, jak i oni vyrážejí na první letošní jízdy do Pikovic a trochu jim závidíme. Nicméně voda je jistě ještě studená. Tak hezky po ZTZ do kopce kolem týneckého zámku, přes Chářovice do Chrášťan ke kontrole. Cesta je různorodá: lesem, silnicí, polem-nepolem, prašná i s malotraktorem. Na zpožděné K-1 (pozn. jdeme skutečně na chvostu) dostáváme radu, jak si zkrátit cestu do Václavic s jedinou hospodou na trase. Odmítáme. Plazíme se oklikou do kopce k lesu na nejvyšší bod trasy. Po občerstvení ve vsi Václavice směřujeme do obce Hrusice (neplést s Ladovými Hrusicemi), kolem rybníků do Krusičan k „vodopádu“. Občas sbíráme vlastní značení (jsme opravdu poslední a hodí se na pomlázku). Odtud už jen dlouhou cestou kolem potoka až do cíle v Týnci. Přicházíme sice o půl hodiny později, ale podle diplomů ještě nějací pochodníci v Posázaví bloudí. Potkáváme Libora, který šel jakousi podivuhodnou trasu ze Čtyřkol, ale to neřešíme, všichni už máme hlad a spěcháme na oběd.

Vladimír

26. dubna 2009 – Podvečerní pochod kolem Botiče

Účastníci:

Vláďa, Pepa - kapitán, Tomáš L.

Trasa: Újezd u Průhonic - Hostivařská přehrada – Hostivař - restaurace "Chmelový keř“ (8 km)

Na startu jsme se sešli jen s Pepou, protože Vláďa jel dřívějším autobusem a vyrazili za mírného větříku, s očekáváním deště. Přesto, že hned nepřišel, byla cesta dost rozbahněná po večerním dešti z předešlého dne. Procházeli jsme krásnou přírodou, proto jsme si ani neuvědomili, že pršet opravdu začalo. Šlo jen o reklamní déšť, ale stačil. Celou cestu nás doprovázela ČTZ. K Hostivařské přehradě jsme došli už za sluníčka a i cesta byla pohodová asfaltka. Ta nás dovedla až do Hostivaře. Pak už mezi vilkami dobře známou cestou až k restauraci "Chmelový keř ", kde byl cíl pochodu. Tady jsme se také sešli s Vláďou a Lenkou Petrlíkovou - bývalou Trilobitkou. Tomáš Lubovský

29. srpna 2009 – Pochod k výročí otevření rozhledny na Petříně

Účastníci:

15 km: Pepa - kapitán, Vašek, Amálka, Vladimír, Marta, Honza

30 km: Luban

Blíží se konec prázdnin a začínají nám pravidelné pochody, které většině z nás chyběly. Jak by řekl Cimrmann: Podobně jako loni a předloni, tak i letos dochází k význačné události: postavení a historickému otevření rozhledny na Petříně na popud KČT dne 20. 8. 1891.Jako první se vydává na start Marta (tentokrát jako člen pořadatelského týmu), jako druhý Luban na nejdelší z tras. Vybral si ji zřejmě proto, že vede kolem oblíbené restaurace Na Růžku, kterou také ihned navštěvuje. Jako třetí „nerozchozený“ Pepa - kapitán, kterému ztuhly nohy při dvoutýdenní dovolené, kterou strávil ve stoje v již zmíněném hostinci. Následuje Vašek s Amálkou a o půl hodiny později Vladimír. Počáteční kopec kolem Musaionu (letohrádku Kinských), kostelíka sv. Michala až do Růžového sadu nakonec překonává a u rozhledny se schází s Vaškem a Amálkou. To už také vyráží ze startu Marta, zatímco Pepa s Honzou již opouštějí hostinec U Černého vola. Pokračujeme dál kolem Nebozízku petřínskou vrstevnicí až na Úvoz, Loretánské náměstí (máme štěstí na zvonkohru) až ke Hradu (máme štěstí na střídání stráží). V Chotkových sadech nás konečně dobíhá Marta. Následuje Zeyerův památník – Hanavský pavilon – letenský metronom - technické muzeum, ale to už dostává hlad nejen Amálka. Na poprvé se trefujeme do restaurace Na Kovárně, kde sice můžeme potkat Fanánka, ale rozhodně se tu nenajíme… takže jen nápoje. Na podruhé už máme štěstí a v Restauraci Na Paliárce se perfektně nacpeme. Ještě štěstí, že už nepůjdeme do kopce. Vcházíme tedy do Stromovky, u Výstaviště navštěvujeme již 4. kontrolu a parkem procházíme na Císařský ostrov (zmrzlina). To už jsme ale téměř v cíli v Trojském zámečku. Po nezbytné fotodokumentaci odjíždíme od ZOO domů (Na Růžek, pozn. Pepa je pochodem značně unaven, ještěže šel jen krátkou).

