Očima našich pochodníků

Pochod Karlštejnská tlapička očima Viktora :-)

https://doubleclutcher.rajce.idnes.cz/Karlstejnska_tlapicka%2C_turisticky_pochod_57km%2C_7._5._2022/?

Karlštejnská tlapička, 7/5/2022

Po několika letech jsem se letos v květnu vydal na pochod Karlštejnská tlapička. Přehled tras byl zveřejněný na Facebooku dlouho dopředu, rozhodl jsem se nakonec pro nejdelší trasu 57 km, vedenou zase trochu jinak, než dálkové pochody, které jsem po okolí v minulosti absolvoval. Zároveň jsem účast na pochodu plánoval jako průpravu na pochod Praha – Prčice, který se šel o 14. dnů později.

Na pochod jsem se vydal sám.

Z pražského Smíchovského nádraží jsem vyrážel osobním vlakem v 5:28, u stanoviště startu pochodu v hale berounského nádraží jsem byl v 6:17. Na startu proběhlo vše rychle, žádné davy. Venkovní teplota 9°C, vypravil jsem se na cestu.

Jelikož zrovna na berounském Husově náměstí probíhaly toho dne hrnčířské trhy, bylo tu už takhle časně ráno rušno, někde probíhal rej spojený s přípravami stánků, jinde už měli dokonce skoro všechno připraveno, a tak jsem se hned chvíli po startu zdržel a v rychlosti si trhy prošel. Na náměstí už jsem potkával také další pochodníky, mj. Olafa Čiháka.

Trasa dále vedla přes město, postupně stoupala kolem Kaple Panny Marie Bolestné k vyhlídkám u Berounského vysílače. Tady jsem také spatřil jakousi skupinku dospělých s dětmi, které zlákala vlahá jarní noc k přespání pod širákem, většina ještě spala.

Trasa postupovala dále lesem, po pár kilometrech cesty jsem vystoupal na zděnou rozhlednu na vrcholu Děd. Výhled byl místy omezený vzrostlými stromy, do dáli bylo vidět hlavně severním směrem.

Během poměrně krátké cesty následovalo několikero rozcestí, trasa pokračovala následně po červené a klesala lesem k Lísku a dále po žluté kolem rybníků v Záhoří směrem do Nižboru.

Do Nižboru jsem dorazil kolem 9:05. V okolí Novohuťského mostu i přímo na něm byla řada informačních tabulí, věnovaná místnímu průmyslu, zámku, historii nedalekého keltského osídlení, místní hvězdárně, přírodě a dalším zajímavostem.

Pár set metrů za mostem se šlo dále po modré značce lesem, zanedlouho cesta sklesala do údolí Žlubineckého potoka, kde se na louce nachází skautská rezervace Výbrnice / Nižbor. Cesta vedla dále po modré lesem . Pod Tlustou horou byla trochu zašlá studánka. V údolí bylo příjemně, svítilo sluníčko, příroda byla v největším rozpuku. Opodál cestou k rozcestí Chýňava pěkně zapózoval statný zajíc.

Od rozcestí cesta vedla podél okraje lesa s nádherným výhledem na okolní krajinu. Od Chyňavské myslivny se pokračovalo lesem po červené k rozcestí Polesí Muňava, odtud dále po zelené. Zhruba v polovině lesního úseku k Roučmídovu mlýnu se v údolí Žlábeckého potoka nachází poutní místo s kapličkou a zázračným pramenem, jehož voda po cestě osvěžila, nabral jsem si s sebou na cestu.

Od rozcestí Roučmída cesta pokračovala po červené značce krásným údolím podél říčky Loděnice. Podél cesty jsem najednou uviděl statnou zrzavou mainskou mývalí kočku, která tam na něco nerušeně číhala v kopřivách. Po chvíli vítězoslavně odcházela se slepýšem v tlamě…

Poblíž Poteplí byly podél cesty různé informační tabule, věnované mj. místním mlýnům Na Kačáku a nedalekému hradišti Vysoký vrch. V těchto místech trasa pochodu dosáhla své poloviny.

