Jeseníky

7. – 11. května 2008 Trilobiti v Jeseníkách (č. 17, 18 a 19)

středa 7. května 2008

Tak máme den výjezdu na trilobití dovolenou. Zase mám honičky a nestíhám, navíc mi Kiminka začala hárat a tím zkomplikovala situaci. Včera jsem přepadla přes Alvara, natloukla si nos a hnula si s krkem, tak je mé tempo o to pomalejší. Ráno tedy odvedu Aliho kamarádce, dobalím sobě a psům věci a čekám na Honzíka. Když dorazí, nahážeme věci do auta a vyrážíme. Máme před sebou ještě hodně kilometrů autem. Jedeme na Hradec po dálnici – to cesta docela utíká, pak na Žamberk, Šumperk – tady jsou samé objížďky, a tak to Honza šmikl přes Karlovu studánku do Lipová - Lázně.

Z Lipové jsme jeli ještě k zastávce jednokolejky Lipová - Lázně Pomezí a odtud na chatu Smrčník, kde jsem měla ubytování. Majitel nás čekal, přivítal, předal klíče a odjel:o). My jsme také zmizeli na večeři a po chvíli sezení ve zdejší hospůdce Na Rychtě jsme se dočkali nečekaně také Vaška a jeho rodiny, Libora a Zuzky. Jsou ubytovaní jinde, přestože Smrčník je hezčí a smí tam pejsci:o).

Ve večerních hodinách se na Smrčníku ocitám sama (Honza jede domů.) Rozhlížím se po chatě. Je celá dřevěná se zděnou podestou, v jídelně je krb a lustry jsou ze samorostů a jeleních parůžků.

Pokojíčky jsou malé, ale útulné. Z okna mám výhled na krásné zelené kopce…

Ostatní trilobité vyrazili asi ve tři (mužská posádka) resp. ve čtyři hodiny (smíšená). Mužská posádka bez dálniční známky přes Pardubice, druhé auto kopíruje cestu bejbiny až do okamžiku hlášení o objížďkách, poté se stáčí na Letohrad a přes prdelovice se konečně jako poslední po deváté hodině dostává k vytouženému cíli. Malé občerstvení v místním baru a plánování výletů a pochodů na další dny trvá téměř do půlnoci. Tož hajdy do pelechu.

čtvrtek 8. května 2008

Dnešní den je pod názvem „S babama do pekla“ - název vymyslel Vladimír:o). Ráno se scházíme u zastávky ČD Pomezí, to už máme s pejskama v nohách první kilometr po žluté, a jdeme do jeskyní Na pomezí. Zde se Vladimír, Marta, Jana, Amálka a Lenka účastní prohlídky. Já čekám venku a studuji šutříky ve vitrýnce a zakupuji si netopýra na krk. Zdejší jeskyně jsou velmi vzácné, právě kvůli jejich výskytu. Z jeskyní se vydáváme do města Jeseník a lázní. Projdeme si lázeňský okruh, Vladimír se fotí u svého znamení – lva a Jana u „svého“ pomníčku:o). Z lázeňského okruhu se vydáváme do města a jdeme se nejdříve posilnit do místní hospůdky. Zde vznikl také název našeho pochodu. Ptám se všech, jak se bude dnešek jmenovat, abych věděla, co napsat do trilobitníčku. Vladimír s ledovým klidem a řízkem na vidličce odpoví „S babama do pekla“ (pozn.: Vinárnu Peklo jsme skutečně míjeli).

S řádně najezenými bříšky vyrážíme do Vlastivědného muzea Jesenicka. Jak se později dozvídám, je zde telátko se dvěma hlavami (už chudinka vycpané). Do muzea se nikomu nechce:o(, a tak se rozdělujeme. Vladimír, Jana a Amálka jdou pěšky zpět do našeho místa pobytu Lipová a my s mamkou a Lenkou vyrážíme dál na Čertovy kameny, Zlatý chlum a Křížový vrch.

Lázeňský okruh – nabízí možnost ochutnat různé druhy pramenů, např. Priessnitzův nebo český pramen (taková voda z kohoutku bez chlóru:o).

Jeseník – je zde Vodní tvrz (v ní muzeum) ze 13. století, vyrábí se zde Jesenický Priessnitzův likér.

Zlatý chlum – je jednou z posledních kamenných původních rozhleden, pod rozhlednou je ohniště a buřtíčky v restauraci.

