Beskydy
Termín konání: 4. - 11. května 2013
Účastníci: Vašek, Amálka, Adélka, Ondra, Vladimír, Tomáš, Petr
Výlety: č. 51 - 58
4. května 2013 - Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast (č. 51)
Průběh soboty zaznamenal Vašek
Dlouho očekávaný týdenní pobyt v Beskydech konečně nadešel. V sobotu 4. května tedy nasedáme do dvou aut a jak je v poslední době bohužel zvykem, opět v okleštělé sestavě vyjíždíme na dlouhou cestu do Jablunkovského průsmyku a dále na hřebeny hor do chaty Skalka, patřící do majetku Klubu českých turistů. Cestou máme v plánu navštívit lázeňské město Teplice nad Bečvou a s ním spojené dvě turistické atrakce - Zbrašovské aragonitové jeskyně a propast Hranice. Ještě před tím zastavujeme v restauraci a dáváme si gáblík. Provazy deště vytrvale buší do skel aut a stěrače nestíhají. Sledujeme to s obavami a modlíme se, aby nepršelo celý týden. Naštěstí se počasí jakoby mávnutím kouzelným proutkem mění, dokonce se i sem tam objevuje sluníčko. Po hodinové prohlídce jeskyní (prohlídka byla okořeněna velice vkusným a věcným slovem naší průvodkyně) přejíždíme auty na parkoviště schované pod kopcem u hlavní silnice a vydáváme se na krátký výstup k Hranické propasti. Nahoře děláme nějaké fotky, obcházíme propast kolem dokola a jdeme zpět k autům. Krátce si ještě prohlížíme lázeňské městečko, kupujeme turistické známky, vizitky, zmrzku, čoko a poté již opět startujeme vozy směr Beskydy. Jedeme již bez zastávky přes Frýdek-Místek, Třinec, Jablunkov do Mostů u Jablunkova a odtud stoupáme nekonečnými serpentinami k chatě Skalka - našemu týdennímu azylu. Vybalujeme věci, postupně se zabydlujeme a všichni se potkáváme u večeře dole v restauraci. U piva vzniká první zítřejší výlet nazvaný na Trojmezí - tedy do míst, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Slovenska.
5. května 2013 - Výlet na Trojmezí (č. 52)
Průběh neděle zaznamenal Vašek
První ráno se probouzíme do krásného dne a hned realizujeme plány spřádané včerejšího večera. Já s Ondrou vyrážíme o něco dříve přímo od chaty pěšky, slézáme z hřebenů do Mostů u Jablunkova a kupujeme si snídani ve smíšeném zboží u hlavní silnice. Cestou odlapíme kešku filištrónsky umístěnou ve větvích jeřabiny. Přesně podle hesla "co sestoupáš, musíš potom opět
nastoupat" vyrážíme z Mostů u Jablunkova do táhlého krpálu podél sjezdovky na Studeniční vrch, kde Ondra v rychlosti odhaluje další kešku. Na Studeniční chatě svlažujeme hrdla 12 Radegast, kupuji turistické známky, razítkuji záznamníky. V tuto dobu již jistě vyráží druhá část výpravy autem do Hrčavy, aby se napojila na naší trasu na rozcestí Na Dílku. Koukám na hodinky a zjištuji, že čas určený k setkání obou skupin, tedy 11:00 hod., je ohrožen. A to má ještě Ondra v plánu plný rukáv kešek k odlovu! Co naplat, budeme se muset rozdělit a někde dále se opět setkat. Jdu tedy sám po červené značce, na chatě Gírová stíhám v rychlosti pivo a nezbytný nákup suvenýrů. Se zpožděním cca 15 min přicházím na rozcestí turistických tras Na Dílku, kde usedám na mez a čekám na příchod druhé skupiny v čele s Vladimírem. Skoro vzápětí se rozzvonil telefon v kapse a hlas mé dcery mi suše oznamuje, že se nacházejí zhruba kilometr za rozcestím (zřejmě nevěnovali