V Malých Kyšicích trasa opustila turistické značení a pokračovala dále přírodním parkem Povodí Kačáku. U Kyšického mlýna bylo možné prohlédnout si zajímavou plastiku – Poctu kovářům a mlynářům. Nedaleko odsud se nachází lesní hřbitov, kde zaujme nedávno realizovaná Stéla urnové kobky.

Nedaleko Okrouhlíku se trasa přiblížila minipivovaru Dědkův mlýn, kde někteří pochodníci využili možnosti občerstvení. Před minipivovarem však neznačená trasa uhýbala doleva, a to v místě, kde chvíli pokračovaly skoro souběžně tři různé cesty, a tak se nebylo čemu divit, že někteří pochodníci nevyrazili na první dobrou hned po té správné. Touto neznačenou trasou se šlo ještě přibližně 1,5 km, než se trasa opět napojila na červené turistické značení, a to nedaleko Červeného mlýnu.

Dále následovala cesta podél Loděnice a náhonů napájených touto říčkou, stezkou podél zdejších mlýnů, přírodním parkem Markův mlýn, až se dorazilo do Dolního Podkozí.

Zde zaujal rozsáhlý areál obehnaný zdí a mnoha bezpečnostními kamerami. Údajně do těchto míst jezdíval v dětství na letní tábory Petr Kellner, to místo si zamiloval, a časem zde skoupil rozsáhlé pozemky a vybudoval luxusní rezidenci.

Trasa pokračovala místními lesními cestami podél říčky Loděnice přes Rejnov a Chrbiny do Nenačovic, kde se nachází mimo jiné obecní prodejna a rodinná sklářská huť, která vyrábí různé převážně dekorativní skleněné výrobky.

Z Nenačovic se šlo dále převážně lesními a místními cestami okolo Chrustenic do městečka Loděnice. Po svátku sv. Jiří už bylo, tak nepřekvapilo, že se na cestě vyskytla mladá užovka, která hbitě překonala potok vedle cesty a odplazila se na druhý břeh.

V loděnici byly otevřené i nějaké obchody, restaurace a stánek se zmrzlinou, tak byla po delší době možnost občerstvení. Procházelo se také kolem známé výrobny gramodesek a okolo cementárny, takže si v tomto úseku přišli na své také příznivci industriálu.

Trasa stoupala dále po modré, kolem syslích luk Špičatého vrchu dále podél lesa k Bubovicím. Postupně se začalo otevírat panorama nádherné krajiny Berounska, Českého krasu a okolí.

Od Boubové se šlo dále po červené trasou poblíž Bubovických vodopádů. Šel jsem tímto úsekem naposledy asi před deseti lety, přišlo mi až tristní, jak se to místo proměnilo, ne zrovna k lepšímu. Po vodě místy ani památky.

Cesta vedla dále podél Kubrychtovy boudy (netřeba dodávat, že zavřené), nedaleko odsud zabočila na rozcestí doleva do stoupání dalším lesním úsekem směrem k Dubu Sedmi bratří. To už bylo coby kamenem dohodil k obci Karlštejn. Stezkou jsem vystoupal k hradu krátce po sedmé. Hrad už byl pochopitelně zavřený, ale všechno má svoje. V obci byl alespoň už relativně klid. Akorát nedaleko sochy Sv. Šebestiána zrovna probíhal jakýsi koncert, zřejmě nějaká místní alternativní kapela.

Postupoval jsem dále směrem k nádraží, zhruba deset minut po půl osmé mě přivítaly milé dámy pořadatelky v cíli. Dostal jsem pamětní list, dal jsem si malé občerstvení, a nejbližším vlakem vyrazil zpět ku Praze.

Děkuji partě z Trilobitu Barrandov za príma pochod.

Viktor Škaroupka