Křížový vrch – je místo s kostelíkem, momentálně v opravovacím stavu. Je zde hospůdka, která se pyšní obrovským krbem, horou vycpaných mrtvolek (zvířat) na stěnách a s rybičkama ve skleněných koulích na stole místo kytek.

Naše trasa je celkem už 20 km a vracíme se z Křížového vrchu do Jeseníků a chceme původně najít cestu do Lipové. Nedaří se nám ale najít směr. Ptaní lidí se také ukázalo jako zbytečné, a tak jdeme na vlak a zdejší lokálkou jedeme k domovu. Na poznámky mamky „tady to znám“ nebo Lenčiného „tudle zahrádku jsem si fotila“ nereaguji. V Jeseníkách totiž určovaly podle toho trasu a pak jsme zjistily, že „tady to znám“ patřilo zahrádce v Lázních:o) - jo takhle bychom nedošly ani dneska. Kimi je unavená a kňučí, sedá si – bolí jí zadní nohy, asi klouby.

Dojely jsme do Lipové, dohrabaly se k ubytovně a já pak ještě šla 4 km na Smrčník. Kim to došla jen pomalu a v chatě padla. Do chaty mi přišli další lidi a tak už nebudu sama. Mají rádi psy a povídáme si, večer hrají i na kytary, a tak usínám u hudby.

V nohách máme 24,5 kiláčků.

(pozn.: Tak nakonec vlakem zpět jeli všichni, ale někteří si připisují i cestu od vlaku)

pátek 9. května 2008

Dneska název nemám:o), ráno v devět máme s mamkou a Vladimírem sraz na nádraží. Dojdu s pejskama tam a ... auto nikde. Vladimír si s mamčou maže svačinku a Martičku tam nechají půl hoďky čekat:o) - rošťáci. Už je vidím, oba se smějí a berou mě s sebou. Jedeme přes město Žulová – hon za známkama, do Javorníku, kde na nás kromě trasy 10 km čeká také Pepa - kapitán, Libor a Zuzka, Jana a Amálka, Adélka a Lenka. Někdo jde na zámek Jánský Vrch a někdo vyráží na trasu směr Rychlebský hrad a Račí údolí po červené a modré.

Prohlídku jsem vynechala, a tak jdu s Adélkou, Zuzkou jako posledníček s pejskama na trasu. Vede nás Pepa a Libor... Cestou s holkama kecáme, trháme si kvítka a funíme za těma dvěma fofrníkama:o).

Žulová – je zde hřbitov a kostel, který je vytvořený ze zbytků hradu a nedaleko je možné navštívit Nýznerovské vodopády.

Javorník – je zde zámek Jánský Vrch, staleté sídlo vratislavských biskupů (nachází se zde sbírka dýmek a kuřáckých potřeb - cca 1200 kusů).

Rychlebský hrad – je zříceninka s relativně stojící věžičkou, na které se fotíme (bohužel víc info nemám, nebyla tam žádná cedulka).

Račí údolí – je cesta podél potoka, o přítomnosti raků vás informovat nemohu, neboť po zákroku mého psa nebylo možné v potoce něco vidět:o).

Trasu končíme u infocentra a s holkama čekáme na Vladimíra a ženský. Libor a Pepa jedou vlakem domů. Čekání si krátíme na lavičce sluněním, odháněním dotěrných psů a zmrzlino-žroutstvím.

Vladimír má jen jedno auto a pár míst (a nemá kinedryl), tak Lenka s Janou a Amálkou jedou vlakem, na mě je Vladimír tak hodný a odveze nás s pejsky na Smrčník, aspoň se tam porozhlédnou.

Večer ani nevím o světě, jsem unavená. Přijel i Honza, a tak ještě sjedeme dolů za ostatníma. V hospůdce u Kance si dá Jéňa véču a já si kvílím písně kotlíkářů. Hrají tady na dvanáctistrunku a normální kytaru. Honza je tady spokojený v prasátkové restauraci (mají i vyřezávané židle s rochátkama). Stihneme i na Rychtu = Na Růžku:o), kde Petr, Pepa a Vladimír mají základnu. Povím plán na další den a šup do hajan.