tolik pozornosti, když jsem popisoval místo srazu). Opouštím tedy rozcestí a běžím za nimi po zelené značce na Bukovec. Skupinu nacházím v dobrém rozpoložení posedávající a svačící u cesty. O chvíli později nás také dohání Ondra a všichni společně šlapeme k nejvýchodnějšímu bodu Česka kratičkou naučnou stezkou Bukovec. Místečko je to vskutku kouzelné a vděčné za pár snímků. Prohlížím mapu a snažím se vytýčit další směr naší cesty bez zbytečného obcházení potoka, který teče přímo pod námi a žlutá značka na polském území se nachází asi 100 metrů za ním. Bohužel pro Tomáše je tato překážka nepřekonatelná, proto s Vladimírem tento nebezpečný úsek obchází. Následující část výletu na polském území obaluje naše boty blátem a stojí hodně sil hlavně Vladimíra a Amálku, kteří po náročném výstupu do horské vesničky Jaworzynka vzdávají poslední část výletu směřující na Česko-Polsko-Slovenské trojmezí a volí kratší cestu k autu do Hrčavy. My ostatní klesáme k Trojmezí, fotíme to hezké místo a nakonec si vychutnáváme vražedný krpál do Hrčavy. Zde se opět pohromadě scházíme na zahrádce hospůdky, poté se vracíme zpět na chatu Skalka. Večer u pivečka a výjimečně u štamprle tatranského čaje vymýšlíme zítřejší výšlap, vlastně spíš výjezd, protože chceme projet dost velkou část chacharska, navštívit pár měst a také ZOO v Ostravě. Moc se nám tady zatím líbí a těšíme se na zítra. Uléhám s noťasem do postele - holky už dávno spí. Hokejisté prdli se Švédama a hrajou tužku. Dobrou noc.
6. května 2013 - Výlet po Chacharsku - autem do ZOO (č. 53)
Průběh pondělka zaznamenali Vladimír a Tomáš
Zničeni túrou z předchozího dne jsme rádi přijali Vaškův návrh podívat se do okolních měst (zejména pro turistické známky a vizitky) a pro holky byla slíbena návštěva ostravské ZOO. Ondra zase políčil na nějaké ty kešky. Takže všichni měli být spokojeni. Jako obvykle jsme ráno absolvovali už téměř oblíbenou cestu dolů do Mostů u Jablunkova. Je to každodenní úlitba za bydlení na vrcholku kopce (11 km ráno dolů, 11 km večer zpět po úzké silničce a kamenité cestě – trvá to asi 20 minut. Protijedoucí auto je vyloučeno, cyklisté uskakují). Po nezbytných nákupech jídla pro hladovce a děvčata ve vývinu v Jablunkově pokračujeme směr Třinec. Centrum nic moc, v podstatě ani neexistuje, a tak jedeme dál za ostatními auty. Ocitáme se v železárnách. Chápavá ostraha nám dovoluje se otočit a odjet zpět. Do objektu, který nás tak zaujal svou velikostí až hrůznou, nás nevpustí a tak s malým zpožděním odjíždíme do Českého Těšína. V Info centru nás slečna odrazuje od prohlídky české části města a celkem odborně nás směruje do Polska. Překračujeme řeku po mostě v místech, kde ještě nedávno „mruvki“ (mravenci) přenášeli alkohol do Polska a navštěvujeme historický „Zámecký vrch“, který byl s podporou EU opraven a je turisticky opravdu velmi zajímavou částí Cieszina, podobně jako centrum města. Nemaje však zlotých, neutrácíme, a pokračujeme směr Havířov. Přestože jedeme za sebou a oba vozy mají GPS, já jedu kolem Těrlické přehrady, zatímco Vašek téměř přes Karvinou. Nicméně dorážíme téměř současně do centra. Obcházíme „socialistické“ náměstí, navštěvujeme Infocentrum a doufáme, že Ondra najde kešku brzy. Našel.
