... v roce 2019

Zimní táboření Fischi a Milady aneb Leden pod stanem (leden 2019)

Během posledního roku jsme podlehly kouzlu Zimního táboření. Proto letos zatím pochody dostávají na frak a my jezdíme tábořit...

Bílovický zimní bivak s liškou Bystrouškou (4. – 6. ledna 2019)

Hned první lednový víkend vyrážíme stanovat do Arboreta nedaleko Bílovic nad Svitavou. Je to úžasné místo, které je běžně veřejnosti nepřístupné. Cestou potkáváme několik dopravních komplikací, a tak na místo dorážíme až po půlnoci.

Počasí nám přeje a my konečně můžeme stavět stany na sněhu. Radost nám moc dlouho nevydží, neboť už k ránu slyšíme, jak se otepluje a sníh nám klouže po stanech dolů a ze stromů na ně prší.

Po vydatné snídani v podobě buchty z místní pekárny, čaji s rumem, buřta opečeného na ohni a čtyř šálků svařeného vína se vydáváme na obhlídku zasněženého arboreta. V loňském roce nám na to totiž nějak nezbyl čas.

Po prohlídce docházíme k závěru, že je čas na oběd. Cílem je nedaleká obec Kanice, kde je prý otevřená hospoda. Cestou se zajdeme podívat ještě k Srnčí studánce. Moc pěkné místo. A navíc je tam keška, kterou se nám podaří vyhrabat ze závějí.

V hospodě se potkáváme s dalšími táborníky. Po vydatném jídle a několika pivech se společně vydáváme zpět do Arboreta. Tam nás už vítá praskající oheň a neodolatelná vůně Jeffova jedinečného svařáku.

Neděle, jak už to tak bývá, je nejméně oblíbeným dnem. Od samého rána je ve znamení balení a odjezdů. Ale nechybí obdržení krásných diplomů a razítek do záznamníků a vandrbuchů. Po úklidu tábořiště se přesouváme na závěrečné posezení v bílovické hospodě. Letošní ročník byl rekordní. Účastnilo se více jak 30 táborníků v 17 stanech. Ač to nemáme zrovna za rohem, těšíme se opět za rok. Fischi a Milada

Táboření v Chebské kotlině (18. – 20. ledna 2019)

Ač do Chebu jezdíme na pravidelné pochody vždy v květnu a v září, tak jsme se letos rozhodly poznat i zimní Chebsko. Společně s dalšími cca dvaceti táborníky jsme postavili stanové městečko ve Starém Hrozňatově.

V sobotu dopoledne jsme, v rámci vlastního programu, navštívily rozhlednu Háj u Aše. Příjemná procházka ledem a sněhem. A i zasněžená rozhledna má své kouzlo.

Poté jsme se přesunuly do Chebu na domluvenou společnou prohlídku chebských historických krovů. Velmi zajímavou prohlídkou jsme strávili asi 2 hodiny.

Po návratu na tábořiště nás čekaly báječné topinky a úžasnou pomazánkou. Mizely rychleji než se stačily opékat. A pak vstříc další mrazivé noci.

V neděli ráno nás čekala další premiéra, tentokrát v podobě balení zmrzlého stanu. Cestu domů jsme si zpestřily zastávkou v pivovaru v Chodové Plané, jelikož se nám nechtělo až tak moc spěchat do reality. Milada a Fischi

D´Artagnanovo zimní táboření (25. – 27. ledna 2019)

A máme tu poslední lednový víkend. V uplynulých letech jsme v tuhle dobu mířily vždy do Olomouce na Zmrzlého Hanáka. Ale změna je život, a tak jsme se rozhodly dát letos Rosťovi košem a jet opět někam pod stan.

Původním plánem bylo táboření na Kozlově, ale v Chebu se nám dostalo osobního pozvání od D´Artagnana, a tak jsme opět přehodnotily plány. V pátek po práci jsme vyrazily směr Mlýny u Kytlice v okrese Děčín. A udělaly jsme rozhodně dobře.

Na místě nás vítá plná hospoda účastníků. Po krátkém občerstvení se vydáváme postavit naše víkendové bydlení. Protože je ještě brzy, vracíme se zpět do hospody. Z nebe se nenápadně začíná snášet drobný sníh. A sněží vytrvale celou noc.

Ráno se ze stanů musíme téměř vyhrabat. Nepřestává sněžit ani během celé soboty. Tu jsme za více či méně intenzivního sněžení strávily procházkou po okolí. Došly jsme až k lesnímu divadlu. Je to úžasné místo, kde jeviště je zbudované ve skále a má dvě scény. Jednu dole a druhou nahoře. Ani závěje sněhu a místy uklouzaný povrch nám nezabránily místo důkladně prolézt a vyzkoušet si, jak a kudy se herci při představeních pohybují. A jak bychom mohly vynechat nedalekou kešku? Dala nám zabrat, ale nakonec jsme ji pod těmi závějemi vyhrabaly.

Večer opět trávíme v hospodě. Také je během večera třeba omést stany, které se téměř hroutí pod tíhou napadaného sněhu. Ale i tak se v noci do nich musíme téměř prohrabat. Po celé dva večery zpestřovala atmosféru živá hudba. Sešly se tu 3 kytary, 2 banja, nechyběla ani foukací harmonika a flétna.

Neděle se opět od rána nese v duchu loučení a odjezdů do různých koutů republiky. Za Fanclub Trilobitu, cestou v autě, zpracovaly Milada a Fischi

Další fotografie ze zimního táboření.

Vokoberg (26. – 27. ledna 2019)

O víkendu 26. – 27. ledna 2019 jsem se zúčastnil rogainingového (orientačního) pochodu/závodu na 24 hodin v Českém středohoří.

Jedná se o závod dvojic, takže jsem se zúčastnil ve dvojici s kamarádem Pavlem, se kterým jsem se seznámil na našich trilobitích pochodech. Jedná se o orientační závod na 24 hodin, po registraci všech účastníků všichni dostanou seznam kontrolních bodů a je na každém, kolik a v jakém pořadí je nasbírají, jedinou podmínkou je limit 24 hodin a posun je možný pouze vlastní silou (běh, chůze). V sobotu v 11:30 jsme startovali z Verneřic po příjezdu smluveným autobusem. Celé odpoledne silně poletoval sníh, na Bukovou horu jsme šli zkratkou polní cestou, kde jsme se bořili v půlmetrových závějích. K večeru začalo drobně poprchávat a k ránu to zmrzlo, takže chodníky v Teplicích byly jedna veliká klouzačka. Do cíle,

který byl v Teplicích na hradě Doubravka, jsme museli běžet, abychom stihli časový limit, což se nám podařilo opravdu o chlup. V čase 23 hodin 59 minut 55 sekund jsme přeťali cílovou pásku, na kontě jsme měli jedenáct kontrolních bodů ohodnocených 500 body, což nám stačilo na 5. místo v kategorii Mužů do 89 let a na 15. místo v celkovém pořadí z 38 startujících, což nás mile překvapilo. Bylo to skvělé zimní dobrodružství, nachodili jsme 89 kilometrů s pozitivním převýšením 3100 metrů. Pokud zdraví dovolí, rád se tam za rok zase vrátím. Filip Drazdík