Vladimír

5. září 2009 – Čtyři řeky s Trilobitem (II.) – Berounka

Dne 5. září 2009 pořádal Trilobit Barrandov druhý ročník dálkového pochodu „Čtyři řeky s Trilobitem“. Po loňské Sázavě jsme nabízeli tentokrát Berounku a barvu odznaku ve žlutém provedení. Pro účastníky, kteří si zakoupili náš záznamník na prvním ročníku, je to tedy již druhé razítko na cestě k odznaku zahrnujícímu všechny čtyři řeky. Ale ani ostatní, kteří si zakoupí záznamník při pozdějších ročnících, nemusí zoufat: odznaky vydáme za jakékoli čtyři účasti na tomto pochodu. Nejdelší trasa 52 km vedla pochodující z železniční zastávky pod Křivoklátem a obětavě tam od šesti hodin ráno startoval Tomáš Lubovský (alias Pepin). Z křivoklátského nádraží vedla túra přes Roztoky na nádraží do Račic (když jsme s Pepou - kapitánem tuto část procházeli, docela jsme si zahoubařili – tedy hlavně Pepa – já moc ne!).

V Račicích vládnul na startu trasy 42 km Petr Kučera a já odtud značil čtyřkilometrový úsek, vše ostatní bylo po značených cestách. Z Račic se tedy dále šlapalo do Nižboru. Zde byl na startu trasy 31 km Luban Janovský s Janou Suchánkovou, která mu ovšem zanedlouho dala košem, neboť ji zachvátila choroba.

Pochodující se dále přes rozhlednu Děd dostali do Berouna, kde byl start trasy 21 km a v bufetu na nádraží se o to postaral Libor Pfeifer. Přes Svatého Jana pod Skalou se šlo dále do Srbska, kde na nádraží odbavovali nejkratší trasu (10 km) Vláďa Šimůnek a Pepa Kaulfers. Tato nejvíce navštívená trasa vedla přes Karlštejn do Zadní Třebáně, kde byl cíl v restauraci U Mlýna.

Od deseti hodin ráno jsem tam na pochodující čekal s Pepou - kapitánem a posléze se k nám připojil Luban, Petr a chvíli poseděli i ostatní naši členové, kteří buď pochod absolvovali anebo byli na startech. Počasí nám moc nepřálo (dopoledne celkem hustě lilo), což nám možná pár desítek lidiček odradilo, nicméně počet 122 účastníků není tak špatný, a věřím, že za rok na Vltavě bude překonán.

Vašek

Pozn.: Děkujeme personálu v restauraci U Mlýna za příjemné chování a pevné nervy.