Konečně dorážíme do Ostravy, ale je jasné, že náš plán návštěv už nepůjde celý splnit. Jdeme tedy do slíbené ZOO. Po chvíli už je nám jasné, že za vstupné 110,- Kč toho moc neuvidíme. Tu a tam nějaká koza či pták. Dáváme si aspoň konečně něco k jídlu a pití a nadáváme na nejhorší ZOO v republice. Stánků a atrakcí je tu víc než zvířat. Zklamáni a již smířeni se vracíme po doporučeném okruhu směr vzhůru k východu. A ejhle: najednou se objevují sloni, nosorožci, párek lvů, tygr, opice, bílý páv a další zajímavosti. Až bude ZOO konečně, včetně vstupu, dostavěno, budeme muset hodnocení změnit. Další ostravské atrakce, jako je zřícenina hradu Landek s rozhlednou, Ostravský hrad, muzea, řada zpřístupněných bývalých dolů včetně dalších míst opěvovaných Jarkem Nohavicou, či dokonce snad Stodolní ulice – to vše nás čeká až příště anebo při individuálních výletech.
Unaveni se vracíme zpět na chatu. Nachozeno cca 5 km, naježděno přes 160 km. Těšíme se na večeři. A to ještě netuším, že se mi posezení s panem provozním chaty protáhne do brzkých ranních hodin. Ale naštěstí na rozdíl od ostatních mě žádná hřebenovka nečeká… J Vladimír
Dnes jsme jeli do ZOO v Ostravě: Vláďa, Vašek, holky a Ondra. Byla tam polovina zvířat, hlavně tygři, opice a krokodýli. Bylo pěkné počasí. Všechno jsme tam vyfotili. Předtím jsme byli v Třinci. V Třinci jsme viděli železárenské továrny. V Českém Těšíně jsme chodili po městě, hlavně do Infocentra pro známky. V Polsku jsme byli v zámku rotunda Mikolaja. Všechny výlety se líbily, kromě ZOO V Ostravě, mohlo tam být víc zvířat. Tomáš
7. května 2013 - Beskydská hřebenovka (č. 54)
Průběh úterka zaznamenal Ondra
Vstávám v 6:15 hod. a připravuji se na odchod v 7:00 hod. na hřebenovou túru, tak, jak je domluveno s Vaškem a Tomášem. S Tomášem jsme již připraveni. Je 7:00 hod. ráno. Ale Vašek stále spí. Po chvíli se jdu opět podívat, jestli je venku, ale zjišťuji, že ne. Čas je 7:30 hod. a stále čekáme. Teprve po půl osmé vidíme Vaška, jak teprve vstal. Vyrážíme v 8:00 hod. za mírného deště směrem Kamenná chata. Tu po chvíli mineme a docházíme na rozcestí Pod Velkým Polomem. Tam po odlovu první kešky opouštím Vaška a Tomáše, kteří pokračují po červené turistické značce. Já pokračuji po hřebeni po modré turistické značce na Velký Polom a lovím druhou kešku. Pokračuji dál po neznačené hřebenové cestě k Muřínkově kapli, kde se snažím najít třetí kešku. Chodím sem tam a stále nic. Po 20 minutách se rozhoduji vzdát odlov a ubírat se dál po hřebeni ve směru Burkův vrch. Ještě před ním se pokouším odlovit v pořadí třetí kešku, ale marně. Vzhledem k jejímu umístění odlov po 15 minutách vzdávám a jdu nadále ve směru Burkův vrch. Najednou se přede mnou rýsuje prudký kopec a další keška je na vrchu. To mne neodrazuje od odlovu a pomalu stoupám vzhůru. A celý propocený slavně dobývám vrchol a následně i kešku. Po jejím odlovu pokračuji dál pod vrchol, kde nacházím čtvrtou kešku. Dále se proplétám hřebenovou pěšinou borůvčím, kolem polomů či přes polomy a místními blátivými úseky ve směru na Malý Polom, kde úspěšně nacházím pátou kešku. Po té jdu volným terénem z poměrně prudkého kopce a po 250 m konečně dorážím na červenou turistickou značku. Již přicházím k rozcestí Malý Polom - sedlo a vidím Vaška a Tomáše, jak na mne již čekají. Ptám se Vaška: ,,Jak dlouho čekáte?