Výlet na Plzeňsko: Na hrad, zámek a ruinu
6. října 2012 - Výlet na Plzeňsko: Na hrad, zámek a ruinu (č. 48)
Vašek, který výlet připravil, zpracoval jako podklad nejen detailní návrh trasy, finanční rozvahu, ale i časový harmonogram. Po zkušenostech z minulých výletů pracoval údajně s velkou časovou rezervou.
Takže podle plánu se skutečně scházíme v 8:00 hod. na Barrandovské konečné tramvaje. Obvyklé výmluvy a odříkání původních zájemců vyústilo v dvě tříčlenné posádky, které se rychlými vozy přesunují po dálnici směr Starý Plzenec. Dokonce ani nákup dálniční známky určené snad jen pro tento výlet (za 250,-) časový harmonogram prozatím nerozhodil. A dokonce jsme i trochu času získali v Sedlci, kde jsme se sice zdrželi v minifrontě zdejší minisámošky, ale to, že jsme sice našli, ale nenavštívili /zavřeno/ zdejší Muzeum hasičů, nám pár minut opět přidalo. A tak poté, co jsme našli prázdné parkoviště uprostřed Starého Plzence, z jednoho auta vystupují Vašek s Amálkou a Tomášem a z druhého Vladimír a Andy s Lubanem. Bez většího váhání se vyráží po žluté směr hrad Radyně, a to rozkopanou Radyňskou ulicí do kopce (od auta až na hrad). Vladimír, tedy já, brzy po startu odpadá z pelotonu a za finišující skupinou se doplazí na vrchol se značnou ztrátou (stále však v časové normě). Po prohlídce hradu za lidových 50,- (však zde také nic zajímavého k vidění není: tedy kromě jakési výstavy strašidel v prvním podlaží hradu a krásné vyhlídky z hradní věže). Prohlížíme, razítkujeme a po malém občerstvení v podhradí (z pojízdného, leč nyní pevného karavanu) se pouštíme z kopce na další bod naší cesty, zámek Kozel.
Jak cesta z Plzence nechutně stoupala, tak nyní zase zbytečně nechutně klesá. Příroda je však nádherná, kdyby se někdo chtěl vláčet s košíkem, dalo by se i najít. Po červené docházíme do Šťáhlav a hledáme restauraci Na Zavadilce, kde se najíme. Poté, co jsme obešli celé město, zjišťujeme, že restaurace otevírá až v 16:00 hod. Příšerný hlad, ale už i únava, nás nutí navštívit zprvu pominutou restauraci Motopenzion, kde jsme se následně výborně najedli a mnoho kofoly vypili. V momentě objednávání však už víme, že časový harmonogram nás již předbíhá, zvláště, když někteří si místo hotovek, objednávají lukrativní porce minutkové. Pouze Andy žaludek nijak moc nezatěžuje, ale ukázková porce kuřete jako hotovky nám vyráží dech. Ani Vašek s Amálkou tu půlku nedokázali dojíst. Z taktických důvodů opouštíme Šťáhlavy nikoli po turistických značkách, ale jdeme rovnou po frekventované silnici ke Kozlovi. (Od hnědočechů plundrujících jabloně podél silnice získáváme informace ohledně výkupu jablek: letos pouhé 2,- Kč za kilogram).
Kolem parkoviště přes inundační most docházíme k Lopateckému rybníku, kde vřela voda, jak kdyby tam byli pirani. Byli to však jen nenažraní čeští kapři. Po chvíli vystupujeme zahradami k zámku a zakupujeme vstupenku (140,- Kč) na prohlídku, která začne skoro za hodinu. V tom momentě už víme, že ruinu zvanou Lopata nestihneme s ohledem na odjezd vlaku (to nám však tolik nevadí, protože TZ Lopata zakupujeme již zde). Očumujeme, lelkujeme, ale daleko do jistě krásného zámeckého parku se nepouštíme (snad příště). Po prohlídce opravdu nezvyklého a zajímavého zámku se vracíme směr Šťáhlavy po modré, kterou jsme předtím vynechali. Tento nejkrásnější, neb absolutně rovný úsek trasy dvoukilometrovou alejí ale nesl svá úskalí. V momentě závanu větru jsme byli odstřelováni stovkami padajících žaludů, však také Vašek jednu koupil.
Zjišťujeme, že touto změnou jsme harmonogram opět dohnali, ale i předehnali, takže máme ještě spoustu času na návštěvu již otevřené restaurace Na Zavadilce nedaleko nádraží. A to ještě netušíme, že vlak, kterým pojedeme jednu jedinou zastávku, bude mít ještě přes 20 minut zpoždění. Konečně přijíždí a my zdarma po pár minutách vystupujeme na nádraží ve Starém Plzenci nedaleko našich autíček, která nás za necelou hodinu přivezou zpět od našich domovů.
Výlet byl opět zajímavý, navštívili jsme pro nás dosud neznámá místa, počasí naprosto perfektní, jen ty kopce L Kdo nejel – může opět jen litovat. Ušli jsme celkem 11 km. Tak zase příště. Vladimír