Sonda – Karlštejnská tlapička 2013
2. února 2013 - Sonda – Karlštejnská tlapička 2013 (č. 50)
V sobotu v 9:00 odjíždíme z Barrandova (tzn. já, Andy a Ondra) na Karlštejn, abychom prošli některé z tras letošní Tlapičky. Počasí je slušné, neprší ani nefouká. Za půl hodinky již parkujeme na Karlštejně u našeho cíle v penzionu stejného jména na vyhrazeném místě pro konzumenty. Doufám jen, že auto neodtáhnou dříve, než se vrátíme a budeme též konzumovat. Zostra (zejm. pak „mládež“) vyrážíme po žluté do obce Karlštejn. Já s Andreou na nejkratší trasu a Ondra dostal za úkol střední (19 km). Má však v plánu odlovit ještě asi tucet „kešek“, a tak s námi nechce čekat na otevření Muzea betlémů, kde si zakupuji 4 ks chybějících vizitek. Pokračujeme dle plánu k hradu a i s dopomocí domorodců trefujeme správnou cestu do obce Mořina. Svorně nadáváme, neb stále stoupáme, a ještě k tomu stále po silnici (cca 6 km, což je téměř polovina trasy). To ale ještě netušíme, co nás čeká v druhé půli. V obci Mořina se potěšíme dobrou polévkou v restauraci Na růžku, kde bychom rádi situovali i naši první kontrolu na trase. Odpočati a posilněni pak klesáme a opět stoupáme po ŽTZ až k lomu Velká Amerika a zakoušíme první bahno na botách. To nás již neopustí až na Karlštejn. Obcházíme Velkou Ameriku, lom Politických vězňů (zvaný též Mexiko) a po poli s dvěmi kily bahna na botách docházíme za skupinou „tomíků“ až k lesu před Malou Amerikou. A to nás ještě ke všemu sleduje z dálky jakýsi černý skot, který naštěstí neuznal za vhodné se s námi seznámit. Zde zjišťuji, že mi chybí mé dioptrické brýle v hodnotě círka půldruha tisíce korun a začínám být nervózní. Obcházíme i Malou Ameriku a odsud už nás čeká jen klesání do cíle. Sešup k Dubu sedmi bratří a pak už jen asfaltka do města. Trochu mne překvapuje, že obcházíme hrad z druhé strany, ale asi to tak má být. Před námi se znovu objevuje Muzeum betlémů a po chvíli i cíl v Penzionu. Po rychlém kafíčku se s Andreou vracíme do zakázaných (autem) prostorů mezi Mexikem a malou Amerikou, kde hledáme brýle, které jsem ztratil pravděpodobně v tomto úseku. Marně. Tentokrát mám smůlu a brýle jsou fuč. Nálada je zkažená. Ještěže je tu Andrea, díky které hlasitě nekleju. Domů se vracíme sami (Ondra zrovna doráží do cíle, před sebou ještě nejméně jednu kešku a navíc hodlá posedět v „cíli“:o)) Vladimír