“ Vašek odpovídá: ,,Asi 15 minut. Úsek byl rozblácený a přeskakovali jsme potoky. Udělal jsi lépe, když jsi šel po hřebenu“. Po krátké pauze se opět dělíme. Vašek pokračuje po hřebenové červené turistické značce. Já a Tomáš jdeme po modré turistické značce za občasného přeskakování potoků s brodění se bahnem do Horní Lomné na autobus, kterým Tomáš bude pokračovat ve směru Dolní Lomná. Ve 13:15 hod. přicházíme k autobusové zastávce v Horní Lomné. Stihnu si akorát nakoupit něco k pití a nasvačit a přijíždí autobus, do kterého nastupuje Tomáš. Já se pomalu vydávám na odlov šesté kešky k místnímu hřbitovu. Po 10 minutách mám odloveno a ve 13:45 hod. volám Vaškovi ohledně situace. Nakonec Vašek rozhoduje o úpravě trasy díky času. Jdu krásným údolím po silnici na rozcestí Horní Lomná – hotel Doubrava, kde odbočuji vlevo na modrou turistickou značku a začínám po ní stoupat do prudkého kopce ve směru chata Kamenitá. Tam dorážím krátce po půl třetí. Vašek tam ještě není, po 10 minutách však přichází. Obědvám. Po třetí hodině opouštíme chatu a po chvíli se opět dělíme. Vašek pokračuje po červené turistické značce. Já jdu lovit šestou kešku a po deseti minutách ji nacházím. A poté pokračuji na chatu Kozubová, kde máme mít sraz s Vaškem. Nemine mne ani výstup do prudkého kopce. Konečně přicházím na chatu Kozubová, kde se s Vaškem opět setkávám. Společně po krátké pouze pokračujeme k rozcestí Pod Kozubovou, kde se opět dělíme. Vašek jde do Horní Lomné vyzvednout Tomáše v restauraci. Já mezitím jdu na lov poslední, sedmé kešky. Po chvíli odlov vzdávám, projdu kolem pomníku a asi 200 m za ním se rozhoduji zkontrolovat souřadnice v GPS oproti poznámkám. A hle, ono se to liší. A tak opravuji souřadnice kešky a vracím se zpět k pomníku pro kešku. Úspěch se dostavil. Po odlovu koukám na hodinky. Je 17:02 hod. a hrozí, že nestihnu autobus v 17:42 hod. Běžím z kopce dolů cca 2,5 km a před obcí Dolní Lomná opět potkávám Vaška. Společně přicházíme do obce a hledáme hospodu, kde je Tomáš. Napravo, ale tam ne. Pak nalevo, a to již vidíme Tomáše, jak nám jde naproti. Vašek jde ještě rychle koupit turistickou známku, ale já s Tomášem jdeme pomalu k autobusu. Je pět minut do příjezdu autobusu a přichází Vašek. A po chvilce čekání konečně nasedáme do autobusu a jedeme na vlak do Bocanovic. Tam však čekáme téměř hodinu na další vlak, kterým pak odjíždíme do Mostů u Jablunkova. A to nás již čeká u nádraží Vláďa s autem. Spokojeni a unaveni nesedneme do auta a jedeme na chatu.