Počty účastníků jednotlivých tras:

10 km – 56

21 km – 35

31 km – 17

42 km – 7

52 km – 7

19. září 2009 – Benešovské toulky (dříve Konopišťské)

(13. ročník)

Účastníci:

Praha: Pepa – kapitán a Tomáš Dr. – 24 km

Petroupim: Vladimír s dcerou Veronikou, Eva, Barča a Petr, Katka, Lenka a děti Nikola, Adam (kočárek), Ondra a Karolína (kočárek) – 11 km

Celkem: 13 lidí a 0 psů

Kvůli „pražákům z Růžku“, kteří vstávali velmi brzo, si tentokrát i „vesničané“ přivstali a jakžtakž dorazili v domluvených 8:15 – 8:45 hodin. Po nezbytném přihlášení a společném foto (kam se přimíchali i nechodící) vyrazili pražáci na 24 km a vesničané na 11 km trasu až k první kontrole spolu.Původně jsem sice pro nízkou účast ze strany Trilobitu nechtěl, ale nakonec jsem dorazivší partu přihlásil do soutěže o nejpočetnější kolektiv. Oproti obvyklému soupeři ZŠ Neveklov (26 lidí) jsme opět neměli šanci na vítězství, ale riskl jsem další pořadí. To jsme sice již jednou získali, ale neveklovská parta zřejmě tenkrát měla pandemickou chřipku, průjem nebo se zkrátka jen nesešli.

Asi v půl desáté tedy konečně vyrážíme za velmi příznivého počasí na obvyklé trasy směr Tužinka. Zde se konečně oddělujeme od dálkoplazů a jdeme směr Racek. Následující čtyři hodiny strávíme kojením, přebalováním, oblékáním, svlékáním, kakáním, krmením, čůráním a občas i popojitím o kousek dál. V životě mě tak nebolely nohy a záda jako při této „kolonádní“ procházce. Přes ujištění pořadatelů, že cesta je vhodná i pro kočárky, v oboře u Konopišťského potoka padá Petr i s kočárkem ze stráně. Po jeho vyproštění i já. Naštěstí dítě nese v tomto momentě jeho předvídavá matka v náručí. Po nezbytném sesbírání, vylovení, odbahnění a oprášení se uklidňujeme ve stánku na parkovišti pod zámkem. V tu chvíli už máme před sebou jen nezbytný dojezd do cíle kolem Růžové zahrady, několika nevěst u zámku, a dnes již neprůchozího nádraží. Překvapivě získáváme pohár za druhé místo o jeden, resp. dva body-lidi před pronásledovateli. Tentokrát bez ouška. Tak zase někdy příště (s větší účastí Trilobitů).

Vladimír

28. září 2009 – Svatováclavský pochod

Účastníci:

13 km: Marta, Vladimír, Tomáš D.

25 km: Honza Sch.

Překrásné počasí přivítalo tentokrát pochodníky mířící do Staré Boleslavi. Snad si to objednal papež sám, snad to byla náhoda…. Ale šlo se nádherně. Mírně zvlněná krajina za Prahou sice tentokrát přivítala necelou stovku účastníků na obou trasách včetně cyklo, ale kdo přišel – nelitoval. Osamocení Trilobité stále v menším počtu se sešli ve Vinoři u hřbitova, kde byl start kratší trasy. Po kratším bloudění mezi vinořskými rybníky jsme se konečně trefili a lesní pěšinkou došli do Jenštejna. Zde svačíme a rozbíjíme ořechy. Následují Cvrčovice a pak Popovice (zde odpočíváme a rozbíjíme ořechy). To už ale přicházíme k Hrušovskému rybníku, ležícímu na samém okraji Brandýsa. Na rozdíl od loňska je to letos již snobácká záležitost: desítky zbohatlíků se silnými auty přijíždějí k vodě, kde nahodí a celý den polehávají. To je sport!! Následuje dlouhá Výletní ulice: zde obdivujeme krásně upravené zahrádky, dochází nás Honza a obědváme ve stejné zahradní restauraci jako loni. Procházíme městem do Staré Boleslavi, ale to už se proti nám valí fanoušci svatého otce, který před pár hodinami zařečnil a odjel. Jsou zde davy lidí, trhy, divadelní scéna, otevřené kostely a podobné atrakce. Raději využíváme posílené dopravy a mizíme pryč. Byl to pěkný pochod, velmi příjemné počasí, ale bohužel příliš často po asfaltu a silnicích. Asi to potřetí nepůjdu

