Krajinou mléka a strdí

24. dubna 2016 - Krajinou mléka a strdí (č. 72)

Bylo nebylo. Dne, kdy na svatého Jiří vylézají z děr hadi a štíři, sešli jsme se my – krásní, inteligentní, šikovní a mladí - ve složení: Andy, Luban, Ondra, Zuzka a já, náplava Blanka, u pokladen Masarykova nádraží. Odjezd naplánovaný na krásných 7:41 hod. se podařilo zvládnout a za chvilku nás vláček (pro odborníky: elektrická dvoupodlažní jednotka skládající se z elektrického vozu řady 471, vloženého vozu řady 071 a řídícího vozu řady 971 – správně je to City Elefant) unášel do Nových Ouholic. Zde se nám podařilo vystoupit, aniž bychom si způsobili nějaké nesnáze.

Nové Ouholice vznikly po povodni v r. 1784, kdy byly původní Velké Ouholice zcela zničeny. Veltruský hrabě Chotek daroval lidem postiženým povodní stavební místo a materiál na stavbu nových domků…

Po Dvořákově stezce (začíná v Kralupech nad Vltavou) se vydáváme do vesnice Vepřek. Jedná se o významné archeologické naleziště. Existují důkazy o tom, že zdejší osídlení je ještě z doby kamenné. Ve Vepřku byly nalezeny 3 hroby únětické kultury (z celkového počtu 10, které se podařilo najít na našem území).

Pokračujeme dále po červené přes obec Mlčechvosty do Jeviněvsi. Do dálky svítí viničný domek, který hlídá svatý Urban. A netrvá dlouho a přicházíme přímo k sídlu vinařství, kde si Zuzka okamžitě všimne, že se jedná o vizitkové místo. Okamžitě nám zasvítí očka a je jasné, že je nutné naplánovat neplánované zastavení. Prolezeme dírou vedle branky a kupodivu to domácím nevadí, ba co víc, oni nás vítají… Všichni jistě uznáte, že taková vizitka se nemůže jen tak koupit, ta se musí zasloužit. A proto zůstáváme (kromě Lubana) na dvojku skvělého Müllera Thurgau (pro neznalce – bílé polosuché). Pán je obdivovatel Járy Cimrmana, proto velmi brzy nacházíme společnou řeč.

Ač neradi, loučíme se, protože Luban mezitím peláší někde před námi, směr - hospoda U praotce Čecha ve Ctiněvsi. Jelikož nastal čas, zůstáváme na oběd. Až na Andy, která si dává neplavce, ostatní volí guláš s chlebem. Guláš je zasypán křenem a protáhl nám pěkně všechny myšlenky…

Když jsme takto uspokojili naše nízké pudy, vydali jsme se k dalšímu bodu našeho programu - k památné hoře Říp. Naštěstí nás na vrchol opět dovede značka, protože jak známo, na kompasu se střelka zmateně roztočí. Nejsme na severním pólu - může za to příměs magnetovce v čediči…

Cestou na vrchol se kocháme výhledy, na vrcholu horkou kávou. Vyfotíme se u rotundy a zahajujeme sestup. Cestou míjíme haldy odpadků - pozůstatků to po návštěvnících Řípské pouti.

I my se na Řípskou pouť vydáváme, cestou nás doprovází písně skupiny Ortel - hosta poutě (zdržte se komentářů - taky je poslouchám a líbí se mi to). U první střelnice Ondra zastřelí dvě růže z papíru a tím je splněn hlavní úkol výpravy. Na pouť se nám podařilo dostat se bez zaplacení vstupného, což celou skupinu uspokojilo.

Po modré se vydáváme do Roudnice nad Labem, vykonáme krátké zastavení u Kratochvílovy rozhledny a pomalu se vydáváme směr nádraží. V nohách máme 21 km.

Úspěchy dne: 2x vizitka, 4x keš, 2x zastřelená růže, nikdo se neopil, vrátili jsme se komplet…

Velký dík patří Andy (palec nahoru, klobouk dolů) za uspořádání výletu. Vy ostatní můžete litovat. Já bych si to vínko klidně dala i za vás, ale chybělo vás moc…

Abyste věděli, o co jste přišli, všechno pro vás s láskou sepsala Bludička Blanka

Další fotky z výletu.