9. května 2013 - Rožnov - Pustevny - Radhošť (č. 56)
Průběh čtvrtku zaznamenala Amálka
Vstávali jsme v 8:00 hod. Mně se moc nechtělo vstávat, ale nakonec jsem s těžkostí vstala. Vyčistili jsme si zuby a oblékli jsme se. Šli jsme k autu a jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm na vesnický skanzen. Jeli jsme přes Slovensko, tam jsme stáli 45 min. frontu, protože byla zácpa. Konečně jsme dojeli! Ale bylo placené parkoviště. O kousek dál jsme zjistili, že tam je neplacené parkoviště. Fakt bezva! Tak jdeme do skanzenu a máme na výběr: Dřevěné městečko, Mlýnskou dolinu a Valašskou dědinu, kterou jsme si vybrali. Tak jsme šli a prohlíželi jsme si dřevěné chatky, ve kterých dříve bydleli lidé. Když jsme si je prohlédli, tak jsme šli na rozhlednu. Chvilku jsme museli čekat, než otevřou bránu. Konečně nám ji otevřela paní. Tak jsme vyrazili do kopce na rozhlednu. Tam stála nádherná rozhledna. Zaplatili jsme a vystoupali schody. Nádherný výhled!, řekla jsem si v duchu. Nějak 8 min jsme si tam prohlíželi ten krásný výhled a pak jsme šli z toho kopce zase dolů. Teď vzhůru do starodávné školy! Sedneme si do lavic a posloucháme. Ale nejdříve nás vyfotí. Pak jdeme ke kováři. Zrovna dělal malou podkovu. Tak a teď hurá do auta! Jedeme na náměstí do Rožnova pod Radhoštěm. Jsme na náměstí a jdeme se najíst. Najdeme hospodu a najíme se. Mně to moc nechutnalo, tentokrát jsme si moc dobře nevybrali. Jedeme na Pustevny. Jsme na Pustevnách a nakupujeme si suvenýry. A jde se na Radegast. Tam se na nic nedalo koukat, ale pak tam byly kameny a z nich postavené postavičky. A byla tam vyhlídka s lavičkami. A jsme u Radegastu a fotíme se. Teďka jdeme na vrchol Radhoště. Jdeme a jdeme, až jsme na vrcholu. Tam byla chata Radhošť a tam jsme si dali pití. Ale ještě před tím tam byla rotunda a socha. Tak jsme došli zpátky k autu a jeli jsme na Slovensko na pořádnou večeři. Nejdříve jsme bloudili, ale pak jsme našli hezkou restauraci a šli jsme tam. Měli jsme velký výběr a já si dala: těstoviny s kuřecími kousky a smetanovou omáčkou. Pak jsme si se ségrou daly palačinky a horkou čokoládu. Když jsme dojedli, spokojeně jsme odjeli do ubytovny.
10. května 2013 - Hřebenovka Javorový vrch (č. 57)
Průběh pátku zaznamenal Vladimír
Předposlední den našeho pobytu a tím i poslední den na nějaké větší courání. Po hvězdnaté noci je opět obloha jako vymetená a zdá se, že nám počasí bude přát po celý den. A to i navzdory zprávám našeho meteorologického kačera Ondry, který nás straší jakousi okluzní frontou u jakési Prahy. Tady totiž v Beskydech je krásně stále, i když občas kápne.