Vladimír

19. prosince 2009 – Vánoční pochod (Kolín)

Účastníci:

13 km – Vladimír, Marta, Zuzka Pfeifferová, Veronika Buková, pes Trejsi

22 km – Luban, Tomáš L.

35 km - Hynek Podivín

Zajímavý pochod v celkem nezáživné krajině, přesto mě překvapilo zdejší mírné zvlnění. Čekal jsem totiž absolutní polabskou rovinu. Podklad tvrdý - zmrzlý, mírně zasněženo (asi 7 cm), posolené silnice rozčvachtané. Viditelnost mizerná, lehké sněžení, mráz. Rosný bod neznám, ale brýle a foťák se mi v restauracích mlžily. Tolik popis situace. Zatímco vlakoví turisté Luban s Tomem již odcházeli ze startu, já s „babama“ dorazil vozem asi čtvrthodinu před uzavřením startu. Účast byla hojná – celkem 312 lidí. Ač jsme vyráželi všichni spolu, šel jsem v podstatě celý pochod sám. Slepičárna mě dohnala vždy na kontrolách v Radovesnici (tajná)+ pozn. dršťková a pivo, v Křečhoři v místní Sokolovně (K-1) a pak jsme se viděli až v cíli. Zde totiž velitelka usoudila, že je nutno vidět zdejší památník bitvy u Kolína z roku 1757 v zimním provedení (přestože jsme ho viděli letos 10.10.) a odchýlila se s kuřaty z trasy. Musím přiznat, že mi to vlastně vůbec nevadilo, přišel jsem totiž o koulování, Trejsinu pod nohami, hluk a jiné KRAVčíkovINY. Svým šnečím tempem jsem se doplazil přes Štítary do Kolína. Nikdo přede mnou - nikdo za mnou. A pokud náhodou ano, tak byl rychle přede mnou a mizel za obzorem. Dlouho se šlo městem a najednou byl zde: cíl v hotelu Amerikán. Ještě výstup do patra a je to. Zde už se všichni scházíme: Libor pro holky, já, po chvíli hoši z „dlouhé trasy“ a po půlhodině konečně i Marta s drobotinou, později i Podivín. Je zde i řada známých. Stmívá se, tak odjíždíme zpět různě.

Vladimír

Já, tedy Tomáš a se mnou Luban, jsme vyrazili na trasu 22 km od nádraží po žluté nejprve městema pak lesem, po silnici do Radovesnic a s trasou 13 km do Křečhoře. Zde se trasy rozdělily a my rádi navštívili pomník bitvy u Křečhoře. Moc se nám líbil a je jasné, že na jaře nebo v létě tu musí být ještě líp. Pak jsme šli okolo kostela "chudáka". Nikdo se o něj asi nestará nebo to tak aspoň vypadá. Další obcí na cestě je Kamhájek, kde je v poslední chalupě rodný dům Gustava Frištenského, který byl slavným zápasníkem doby dávné. Dále jsme směřovali k bodu, který je zdálky vidět. Je to další bitevní pomník Bedřichov. Sem již bohužel dorazili sprejeři a tak je zmalovaný. Odtud jsme sešli do Nové Vsi, kde byla poslední kontrola a také pěkný kostel. Stále po žluté jsme šli až do Klavar, kde jsme změnili barvu značky na zelenou a podél Labe došli až do Kolína, kde byl cíl. Po chvíli strávené v hospodě jsme v doprovodu horského vůdce Hynka došli na nádraží a panťákem odjeli do matičky Prahy. Tomáš