(pozn.: Výlet se může jmenovat třeba „Ze zámku na hrad“).

sobota 10. května 2008

Dneska je den autoturistiky, teda ostatní ťapou okruh po svém. Vyrážíme na Rejvíz - největší rašeliniště na Moravě, tady potkáváme nápadníka pro Kimi a možná i otce, když to vyjde:o). Po proťapání rašelinišť naučnou stezkou vyjíždíme do hotýlku U Pekina v údolí ztracených štol směrem do Zlatých Hor. Nad městem Zlaté Hory se tyčí rozhledna Biskupská kupa – dodrápat se k ní je taky fuška. Výhled ale stojí za to, opravdu krása. Když se vracíme k autu, vyrážíme ještě k chrámu Nanebevzetí Panny Marie směrem do České vsi. Když už jsme tak daleko, chceme něco vidět, a tak pro jeden den vyhrála auta. Jedeme dvěma autíčky: 1. Vladimír, mamka, Adélka , 2. já, Honza, Lenka a psíčci.

Rejvíz – 3 km dlouhá naučná stezka, rašeliniště vzniklo v době poledové před 6 - 7 tisíci lety, po dřevěném chodníčku se dojde k Velkému mechovému jezírku.

penzion Rejvíz – známý vyřezávanými židlemi s postavami rejvízských usedlíků.

U Pekina – je starý mlýn a nachází se zde kachlová kamna, stropy podpírají mohutné trámy.

Zlaté Hory – v městském muzeu se dozvíte vše o historii těžby zlata, i jak vypadala hornická štola, zajímavá je též expozice Čarodějnický procesy s mučírnou.

chrám Nanebevzetí Panny Marie – je velmi zajímavě pojatý moderní kostel, na vyvýšeném kopci je několik laviček, ze kterých lze pozorovat bohoslužby pořádané pod nebem.

Česká ves – najdeme zde muzeum veteránů a westernové městečko spolu s adrenalinovým parkem.

údolí ztracených štol – jsou zde dva skanzeny (mlýny) a možnost zkusit rýžovat zlato.

Biskupská kupa – rozhledna se nachází v hraničním pásmu.

Po výletech jsme se všichni sešli v Lipové u táboráku a buřtíčků. Vašek zahrál na kytaru a i jsme si zazpívali. Bylo i spousta dohadů ohledně ubytování a peněz, ale to se naštěstí také vyřešilo.

(pozn.: Výlet se může jmenovat Z bahna za zlatem).

neděle 11. 5. 2008 je asi bez komentáře....ráno jsme nabrali Pepína a mazali domů. Já za zvířátky a Pepíno na fotbálek.

My ostatní jsme odjeli třemi auty do Velkých Losin za účelem shlédnutí ruční výroby papíru ve zdejší historické a jediné papírně v Čechách. První vůz s Nohejl-gangem po prohlídce opouští další program a odjíždí zpět na Prahu. Přesto však mají ještě několik zastávek, z nichž ta na hradecké dálnici je vynucená a asi nejdelší. Druhé auto (mužská osádka) odmítá původní nápad navštívit ještě Dlouhé stráně a po několika zastávkách pro TZ míří přes Pardubice zpět domů. Třetí auto (smíšená posádka) přijíždí do Losin poslední, protože se obětovala pro sběr TZ (Bělá pod Pradědem, Karlova Studánka, Malá Morávka, Klepáčov, Rýmařov s Janovicemi, motorest Skřítek apod.) a proto absolvuje až následující prohlídku papíren. Všichni už jsou pryč, tak tedy vyjíždíme na prohlídku Dlouhých strání: nabídku počkat půldruhé hodiny však odmítáme. Vracíme se do zámku Velké Losiny, navštěvujeme skanzen v Rapotíně (tak jako ostatní pouze ke vchodu), obědváme v Bludově v motorestu a směřujeme rovněž domů. Po cestě se zastavujeme ve Štítech v akrobat parku pana Valenty, směřujeme na Svitavy (abychom se vyhnuli hradecké dálnici). Bohužel vlivem okolností Svitavy míjíme a vracíme se na Litomyšl, Vysoké Mýto (čert ho byl dlužen: pokuta litr za rychlou jízdu ve městě), čtyřicítkou se plížíme místními vesnicemi k Pardubicím, Přelouči, Kolínu a nakonec „omylem“ najíždíme na nechtěnou hradeckou dálnici. Vysazujeme Lenku na základně a zpětně k našemu údivu zjišťujeme, že všechna tři auta dojela v intervalu necelé hodiny. Tak umýt, posilnit se tekutinou a zítra zase do práce.

Zde si můžete prohlédnout pár fotografií.