Po náhodném tipu našeho vedoucího zájezdu na výlet na Javorový vrch (945 m n. m.) vyrážíme po deváté hodině směr Oldřichovice u Třince, kde má jezdit nahoru nějaká lanovka, a to v každou celou hodinu. Přijíždíme v mezičase, takže v klidu zaparkujeme, obhlídneme okolí (všude mrtvo), vynecháváme i stánek s občerstvením na parkovišti a čekáme a čekáme u lanovky. Vtom přichází provozovatel onoho stánku (kde jsme tu dobu čekání mohli strávit), rozjíždí lanovku a odbavuje nás během pár minut. Dvacetiminutová jízda pěknou přírodou a nádhernými výhledy zpět (na Třinec včetně ohromných železáren) končí bohužel asi půl kilometru pod turistickou chatou. Ten výškový rozdíl je nutno vyšlapat. Na chatě se občerstvujeme a odpočíváme a v pravé poledne dochází rozdělení na dvě výkonnostní skupiny. Skupina A) bleskově mizí za další hřebenovou túrou a slabší skupina B), tzn. Tomáš, Adéla, Amálka a já - v klidu po modré sestupuje po úbočí kopce zpět k výchozímu bodu u lanovky. Asi osmikilometrová cesta s trvalým klesáním lesními kamenitými a posléze i asfaltovými cestami trvá asi dvě a půl hodiny. Ono stále jen klesat je skoro stejně úmorné jako stoupat. Naštěstí je kolem nádherná příroda, slunce svítí, potok zurčí a ptáci zpívají. A opravdu výstavné vilky a domky v samotném závěru v místě zvaném Guty Rucki. Očekávaná hospoda je bohužel v rekonstrukci a tudíž zavřená. Takže závěrečné občerstvení až ve vsi Rovina. Zbývá jen stoupání k autu.
Opravdu konečně podařený výlet: obě skupiny spokojeny, počasí luxusní. Jako třešničku na dortu jsme si dopřáli ještě obhlídku hotelu Grúň v Mostech u Jablunkova se svými atrakcemi. A pak už jen 13. cesta lesem na chatu.
11. května 2013 - Litomyšl cestou zpět (č. 58)
Průběh soboty zaznamenal Vladimír
Poprvé se za dobu pobytu probouzíme do mlhy a jemného mžení. Po týdnu krásného počasí je nám to sice veskrze jedno, ale hatí to náš poslední plán: navštívit na cestě domů ještě nějakou pamětihodnost, nejlépe zříceninu Hukvaldy, popř. ještě Štramberk s jeskyní Šipkou, věží Trúba a koupit čerstvé „štramberské uši“. Sbalíme se tedy, pokusíme se dát pokoje do původního stavu (marně), dáváme poslední kávičku a česnekový závin (sobotní specialita paní kuchařky). Loučíme se s osazenstvem, které se o nás týden trpělivě staralo, jakož i s jihoruským ovčákem Beckinou. Nasedáme do vozů v momentě, kdy začíná celkem slušně pršet. Rozhodujeme se tedy jet přímo domů. Pokoušíme se tentokrát použít tzv. „horní cestu“, tzn. bez dálnice D-1 směr Třinec – Frýdek Místek – Příbor – Nový Jičín – Olomouc (zde začínám mít hlad a tak s osazenstvem svého vozu hledáme vhodnou restauraci. Vašek se spícími dcerami jede přímo přes Hradec na Prahu už bez zastávky).
Objevují se slavné Loštice, odkud pochází tzv. olomoucké tvarůžky. Z první loštické hospody s příznačným názvem „Na růžku“ nás sice vyhnali (mají zájezd), nicméně ale ani náhradní restaurace na náměstí nás nezklame. V nabídce je fůra věcí ze syrečků od polévky až po zákusky. Navíc hned vedle je podniková prodejna s bohatou nabídkou smradlavých výrobků.
Po výborném obědě ještě s Petrem kupujeme vzorky a odjíždíme směr Litomyšl. Přestává pršet, a tak navštěvujeme aspoň toto historické město. Od zámku, kolem kostelů, směr náměstí uděláme téměř dvoukilometrový okruh až do klášterních zahrad.
No a pak už nám opravdu zbývá jen přes Chrudim, Kutnou Horu a Říčany dojet domů do Prahy.
V tomto momentě musím vyzdvihnout navigátora Ondru, který se celý týden v této oblasti nijak pozitivně neprojevil (podobně jako ostatní pasažéři), ale na této zpáteční cestě se ukázal jako profesionál (za uzavřené tunely a přejezdy samozřejmě nemůže). Nebo snad ano?? Na Barrandov přijíždíme cca v půl sedmé. No, Beskydy jsou něco jiného. Snad nám na ně zůstane vzpomínka co nejdéle.